Tajemství hradu v Karpatech – rozbor díla

 

Kniha: Tajemství hradu v Karpatech

Autor: Jules Verne

Přidal(a): TerkaCZ

 

Jules Gabriel Verne (1828–1905)

• Francouzský prozaik a dramatik (narodil se roku 1828 v Nantes)
• Nejpřekládanější francouzský autor, zakladatel vědecko-fantastického románu (Někdy byl nazýván “otcem science fiction”, titul, který byl také dán H. G. Wellsovi a Hugo Gernsbackovi).
• Odmalička si do učebnic kreslil fantastické stroje, učení ho nezajímalo, více času věnoval četbě.
• Dlouhou dobu zastával praktická povolání – byl úředníkem, obchodoval na burze. Zajímal se o pokrok vědy a techniky, to ho přivedlo k rozhodnutí stát se zakladatelem vědeckého románu. Na doporučení nakladatele zaměřil svá díla na mládež.
• Jeho spolupráce s nakladatelem Pierre-Jules Hetzelem vedla k vytvoření série dobrodružných románů “Voyages extraordinaires”.
• Jeho romány, vždy dobře zdokumentované, jsou obecně zasazeny do druhé poloviny 19. století, s ohledem na technologický pokrok té doby.
• Jeho dílo bylo přizpůsobeno pro film a televizi od počátku kinematografie, stejně jako pro komiksy, divadlo, operu, hudbu a videohry.

 

Tvorba a díla:

• Verne napsal asi 63 knih, z nichž dvě třetiny tvoří cestopisy, zbytek fantastická literatura. Jeho hrdinové jsou čestní, pracovití, hrdí a stateční, nedovedou nic, co by se nemohl naučit někdo jiný. Využívají své znalosti, dovednosti a přirozené schopnosti. Kromě svých románů napsal také mnoho her, povídek, autobiografických účtů, poezie, písní a vědeckých, uměleckých a literárních studií.
• Cesta do středu Země (1864) – Dobrodružný román o cestě do nitra Země.
• Země na Měsíc (1865) – Příběh o cestě na Měsíc.
• Dvacet tisíc mil pod mořem (1870) – Příběh o podmořské cestě na palubě Nautilu.
• Cesta kolem světa za osmdesát dní (1872) – Příběh o cestě Philease Fogga kolem světa.
• Tajuplný ostrov/Tajemný ostrov (1875) – Příběh o skupině mužů, kteří přežívají na neobydleném ostrově.

 

Literárně-historický kontext

Realismus

• Systematicky se objevuje od poloviny 19. století. Vznikl ve Francii, odkud se rychle rozšířil do dalších zemí, zejména do Německa a Anglie.
• Umělecký směr, který se zaměřuje na objektivní zachycení skutečnosti. Romantické ideály krásy a lásky jsou nahrazovány hodnotou životní pravdy. Umělci se nezaměřují primárně na výjimečnost, zvláštnosti či bizarnost, jak tomu bylo v romantismu, místo toho si všímají na prvním místě typičnosti, toho, co má řada jevů společné.
• V literatuře se projevoval jako reakce na tehdejší umění, které popisovalo život zejména bohatých a spokojených lidí nebo fiktivních či historických osob. Zpočátku se jednalo o realismus popisný, až postupem času se kritika zvyšovala.

 

Představitelé realismu

• Honoré de Balzac (Francie) – “Otec Goriot” – Dílo pojednává o třech studentech, kteří bydlí v penzionu paní Vauquerové, kde se setkávají s otcem Goriem.
• Gustave Flaubert (Francie) – “Paní Bovaryová” – O ženě lékaře, která se snaží uniknout nudě a prázdnému životu milostnými aférami a vysokým životním stylem.
• Lev Nikolajevič Tolstoj (Rusko) – “Válka a mír” – Dílo pojednává o životech ruských šlechticů během napoleonských válek.
• Fjodor Michajlovič Dostojevskij (Rusko) – “Zločin a trest” – O mladém studentovi, který se rozhodne spáchat vraždu a následně se vyrovnává s morálními a psychologickými důsledky svého činu.
• George Eliot (Anglie) – “Mlýn na Flossu” – O vztahu bratra a sestry, Toma a Maggie, kteří se musí vyrovnat s jejich rozdílnými povahami a tragickými událostmi.

 

V české literatuře

• Realismus se objevuje v české literatuře v 90. letech 19. století. Snahou stoupenců tohoto směru je přiblížit literaturu k soudobému životu, zachytit co nejvěrohodněji skutečnost a spoléhat se na vlastní poznání.
• Předchůdci realismu (na pomezí s romantismem): Josef Kajetán Tyl, Božena Němcová, Karel Havlíček Borovský, Jan Neruda, Karolina Světlá.
• V 80. až 90. letech se objevuje kritický realismus (Nejprve se nejedná o kritický realismus, ale o realismus popisný, až postupem času se kritika zvyšuje).

 

Hlavní čeští zástupci realismu

• Alois Jirásek – “Proti všem” – Dílo se zajímá o vrchol husitského hnutí, jsou zde popsány různé bitvy (na Vítkově…), vznik různých sekt (Adamité atd.), útoky Žižky proti těmto sektám.
• Václav Beneš Třebízský (Česko) – “Čertův mlýn” – Pojednává o konfliktu mezi lidovou moudrostí a církevní dogmatikou.
• Ladislav Stroupežnický (Česko) – “Naši furianti” – Dílo popisuje konflikty mezi měšťany a venkovany.
• Bratři Mrštíkové (Česko) – “Maryša” – Tragický příběh venkovské dívky, která je nucena se vdát za muže, kterého nemiluje.
• Raný realismus (na pomezí s romantismem):
  • Božena Němcová (Česko) – “Babička” Dílo vypráví o idylickém venkovském životě, tradičním folklóru a hodnotách českého národa, symbolizovaných postavou moudré babičky, která v sobě ztělesňuje lásku k rodinným příběhům a přírodě.
  • Jan Neruda (Česko) – “Povídky malostranské” Sbírka příběhů, ve které autor citlivě a s jemným humorem zachycuje každodenní život obyvatel pražské Malé Strany, odhalující sociální rozpory a lidské osudy s realistickým nadhledem.

 

Rozbor: Tajemství hradu v Karpatech (1892)

Základní charakteristika:

• Literární žánr: vědecko-fantastický a dobrodružný román
• Literární druh: epika.
• Literární forma: próza.
• Z cyklu Podivuhodné cesty (Les Voyages extraordinaires)

 

Téma:

• Konflikt mezi pověrami a vědou:
  • Kniha zkoumá střet mezi tradičními pověrami a zázraky a moderním vědeckým myšlením. Lidská lehkověrnost přisuzuje pastýřům nadpřirozené schopnosti, zatímco potulný kramář nabízí vědecké přístroje jako teploměry a barometry. Téma poukazuje na střet starého a nového, nevědomosti a poznání.
• Strach z neznáma a tajemství:
  • Hrad v Karpatech je opředen tajemstvím a strašidelnými pověstmi, což vyvolává strach a úctu místních obyvatel. Kniha ukazuje, jak se lidé snaží vysvětlit neznámé jevy a jak pověry mohou ovlivňovat jejich vnímání reality.
• Síla lidského rozumu a zvědavosti:
  • Navzdory pověrám a strachu se v příběhu objevují postavy, které se snaží odhalit pravdu a objasnit záhady hradu. Kniha zdůrazňuje význam kritického myšlení, odvahy a zvědavosti při překonávání nevědomosti a hledání pravdy.

 

Motivy:

• Tajemný hrad, vědecké přístroje, pověry a legendy

 

Hlavní myšlenka:

• Důvěra v rozum a lidské schopnosti:
  • Jules Verne prostřednictvím příběhu zdůrazňuje, že zázraky a pokrok pocházejí z lidského rozumu a práce, nikoli z nadpřirozených zjevení nebo pověr.
• Osvobození od nevědomosti a strachu:
  • Kniha ukazuje, že vědecké poznání a racionalita mohou pomoci překonat strach z neznáma a osvobodit lidi od omezujících pověr.
• Kritický pohled na svět:
  • Verne nabádá čtenáře, aby se nenechali ovlivnit prázdnými pověstmi a aby hledali logická vysvětlení pro jevy, které je obklopují.

 

Námět:

• Vychází z motivů gotického románu, fantastických děl Ernsta Theodora Amadea Hoffmanna a strašidelných povídek Sheridana Le Fanu.
• Jules Verne byl známý svým nadšením pro vědu a techniku. Námětem mu byly tehdejší nové vynálezy a jejich potenciál, ale také obavy z jejich zneužití. V knize tak můžeme vidět jak užitečné, tak i nebezpečné využití vědy.
• Autor rád umisťoval své příběhy do exotických a málo prozkoumaných oblastí. Tentokrát chtěl čtenáře zavést do málo známého prostředí Transylvánských Alp a ukázat jim tajemný hrad opředený strašidelnými pověstmi.
• Verne žil v době, kdy se věda střetávala s pověrami a iracionalitou.  V knize ukazuje, jak nebezpečné mohou být pověry a jak důležité je spoléhat se na rozum a kritické myšlení.

 

Kompozice:

• Příběh je vyprávěn chronologicky (bez retrospektiv).
• Dílo je rozděleno na kapitoly.
  • Mezi jednotlivými kapitolami existuje logická návaznost. Napětí se postupně zvyšuje a přechody mezi různými částmi díla jsou plynulé.
• Kompozice působí jako soudržný celek, který sleduje jasnou dějovou linii a směřuje k rozuzlení.

 

Struktura díla:

• Expozice: První kapitola popisuje prostředí Transylvánie, představuje postavu pastýře Frika a jeho pověrčivost. Je zde nastíněna atmosféra tajemství a strachu, která obklopuje starý hrad.
• Vyostření konfliktu: Postupně se objevují zvěsti o podivných událostech na hradě, které vyvolávají strach a zvědavost místních obyvatel. Objevuje se hrabě Telek, který se rozhodne odhalit tajemství hradu.
• Vrchol (kulminace): Hrabě Telek pronikne na hrad, kde je uvězněn baronem Gortzem. Odhaluje se pravda o Stillině iluzi a Gortzově pomstě.
• Rozuzlení: Gortz v zuřivosti vyhodí hrad do povětří. Telek se sluhou uniknou, pověry jsou překonány a rozum zvítězil.

 

Vypravěč:

•  Vypravěč používá er-formu (třetí osobu) k popisu událostí a postav.
• Vypravěč se aktivně neúčastní děje. Působí jako pozorovatel, který sleduje události zvenčí.
• Má vševidoucí pohled. Zná myšlenky a pocity postav, popisuje prostředí a události z různých perspektiv.
• Občas komentuje děj a vyjadřuje svůj úsudek. Například když popisuje Frika jako „hrubého a omezeného nevědomce“, dává najevo svůj postoj k pověrčivosti. Vypravěč se zdá být spolehlivý, i když občas používá ironii a nadsázku.

• Vypravěč přispívá k vyjádření hlavní myšlenky (vítězství rozumu nad pověrami) tím, že komentuje děj a vyjadřuje svůj postoj k postavám a událostem.

 

Jazyk a styl:

• Autor používá především spisovný jazyk
  • Rozdílný jazyk postav (Frik mluví lidovým jazykem s mnoha pověrčivými výrazy, zatímco Telek se vyjadřuje spisovně a racionálně).
• Složitější větné konstrukce s množstvím přívlastků a vedlejších vět (obsáhlé popisy a rozvíjení myšlenek)
• Objevují se prvky odborné terminologie
  • Například když popisuje vědecké vynálezy Orfanika. Výrazy jako „aneroid“ (druh barometru) nebo „fonografický záznam“ vnášejí do textu nádech technické přesnosti.
• Archaismy a regionalismy
  • Archaické výrazy navozují atmosféru starobylosti a tajemství.
  • Regionalismy odkazují na specifika transylvánského prostředí (např. názvy místních hor, řek, nebo lidové zvyky).
• Často se objevuje inverze (změna slovosledu) k zdůraznění důležitých momentů nebo k navození slavnostní atmosféry či navozuje atmosféru dobrodružství a tajemství.

 

Stylistické prostředky:

• Přirovnání: Např. „severozápadní větry ostré jako holičova břitva“ – přirovnání zdůrazňuje drsnost a nehostinnost karpatské krajiny.
• Personifikace: Např. „hory se domlouvají s planetami“ – personifikace dodává přírodě živost a tajemnost.
• Hyperbola: Např. „v kraji se říká, že vítr plošinu holí -, často až na kůži“ – hyperbola zdůrazňuje sílu větru.
• Symbolika: Hrad symbolizuje neznámo a strach, vědecké přístroje pokrok a sílu vědy a pověry nevědomost.

 

Postavy a jejich charakteristiky:

• Frik: Pověrčivý a zkušený pastýř z vesnice Verst. Je pevně spjatý s přírodou a místními legendami, a proto nevěří vědeckým přístrojům.
• Potulný kramář (Žid): Obchodník, který se snaží prodat moderní vědecké přístroje, jako jsou dalekohledy, teploměry a tlakoměry, místním obyvatelům. Je ztělesněním pokroku a racionality.
• Baron Rudolf Gortz: Nový majitel hradu, který se na něm usadil a provádí tam pokusy se svým společníkem Orfanikem. Gortz je záhadná postava, která se skrývá před světem a je posedlá vzpomínkou na zpěvačku Stillu.
• Orfanik: Geniální, ale zneuznaný vědec a fyzik, který je společníkem barona Gortze. Využívá své vynálezy k vytváření iluzí a nadpřirozených jevů, aby odradil místní obyvatele od návštěvy hradu.
• Hrabě Franz Telek: Učený šlechtic, který projíždí krajem a zaujmou ho zvěsti o hradu a zjevení zpěvačky Stilly. Je odvážný a zvědavý, a rozhodne se odhalit tajemství hradu.
• Stilla: Slavná operní pěvkyně, do které byli baron Gortz i hrabě Telek kdysi zamilováni. Její obraz a hlas se zjevují na hradě, což Teleka přiměje k vyšetřování. Ve skutečnosti je Stilla mrtvá a její zjevení je pouhou iluzí vytvořenou Orfanikem.
• Lesník Nik Dek a doktor Patak: Dva zvědaví vesničané, kteří se pokusí proniknout na hrad, ale jsou odrazeni Orfanikovými vynálezy.
• Starosta Koko: Starosta verstké obce, který vlastní stádo ovcí a je spokojený se svým pastýřem Frikem.

 

Časoprostor:

• Doba: pravděpodobně druhá polovina 19. století (doba, kdy Jules Verne psal své knihy a kdy vědecký pokrok a technické vynálezy začínaly výrazně ovlivňovat společnost).
• Místo: odlehlý a tajemný kraj v Transylvánských Alpách (pohoří v Rumunsku), konkrétně vulkánský průsmyk v Karpatech poblíž vesnice Verst.

 

Stručný obsah:

Pověrčivý pastýř Frik sleduje starý hrad v Karpatech a předpovídá jeho brzký zánik podle ubývajících větví na buku. Cestou do vsi potká kramáře s vědeckými přístroji, kterými pohrdá. Vesničané věří, že se na hrad vrátil ďábel, ale ve skutečnosti se tam usadil baron Gortz s vědcem Orfanikem, kteří svými vynálezy straší místní. Zvěsti o hradu přivedou hraběte Teleka, který pozná v zjevení operní pěvkyni Stillu, kterou kdysi miloval. Telek se vydá Stillu zachránit, ale Gortz ho uvězní. Telek zjistí, že Stilla je jen iluze vytvořená Orfanikem. Gortz v nenávisti vyhodí hrad do povětří, ale Telek unikne.

 

Podrobný děj:

Stařičký pastýř Frik, pověstmi opředený, hlídá své stádo na úpatí hory Retezatului v Transylvánských Alpách. Sleduje starý hrad ve Vulcanském průsmyku, který je opředený pověstmi a kde na jedné z bašt roste buk. Podle pověsti, kolik má buk větví, tolik let ještě bude hrad stát. Frik spatří, že buk má pouze tři větve, neboť jedna spadla, a předpovídá tak brzký konec hradu.

Frik se vydává do vesnice Verst, aby oznámil tuto věštbu. Cestou potkává potulného židovského kramáře, který nabízí různé vědecké přístroje: dalekohledy, teploměry a tlakoměry. Frik se s kramářem pouští do rozhovoru, přičemž projevuje nezájem o jeho nabízené vědecké vymoženosti a spoléhá se na své vlastní pozorování přírody pro určení času a počasí. Oba muži se rozcházejí a Frik pokračuje do Verstu.

Mezitím se krajem šíří zvěsti o podivných událostech na hradě. Vesničané věří, že se na hrad vrátil Čort (ďábel). Na hrad se skutečně někdo nastěhoval, a to baron Rudolf Gortz, který se rozhodl hrad obývat a spolu se svým společníkem, geniálním avšak zatrpklým fyzikem Orfanikem, zde provádět své pokusy. Aby odradili pověrčivé vesničany od návštěvy hradu, Orfanik využívá své vynálezy k vytváření zdání nadpřirozených jevů. Promítá obrazy příšer na oblaka, straší je zvukem sirén na stlačený vzduch a brání jim ve vstupu elektricky nabitou bránou. Lesník Nik Dek a doktor Patak se pokusí na hrad dostat, ale brána je zelektrizuje.

Orfanik rovněž sestrojil odposlouchávací zařízení, díky kterému baron Gortz může slyšet rozhovory v hostinci U krále Matyáše ve Verstu a dokonce je i oslovovat, aby je odradil od zkoumání hradu. Zvěsti o hradu a zejména o zjevení zpívající operní pěvkyně na cimbuří zaujmou hraběte Franze Teleka, který projíždí krajem. Telek poznává, že jde o zpěvačku Stillu, do které byl kdysi s Gortzem zamilovaný a která zemřela. Telek se domnívá, že Stilla je vězněna na hradě a rozhodne se ji zachránit.

Telekovi se podaří proniknout na hrad, kde je však Gortzem uvězněn. Gortz, plný nenávisti k Telekovi, kterého viní ze Stilliny smrti, plánuje hrad vyhodit do povětří i s ním. Telek ke svému zklamání zjistí, že Stillin obraz i zpěv jsou pouze Orfanikovým vynálezem. Orfanik na Gortzův příkaz vyrobil zařízení, které promítá trojrozměrný obraz Stilly a přehrává fonografický záznam jejího zpěvu.

Telekův sluha pošle pro četníky, kteří přijedou na hrad a zahájí palbu na prchajícího Gortze. Během přestřelky Telekův sluha výstřelem roztříští hrací skříňku se Stilliným hlasem. Gortz v zuřivosti vyhodí hrad do povětří i sám se sebou. Všechna Orfanikova zařízení jsou zničena. Telek a jeho sluha uniknou zkáze hradu podzemní chodbou.

 

Reakce na dílo, inspirace:

• Jules Verne je považován za důležitého autora ve Francii a většině Evropy. Měl vliv na literární avantgardu a surrealismus. Jeho pověst byla v anglosaském světě odlišná, kde byl často označován jako autor žánrové literatury nebo knih pro děti. Od 80. let 20. století se jeho literární reputace zlepšila.