Jméno: Romantismus v evropské literatuře
Přidal(a): Jan
Charakteristické rysy romantismu
Romantický hrdina
Romantické ideály
Romantismus v anglické, francouzské, německé, ruské a polské literatuře
___________________________________________________________________________
Romantismus (přelom 18. a 19. stol.)
- odvozeno od slova romantique = napínavý, dobrodružný nevšední
- hlavním ideálem je svoboda jedince, národa a projevu
- znaky společné s preromantismem:
– vztah k přírodě
– podobný typ hrdinů
– důraz na city
– vztah k historii, dávnověku
– zachycuje člověka v mimořádných životních situacích
– kult lidové písně, lidové poezie
- znak společný s klasicismem:
– zájem o antickou literaturu
- romantik se snaží přeměnit a podrobit si svět podle svých představ → dostává se do krajních konfliktů
- romantikové ê vyzvedávají sílu přírody
– obdivují minulost, mystiku, exotiku
– dali volnost verši, rýmu i próze
– obohatili jazyk lidovou mluvou a archaismy
- obraznost a citovost převládá nad rozumovostí
- protiklad snu a skutečnosti, jedince a společnosti → jedinec trpí pocitem osamění→ → obrací se k přírodě, exotice, do vlastního nitra a do historie
- fantazie, snění, iracionalita, hrůznost, tajuplnost
- převažuje individualismus, subjektivismus a modernismus
- literární forma:
– bohatá metaforičnost
– jazykové prostředky lidové a archaické
– hudebnost
– protikladnost (kontrastnost)
– převládají lyricko-epické žánry
→ dramatická báseň, epos, román, povídka veršovaná, byronská, historická,
balada, poema
ê odmítání klasické estetické normy → kladen důraz na původnost, tvůrčí
svobodu umělce, emocionalitu a spontánnost
- romantický hrdina:
– hrdina často splývá s autorem
– dostává se do rozporu s dobou, do osamění
– je výjimečná osobnost, často společenský vyděděnec (loupežník, vrah, kat,
žebrák, tulák)
– = tragická postava → zažívá tragickou lásku a neplní se mu jeho sny
– ženské hrdinky se snaží změnit své postavení → je jim to znemožněno
® architektura
– obdiv středověké architektury (Bouzov – novogotický romantický sloh)
– rozlehlé zahrady a parky → k vyvolání iluze divočiny
® malířství
– velká role obrazotvornost
– historické náměty, exotické krajiny a přírodní scenérie
– Francesco Goya – jeho životopis napsal Lion Feuchtwanger (i o Rousseauovi)
– E. Delacroix
® hudba
– přeměna opery (R. Wagner)
– Ludwig van Beethoven (4. symfonie Eroika původně věnovaná Napoleonovi, ale
poté, co se Nap. sám zvolil císařem Beeth. věnování zrušil)
– vznikají specifické národní slohy
Anglie
George Gordon Byron (1788 – 1824)
- revoluční romantik, kt. svým „rozervanectvím“ silně ovlivnil evropskou literaturu
- byl členem sněmovny lidu → opustil ji, když odešel do ciziny → rozešel se s anglickou vládnoucí společností
- těžké dětství i život → otec pijan, matka nervově labilní (střídavě ho zahrnovala láskou a výlevy vzteku), od dětství kulhal → s touto vadou se nikdy nevyrovnal; žil ve světě knih a svých snů
→ sadistický vztah k ženám, nenávist moralizování a potíže při hledání přátel
- většinu života strávil v cizině (Portugalsko, Španělsko, Itálie, Řecko,…)
- zemřel na morovou nákazu, když pomáhal řeckým bojovníkům za svobodu proti tureckým utlačovatelům
– byronismus = odrůda romantismu
– charakteristický sporem hrdiny se světem , konflikty, osamoceným
bojem za svobodu proti tyranům, světabolem (= spleenem), depresemi
– básnická (byronská) povídka
= veršovaný lyricko-epický útvar
– děj má prvky reflexe, lyriky, popisu
– tajuplné prostředí, hrdinové se bouří x světu, tyranii, konvencím, spol.
zásadám
&„Childe Haroldova pouť“
– moderní epos s autobiografickými prvky
– Harold je intelektuál, rozchází se se společností → vydává se na cesty
→ putuje do Evropy, kde nachází památky a přírodu, které obdivuje
→ setkává se s nesvobodou a tyranstvím s nimiž nesouhlasí
a protestuje → vyzývá další k obraně
&„Don Juan“ – 16 000 veršů, nedokončeno
– výsměch pokrytectví
&„Džaur“, &„Korzár“, &„Lara“
– romantické básnické povídky, v nichž zobrazil typy revoltujících
hrdinů
&„Manfred“, &„Kain“
– filosofická veršovaná dramata
– hrdinům se nedaří porazit světový řád, se kterým nesouhlasí
– revolta i proti Bohu → ale nedaří se mu (ztroskotává)
→ má za následek pesimismus
Percy Bysshe Shelley (1792 – 1822)
- revoluční romantik, opustil univerzitu i vlast → usadil se v Itálii
- psal lyriku milostnou, přírodní sociální a politickou
- jeho manželka Mary Shalley napsala dílo „Frankenstein“
- bývá spojován s titanismem
= hrdý vzdor proti Bohu, osudu a moci
&„Odpoutaný Prometheus“
– veršované drama
– filosofické názory o konečném vítězství dobra nad zlem
– obměnil antickou báj o hrdinovi, kt. se vzepřel bohům a donesl lidem oheň,
ale zatímco v řeckém mýtu se Prometheus podrobí vůli Diově (Jupiter),
u Shellyho vzdoruje a trpí tak dlouho, dokud není tyran poražen
→ tyran = Jupiter (ne Zeus)
→ dobro, vítěz = Prometheus
Walter Scott (1771 – 1832)
- sběratel skotských lidových balad
- zakladatel historického románu i historické povídky
- advokát → možnost nahlížet do spisů → inspirace
- básník i prozaik, cestovatel
- napsal 48 románů a povídek
- inspiroval Václava Klimenta Klicperu
&„Waverley“ – román čerpající ze skotského povstání r. 1745
– vydán anonymně (strach z kritiky)
– pro velký úspěch následovala řada dalších románů
&„Ivanhoe“ – historický román – doba panování Richarda Lvího srdce
– 12. stol. v Anglii, Ivanhoe je kladná i záporná postava; rytířstvo
&„Kenilworth“ – doba královny Alžběty &„Pirát“ &„Talisman“
&„Quentin Durward“
&„Srdce Edinburghu“
&„Jezerní panna“ – přeložil František Ladislav Čelakovský
Francie
– francouzský romantismus má 2 odlišné podoby:
- zpátečnický → zaměřený k minulosti a oslavě středověkého křesťanství
- revoluční → protest proti současnosti
Victor Hugo (1802 – 1885)
- syn napoleonského generála (otec bonapartista, matka royalistka → Hugo kolísal mezi těmito 2 póly → nakonec demokratický a republikánský postoj)
- nenávidí válku i Napoleona samotného
- dobrovolné vyhnanství na ostrůvku u Normandie na 20 let
- stal se inspirací pro Jaroslava Vrchlického („Zlomky epopeje“)
Josefa Svatopluka Machara („Svědomím věků“)
&„Chrám Matky boží v Paříži“
– román zachycující život středověké Paříže
– děj je vystaven na kontrastech:
královský dvůr x spodina
církev x spodina
chrám x náměstí
chrám x dvůr zázraků
krása x ošklivost
zlo x ušlechtilost
+ kontrast postava x postava (uvnitř postavy)
→ fyzicky ošklivý, ale duševně ušlechtilý zvoník chrámu Quasimido tajně miluje cikánku Esmeraldu, jejíž krása a upřímnost kontrastují s prostředím bídy chudých a lakotou a pokrytectvím vyšších vrstev
→ Esmeralda na sebe vezme zločin, kt. nespáchala a je odsouzena k smrti → zachrání ji kněz Chrámu Frollo, kt. ji také miluje → Esmeralda jej ale odmítá a kněz ji vydává smrti
→ Quasimodo svrhne Frolla z chrámové věže a sám umírá objímaje již mrtvou
Esmeraldu
&„Bídníci“ („Ubožáci“)
– románová skladba líčí osudy uprchlého trestance (galejníka) Jeana Valjeana
– zápas s nespravedlností spol. zákonů v době francouzské revoluce a červen-cové monarchie
&„Cromwell“
– drama, jehož úvod se stal manifestem romantismu ve Francii
&„Legenda věků“
– 3dílný básnický cyklus
– zobrazení vývoje lidstva na jeho cestě za pokrokem a humanismem
– humanita, optimismus, víra v lepší budoucnost
&„Dělníci moře“
– hl. postavou je rybář; román
&„Muž, který se směje“
– historický příběh líčí tragický osud zohyzděného člověka (má na sobě masku,
která mu obličej zohyzďuje do úsměvu)
&„Devadesát tři“
– historický román, odráží kruté politické poměry na francouzském venkově
v době revoluce
&„Ruy Blas“
Stendhal (1783 – 1842; vl. jm. Henry Beyle)
- na pomezí romantismu a realismu
- po pádu Napoleona odchází do Itálie → tu musel pak opustit
- hrdinové jeho románů prožívají vášnivé lásky, jsou ve sporu s dobou, jíž se navenek přizpůsobují; vzbouří-li se x společnosti – hynou
&„Červený a černý“
– symbolika barev: červená = symbol revoluce (také touha po plném vášnivém
životě a lásce)
černá = despotismus církve (také klér a měšťáctví)
– vnitřní monolog postav, román
– hl. p. Julian Sorel
&„Kartouza parmská“
– román o mladém šlechtici, jehož ideál nedojde naplnění → odchází do
kláštera
Alfred de Musset (1810 – 1857)
- ústředním tématem jeho tvorby je romanticky rozervaná, nešťastná a nespokojená láska
- nejsubjektivnější autor fr. romantismu
&„Zpověď dítěte svého věku“
– pesimistický román s autobiografickými prvky – hrdina Octavius je Musset
sám
– vyrostl v atmosféře beznaděje, jeho generace ničemu nevěří → pesimismus,
není schopen upřímné lásky a je žárlivý (jeho láskou byla George Sandová)
&„Noc prosincová, květnová, říjnová, srpnová,… – lyrika
Alexandre Dumas st. Alexandre Dumas ml.
&„Tři mušketýři“ &„Dáma s kaméliemi“
&„Hrabě Monte Christo“
Německo
Novalis (1772 – 1801; vl. jm. Friedrich von Hardenberg)
&„Hymny noci“
– BS, zpracovává motivy ztracené lásky
&„Heinrich von Ofterdingen“
– nedokončený román
– středověký potulný básník hledá symbolický „modrý květ“ = smysl života
a pravé poezie
Jacob a Wilhelm Grimmové (1785 – 1863 a 1786 – 1859)
- zabývali se německou lidovou slovesností a germánskou mytologií
- byl jimi ovlivněn K. J. Erben
&„Pohádky bratří Grimmů“
– zvířecí, kouzelné, legendistické, realistické
Heinrich Heine (1797 – 1856)
- německý básník
- zpracovával témata z germánských a židovských pověstí i ze současnosti
&„Kniha písní“
– BS, skladba w„Lorelei“ patří ke klenotů něm. lit.
&„Nové básně“
– objevují se jedny z nejrevolučnějších básní, kt. Heine napsal
Rusko
Alexandr Sergejevič Puškin (1799 – 1837)
- dramatik, prozaik (hl. po r. 1830)
- pocházel z Petrohradu
- byl poslán do vyhnanství na jih Ruska
- zemřel v souboji
&„Evžen Oněgin“
– filosoficko-společenský, milostný veršovaný román
ê zobrazuje tehdejší ruskou společnost
ê revoluční hnutí a důsledky jeho porážky
ê osudy Ruska v přítomnosti i minulosti
ê ruská příroda
ê otázky křivdy, svobody, buřičské a demokratické myšlenky
ê inspiroval se Byronem
– Oněgin je typ „zbytečného člověka“ (umí tančit, je vzdělaný, sečtělý, ale
tento život ho nebaví → je uzavřený, nespokojený)
– Oněgin je typický Rus z vyšších vrstev, vychováván fr. učiteli; plný
předsevzetí a úmyslů, ale není schopen je uskutečnit
– po smrti strýce odjíždí na vesnici → zamiluje se do něj Taťána → on ji
odmítá a koketuje s Olgou → v souboji zabije Lenského a odjíždí do Evropy,
pak se vrací, zamiluje se do Taťány, ale ta je už vdaná
– oněginská strofa = 14 osmi nebo devítislabičných veršů s pravidelným rýmem
&„Kavkazský zajatec“ &„Bachčisarajská fontána“ &„Cikáni“
– lyricko-epické skladby (příroda, podpora svobody, odbojní hrdinové)
&„Poltava“ &„Měděný jezdec“
– veršované eposy
&„Kapitánská dcerka“
– historická próza (na pozadí Pugačovova povstání)
&„Piková dáma“ &„Bělkinovy povídky“ &„Vánice“
– povídky
&„Boris Godunov“
– historické drama
– vztah mezi panovníkem a lidem; polemizuje s názory, zda věřit síle lidu
Michail Jurjevič Lermontov (1814 – 1841)
- 2x ve vyhnanství na Kavkazu; zahynul v souboji
&„Demon“
– básnická poema (typická pro ruský romantismus)
– vyslovuje zákl. myšlenku Lermontovy tvorby a životní filosofie: zlo se rodí
z bezmocnosti dobra
– hl. hrd. proklet bohem pro vzpouru, kletbu chce prolomit láskou k pozemské
princezně Tamaře → zabíjí ji a tím prohrává souboj s bohem
– poema = lyricko-epická báseň, děj bývá potlačen na úkor líčení citů, dojmů a nálad
&„Hrdina naší doby“
– psychologický román (románová novela – má překvapivou pointu)
– hl. p. Pečorin = typ „zbytečného člověka“ je společenským vyděděncem
z vlastní vůle a hledá smysl své existence (ten ale nenachází v lásce ani
v přátelství, protože je zaujatý sám sebou – zabývá se jen svým nitrem =
společ. zbyteč. člověk)
Polsko
– polská romantická literatura se zcela zapojila do revoluce a národního boje za svobodu
– autoři = zchudlá šlechta; nejrevolučnější žili v emigraci – odtrženi od společnosti
→ spojoval je mesiamismus = polský národ svými oběťmi vykoupí příští svobodu
jiných národů
Adam Mickiewicz (1798 – 1855)
- poslán do vyhnanství do Ruska, setkání s Puškinem → ovlivnilo ho to
- listopadové povstání mu bere sen o polské samostatnosti → odchod do Drážďan, Paříže
&„Konrád Wallenrod“
– historická povídka
– hl. hrdina se zřekl osobního štěstí, jen aby mohl svým životem i smrtí prospět
své vlasti – Litvě
&„Pan Tadeáš“
– rozsáhlý epos, podává obraz polské společnosti – jejich zvyků, obyčejů, tužeb
i proher
&„Dziady“
= staré lidové obřady na vyvolávaní duší zemřelých
– hrdina Gustav bojuje x bohu za otázky zodpovědnosti člověka za národ
– básnické skladby
Julius Slowacki (1809 – 1849)
- s oblibou dramatizoval historická témata
&„Balladyna“
– tragédie mýtického dávnověku o ženě-vražednici, která se pomocí zločinů
dostává až na královský trůn
– toto téma zpracoval i K. J. Erben – „Zlatý kolovrat“
USA
Edgar Allan Poe (1809 – 1849)
- prozaik a básník
- tvůrce fantastické povídky
- zakladatel hororové a detektivní povídky
- skvěle dokázal navodit atmosféru hrůzy a tajemna (osobitou obrazností a symboličností)
- řešení záhad, odhalování tajemství, hledání viníka, který spáchal zločin
- považován za předchůdce moderních hororů
- těžký život (sirotek, problémy s otčímem, drogy, mladé manželky, brzká smrt)
- inspiroval Nezvala, Vrchlického
&„Havran“
– ve sbírce „Havran a jiné básně“
– básnická skladba s tématem smrti mladé dívky Lenory
– staré mytologické téma (použil i Erben ve Svatební kytici)
– kontrasty: život x smrt
básník x Lenora
člověk x zvíře
– na konci se básník ptá: „Setkám se po smrti s Lenorou?“
Havran: „Never more.“
→ pesimismus, zoufalství, beznaděj
→ básník se nemůže vyrovnat s tím, že žije ve světě,
kde smrt vítězí nad láskou, štěstím,…
– havranovy odpovědi „NEVER MORE mají připomínat krákání havrana,
psáno jako refrén (v českém překladu VÍCKRÁT NE)
&„Jáma a kyvadlo“ &„Zánik domu Usherů“
– hororové povídky s motivem smrti
&„Vraždy v ulici Morgue“
– detektivní povídka (hl.p. detektiv a jeho méně chápavý společník)
Slovensko
– pokusy o vytvoření národního jazyka → zasloužil se o to Ludovít Štúr = „štúrovčina“
Maďarsko
Sándor Petöfi (1823 – 1849)
