Kniha: Maryša
Autor: Vilém a Alois Mrštíkovi
Přidal(a): Kaxa
Autoři díla:
- Čeští spisovatelé
- Některá svá díla zaměřovali především na realistický až naturalistický popis života na moravském venkově, jejich díla patří k vrcholným dílům českého naturalismu
- Společná díla: drama Maryša, povídková sbírka Bavlnkova žena a rozsáhlý román Rok na vsi– kronika, sled epizod o zvycích lidí od podzimu do podzimu, často použit dialekt, příhody lidí na vesnici
Alois Mrštík (*1861-1925)
- prozaik a dramatik
- autor žánrových obrázků a rozsáhlé kroniky zaznamenávající realistickou metodu sociální a etické konflikty, lidové tradice a kořeny života moravského venkova
- publicista, autor cestopisných a memoárových črt,
- vystudoval učitelský ústav v Brně -> učil v několika jihomoravských obcích ¬-> správce školy
- přispíval do různých časopisů – Lumír, Světozor, Národní listy
Další díla: Nit stříbrná, Dobré duše
Vilém Mrštík (*1863-1912)
- spíše naturalista než realista
- prozaik, dramatik, překladatel ruských děl (Dostojevského, Tolstého a Puškina)
- autor laděných románů, lyrických obrázků z přírody, cestopisných črt a realistických povídek, publicista, esejista, prosazoval ruské realisty a dílo Emila Zoly.
- nedokončil práva -> věnoval se literární a publicistické dráze
- přispíval do časopisů – Lumír, Světozor, Ruch, Literární listy, Národní listy, Český revue
- vyzdvihuje mravní hodnoty lidí, tvrdě odsuzuje bezohlednost a honu za majetkem, usiluje o nápravu světa
Další díla:
- Santa Lucia – román (trochu autobiografický a hodně pesimistický, psán retrospektivně) – mladý kluk z Moravy umírá v Praze – miluje Prahu, jede tam a zjistí, že to vůbec není tak, jak si to tam představoval
- Pohádka máje – román – mladá krásná dívka z hájovny a Ríša zhýraný Pražák se potkají na vesnici na Moravě -> začnou spolu chodit -> Ríša se vrátí do Prahy a hodně pije a kouří -> pošlou ho zpět na nápravu do vesnice a s Helenou se vezmou. Po x letech je ukázáno, jak na tom jsou. Inspirace u Oněgina od Tolstého. Metody impresionismu (vyhovoval spíše básníkům – vystihne tím dané nálady)
Rozbor díla: Maryša
- Literární druh: sociální drama
- Literární žánr: tragédie
- Literární směr/sloh: realismus
- Místo konání: slovácká vesnice
Celková charakteristika:
Vrcholné dílo české realistické dramatiky. Sociální drama ze soudobého vesnického života. Střet milostného citu, peněz a předsudků v tragickém osudu dívky ze slovácké vesnice, donucené rodiče ke sňatku s mužem, kterého miluje.
Slovní zásoba (jazyk a styl):
Autoři využili realistického popisu prostředí moravské vesnice a venkovského života. Do děje jsou začleněny lidové písně s živou muzikou, kroje, skutečný způsob, jakým probíhalo loučení s rekruty apod. Jazyk postav užívá ve značné míře nářečních slov, které jsou kombinací hanáckého, slováckého a brněnského dialektu. Srovnáme-li jazyk Maryši a Lízala, Maryša využívá nářečních výrazů méně, čímž autoři ukazují vytlačování dialektu školní spisovnou mluvou u mladších postav.
Charakteristika postav:
Postavy z dramatu jsou z různých sociálních vrstev. Předsudky a bezcitná moc peněz jsou personifikovány především v jednání Maryšiných rodičů. Jednotlivé postavy nejsou vykresleny schematicky a černobíle. Lízal, Maryšin otec, stejně jako Vávra, její manžel, nejsou jen záporné postavy, lze u nich najít také kladné rysy, když si uvědomí své chyby. Stejně tak i Francek je sice odvážný a věrný, zároveň ale jeho paličatost jen zhoršuje Maryšino postavení.
- Maryša (Vávrová) – hlavní postava, touží po opravdové lásce s Franckem, ale oddanost a poslušnost k rodičům,manželovi a tradicím jí to nedovolí, bojuje proti svému osudu
- Francek – zamilován do Maryši, odvážný, věrný, ale i paličatý (zhoršuje tím Maryšino postavení)
- Vávra – manžel Maryši, mlynář, předtím vdovec se třemi dětmi, krutý (tloukl svou bývalou ženu), zlý (nehledí na to co chce Maryša), ale ke konci knihy si svých činů uvědomí
- Lízal – otec Maryši, nekompromisní, nehledí na touhu své dcery, provdá ji za Vávru, kvůli penězům, stejně jako Vávra si nakonec své činy uvědomí
Děj a kompozice:
Kompozičně je hra rozdělena do pěti jednání se stavbou klasického dramatu – expozici, kolizí, krizí, peripetií a katastrofou. Tragedie se odehrává na moravské vsi. Zámožný a lakotný sedlák Lízal, ujedná s mlynářem Vávrou, že mu dá za ženu svoji dvacetiletou dceru Maryšu. Vávra je straší člověk se třemi dětmi, který svojí první ženu utrápil. Maryša má ale ráda chudého chalupníka Francka, který je odveden na vojnu. Při společném loučení přísahá, že se Maryši nezdá. Její rodiče jí i přes odpor a zoufalé prosby ke sňatku donutí. Vynucené manželství bez lásky je nešťastné, Vávra pije, Maryše ubližuje a ještě se s jejím otcem soudí o její věno. Lízal si uvědomí svojí chybu a prosí dceru, aby se vrátila domů. Je ale pozdě, Maryša už o to nestojí. Po dvou letech se vrací Francek z vojny, veřejně za Maryšou chodí a snaží se ji přemluvit, aby s ním utekla do Brna. Maryša je ale příliš svázaná náboženskými tradicemi a předsudky z vesnic. To, že se Vávra pokusí Francka zastřelit, je posledním podmětem k zoufalému činu – Maryša Vávru otráví.
Okolnosti vzniku díla:
Dílo je částečně výsledkem sporu o charakter národního divadla mezi zastáncem realismu a romantismu. Původně se jednalo o Aloisův záměr vesnického románu, který na radu Viléma začal koncipovat jako drama. Podkladem byl nucený sňatek, který byl na vesnici běžný. První a čtvrtý akt si autoři kompletně vymysleli, inspirací pro třetí bylo vyprávění jednoho z jejich přátel a pátý akt vycházel ze skutečného soudního případu, který se stal v Brně. Správní výbor Národního divadla se dlouho bránil s různými námitkami, než umožnil uvedení hry. Vilém jako kritik totiž nelichotivě psal o jejich dramaturgii a úrovni umělecké práce. Bratři Mrštíkové později napsali další různé závěry hry. V Aloisově verzi je Vávra zastřelen nešťastnou náhodou puškou a ve Vilémově variantě končí Maryša svůj život skokem ze svahu do strže po hádce s Vávrou.
Vliv díla:
Hra byla poprvé uvedena na scéně Národního divadla a soudobou kritikou byla přijata jednoznačně. Kritikové měli námitky proti ústřední postavě, její motivaci a také způsobu, jakým se hra dívá na život na vesnici. Od její premiéry uplynulo mnoho času a v rolích hlavních postav se vystřídala celá řada herců. Za tuto dobu se zařadila ke klasickým dílům a na českých jevištích se objevuje pravidelně. Na její libreto byla E. F. Burianem složena opera.
Historické souvislosti:
Období básnických generací májovců, ruchovců a lumírovců lze charakterizovat jako nástup realismu v české literatuře. Teprve prozaická tvorba kritických realistů přivedla realismus do jeho nejplnější podoby. Kritičtí realisté u nás se diferencovali do 2 základních podob – autoři historické prózy a prózy s venkovskou tématikou. Autoři kritického realismu vstoupili do literárního života v 19. Století, ale jejich tvorba pokračovala hluboko do století dvacátého. Vznikla tedy souběžně s mnohými moderními směry v umění – impresionismus, symbolismus, expresionismus atd., které byly zcela protikladné realistickému vnímání světa. Tyto generace tedy působili souvisle vedle sebe. V naší literatuře nelze hovořit o realismu, jenž by komplexně zobrazoval celou společnost s její složitou spletí sociálních a osobních vztahů (tak jak to je v literatuře francouzské, nebo ruské). Důležité je psát o životě jaký ve skutečnosti je!
VENKOVSKÁ PRÓZA
Souvislost s romantickým pohledem na venkovský lid, jako na mravně netčené jádro, kde existovali neporušené lidské vztahy, kritičtí realisté pochopili, že tento ráz venkova se změnil (rozvoj tržního systému deformuje lidi, generační spory se mění v peněžní, ztráta starých forem žití)
- jeho knihy jsou svázány s prostředím, které detailně znal – venkov v rodném Podkrkonoší a na Vysočině, některé náměty i městské
- „Kalibův zločin“ – román s naturalisticko-psychologickými momenty
- dobrácký Vojta Kaliba, starší mládenec a majitel hospodářství miluje mladou Karlu, která si ho na nátlak své matky vezme. Kaliba je však ženou klamán a manželství se rozpadá – když zjistí, že ho žena podvádí a má dítě s jiným, svou ženu zabije a nakonec on sám umírá.
- „Pantáta Bezoušek“ – povídka
- Bezoušek (vesničan) přijíždí za svým synem do Prahy, na konci se vrací zpět na vesnici, ale nikdo se s ním nemůže rozloučit (všichni ho měli moc rádi) – vesničan je morálně výš, než měšťan.
- „Zapadlí vlastenci“ – román
- učitelský mládenec nechce jet učit na vesnici, ale musí -> pozná, že lidé na vesnici jsou dobří a rád tam zůstává
- „Západ“-negativistický román
- psychologistická charakteristika faráře rozvíjená na základě každodenních událostí (západ-konec doby, konec života)
Tereza Nováková
- přítelkyně Karolíny Světlé, propagovala emancipaci. Knihy má hodně monografické – soustřeďují se kolem jednoho hlavního hrdiny.
- „Jiří Šmatlán“ – stále jen sní o lepším světě, ale ničemu se nevěnuje, ani manželce, jen sní.
- „Drasař“ – román, kněz pracuje na tom, aby bylo lépe, a nedodrží celibát.
- „Děti čistého živého“ – román o sektě lidí, kteří věří v čisté Ježíšovo umění. 6ijí tak a myslí, že se tím zlepší svět, ale moc se jim to v reálu nedaří.
Jindřich Šimon Baar
- „Paní komisárka“ – kus života Boženy Němcové, její manžel hlídal na Chodsku pašeráky a ona chodila mezi lidi a sbírala od nich národní obrázky
- -otec Ivana Olbrachta; za komunismu velmi propagován, kvůli jeho levicovému smýšlení
- „Blouznivci našich hor“ – podkrkonošské prostředí. Blouznivci byli spiritisté (vyvolávači duchů), kteří věřili v přetvoření světa, ale nepovedlo se jim to -> temno a pochmurnost
HISTORICKÁ PRÓZA
Zájem o naší národnostní minulost, zejména o husitství a národní obrození, hledání v českých dějinách paralely k soudobému společenskému dění
- v křesťanském duchu se snaží své čtenáře vychovat, romány o husitství
- „V červáncích kalicha“, „V záři kalicha“
- Píše o tom, jací jsou normální lidi, historická důslednost a práce s jazykem (archaismy)
- Kladní hrdinové, které smete doba
- „Mistr Kampanus“ – román, rektor univerzity po roce 1620, protestant, který řeší dilema, jestli má zůstat na škole a učit (k tomu by ale musel být katolík) on chce být ale protestant, a tak odchází pryč, přestoupí na katolíka, aby zachránil školu, to se mu ale nepovede – zradil sám sebe -> spáchá sebevraždu
- Velký vlastence, který se nikdy moc politicky neangažoval, velmi pracovitý. Studoval historii -> většina děl z historie. Pocházel z Hronova (Jiráskův Hronov-festival amatérského divadla). Za vrchol českých dějin považuje husitství, ale kritizuje baroko.
DOBA MÝTŮ A POVĚSTÍ
„Staré pověsti české“ – soubor pověstí z dávných dob, kdy se české dějiny začali teprve utvářet (inspirace Kosmasem, Dalimilovou a Hájkovou kronikou). Původně kniha pro děti- Praotec Čech, Bivoj, Libuše, Horymír apod.
HUSITSKÉ OBDOBÍ
- „Mezi proudy“ – trilogie, která zachycuje vznik husitského hnutí
- „Proti všem“ – druhá husitská trilogie – rozmach a vrchol husitského hnutí (Jan Žižka)
- „Bratrstvo“ – závěrečná trilogie
- „Z Čech až na konec světa“ – povídka určená pro mládež vyprávějící o pouti krále Jiřího z Poděbrad do západoevropských zemí
OBDOBÍ BAROKA (RAKATOLIZACE)
- „Temno“ – román
- -doba Pobělohorská – pronásledování nekatolíků a násilná rekatolizace. Kritika netolerance a boje evangelíků proti katolíkům. Evangelík skrývá spisy -> objeví se -> jeho rodina rozmetena.
- „Psohlavci“=Chodové – pověst o povstání Chodů proti vrchnosti. Jan Sladký Kozina (vůdce toho povstání)
NÁRODNÍ OBROZENÍ
„F. L. Věk“ – kronika inspirována realitou (zachycuje reálné lidi – V. Thám).
„Filosofská historie“ – svět mladých lidí, kteří jdou s dobou a chtějí Majáles-> jdou na barikády -> jeden z nich je zastřelen (ukazuje tím to, jak doba ničí lidi)
DRAMA
- Velmi rozsáhlé scénické poznámky, časté nářečí. Přetrvává téma vesnice. Časté psychologické postavy. Divák by měl mít pocit, že je to reálný příběh v reálném životě.
- 1862 – Prozatímní divadlo, 1881 – Národní divadlo (otevřeno na počest toho, že následník trůnu přijel do Prahy -> vyhořelo -> znovu sbírka peněz od lidí -> 1883 znovu otevřeno (1. hra – Smetanova Libuše).
- „Lucerna“ – mlynář nemusí vrchnosti sloužit, pouze když přijde kněžna, musí vzít lucernu a doprovodit jí zpět na zámek. Kněžna mu toho, aby jí neodvedl nazpět, hodně nabízí, ale on jí odmítne, kněžna je potěšena -> lucerna rozbita a úkol ukončen.
- „Vojnarka“ – o tom, jak jsou vztahy ničeny majetkem
Ladislav Stroupežnický
- dramaturg, který nebyl příliš oblíbený, protože měl trochu znetvořený obličej -> měl z toho mindrák a byl nepříjemný, ale jako autor her byl oblíbený
- psal veselohry s historickými náměty
- „Naši furianti“ – furiant=nafoukaný, umíněný člověk, který se rád předvádí – typický český sedlák. Spor mezi vysloužilým vojákem a krejčím, kdo bude obsazen do místa ponocného. Vyniká tvrdohlavost, pýcha, intrikářství a vtipnost vesničanů. Celkem propadák.
- náměty ke své tvorbě čerpala ze Slovácka, kde prožila část života
- „Gazdina roba“ – gazdina roba = nepěkná přezdívka, říkají jí tak lidé, kteří se pohybují kolem jejího milence (není manželka, jen poběhlice). 2 se mají rádi, ale každý si vezme někoho jiného. Když se stane vdovcem, uteče od své rodiny a jde s ním, on se ale za ní stydí a zapírá jí -> utopí se
- „Její pastorkyňa“ – =její nevlastní matka. Drama dvou žen. Hlavní hrdinka si vezme muže, který už má dceru. Muž zemře a ona jí dobře vychovává, ale dcera porodí nemanželské dítě. Zavře jí doma, než odrodí a po porodu dítě utopí a jí řekne, že dítě zemřelo, aby mohla být šťastná dál a někdo si jí vzal. Sice jí zachránila, ale ona je stejně nešťastná.
REALISMUS 19. STOLETÍ VE SVĚTĚ
- RUSKO
- FRANCIE
- ANGLIE
Viz. Čtenářský deník „Revizor“ – Nikolaj Vasiljevič Gogol
