Kniha: Smrt krásných srnců
Autor: Ota Pavel
Přidal(a): Studijni-svet.cz
Smrt krásných srnců je sbírka krátkých autobiografických povídek. Autor popisuje vzpomínky dítěte především na tatínka Lea a jeho zážitky. Povídky z každodenního života jsou plné radostí, ale i starostí a strastí židovské rodiny.
Autor: Ota Pavel
Vliv na dané dílo:
- Osobní zkušenosti z dětství (židovská rodina, příroda, zážitky z války, tragédie Lidic a podobně…), vliv režimu -> cenzura -> kontrola děl -> do druhého vydání se již nedostala povídka Prase nebude!
Vliv na tvorbu:
- Profese sportovního redaktora -> díla se sportovní tématikou (Dukla mezi mrakodrapy, Plná bedna šampaňského)
Další tvorba:
- Jak jsem potkal ryby – autobiografická sbírka povídek, Syn celerového krále (1972) – 16 povídek o slavných sportovcích, Pohádka o Raškovi (1974) – „sportovní pohádky“ , a mnoho dalšího // Posmrtně vydaná tvorba : Fialový poustevník (1977), Zlatí úhoři (1985) -> rozšířené vydání 1991 -> navíc Běh Prahou + Prase nebude!, Omyl a jiné povídky (1995), a další.
Společensko-historické pozadí autora
- česká lit.: 1968 – 1989
Politická situace:
- Období po potlačení pražského jara -> duch konsolidace a normalizace, projevy proti odporu proti okupaci tvrdě potlačeny -> vlna emigrace, obět studentů Palacha a zajíce, v čele KSČ Gustav Husák -> na pokyn SSSR politické čistky, personální změny v zaměstnaní. V 80. letech SSSR vnitřní problémy -> vliv slábl -> posílení opozičního hnutí -> manifest Několik vět. režim nehodlal ustoupit -> tvrdý zásah proti studenstké demonstraci 17.11. 1989 -> celostátní vlna odporu -> pád komunismu -> nenásilná cesta – sametová revoluce
Společnost:
- Pocity zklamání a rezignace, ,,nespolehliví“ lidé museli opustit stranu, armádu + personální změny ve školtví, vědě i kultuře -> občanská iniciativa Charta 77 (prohlášení poukazující na porušování lidských práv a svobod), odpor k režimu
Umění:
- Architektura – úpadek -> paneláková sídliště, neofunkcionalismus ( Kongresové centrum Praha -> stranické sjezdy KSČ ) Malířství – oficiální socialistický realismus Sochařství – pomníky funkcionářů Hudba – Karel Svoboda + nová generace (Kotvald), písničkáři – Nohavica
Literatura:
- Normalizace -> Proreformní Svaz českých spisovatelů rozpuštěn -> nový plně oddaný KSČ. Dosavadní literární časopisy zakázány a nahrazeny Literárním měsíčníkem (oficiální časopis ,,obrozeného“ svazu spisovatelů). Tři větve publikování 1) Domácí oficiální 2) Domácí samizdatová 3) Zahraniční (exilová). Rozdíl mezi větvemi nebyl tak velký -> například někteří autoři vydávali ve všech nebo po cenzurní úpravě jako oficiální (Hrabal, Seifert). Ve velkých nákladech prorežimní básníci – Karel Sýs, Josef Peterka. S omezením vydávali například B. Hrabal, L. Fuks nebo V. Páral. Tlak režimu silně omezoval svobodu psaní -> někteří autoři volili úniková témata (příroda, rodina, erotika). Většina zakázaných autorů publikovala v samizdatu -> strojnopisná edice Petlice, dále edice Kvart nebo Expedice (zal. Václav Havel + J. Lopatka).Edice s žertovnými názvy: Mozková mrtvice, Jitrnice, Popelnice. Mnoho autorů v 60. letech emigrovalo -A. Lustig, J. Škvorecký, V. Linhartová. V 70. letech pak dále odešli: Milan Kundera, J. Kolář, Pavel Kohout a další. Někteří autoři založili v zahraničí nakladatelství a vydávali zakázané autory – nejslavnější nakladatelství Sixty-Eight Publishers ( Škvorecký se ženou Z. Salivarovou – Kanada). Zvláštní místo v literatuře zaujal underground -> autoři stáli úmyslně na okraji společnosti -> perzekuce undergroundové kapely The Plastic People of the Universe -> prohlášení Charty 77. Vývoj stagnoval, pouze rozvoj bytového divadla (v bytech disidentů se zakázanými autory- např. Landovský ). Normalizace ve slovenské literatuře v mírnější formě, kdy persekuce nebyla tak ostrá. V 60. letech byl povolen z básníků například Jiří Žáček, zakázaní byli J. Seifert, O. Mikulášek, J.Skácel. V próze mohli publikovat V. Páral, B. Hrabal nebo O. Pavel -> věnovali se únikovým tématům. Mezi zakázané autory zde patřil například Pavel Kouhout nebo Slovák Dominik Tatarka. V emigraci byli důležití J. Švorecký a Milan Kundera. Významní představitelé dramatu byli V. Havel a P. Kohout.
Rozbor díla: Smrt krásných srnců
- 1971- 1.vydání, 1973 – 2.vydání
Obecná charakteristika literárního díla
- Literární druh: epika
- Literární žánr: soubor povídek
- Literární směr: 2. polovina 20. století (po roce 1945)
Organizace jazykových prostředků (próza)
- spisovná čeština – vyprávění Oty, obecná čeština/hovorová (…jděte do prdele s takovým zázrakem) – mluva otce a dalších, hantýrka židovských obchodníků, cizí slova ( Made in Sweden)
Stylistická charakteristika textu:
- Příběhy jsou vyprávěny jednoduše a chronologicky (občas i retrospektivně)
- Významové zkratky ( Lidická tragédie: ,,my jsme viděli Lidice hořet, my jsme slyšeli Lidice přes kopec křičet, já chodil s ___Příhodou do školy a najednou bylo jeho místo v lavici zoufale prázdný.“ )
- Bohaté metafory
- Citová zbarvenost -> humor a satira, ale i smutek a neštěstí (hlavně během 2. sv. války)
- Častá přímá řeč (vynechané věty uvozovací)
- Vzpomínková próza -> vzpomíná melancholicky Oto na odchod jeho idealizovaného dětství
- Vypravování, ale i četné popisné pasáže (přírody) -> líčení (lyrizovaná próza)
Tematická výstavba
Vypravěč:
- Ich forma (Ota), Er forma (o tatínkovi)
Doba děje:
- 1. polovina 20.století (období kolem a během 2. světové války)
Místo děje:
- Čechy – především Praha, Buštěhrad, Křivoklátsko a oblast Berounky
Postavy:
- Vypravěč – Vypráví malý Ota Popper/Pavel
- Tatínek Leo Popper/Pavel – Hlavní postavou povídek, narodil se v Buštěhradu, velmi schopný a charismatický obchodní cestující, se smyslem pro humor, snílek, vášnivý rybář, Žid.
- Maminka Herma (Hermína) Popperová/Pavlová – Narodila se v v Kročehlavech, hodná a tolerantní manželka Lea. Neúspěšně se snažila tatínka krotit. Toužila jet k moři do Itálie, Češka.
- Strejda Prošek – společně s jeho vlčákem Holanem byli velmi úspěsní pytláci, Popperovi k němu často jezdili.
- Hugo a Jiří – Otovi starší sourozenci, byli poslání do koncentračního tábora.
Bambas – tulák, uměl chytat ryby všemi dovolenými i nedovolenými způsoby, Otovi se líbil jeho způsob života
Děj sbírky:
Nejdražší ve střední Evropě
Maminka každý rok toužila jet do Itálie k moři, ale tatínek Leo jí vždy pověděl, že nemají peníze. V popředí jeho zájmu totiž stálo obchodování pro značku Elektrolux a rybaření, které jednoho dne vyústilo k rozhodnutí koupit rybník. Tatínek sháněl rybník opravdu dlouho a marně. Až v Kročehlavech za ním přišel jeho známý doktor Václavík, který mu nabídl rybník plný ryb. Šli se teda podívat a doktor hodil žemli do vody. Za chvilinku se vynořil kapr, který měl 6 kilo. Tím bylo hotovo a tatínek zajel pro všechny úspory. Maminka prosila, aby rybník nekupoval, ale tatínek měl jasno a rybník koupil. Tatínek od té doby zářil a měl radost jak mu kapři rostou. Nastal podzim a přišel výlov rybníka, rodiče si vzali volno, tatínek si zjednal pomoc rybářů a přišlo se také podívat plno známých. Když byl rybník vypuštěný, zjistilo se, že byl prázdný. Byl tu jen jeden známy kapr, který vážil 6 kilo. Tatínek si vše chtěl vyřešit boxerským způsobem, ale naštěstí ho to přešlo. Ten den měla rodina nejdražší večeři ve střední Evropě. Uplynula řada let a pan doktor Václavík chtěl od tatínka koupit ledničku. Ten se hned rozhodl mu podvod oplatit. Domluvil se se skladníkem, aby natřel starou ledničku, vyndal z ní vnitřek a vložil do ní mramorovou desku, co se panu Václavíkovi tak líbila. Ten se pak velice divil, ale tatínek mu vysvětlil, že koupil ledničku bez vnitřku jako tenkrát on rybník bez vnitřku. Tak měl doktor nejdražší králíkárnu v celé střední Evropě.
Ve službách Švédska
Tatínek Leo pracoval u švédské firmy Elektrolux, kde prodával ledničky a vysavače. Práce mu šla velmi od od ruky, protože se mu tuze líbila Irma, manželka pana ředitele Korálka. Ten byl velmi bohatý, měl americké auto, vilu a dokonce i vlastní stáj Frako. Tatínek se proto rozhodl, že si jí získá tím, že se stane nejlepším prodavačem na světě. Maminka o této tajné lásce věděla, ale příliš se neznepokojovala, protože věděla, že má stejné šance jako zdolat Mount Everest. Leo se brzy díky svým obchodnickým dovednostem skutečně stal mistrem republiky u firmy Elektrolux. Díky úspěchům celá rodina žila ohromně blaze. Tatínek se začal draze oblékat, koupil si americké auto a chodil i k jednomu z nejlepších holičů v Praze. Brzy se stal dokonce mistrem světa. Až tehdy si uvědomil, že i kdyby prodal vysavač Pánu Bohu, u Irmy nemá jako obchodní cestující šanci. Náhodou se spřátelil s věhlasným malířem Nechlebou. Nejprve nevěděl, že se jedná o umělce, ale později se rozhodli využít jejich známosti a vystoupit ve společnosti o stupínek výš a také ho chtěl přemluvit, aby namaloval Irmu a tím si ji získal. Korálek zase toužil chlubit se, že jeho ženu maloval Nechleba. Byl to těžký úkol, protože malíř nekreslil ženy, pouze jednou do roka Lukrécii. Když už se to tatínkovi po dlouhé době skoro povedlo a Irma stála před malířem, Nechleba řekl, že jí malovat nebude. Pan i paní Korálkovi tím byli znemožněni a rozzlobeni, protože už všude malování rozhlásili. Tatínka před vyhazovem zachránilo jen jeho obchodní umění.
Smrt krásných srnců
Povídka začíná v předválečném období, kdy je celá rodina šťastná a netrpěli nedostatkem peněz ani jídla a také popisuje pytlácké příhody pana Proška s jeho psem Holanem. Vše ale skončí po zřízení protektorátu v zemi. Rodina je židovská a život je pro ně stále obtížnější. Za pár let přijde předvolání nejstarších synů do koncentračního tábora. Tatínek jim chce dát před odjezdem ještě pořádně najíst masa, ale doma skoro nic nemají. Rozhodne se tedy riskovat chycení a řekne, že jede na ryby na chatu Karla Proška. Ryby chytat nesměl a bez povolení opustit bydliště také ne. Nechá si napsat omluvenku od přítele doktora, sundá hvězdu s nápisem JUDE, nasedne na kolo a jede na víkend za hrad Křivoklát. Když dorazil ke stavení, přišlo mu po letech mnohem krásnější, než pamatoval. Leo se vydal rybařit, ale neúspěšně a v zoufalství požádal Karla, aby mu ulovil srnce. Ten měl děti a bál trestu smrti, takže ho Leo požádal, aby mu alespoň půjčil Holana. Ten nejprve nechtěl jít, ale nakonec se zoufalým tatínkem šel. Poslední den kdy Leo mohl zůstat konečně uviděl jelena, zašel si pro Holana a poštval ho na něj. Holan už dlouho nelovil a tak měl problémy, ale nakonec srnce zabil. V tom se objevili rybáři a psa odehnali. S tatínkem se smutně vrátili a Karla napadlo, že se s tatínkem vrátí zpátky a rybáře vystraší jako páni nadlesní. Povedlo se a Leo odjel se zvěřinou domů na Buštěhrad, kde byl srnec spravedlivě rozdělen. Maminka synům pořádně vyvářela na posilněnou. Hugo se pak vrátil celkem dobrý, ale Jirka půl roku umíral, než se vzpamatoval. Srnec mu nejspíše zachránil život.
Kapři pro wehrmacht
Hned na začátku okupace vzali tatínkovi jeho milovaný buštěhradský rybník, kde choval kapry. Přesto, že mu rybník už nepatřil, chodil k němu krmit kapry chlebem, kterého měli sami málo. Doufal, že po válce mu rybník zase vrátí. To se ale změnilo po vyvraždění Lidic. Tatínka to zasáhlo, protože zde měl spoustu známých a po téhle události už v kapry ani nedoufal. Další ránou bylo povolání starších bratrů do koncentračního tábora, kam jim posílali balíky, ale hlavně později povolali i Lea. V noci před odjezdem vzbudil malého Ottu a zavedl ho k rybníku, kde kapři nemohli dýchat kvůli ledu. Tatínek jako dobrý rybář vysekal díry a následně do pytlů pochytal všechny kapry, kteří připluli a lapali po dechu. Doma je maminka rozdělila do nádob. Když pak tatínek odjel, začali je vyměňovat za jídlo. V příštím roce přijeli slavnostně Němci vylovit rybník a nestačili se divit, že je prázdný.
Jak jsme se střetli s Vlky
Po válce celá rodina odjela do Luhu. Tenkrát pan Prošek povídal, jak tam bylo hodně štik a tak se tatínek s Otou vydali rybařit. Dařilo se jim náramně, tatínek jich chytil 100 a Ota 64. Když už byla řeka zplundrovaná, začala nevypsaná soutěž mezi Popperovými a Vlkovými. Za Vlky chytal hlavně Franta a Adolf. Adolf měl krásnou ženu, která se šestnáctiletému Ottovi tuze líbila. Do soutěže vyšel hlavně tatínek Leo s velikým odhodláním a všude hlásal, jak dá Vlkům na prdel, ale nakonec chytil s Ottou jen 3 štiky. Pak poručil vzít vozík na štiky, že jsou prý těžké, ale Ottovi se vůbec nechtělo a nakonec vzal pruty a vozík táhl tatínek. Když oba přijeli k Vlkovým, na zápraží stála krásna Marie a na klepačce viselo 5 velkých štik. Tatínek jen stál a zhluboka oddychoval. Ottovi bylo tatínka líto, dal pruty do vozíku a začal ho tlačit do Luhu. Ten den jeli se svěšenými hlavami, protože dostali, jak se říká na prdel.
Otázka hmyzu vyřešena
Tatínkovi se po válce už špatně prodávalo. Byl starší a unavenější. Prodával spony na kšandy, mast proti svrabu a reklamní skříňky. Už nevydělával tolik jako dřív a byl z toho nešťastný. Dal se tedy k firmě DERSOL, kde začal prodávat mucholapky BOMBA-CHEMIK, které vynalezl inženýr Jehlička. Před tatínkem vystřídal mnoho zástupců, ale žádný je nedokázal prodat. Problém byl v tom, že mucholapky nelepily, ale pouze otrávili a moucha pak stihla odlétnout zemřít do ústraní. Zákazníci pak měli pocit, že mucholapka nefunguje. Maminka tatínka od práce s mucholapkami odrazovala, ale Leo se nedal a brzy skutečně nosil spousty peněz jako dřív, protože jich prodal ohromné množství a s panem Jedličkou už si plánovali, jak s nimi dobyjí celý svět. Když ale přišlo období much, tak je lidé začali vracet, protože prý nefungují. Sklady se najednou začali plnit vrácenými mucholapkami a vše bylo nakonec už dočista ztracené. Tatínek dal výpověď a inženýr Jedlička mucholapky spálil. Když ho pak Otta po pár letech potkal, vyhrkl, že mucholapky nakonec šlágr byly! Vyráběli je Holanďané pod názvem Sly Killer.
Králíci s moudrýma očima
Popperovi (tou dobou už Pavlovi) prodali chatu a koupili si domeček u Radotína. Měli málo peněz a tak se tatínek rozhodl, že bude chovat králíky a pak je prodávat. Postavil pro ně nádherné kotce a zavedl chov zvláštního druhu šampanů – měli barvu zhruba jako americké raketoplány. Tatínek se o ně moc dobře staral a tak to šlo dál celých 10 let. Pak mu poradil někdo z králíkářského spolku, že kdyby dal své šampaňské králíky tetovat, mohl by dostat spoustu cen a peněz. Leo se toho samozřejmě okamžitě chytil a pozval si odborníka na tetování. Byla to strašná práce u stovky králíků. Tím se stali králíci čistokrevní a ušlechtilí. Tatínek se na ně chodil často koukat a těšil se, jak většinu prodá na nejbližší výstavě. Za poslední peníze si objednal náklaďák, poručil mamince, ať vyklidí špajz, dal jí slavnostní pusu a odjel na výstavu. Když přišli králíci na řadu, porota usoudila, že nemohou udělit žádné ceny, jelikož neměli rozšířenou manikúru a pedikúru, což byl vážný nedostatek. Leo hned začal vyvádět jelikož věděl, že tím pádem neprodá žádného králíka. Tatínek byl zoufalý, neměl už ani peníze na cestu domů, tak dal králíkům svobodu a šel domů pěšky. Srdce ho bolelo a nohy jakoby se měly zastavit. Když přišel domů, bál se že maminka vyklidila špajz. Ta ho posadila na židli a zavolala sanitku. Na vrátka dal ještě krásnou cedulku, kde stálo: PŘIJDU HNED a už nikdy nepřišel.
Prase nebude! (vyřazená povídka)
V této povídce nabídne předseda JZD tatínkovi, zda nechce krmit prasata. Tatínek opět pod vidinou velkého zisku souhlasil a celá rodina se přestěhovala k prasečinci. Tatínek se o prasata velmi dobře staral a chtěl mít ta nejkrásnější v celé ČSR. Bylo mu slíbeno, že si jedno bude moci odnést. Bohužel prasata umírala, protože v prasečinci u řeky pro ně nebylo vhodné prostředí. Později se tak dozvěděl, že prase nebude! Okažmitě s prasaty skončil a odešel. Věta ,,Prase nebude!“ potom u Popperů znamenala, že prohráli a zároveň vyhráli a ta výhra že je větší než prohra.
Význam sdělení (hlavní myšlenka):
- Autor zachycuje útrapy a radosti života. Přibližuje nesnáze, které pociťovaly židovské rodiny během 2. světové války za německé okupace. Kniha táké ukazuje vztah člověka a přirody, rybaření a sportu. Samozdřejmě velkou roli zde mají vztahy mezi lidmi, zejména v rodině, kde je vylíčena obrovská obětavost rodičů.
Poznámky, vlastní postřehy a zajímavosti:
- Autobiografické povídky přibližují zážitky autora z dětství
- Sbírka původně obsahovala 8 povídek (1971), ale kvůli kritickému pohledu na na socialistické zemědělství byla vyřazena __povídka Prase nebude!. Později byla přičlěněna povídka Běh Prahou, která předtím kolovala pouze v opisech.
Inspirace dílem
- Smrt krásných srnců zfilmoval v roce 1986 Karel Kachyňa. Také natočil například film Zlatí úhoři, který byl dokonce v roce 2008 převeden na divadelní prkna Městských divadel pražských.
Reakce na dílo
- Povídky byly velice úspěšné a měly tisíce oddaných čtenářů. Cenzura však nepropustila povídky Běh Prahou a Prase nebude.
Ukázka:
Nejdražší ve střední Evropě: Pan doktor Václavík si to tenkrát nejel vyřídit do Prahy s tatínkem boxerským způsobem, ani tatínka nežaloval. Ale museli mít u Václavíků asi smutný večer, stejně jako my po výlovu toho rybníka. Vždyť pan doktor Václavík koupil nejdražší bednu na králíky nejen v Čechách, ale v celé střední Evropě.
Smrt krásných srnců: „Karle, kde je Holan? Je tam kapitální kus, srnec jako tele.“
„Já bych to, pane, nedělal. Odpoledne tady šli Němci někam do hájovny. Celá skupina. Měli na krku malé kulomety.“
„Říkal jsi, že mi půjčíš toho svýho psa.“
„Když s vámi půjde. Holane!“
Holan vylezl zpod dříví. Stoupl si a díval se na Proška.
