Kniha: Kytice
Autor: Karel Jaromír Erben
Přidal(a): Terka
Autor:
O autorovi (Karel Jaromír Erben):
Karel Jaromír Erben byl český spisovatel, básník a sběratel českých lidových písní a pohádek. Byl představitelem literárního romantismu. Mezi jeho sbírky patří například tři svazky Písní národních, které byly později přepracované a vyšly pod názvem Prostonárodní písně a říkadla. Během filosofických a právnických studií poznal Františka Palackého, se kterým pak po celý život spolupracoval. Byl sekretářem Českého národního muzea a později archivářem města Prahy. Jeho nejslavnějším dílem je bezpochyby sbírka Kytice, kterou tvořil téměř 20 let. Byla vydána roku 1853 a obsahovala 12 balad. O osm let později byla přidána třináctá – Lilie. Zemřel v Praze na tuberkulózu.
Současníci v českých zemích:
Současníci v zahraničí:
- Viktor Hugo, Walter Scott, bratři Grimmové
Literární druh:
- Lyricko-epický, poezie
Literární žánr:
- Balada, 2 vlastenecké básně
Téma:
Hlavním motivem je láska. Láska k matce, vlasti a dítěti. Největší myšlenkou je lidské utrpení, které nezaviní společnost, ale jednotlivec. Řeší nadčasové problémy, prolínají se i do současnosti. Většinou je hlavní postavou žena. Postavy také jako nadpřirozené bytosti. Důraz na city, kouzelné prostředí, špatné skutky jsou potrestány.
Kompozice:
Celkem obsahuje třináct básní. Prvních dvanáct využívá zrcadlové kompozice. Uspořádání básní, kdy vždy dvě k sobě zrcadlově postavené, mají podobný námět.
Jazykové prostředky:
Stručný popis osob a krajiny
- Polednice („malá, hnědá, tváře sivé“)
- Zlatý kolovrat („okolo lesa pole lán“)
Obsahuje dialog – zrychlení děje, zvýšení dramatičnosti
Spjaty s obsahem – lidovost
Básnické prostředky:
- metafora – Kytice (snad že i najdeš některého syna, jenž k tobě srdce nakloní)
- metonymie – Vodník (mladosti mé jarý štěp, přelomil jsi v půli)
- anafora – Zlatý kolovrat (kdes, má Dorničko, kde jsi, kde jsi, kdes, má rozmilá)
- epifora – Svatební košile (co to máš na té tkaničce, na krku na té tkaničce)
- apostrofa – Kytice (mateří-douško vlasti naší milé, vy prosté naše pověsti)
- epiteton – Vrba (vrba s bílou korou)
- zvukomalba – Vodník (a na to pole podle skal, zelený mužík zatleskal)
- personifikace – Holoubek (běží časy, běží)
- přirovnání – Vrba (studené jest to tvoje tělo, jak by zpráchnivěti chtělo)
- epizeuxis – Holoubek (běží časy, běží, všecko s sebou mění)
Knižní a filmové zpracování:
- V 70. létech 20. století bylo dílo zpracováno divadlem Semafor, mělo velký úspěch a dodnes se ve spoustě divadel hraje.
- V roce 2000 byl podle knižní předlohy natočen film Kytice, režírovaný F. A. Brabcem a celá kniha byla také vydána jako audiokniha.
Jednotlivé básně:
Kytice
První báseň, kde zemře matka tří dětí. Děti na ni neustále vzpomínají a každé ráno chodí na její hrob. Na matčině hrobě vyroste kvítek, který jim jí připomínal. Tuto květinu nazvali mateřídouška, protože jim připomínala vůni jejich matky. Ve druhé části táto básně matka představuje vlast, kterou by měl každý milovat stejně tak, jako svoji matku.
„Poznaly dítky matičku po dechu,
poznaly ji a plesaly;
a prostý kvítek, v něm majíc útěchu,
mateřídouškou nazvaly.“
Poklad
Matka jde s dítětem na Velký pátek do kostela. Všimne si pootevřené skály. Uvnitř najde velké bohatství a chce si ho odnést domů. Začne si ho vkládat do šátku a odchází s tím, že se pro dítě vrátí. Avšak když se vrátí, skála je uzavřena, dítě nikde a bohatství se jí promění na hlínu a kamení. Celý rok doufá, že se skála otevře. Za rok, na Velký pátek se skála opět otevře a matka se shledává se svým dítětem.
„Běží žena, dolů běží,
pospíchá do chrámu Páně:
tu nablízku lesní stráně
kostel na pahorku leží.“
Svatební košile
Krásná žena se neustále modlí, aby se jí vrátí její milý. Nakonec se vrátí a láká ji na hřbitov, kde si ji chce vzít. Žena zjišťuje, že to není její milý, kterého milovala, ale již úplně někdo jiný. Zachrání se díky neustálým modlitbám.
„Na stěně nízké světničky
byl obraz boží rodičky,
rodičky boží s děťátkem,
tak jako růže s poupátkem.“
Polednice
Matka na své dítě v návalu vzteku zavolá Polednici. Bájnou nadpřirozenou bytost. Ta nečekaně přijde a po matce vyžaduje dítě. Matko k sobě dítě ve strachu mačká, až ho umačká k smrti.
„Poledne v tom okamžení,
táta přijde z roboty:
a mně hasne u vaření
pro tebe, ty zlobo, ty!“
Zlatý kolovrat
Mladý šlechtic potká v lese na lovu krásnou dívku a zamiluje se do ní. Její matce nařídí, aby ji přivedla na zámek. Babice s její druhou dcerou však Dorničce její štěstí závidí, a tak ji odvedou do lesa, kde ji vypíchnou oči a usekají končetiny. Vše je prozrazeno když Dorničku najde v lese dědeček. Za zlatý kolovrat, kužel a přeslici vymění Dorniččiny končetiny. Ž vodou je spojí k tělu a oživí ji. Babice i s dcerou jsou potrestány.
„Pán stojí, nevěda, co chtěl,
své velké žízně zapomněl,
diví se tenké, rovné niti,
nemůže očí odvrátiti s pěkné předleny.“
Štědrý den
Na štědrý večer chtějí dvě sestry znát svůj osud. O půlnoci šly k jezeru. Viděly svou budoucnost. Hana vidí svoji svatbu. Marie vidí svůj pohřeb. Do roka se všechno splní.
„Však lépe v mylné naději sníti,
před sebou čirou temnotu,
nežli budoucnost odhaliti,
strašlivou poznati jistotu!“
Holoubek
Žena otrávila svého muže. Předstírá, že ho milovala a že je smutná. Za pár dní smutek ustává a žena chystá novou svatbu. Nad hrobem bývalého muže sedává holoubek, který zpívá o jeho smrti. Žena pociťuje vinu a spáchá sebevraždu. Utopí se vřece.
„Okolo hřbitova
cesta úvozová;
šla tudy, plakala
mladá, hezká vdova.“
Záhořovo lože
Světem cestuje poutník. Lidé ho zvou k sobě, ale on nechce. Putuje dál, až dojde k Záhořovi. Ten ho chce zabít, ale ušetří ho po tom, co si vyslechne poutníkovo příběh. Poutník ale dostává podmínku, že až půjde z pekla, řekne mu, jak to tam vypadá. Po návratu poutním popisuje Záhořovi, jaké je peklo. Řekne mu také, že už tam pro něj mají přichystané mučící lože. Záhoře to vylekalo a od té doby se začal modlit. Nakonec mu byla udělena milost a on se dostává do nebe.
„Kam tak pospícháš? Tvá noha bosa,
a jeseň chladná – studená rosa:
zůstaň zde u nás, jsme dobří lidi,
dobrého hosta každý rád vidí.“
Vodník
Mladé děvče neuposlechne svou matku a je vodníkem vtažena do podvodního světa. Vodníka si vezme a porodí mu dítě.
„Dnes je čtvrtek, zejtra pátek –
šiju, šiju si kabátek:
sviť, měsíčku, sviť,
ať mi šije niť.“
Vrba
Duše mladé ženy je propojena s vrbou. Její muž vrbu pokácí, žena umírá. Muž z vrby vyrobí kolébku, aby s ní bylo jejich dítě neustále spojeno.
„Dvě léta jsme spolu nyní –
jedno nepokoj mi činí.
Paní moje, milá paní,
jaké je to tvoje spaní?“
Lilie
Krásná dívka zemře a na jejím hrobě vyroste lilie. Když kolem projíždí jistý šlechtic, všimne si ji a nechá si lilii přesadit k jeho domu. V noci vždy dívka ožívá a chodí po zahradě. Muž se do ženy zamiluje a ta mu dokonce porodí dítě. Když musí muž nečekaně odjet, pověří svou matku, aby se mu o lilii starala. Ta ji však schválně zahubí.
„Hoj, sluho věrný, důvěrníče můj,
tu lilii mi střez a opatruj,
opatruj mi ji pilně v den i noc –
divná, podivná k ní mě pudí moc!“
Dceřina kletba
Dívka zabije své dítě. Začne pociťovat vinu a obviní z toho svoji matku. Nadává ji za to, že jí podporovala v jejím lehkomyslném životě. Dívka nezvládne nést vinu a spáchá sebevraždu. Oběsí se na šibenici.
„Půjdu hledat květu toho,
matko má,
půjdu hledat květu toho,
kterýž snímá viny mnoho
a vzbouřenou chladí krev.“
Věštkyně
Věštkyně promlouvá o českém národě. O bájných postavách. Kněžně Libuši, Přemyslu Oráčovi,..
„Vidím požáry a krvavé boje,
ostrý meč tebe probode,
vidím tvou bídu, pohanění tvoje:
však nezoufej, můj národe!“
