Kniha: Canterburské povídky
Autor: Geoffrey Chaucer
Přidal(a): Pastelka137
Canterburské povídky (1976)
Kulturní a literárněhistorický kontext:
– Umělecký směr: Renesance
– Lit. kontext – celosvětový
– Postoj ke skutečnosti: satira
– Inspirace – v cizím díle: Giovanni Boccaccio – Dekameron
Ovidius a Vergilius
Druhová charakteristika:
– Lit. forma: próza
– Lit. druh: epika
– Lit. žánr: rámcová novela
Charakteristika z hlediska autorského:
– Canterburské povídky jsou považovány za základ anglické poezie, napsány byly v průběhu 14. století a jsou vrcholným dílem Chaucera. Od té doby byly přeloženy do mnoha cizích jazyků a jsou známy po celém světě.
– Autorský styl: Autor znal velké množství rétorických forem a stylových rovin. Měl rozmanitou slovní zásobu.
Autor využil rámcového postupu, na začátku velice dobře vykresluje jednotlivé postavy
– Autorský stav k tématu, prostředí, době, postavám, atd.: Autor v díle spojil středověkou žánrovou tradici s raně renesančními prvky. Dílo dokládá značný rozhled svého autora, který znal soudobé písemnictví a byl též dobrý překladatel.
Jazykové prostředky:
– Podoba národního jazyka: spisovný jazyk + archaismy
– Autorská řeč: Dílo je napsáno desetislabičným jambem, sdruženým rýmem (aabb) a sedmiveršovou a osmiveršovou stancí. Autor v díle spojil středověkou žánrovou tradici s raně renesančními prvky. Dílo dokládá značný rozhled svého autora, který znal soudobé písemnictví a byl též dobrý překladatel.
Kniha je o 30 lidech z různých sociálních vrstev tehdejší společnosti, jež se vydaly na dlouhé putování za hrobem T.Becketta. Každý z nich má cestou vyprávět 4 povídky.
– Umělecké prostředky: enumerace, inverze, metafory, personifikace, hyperbola, ironie, epiteton, alegorie
Dějová stavba díla:
1) Reálné prostředí
2) Kompoziční postup: rámcový
3) Vypravěč: er-forma
Děj:
Příběhy vypravují lidé, kteří se spolu náhodně sešli. Putují k hrobu Thomase Becketta v Canterbury. Mezi poutníky je i sám básník. Složení poutníků odráží skladbu středověké společnosti. Šlechtu reprezentuje rytíř s doprovodem, duchovenstvo kněz, mnich, jeptiška a další, intelektuální svět lékař s právníkem, městský stav řemeslníci a nejnižší sociální stav venkovští poddaní.
Na začátku knihy se skupina poutníků sejde v Hostinci U Kabátce Southwarku, kde padne rozhodnutí, že každý z poutníků pro ukrácení času bude vypravovat 4 příběhy (2 cestou do Canterbury a 2 cestou zpět). Kdo povypráví nejlepší povídku, tomu na závěr pouti ostatní zaplatí večeři. Komentátorem a hybným celé skupiny se tává tamější hostinský, který se k nim připojuje.
Povídky mají různá témata, střídá se zde rytířská historie, milostné příběhy, vyprávění kratochvilná i poučná. Jsou zde odhaleny slabosti lidské povahy společenské konflikty. Básník nezaujímá přímé kritické a hodnotící postoje. Chaucerův nadhled se projevuje v promluvách jeho postav, nebojí se sám sebe jejich prostřednictvím zkritizovat.
Použitý jazyk: spisovná čeština
Motiv: hospoda – motiv byl zvolen záměrně, protože pouze zde si mohli být všichni víceméně rovni.
Zvláštnosti: na začátku a na konci každé povídky je prolog a epilog.
Šafářova povídka
1) Místo děje: Mlýn v Trumpingtonu
2) Reálné prostředí
3) Kompoziční postup: chronologický
4) Vypravěč: er-forma
5) Použitý jazyk: spisovná čeština
Děj:
Mlynář Šimon měl mlýn v Trumpingtonu u Cambridge. Byl to pyšný a prohnaný zloděj. Ukrádal z obilí, které mu lidé nosili k semletí. Za ženu měl domýšlivou šafářovu dceru. Spolu měli dvacetiletou dceru a děťátko v kolíbce.
Jednoho dne John a Alan, tj. dva chudí studenti, přijeli do mlýna s obilím. Nechtěli se nechat okrást. Jeden hlídal u násypu a druhý dohlížel, jak se obilí sype dovnitř. Mlynář je přesto okradl, protože sundal udidlo jejich koni, co stál za mlýnem a studenti se za ním rozběhli. Honili ho až do soumraku, a tak je mlynář pohostil večeří. Když všichni spali, přesunuli kolébku s děťátkem od mlynářovy postele ke své. Potom hlasitě šátrali ve světnici jako zloději. Mlynářka se vzbudila a začala se bránit. Věděla, že u mlynářovy postele je kolíbka, a proto mlátila holí do postele, u které kolíbka nebyla. Tak mlynářka vyplatila holí mlynáře, spícího v posteli, od které byla odsunuta kolíbka. Studenti pak našli nejen svůj pytel s moukou, ale i mouku co jim mlynář ukradl. Důležitým momentem v příběhu bylo také to, že Alan svedl Mlynářovu dceru, což vlastně slouží jako katalyzátor celého příběhu.
Z toho vychází přísloví: Kdo jinému jámu kopá, sám do ní padá.
Hlavní postavy:
Mlynář Šimon – byl pyšný a chamtivý. Nestyděl se krást, okradl každého, kdo k němu přinesl obilí na semletí. Díky
lsti dvou studentů byl za všechno potrestaný vlastní ženou.
John a Alan – byli to chudí, chytří a mazaní studenti.
Vlastní hodnocení: Tato povídka si mi nejvíce líbila ze všech, dobře se mi četla.
Kupcova povídka
1) Místo děje: překrásná zahrada v lombardské Pavii
2) Nereálné prostředí
3) Kompoziční postup: chronologický
4) Vypravěč: er.forma
5) Použitý jazyk: spisovná čeština
Děj:
Január byl rytíř z lombardské Pavie, který již nebyl nejmladší. Přesto se rozhodl oženit s krásnou mladou dívkou Májou, kterou zahrnul bohatstvím. Mája chodila s Januárem do hezké zahrádky, kam kromě nich nikdo nesměl. Naneštěstí Január najednou oslepl. Jednoho dne Mája pustila do zahrádky mladého panoše Damiána, který jedl na stromě hrušky. Mája se nechala od slepého Januára také vysadit na strom. V zahradě byli také král víl Pluto s královnou Proserpínou. Král Pluto vrátil Januárovi zrak a královna Proserpína propůjčila Máje výmluvnost. V tu chvíli ale Január náhle prohlédl a začal křičet, že mu Damián krade hrušky. Mája ale pohotově řekla, že díky tomu, že dala chlapci políček na stromě, Január opět vidí, že to je lék proti slepotě. Január byl celý šťastný.
Hlavní postava:
Január byl starý rytíř, který se oženil s mladou dívkou, kterou bezmezně miloval a důvěřoval jí. V okamžiku, kdy se mu navrátil ztracený zrak, ani na chvíli nezapochyboval, že by pravda o léku proti slepotě mohla být jinde.
Vlastní hodnocení: Tato povídka byla velice zajímavá a také se mi líbila.
Povídka kanovníkova sluhy
1) Reálné prostředí
2) Kompoziční postup: chronologický
3) Vypravěč: er-forma
4) Použitý jazyk: spisovná čeština
Děj:
V Londýně žil kněz, který byl bohatý a tuze lakomý. Ani svým hospodyním nic neplatil. Byl chamtivý, ale přesto se nechal obelstít kanovníkem, který jej podvedl. Kanovník si půjčil od kněze peníze a ve stanovené lhůtě je vrátil. Tím si získal jeho důvěru. Nabídl se, že kněze naučí, jak se dělá stříbro ze rtuti nebo z mědi. V dutém klacku měl nasypané stříbrné piliny, otvor byl zalepený voskem. Žárem se vosk rozpustil a stříbro se vysypalo do nádoby. Kněz nechal kov u zlatníka přezkoumat a ten mu potvrdil, že jde o pravé stříbro. Kněz zaplatil kanovníkovi čtyřicet liber za recept na výrobu stříbra. Kanovník odešel, ale recept neúčinkoval. Až tehdy kněz poznal, že se nechal napálit.
Hlavní postavy:
Kněz byl tuze chamtivý, nikdy nevyplatil žádné peníze, když nezbytně nemusel. Byl důvěřivý jen k tomu, kdo měl hodně peněz. Ve snaze mít ještě větší bohatství, nechal se napálit. Tak byl potrestán za svou chamtivost.
Kanovník byl poctivý a již se nemohl dívat na chamtivost kněze. A tak se rozhodl jej potrestat, což se mu povedlo.
Vlastní hodnocení: Tato povídka byla velice poutavá a také hodně poučná, a proto se mi také velice líbila.
Vztah díla k současnosti:
Dílo je velmi vlivné, především v anglicky mluvících zemích, kde je považováno za základ anglické poezie, inspirovalo řadu spisovatelů, například hra Dva vznešení příbuzní Williama Shakespeara, který čerpá svůj příběh z Povídky rytířovy. Dílo bylo také několikrát zfilmováno.
Působení na čtenáře:
Canterburské povídky se mi skutečně líbily a navíc se mi četly výborně. Přestože jich je 24 tak mi všechny přišly velmi kvalitní, a proto mohu říci, že mě ani jedna vůbec nenudila.
