Kniha: Havran
Autor: Edgar Allan Poe
Přidal(a): kler
Edgar Allan Poe
- zakladatel detektivní, hororové a vědeckofantastické povídky
- ve svých povídkách se zaměřuje na vraždy, děs a hrůzu
- jeho dílo bylo inspirací pro mnoho dalších autorů (např. Arthura Conana Doyla)
- je nazýván předchůdcem prokletých básníků
- propadl alkoholu a drogám
- měl životní lásku Virginii, která byla těžce nemocná a zemřela
- po její smrti vznikly nejděsivější povídky
- onemocněl nervovou poruchou, stal se z něj alkoholik a pokusil se o sebevraždu
- Havran ho proslavil
- Titulní báseň a zároveň nejslavnější a nejpřekládanější
- Vyjadřuje úzkost a hrůzu ze smrti a života, z vesmírného prázdna
- Viděl v havranovi proroka a ptal se ho na různé otázky
Další díla:
- Jáma a kyvadlo
- hrdinové jsou vnitřně rozpolcení jedinci, kteří se často nacházejí na pokraji šílenství a nesou tíhu viny
- Havran a jiné básně (soubor básní)
- Filozofie básnické skladby
- esej
- hlavní myšlenka je, že báseň podle Poea vzniká rozumovou úvahou, ne náhodnou inspirací
Literárně-historický kontext
Znaky romantismu
- hrdina splývá s autorem
- opuštěný hrdina
- téma smrti
- hovoří o prorokovi
- ponurá nálada, nenaplnění láska, zimní motivy
- Poe je klíčovým představitelem proudu zvaného temný romantismus, který se na rozdíl od klasického romantismu zaměřuje na iracionalitu, lidský sklon ke zlu, psychologický rozpad a pocity viny.
Další autoři tohoto období:
Rozbor díla: Havran
Základní charakteristika
- Literární druh
-
- Lyricko- epická báseň
- Literární žánr
-
- Baladická báseň
Téma
- Hlavní téma
-
- smutný úděl hrdiny
- Vedlejší téma
-
- samota
Hlavní myšlenka
- Autor se snaží vyrovnat se smrtí své milenky a hledá naději, že se s ní ještě někdy setká.
Motivy
- antika (Pallas Athéna), chlad (zimní noc, psychologický chlad), smrt, smutek
Námět
- Příběh osamělého muže, ke kterému jednou do pokoje přiletí havran.
Kompozice
- chronologická
- ponurá báseň o 108 verších a 18 slokách
- hrdina často vede monology
- hlavním motivem je krása a smutek a smrt
- báseň obsahuje refrén ,,Nikdy víc´´
- Báseň je psána v trochejském oktametru, což je pro ni velmi specifické metrum.
- Využívá složité rýmové schéma (ABCBBB), které se v každé sloce opakuje.
- Tato promyšlená a precizní stavba odpovídá autorově eseji Filozofie básnické skladby, kde tvrdí, že báseň je výsledkem racionální konstrukce, nikoli náhodné inspirace.
Jazyk
- psáno v ich- formě
- psáno spisovně, archaismy, knižní slova, přímé řeči
- básnické prostředky:
- Metafory
- Personifikace
- Přirovnání
- Anafora (opakování slov na začátků 2 veršů)
- Epifora (opakování slov na konci veršů)
- Refrén (,, Nikdy víc´´ )
- Epiteton= básnické přívlastky
- Vnitřní rýmy (např. „se zdálo, že se jalo“)
- Zvukomalba: častá aliterace (opakování stejné hlásky na začátku slov) a asonance (opakování samohlásek) pro podkreslení ponuré atmosféry.
Kontrasty
- bílá socha- černý havran, život- smrt, nenaplněná láska- černý havran, pocity strachu- beznaděj,
bouře- klid, ticho
Symboly
- Havran jako symbol zla, smrti, strachu, viděl v něm proroka.
Hlavní postavy
- Vypravěč
-
- těžce nese smrt své milé Leonory a není schopen na ní přestat myslet
- zapomenout a rozptýlit se se snaží v knihách (nemůže se, ale na ně soustředit, protože vzpomínky jsou silnější)
- rozhovor s havranem ho ničí a je mu nepříjemný
- Havran
-
- velice záhadný, pořád opakuje slova Nikdy víc
- je bezcitný, zlý
- sám vypravěč si myslí, že je to ďábel jako symbol zla, smrti a pekla
- Leonora
-
- zesnulá milenka vypravěče
Prostředí a doba
- Děj se odehrává v prosincovém podvečeru (v originále „bleak December“) v básníkově pokoji.
Obsah díla
Muž seděl v křesle, četl knihy, které mu měly dát zapomenout na svou milou. Ale jeho myšlenky se pořád vracely. Ozvalo se ťukání, muž šel otevřít, ale přede dveřmi nikdo nebyl. Myslel si, že se mu to zdálo. Později se ozvalo znovu zaťukání. Muž usoudil, že někdo stojí za oknem a šel ho otevřít. Do pokoje mu vletěl havran, který se usadil na soše Pallas Athény. Ze žertu a zvědavosti mu položí otázku, jak se havran jmenuje. S úžasem zjišťuje, že havran umí mluvit. Na jeho otázku mu odpoví ,,Nikdy víc´´. Muž se pokouší přijít na to, co tato odpověď znamenala. Muž si myslí, že byl havran seslán bohem jako útěcha, aby zapomněl na svou zemřelou dívku. Muž se ho ptá na další otázky, ale havran vždy odpoví ,,Nikdy víc´´. Po dalších těchto odpovědích se muž rozčílí a snaží se havrana odehnat z pokoje ven. Havran opět odpovídá ,,Nikdy víc´´ a zůstává sedět na soše. Báseň končí beznadějně- havran z pokoje neodletí a muž se stále utápí v žalu a je naprosto zoufalý.
Závěr
- Vypravěč metaforicky konstatuje, že havran už nikdy z jeho duše neodletí (pořád uvnitř jeho duše zůstane smutek).
