Nana – rozbor díla k maturitě

 

Kniha: Nana

Autor: Émile Zola

Přidal(a): Sweetsky

 

 

Z francouzského originálu Nana, vydaného v r. 1880 v Paříži

 

Autor:

Émile Zola byl francouzský romanopisec, dramatik a literární kritik, angažoval se také v politice. Shromažďoval doma umělce a intelektuály s nimiž založil Medanskou skupinu. Kvůli očerňování armády byl odsouzen, avšak před výkonem trestu prchl do Anglie. Byl jedním z představitelů naturalismu. Narodil 2. dubna 1840 v Paříži v rodině stavitele průplavů. Získal stipendium na lyceu Saint-Louis, které ovšem nedokončil, u maturity dvakrát propadl z literatury.Vystřídal řadu zaměstnání. Věnoval se psaní – po neúspěchu svých básní hlavně próze. Zola byl kvůli očerňování armády odsouzen, ale před výkonem trestu stačil uprchnout do Anglie. Zpět do Francie se vrátil až o rok později, zde také roku 1902 zemřel, zavraždili jej nepřátelé – ucpali komín a on se otrávil kouřovými zplodinami. Byl nalezen mrtev pod oknem které chtěl otevřít.

 

Nana byla napsána 1879 v Paříži jako 9.román 20dílné série Rougon-Macquarto – přírodovědný a sociální dějepis jedné rodiny za 3.císařství. V této románové kronice která vycházela v časopisech na pokračování si autor předsevzal zobrazit lid. Dělníky, vojáky, obchodníky, buržoasii, vysokou společnost, úředníky, prostitutky, vrahy, umělce, kněze. V některých dílech kritizoval vládu, kvůli čemuž skončil časopis který je uveřejňoval. Někteří tvrdili že Zola kazí dobré mravy. Avšak jeho dílo je dle jeho slov dílem pravdy. Před napsáním každého nového románu podnikal výpravy do prostředí, které chtěl zobrazit, shromažďoval dokumentaci všeho druhu – např. Svědectví přátel, statistiky. Díky jeho příteli Turgeněvovi se mnoho knih mohlo překládat do ruštiny. Nana se stala bestsellerem, všude plakáty na knihu, hned 1 den vydání se vše prodalo (55 tis)

 

Jazyk a styl:

Přímé řeči je méně, věty jsou složené, atuor vše detailně popisuje (prostředí, vzhled i psychologii lidí, Píše er formou, jazyk je bohatý, objevují se slova hovorová, personifikace, zastaralá slova, přirovnání, cizí slova (španělština) metafory. Naturalistické rysy: postavy formovány prostředím a dědičností, popis drsných situací, fyziologických jevů – smrt Nany

 

Obsah:

Životní příběh kurtizány Nany je součástí dvacetidílného románového cyklu “Rougon-Macquart” a volné pokračování Zabijáka. Děj se odehrává v letech 1852-1870, tedy za vlády Napoleona III, v Paříži. Román líčí život dívky, které výchova, rodinná situace a prostředí, ve kterém vyrůstala, předurčily (podle Zolovy teorie) život pařížské kurtizány.

 

Začátek celého románu se odehrává v divadelním prostředí, v den, kdy má být poprvé uvedena hra Zlatovlasá Venuše, s Nanou v hlavní roli. Nana, ač nemá pro zpěv ani tanec žádný talent, zajistí úspěch „Zlatovlasé Venuši“ svými kyprými tvary a živočišnou krásou. Leží jí u nohou zástupy obdivovatelů, kteří jsou schopni pro ni udělat všechno. Peníze vydělané prostitucí posílá svému nemanželskému synovi Ludvíčkovi. Nana, možná nevědomky, svým způsobem mstí svět, ze kterého vzešla. A to prostřednictvím boháčů, které finančně využije, potrápí svými rozmary a poté se jich zbaví. Konzervativní, ženatý a velmi pobožný hrabě Muffat se také stane její obětí přestože jí zpočátku opovrhuje. Nana si uvědomuje, že za seriózní maskou se schovávají muži velice nemravní a mnohdy i hrubí, úplně stejní, jaké poznala již ve svém dětství. Po nějakém čase se zamilovala do chudého, nehezkého herce Fontana a rozhodla se žít po jeho boku. Z Nany se stává věrná žena, ale Fontan ji začne bít a Nana od něho uteče. Útěchu nachází v lesbickém vztahu se svou dávnou přítelkyní Sametkou. S pomocí své vychytralé komorné Zoe se vrací ke starému způsobu života. Získává zpět hraběte Muffata a shromažďuje obrovské jmění. Tak, jak ponižoval Fontan ji, ponižuje nyní Nana všechny muže. Milenci, kteří již o sobě vědí, chodí na společné večeře a uvolňují si místo u madam v ložnici. Nana začíná ztrácet respekt u svého služebnictva. Její věrná Zoe ji opouští. Prodělává potrat. Nanin Zizi , Jiří Hugon, mladíček, který ji bezhlavě miluje, se kvůli ní úspěšně pokusí o sebevraždu. Přítelkyně Sametka umírá. Nana uspořádá dražbu a odjede neznámo kam. Vrací se až po roce. Zjišťuje, že její syn Ludvíček umírá na neštovice. Zanedlouho, znetvořena neštovicemi, umírá i Nana, v den kdy začíná francouzsko-pruská válka.

 

HLAVNÍ POSTAVA:

Nana – prostitutka, nevyrovnaná, marnivá, často střídá nálady a pocity, neuvědomuje si, jak se chová, myslí si o sobě, že je hodná, obětavá a soucitná; ctižádostivá, chce od ostatních obdiv a úctu, upíná se na jednoho člověka, nešťastná, ale není to na ní vidět, teatrální, nevázaná, neobvykle krásná

 

VEDLEJŠÍ POSTAVY:

Zoe – služka, ochotná, smířená, obětavá, nesobecká

hrabě Muffat – lehce manipulovatelný

Sametka (její správné jméno je Satin – jsme ve Francii) – prostitutka, nestálá

Vandeuvrese – slabý

Jiří Hugon – mladý, naivní, upřímný, nevinný

Filip – snadno manipulovatelný

Fontan – krutý, panovačný, prolhaný

Steiner – bohatý podnikatel

 

Jazyk:

Autor využívá slangových, hovorových a mnohdy až vulgárních výrazů (Hnus ten Valerio!…Ach ty mrcho, deset ludvíků je v tahu!…Nana, to je přece čupr holka, ta jediná. Hurá, Nano! Hurá, ty děvko zlatá).Využívá kontrastů (citace – znetvořený obličej X zlaté vlasy). Velmi často užívá přímou řeč, ale objevují se i poměrně rozsáhlé popisné pasáže. Zola neváhá popisovat i ty nejmenší detaily, často nepříliš vábné (citace).

 

Kompozice: chronologická

 

Celkové téma: „prohnilost“ tehdejší francouzské společnosti,Člověk je ovládán svými pudy. Měli bychom si uvědomovat následky svých činů. Jak se chováme k ostatním, budou se lidé chovat k nám.





Další podobné materiály na webu: