Jak rozebrat umělecký text

 

 Téma: Jak rozebrat neumělecký text

 Zařazení: Literatura

 Přidal(a): Denisa

 

ROZEBRÁNÍ UMĚLECKÉHO TEXTU

• Nejprve je vhodné zmínit základní informace o autorovi textu, zařadit ho do uměleckého směru, uvést jeho další díla a současníky (pokud už se nestalo dříve v rámci rozboru samotného díla)
• Dále je nutné úryvek zařadit do kontextu samotného díla – z jaké části knihy byl vyňat, co v ději předcházelo a co bude následovat
• Můžeme uvést charakteristiku postav v daném textu
• Popsat hlavní myšlenku a smysl textu či celého daného díla
• Určit zda se jedná o epické, lyrické či epicko-lyrické dílo

 

KOMPOZICE

• Poezie/Próza/Drama
• U prózy se jedná především o rozdělení na odstavce a popřípadě systému, podle kterého jsou děleny
• U poezie například druh rýmu, druh stopy (trochej, jamb nebo daktyl), počet slok, obsažení refrénu
• Popsat případné vazby textu s nadpisem či obrázky

 

JAZYK

• Obecná čeština/Spisovná čeština/Nespisovná čeština

Analýza textu a hledání použitých jazykových prostředků/pojmenování

EUFEMISMUS

• zlehčení, zjemnění -> nahrazení drsného výrazu nebo výrazu označujícího nepříjemné skutečnosti nebo představy výrazem jemnějším, mírnějším
• Umřel => Odešel z tohoto světa
• Je ošklivá => Není nejkrásnější

 

DYSFEMISMUS

• zhrubění, opak eufemismu
• Umřel => Chcípnul
• Je ošklivá => Je odporná

 

 KOMPOZICE DĚJE

• RETROSPEKTIVNÍ -> vyprávění na přeskáčku (vzpomínky,…)
• CHRONOLOGICKÁ  -> vyprávění popořadě, co se jak stalo

 

FIGURY

• obrazná pojmenování založená na opakování slov, hromadění slov, popřípadě jejich zvláštním pořádku

ANAFORA = opakování slov na začátku verše

• Čas…
• Čas…
• Čas…

EPIFORA = opakování slov na konci verše

• To co máš na té tkaničce,
• Na krku na té tkaničce,

EPANASTROFA = opakování slov na konci verše a na začátku následujícího; díky tomu se k sobě myšlenky pevněji váží, čímž se zesiluje kompoziční návaznost

• Střela ta se zaryla v bílá ňadra,
• v bílá ňadra prvního Tatařína.

EPIZEUXIS = opakování stejného slova v jednom verši

• Utichly továrny, utichly ulice
• Okolo pole lesa lán,
• hoj, jede, jede z lesa pán.

ASYNDETON = vynechání spojek

• Dělník je smrtelný, práce je živá -> chybí tam “ale“

POLYSYNDETON = moc spojek

• Matka a otec a děti ale strýc ne
• Chtějí pracovat a v klidu žít a být šťastnými občany

INVERZE = změna pořádku slov

• např. místo „krásná žena“ -> žena krásná

PARALELISMUS = druh přirovnání (hojně ve slovanské lidové poezii); spočívá v tom, že přirovnávaný jev i jeho obraz (obojí bohatě rozvedené) položíme (paralelně) vedle sebe bez výslovného srovnání

• To je právě to, čeho se nám nedostává. To je právě to, čemu se musíme naučit. To je právě to, co postrádá naše ekonomika.
• Taková příležitost se jim nikdy nenaskytla. Taková příležitost se jim ani nikdy naskytnout nemohla.

APOSTROFA = básnické oslovení neživého předmětu

• Čechy krásné, Čechy mé

APOZIOPEZE = neukončená výpověď, na konci se píše pomlčka, či „…“ => pro větší napětí, pro zdůraznění, lze si to domyslet

• Nejlepší by bylo, kdyby…

ŘEČNICKÁ OTÁZKA = otázka, na kterou nečekáme nebo nechceme odpověď

• Kdo si myslíš, že jsi?

ELIPSA = vypouštění slov, která lze domyslet

•  Tělo jeho – skála na skále ležící

 

TROPY

• jazykové prostředky uměleckého stylu založené na přenášení významu

EPITETON = básnický přívlastek (-> to, co bych normálně nepoužila), obsahuje citový (emocionální) význam; zdůrazňuje určitou vlastnost osoby, předmětu nebo jevu, případně autorův hodnotící nebo citový vztah

• šedý vlk -> vlk je sám o sobě šedý
• luzná víla -> každá víla je luzná
• bělavé páry; voňavá růže)
• epiteton constans (básnický přívlastek stálý) -> ocelová šavle, zlatá hvězdička
• epiteton ornans (básnický přívlastek zdobný) -> žhavý déšť, smaragdová tráva

METAFORA = přenesený význam slova na základě vnější podobnosti

• Hlava rodiny, srdce v jednom plameni, ledový pohled, tvrdá hudba

METONYMIE = přenesený význam na základě vnitřní podobnosti

• hromada učebnic -> učení
• policajti -> uniformovaní
• lidé co pracují -> pracující

PERSONIFIKACE = zosobnění, připisování lidských vlastností věcem nebo zvířatům

• Stromy šeptají, utichly továrny, utichly ulice,…

SYNEKDOCHA = označení věci tím, že se pojmenuje jako její část, nebo označení části tím, že se pojmenuje jako celek

• Nebe zářilo (-> hvězdy zářily)
• Uniformy ukázaly odznaky (-> policisté ukázali odznaky)
• Celá země se účastnila oslav (->všichni lidé v zemi se účastnili oslav)

HYPERBOLA = zveličení, nadsázka

• „Sto roků v šachtě žil“
• „Říkal jsem ti to snad tisíckrát“

PERIFÁZE = opis, který vystihuje určitý jev nebo děj, pomocí typických znaků -> pro lepší pochopení nebo pro lepší stylistický dojem -> opisuje se několika slovy, popř. celou větou, a nahrazuje původní slovo

• Již roste na něm trávníček = je mrtvý
• Vpadl do říše snů = usnul
• abych si v mlází utrhla žebráckou hůl = tohle mě ožebračí

ALEGORIE = jinotaj; text, jehož doslovné znění či podoba má vypovídat o něčem jiném; vlastní smysl je skryt a k porozumění vyžaduje nějaký klíč -> např. bajky, Orwell – Farma zvířat

• Když muž donese ženě kytku, vyjadřuje se tím alegoricky. Neřekne jí, jak jí moc miluje, radši se vyjádří činy.

OXYMORÓN = zdánlivě nelogické spojení

• Mrtvé milenky cit, ohlušující ticho,…

PŘIROVNÁNÍ = časté použití slov „jako“

• Hodný jako beránek
• Chytrý jako liška
• Bystrý jako rys

GRADACE = zvyšování intenzity výpovědi

• Úspěch, obrovský úspěch
• starý – starší – nejstarší…

IRONIE = vyslovuje něco podstatně jiného, než skutečně míní, může přehánět, zastírat nebo říkat přímý opak

• „Aha! No jasně. Ty jsi nevinný! A co ta krev na košili?“
• „ty jsi mi ale hrdina“
• „nehlaste se všichni“

SAKRASMUS = označuje kousavou, zraňující řeč, obvykle vyjadřující i jisté pohrdání

• Na rozdíl od ironie, která se dovolává porozumění, chce být pochopena
• S kamarády se vydáte do kina. Když si uvědomíte, že minule jste kvůli špatné volbě filmu opustili kino už po 5 minutách, sarkasticky prohodíte: „Uvidíme, jestli ten dnešní film bude tak dobrý jako ten minulý…“

 

RÝM

1) STŘÍDAVÝ – ABAB

Zemřela matka a do hrobu dána, (a)
siroty po ní zůstaly; (b)
i přicházely každičkého rána (a)
a matičku svou hledaly. (b)

 

2) SDRUŽENÝ – AABB

Už to žito na souvrati, (a)
vlní se a v slunci zlatí; (a)
vlň se, vlň se, žitko, zlaté, (b)
čekali jsme dlouho na tě. (b)

 

3) OBKROČNÝ – ABBA

Král Karel s Buškem z Vilhartic (a)
teď zasedli si k dubovému stolu – (b)
ti dva už pili mnohou číši spolu (b)
a zapěli si z plných plic. (a)

 

4) PŘERÝVANÝ – ABCB

Beruško, (a)
půjč mi jednu tečku! (b)
Třeba tu, (c)
co máš na zadečku. (b)