A co? – rozbor díla

 

Kniha: A co?

Autor: František Halas

Přidal(a): Domina

 

František Halas

• Narodil se 3. října 1901 v Brně
• Autor meditativní a společenské poezie, jeden z nejvýraznějších představitelů české poezie 30. a 40. let dvacátého století.
• Pocházel z dělnické rodiny, otec organizoval dělnické stávky a v 50. letech vydal tři svazky vzpomínek, matka zemřela, když bylo Františkovi pouhých osm let.
• Vyučil se knihkupcem, působil jako úředník a nakladatelský a časopisecký redaktor (časopisy Pásmo a Rozhledy).
• Spolupracoval při zakládání Devětsilu.
• Otec ho přivedl mezi komunistickou mládež, která ho velmi ovlivnila, pracoval pro komunistický tisk a vydával avantgardní časopisy
• Jeho tvorbu ovlivnil Jiří Mahen a pobyt ve Španělsku, kde byl v průběhu španělské občanské války. Za 2. světové války přispíval do ilegálně vydávaného Rudého práva. Byl členem revolučního výboru spisovatelů.
• Po roce 1945 se stal předsedou Syndikátu českých spisovatelů, pracoval na ministerstvu informací a choval se jako aktivní komunista.
• V letech 1945–1946 byl poslancem Prozatímního Národního shromáždění za KSČ. V parlamentu zasedal do parlamentních voleb v roce 1946.
• Po svém návratu z návštěvy v Sovětském svazu, která jím otřásla – byl novým režimem zklamán.
• Zemřel 27. října 1949 v Praze

Typické znaky jeho tvorby:

• Poezie Františka Halase je osobitá, jeho verš je většinou přerývaný, rytmicky nepravidelný a zvukově výrazný.
• Pracuje s hovorovou i obecnou češtinou, využívá biblických přirovnání a metafor.
• Sbírky mají charakter meditativní a spirituální poezie.
• Halasovu básnickou tvorbu provázely teoretické stati o literatuře, o výtvarném umění, vzpomínky. Spolupracoval i s filmem (např. texty písní).
• Překládal zejména z polštiny, hlavně Mickiewicze.

Dílo:

• Sépie – 1927, autorova prvotina
• Kohout plaší smrt – 1930
• Tvář – 1931, básnické sbírky rozšířené později o dva původně samostatné cykly
• Tiše – 1931
• Hořec – 1933
• Staré ženy – 1935, nerýmovaná skladba
• Dokořán – 1936, reakce na období mobilizace
• Torzo naděje – 1938, o mnichovské zradě
• Naše paní Božena Němcová – 1940
• Já se tam vrátím – 1947, básnická próza lyricky oslavující Vysočinu
• V řadě – 1948, pocit osobní zodpovědnosti za hledání a nalézání odpovědi na nejzákladnější filozofické otázky
• A co? – 1957, nedokončená sbírka vydaná posmrtně
• Ladění – 1942, autor byl inspirován prvními roky života svého syna, sbírka obsahuje kromě básní pro dospělé i dětská říkadla a říkanky
• Počítadla – 1948, verše pro děti
• Halas dětem – 1954, posmrtně vydaná sbírka

 

Rozbor díla: A co?

• Druh: lyrika
• Žánr: básně (sbírka)
• Vydání: 1957 v Brně za podpory Ludvíka Kundery (zákaz vydání v Praze)
• Motivy: ošklivost, samota, prázdnota, osud, smrt, symboly, hrozby, rozklad, strach
• Téma: pomíjivost života. Autor chce být opravdový bez příkras.

 

Lyrický subjekt

• ich forma v básni A co básník? (personální vypravěč, nejsem si jistý, jestli se určuje u básní)
• Er forma např. v básni Celá podzimková

 

Postavy:

• Šafářova Márinka (z básně Ohlasy)
• sám autor Halas (A co básník?, Dobrý den Brno – „Halas je vůl)
• Čapek (v básni Přes smrt)
• Žena Podzimková (Celá podzimková)
• Evženie, Artur (Verlaine vzpomíná)
• Uvaděčka smrt (Osudy)

 

Časoprostor

• Brno (rodné Halasovo město), hrob (báseň Přes smrt – „ ať místo křížky označí“ – dělají se na hroby jako svatá trojice), tma, noc, smrt ( Přejme jim to – „rozpadne se červi utřou hubu“), samota (Osudy – „zhubne čas na žebra básní Té samoty“)

 

Jazyk:

• mezičlánky zvyšují náročnost textu, nadlehčení verše – hovorovost, hudební střídání fortissimo a pianissima vybízí k hlasitému přednesu
• Často se zde jedno veršované sloky
• Neologismy, vulgarismy (jděte do háje, vyblít se na slávu, Halas je vůl, archaismy ( v zálibě), spis čj.
• EPILEPTIČNOST: užití elips (sliby-chyby) -> užívá je za účelem čtenářova domýšlení textu
• BRACHYLOGIE = říci minimem slov, co nejvíce
• Halas využívá mozaikovou pracovní metodu (metoda Georga Trakla), je to literární varianta metody výtvarné koláže, thrací bloky, autocitáty
• Pracuje zdařile s infinitivem (výzva, apel)
• Básně DOLORES a A CO BÁSNÍK? Nám ukazují nový Halasův ideál tvorby – > snaha vymknout se z literatury, rozejít se s jejími pravidly („ Sám sebe psát, vytržen z Poezie“)
• V básni DOLORES touha po verši, který by byl s to „strhnout slovem lavinu a zároveň po verši, jenž je vyjádřením sebe samého
• Prozaizace i autentizace poezie (proti poetikám postavena hovorová řeč)

 

Citace 1: Cosi milovat, slepě do toho vrazit, někde být.

• Verš působí jako ojedinělý obraz s funkcí:
• paradoxně konfrontační:

 

Citace 2 :„Vzala víra nohy na ramena“, „Kdo dá slovům ovsa“

• Ve funkci analytické:

 

Citace 3 : „Zářivé a děsivé jsou oči // Konečky nití života“

• Práce s náznaky máchovských motivů: „Z loňského pláče smích/ bez hudby konce jsou“.
• Každá báseň má zřetelné téma a pocitovou atmosféru s výjimkou básně Ohlasy -> funkci hovorového jazyka přejímají motivy lidových písní -> folklór

 

Rozpojení syntaxe a logiky viz:

„Staré krásy mladý žal

nakrásně

starého žalu mladou krásu

na pokrouceném dýnku básně

saze z plamene“

 

Veršovaná výstavba:

TROPY:

• PERFONIFIKACE – v básni Až bomba praskne – „za netečnosti prvních ryb“, „hvězdy otřesou se nudou“, v básni Ohlasy – „kde se ptáci nelekají“, „klekánice nechává menší bání cukavá)
• METAFORA – „tma podpaždí“

 

FIGURY:

• EPIFORA – v básni Celá Podzimková:

„Šaty měla podzimkové

A vlasy měla podzimkové

A oči měla podzimkové“.

• ALITERACE= figura vzniklá hromaděním, opakování stejné hlásky na začátku dvou anebo více sousedních slov

 Z básně Citáty:

„Pštrosi Pštrosi(epizeuxis) Pýchavky“.

• EPIZEUXIS= opakování stejných slov bezprostředně za sebou

„Pštrosi pštrosi“

„klína klína“

„božekují božekují“

„básníka básník“

• IRONIE:

A co básník?

„Zatímco tamtěm poskakují ohryzky

Myslet musím na jablka“

• INVERZE (ANASTROFA)

Dolores: „Strhnout slovem lavinu“, „žilka prudce vysvtalá“

• KAKAFONIE=nelibozvučnost (s,š,r,ř)

Dolores:

„Slova

Souloživá Těkavá

Samolibá Stonavá

Paličatá Sirotší

Zárodečná Kočičí

Nedomrlá Troufalá

Jsou“ (zároveň i inverze)

 

PŘECHODNÉ A ZVLÁŠTNÍ JEVY:

• OXYMORON:

A pak tam:

„Staré krásy mladý žasl nakrásně“ (mohla by to být spíše ANTITEZE)

Přejme jim to:

„Mrtvý se zavrtí radostí“

 

• EPITETON neboli básnický přívlastek:

Dobrý den Brno:

 „mé verše mlíčňácké“

„podmalované oči“ – epiteton ornans

 

Reakce na dílo

• Dílo oficiální kritikou zavrženo, nedokončená sbírka byla vydaná posmrtně po válce básní, Halas vzpomíná na rodné Brno (v básní Dobrý den) Brno a na Josefa Čapka (v básni Přes smrt)