Kniha: Doktor Živago
Autor: Boris Leonidovič Pasternak
Přidal(a): Michal
Boris Leonidovič Pasternak (1890-1960)
- Ruský básník a prozaik
- Překladatel (Shakespearovské tragédie,…)
- Narozen 1890 (Moskva), zemřel 1960 (Pěredělkino)
- Pocházel z židovské umělecké rodiny – otec malíř, matka klavíristka – rodina byla v kontaktu s významnými umělci – např. L. N. Tolstoj
- 1958 – byla mu udělena Nobelova cena za literaturu – byl nucen se jí vzdát (převzal ji až po smrti jeho syn)
- V Sovětském svazu byl za svého života proslaven pouze jako básník
- Na životním příběhu lékaře Jurije Živaga autor kriticky zobrazuje politické poměry v Rusku v 1. pol. 20. století a jejich dopad na ruskou inteligenci.
- Byl vyloučen ze Svazu spisovatelů (právě kvůli románu Doktor Živago), až do smrti prakticky zavržen (jednalo se i o jeho vyhoštění ze země)
- Nepřijetí románu nesl Pasternak velmi těžce
Další díla B. L. Pasternaka
Literárně-historický kontext
- Světová literatura 1. polovina 20. století – próza a drama
Doba:
- 1914-1918 –1. světová válka → důvodem byl boj o nové rozdělení světa. Bojoval Trojspolek (Německo, Itálie, Rakousko -Uhersko) proti Trojdohodě (Francie, Anglie, Rusko).
- 1917 – V Rusku byla velká říjnová revoluce v čele s Leninem
- 1918 – konec války. Trojdohoda vyhrála. Rakousko -Uhersko se rozpadlo a 28.10.1918 vzniklo ČSR v čele s T.G. Masarykem. Vyvíjeli jsme se jako kapitalisti (každý je individuální) a politicky demokraticky.
- 20. léta – v Itálii vzniká fašismus
- rasistická teorie (upřednostňovaní své rasy)
- nacionalistická teorie (upřednostňovaní svého národa)
- antisemitická teorie (proti židům)
- xenofobní teorie (odmítá vše cizí)
- totalitní teorie (v čele stojí jedinec)
- 1929-1933 – Velká hospodářská krize, která vzniká z nadvýroby
- 1938 – Mnichovská dohoda → Rozhodlo se, že české pohraničí bude předáno bez boje Německu.
- 1939 – Protektorát Čechy a Morava → Němci vstoupily do Prahy a obsadili ČSR
- Zavřeny VŠ → Jan Opletal zastřelen, ostatní studenty poslaly do Německa, kde vyráběly zbraně
- 1942 – Atentát na Hendricha → Začalo období Heydrichiády (období poprav) → Lidice, Ležáky – muži postříleny, ženy odvlečeny do koncentračních táborů a děti poslali do Německa na převýchovu.
Umělecké směry
- Vitalismus ( z lat. slova vita =život) – reakce na válku, vyjádření radosti i z maličkosti
- Civilismus – obraz technické vymoženosti moderního života a světa, oslava všedních věcí
- Futurismus – obraz světa v pohybu, vznik v Itálii, odmítnutí všeho dosavadního
- Dadaismus – odpor k válce, pocit nesmyslnosti života, postaven na nahodilosti, z pocitu hrát si, odpoutat se, obrazové básně Kaligramy
- Kubismus – ve výtvarném umění, vystihnout podstatu věci
- Surrealismus – využití obraznosti, fantazie, vyjádření subjektivních dojmů, fantazie a snů, volný tok obrazů bez rozumové kontroly, tok myšlenek → vyjádřit mé já, mé podvědomí
- Expresionismus – opak vitalismu, stav člověka, který má strach ze života, pocit znepokojení
- Proletářská – Sociální rozdíly zobrazují ve společnosti
Rozbor díla: Doktor Živago (1956)
- Epická próza – jsou zde ale i rozsáhlé lyrické pasáže, které zpomalují děj a rozvíjí určitý detail, situaci nebo obraz
- Detailní vykreslení nálad, myšlenek, pocitů, atmosféry
- Žánr – společenský román (avšak jisté ztotožnění s autorem – autobiografie)
- Román byl dokončen roku 1956 (byl psán asi 10 let)
- V Rusku vydán až v roce 1988 (v Itálii již roku 1957)
- Spisovný jazyk
- Er-forma, chronologický postup, vyprávění o minulosti
Hlavní motiv a myšlenky díla
- Román zobrazuje celoživotní příběh doktora Jurije Andrejeviče Živaga a popisuje politické poměry v Rusku v 1. pol. 20. století a jejich dopad na ruskou inteligenci. Je to reakce na bouřlivé politické a sociální změny – revoluce (1905, 1917), porevoluční vývoj, občanskou i 1. sv. válku v Rusku.
- Je zde patrná nejistota doby, strach o blízké, radování se z maličkostí.
- Důležitým motivem je láska – především Jurijův milostný vztah s Toňou a Larou – láska je zde charakterizována jako něco, co člověka dokáže podržet v těžkých chvílích.
Časoprostor
- Místo – Rusko – především Moskva, Jurjatin, Varykino, pohoří Ural
- Čas – 1. pol. 20. století
Hlavní postavy
- Jurij Andrejevič Živago – ústřední hrdina románu – je zde líčen jeho život od dětství až do smrti, je velmi inteligentní, vzdělaný, zásadový, umírá na srdeční potíže v den nástupu do nové práce
- Toňa (Antonina Alexandrovna) – Jurijova manželka, je velmi inteligentní, věrná (i když ví o Jurijově nevěře)
- Lara Antipovová (Larisa Fjodorovna) – Pašova manželka, Jurijova milenka, velmi pracovitá a obětavá
- Pavel Antipov „Paša“ (Strelnikov) – Lařin manžel – ztratil se ve válce (Lara si myslela, že je mrtvý), avšak stal se vůdcem revoluce – svého času velmi obávaný, spáchal sebevraždu
- Jevgraf Živago – Jurijův nevlastní bratr – vždy se znenadání objevil, když ho Jurij nejvíce potřeboval, několikrát mu pomohl
- Viktor Ipolitovič Komarovskij – vlivný moskevský advokát (právník Živagova otce), milenec Lary, nepříliš vlídný člověk, vypočítavý
Celkově velké množství postav – některé v průběhu románu mění svá jména a často se znenadání objeví po několika letech.
Děj
Román začíná pohřbem Jurijovy matky, Jurijovi je v té době 10 let, otec spáchá sebevraždu skokem z vlaku – manipulován Komarovským (jeho advokát) – pil a prohýřil obrovský majetek. Je tedy nucen žít se svým strýcem v Moskvě. Je velmi nadaný, proto po studiu na gymnáziu vystuduje medicínu – kromě literární činnosti se věnuje medicínské praxi.
Ožení se s dívkou Toňou (jeho sestřenice), se kterou vyrůstal v moskevské rodině – mají spolu syna Sašu. Krátce po jeho narození je však nucen odejít jako lékař do války (1. světová).
Lara, která se zprvu zaplétá s postarším právníkem Komarovským, se později přestěhuje s Pašou do Jurjatinu, mají spolu dceru Kátěnku. Paša narukuje do války dobrovolně, protože mají doba krizi – následně zmizí – neposílá žádné dopisy. Lara se jako ošetřovatelka přihlásila do války, aby ho našla. Zde se Lara setkává s Jurijem Živagem. Ti se během života setkali již několikrát, např. na vánočním večírku, kde se pokusila zastřelit Komarovského, jehož byla milenkou a který ji vydíral. Pro tyto dvě postavy je typické, že se vždy potkají ve velmi zvláštních situacích. Vzájemné náklonosti a později lásce mezi Jurijem a Larou nebrání manželství obou z nich, i když rozumově cítí, že to není v pořádku.
Jurij se vrací do Moskvy, která je po válce velmi zbídačená. Na radu svého bratra Jevgrafa odjíždí i s rodinou na venkovský statek ve Varykinu, blízko Jurjatinu, který rodině dříve patřil. Varykin se nachází na Urale, je zde velká zima. Během dlouhé cesty vlakem se setkávají s mnoha lidmi, Jurij je při jedné zastávce vlaku náhodně zatknut. K vládě se dostávají bolševici – nejde jim o spravedlnost, jen o to někoho chytit, zřejmě si ho i někým spletli. Chtějí ho zastřelit, odvedou ho však ke Strelnikovi (Paša), který Jurije, jež zná jeho totožnost, nechá jít.
Žijí v malém přístavku s tím, co si vypěstují. Jurij pomáhá lidem jako doktor. Jezdí studovat do Jurjatina do knihovny, kde jednou potká Laru, která zde působí jako učitelka. Jurij s ní má nějakou dobu poměr, ale Toňa podruhé otěhotní, a on se rozhodne vztah s Larou ukončit. Avšak při jedné cestě do Jurjatina je přepaden a zajat Partyzány a je držen – potřebují totiž nutně doktora. Objíždí s nimi všechna možná bojiště – brutální boje s bělogvardějci. Po delší době se mu z příšerných podmínek podaří utéct, ale zjišťuje, že Toňa (která mezitím porodila – dcera Máša) byla se zbytkem rodiny vypovězena z Ruska, a žije ve Francii.
V Jurjatinu najde Laru, se kterou žije. Tam ale nejsou v bezpečí, proto odjíždí do vylidněného Varykina. Pomoc jim nabízí Komarovský, který je chce odvést, ale Jurij nechce a Lara nechce bez Jurije. Ten je nucen ji obelstít, protože chce, aby byla v bezpečí. Sám zůstává ve Varykinu. Setká se zde pak se Strelnikovem, který nebyl mrtvý, ale na útěku. Ten nakonec ve Varykinu spáchá sebevraždu.
Sám se vrací do Moskvy, kde se snaží získat povolení k vycestování za rodinou – marně. Toňu už Jurij nikdy nespatří. Příliš na sebe nedbá a žije bohémským životem. Seznamuje se s další ženou – Marinou, se kterou má dvě dcery. Díky svému bratrovi je znovu přijat do nemocnice jako lékař, ale v den nástupu dostane v tramvaji infarkt a umírá.
Na pohřeb dorazí mnoho lidí, včetně Lary (ta je v Moskvě náhodou) – setkává se s Jevgrafem. Pomůže mu uspořádat Jurijovy básně a poprosí ho o pomoc při hledání své a Jurijovy dcery Táni, kterou kdysi – když byla s Komarovským na jihovýchodě Ruska – musela svěřit do cizích rukou. Po několika dnech však Lara zmizí, pravděpodobně byla zatčena a skončila v koncentračním táboře (gulagu).
Dospělá dcera Jurije a Lary Táňa se setká s generálem Jevgrafem Živagem, svým strýcem, který se jí chce ujmout, díky náhodě za druhé světové války.
Poslední – 17. část obsahuje sbírku Jurijových básní
Ohlas díla
- V Rusku vyvolalo velmi bouřlivé scény a kritiku – nebylo možné je vydat – jeho napsáním byl Pasternak vyloučen ze Svazu spisovatelů.
- Dílo však bylo přeloženo do mnoha jazyků, čímž se proslavilo po celém světě. Ačkoliv byl Pasternak spíše básníkem, toto dílo i on sám považuje za vrchol své tvorby.
„Neříkám, že tento román je něco neobyčejně působivého, že je zdařilý. Byl to však převrat, rozhodnutí, bylo to přání začít říkat vše naplno a hodnotit život, jaký opravdu byl, z nejširšího hlediska.“
- Román byl i několikrát zfilmován.
