Hlad – rozbor díla k maturitě

 

Kniha: Hlad

Autor: František Halas

Přidal(a): Lissye

 

 

 

 

  • Literární druh: poezie
    • literární žánr: básnický sborník
  • Literární směr/sloh: vrchol české poezie mezi válkami/ expresionismus

 

Důležité momenty pro jeho tvorbu:

  1. Rodinné prostředí, dělnická rodina, otec politicky aktivní v dělnickém hnutí àovlivnění, komunismem (Svaz mládeže, kulturní činnost- jeho otec ho od malička angažoval) „Mé proletářství, to je můj šlechtický erb – a ten si nepoplivám“ à závazek k otci; Brněnský Devětsil (zakladatel)
  2. Smrt matky (je mu osm let), velká úmrtnost v rodině à motiv smrti (+ zintenzivněné zážitky z první světové války); vychovávala ho babička => obrazy stárnutí, stáří
  3. Samotné povolánípracuje s knihami, knihkupec à našel si vztah k literatuře „Bylo hodně hladu a bídy, ale knihy, které jsem miloval a hltal, to pomáhaly snášet lehčeji. Zuřivost četby byla tak nesmírná, že když nebylo čím svítit, čítával jsem i pod lucernami na ulicích.“; seznámil se s lidmi, spisovateli…

–          Často používané motivy, které se během jeho tvorby mění, jak on sám stárne: smrt, erotika, dětství, stáří, hledání smyslu života (skepse, pesimismus), vlastní poetika, obsahující lásku ke slovu, radost z neotřelého výrazu, snaha objektivizovat subjektivní x má poezie smysl, na co je psát poezie? rozpor à psát poezii, která bude pomáhat (revoluce, Devětsil, proletariát) či, která vyjadřuje jeho samotného à má se básník vůbec vyjadřovat?

 

Proletářská literatura a socialistický realismus – umění má být stranické, revoluční, třídní, optimistické, spravedlivější společnost

Devětsil – seskupení českých avantgardních umělců založené roku 1920 v Praze (i herci, výtvarníci, hudebníci)

po založení se členové věnovali proletářskému umění a tzv. magickému realismu (prolínání reality a skutečnosti s iluzivními prvky – sny, halucinace)

od roku 1923 se angažovali v poetismu

snaží se přiblížit umění co nejširšímu publiku

zakladatelé J. Seifert a K. Teige

 

 

 

Shrnutí jeho tvorby

Umělecké a kompoziční prostředky:

–          založil linii antipoetičnosti – chce především sdělit myšlenku, jde mu o význam – mívá kakofonní (nelibozvučné) verše („nechci melodií zabít myšlenku“)

è nikdy se příliš nevyznal v technice básnické – Hora, Zahradniček se ho snažili naučit formu à neúspěšně (to co jemu znělo normálně, všem ostatním básníkům trhalo uši)

–          představitel spiritualistické tendence a existencionalismu (motivy smrti a tragické životní pocity); skepse x optimismus (skepse, snažil se najít nějaké řešení)

–          od poetismu k existencialismu až k ryze politicko-historické tématice

–          ze začátku (Sépie, prvotina) vliv poetismu, ve Tváři melodičnost, náznaky písňové formy; stále kakofonost a antipoetičnost, ale už utříbenější forma

od roku 1933 à rok 1933 je v Halasově tvorbě považován jako zlomový; v tomto roce dochází k tomu, že se Adolf Hitler stává v Německu kancléřem à nebezpečná ideologie – nacismus

–          od tohoto roku získává jeho poezie jiný směr à už se zde nezabývá sám sebou – objektivizuje básně do „společensko-historické roviny a veřejné protifašistické roviny“

–          ovlivnění i Španělskou občanskou válkou (byl se ve Španělsku přímo podívat) à jeden z hlavních organizátorů na pomoc Španělsku

–          legální a ilegální verše

–          už ne taková hra s jazykem – bojovnost, burcuje český národ

 

Měnící se motiv smrti a erotiky:

  • Smrt v Sépii – mezník života, ona je ten bič, co nás pohání, abychom si užili život; Smrt od Sépie posunuta à už to není jen míra života (Přitahuje ho i sám objektivní akt umírání – fyzika smrti) à smrt z nicoty prázdna, nevíra; Tvář – smrt spjata s milostnou tématikou; Staré ženy – přítomnost smrti, stáří, konec života – čekání na smrt; částečně v Dokořán
  • přirozené nadání k tvorbě milostné lyriky – v počátcích nedůvěra k erotice – v Sépii je milostný motiv spjat s prchlivostí okamžiku, ve sbírce Tvář souží k nalezení sama sebe
  • à přesun k tvorbě politicko-historické a protifašistické
  • poté zklamanost z poválečné doby; prohlédnutí socialismu – on čistá myšlenka rovnosti lidí, bojoval za ni, věřil tomu – vidí, kam se vše ubírá a směřuje à opět skepse a depresivnost

 

Vývoj v básnické tvorbě (+ sbírky obsažené ve sbírce Hlad)

      I.            Začátky

–          své první básně vydává v Pásmu, ovlivněn Seifertem; pevně se drží formy, která byla Devětsilem diktována (Karlem Teigem – i tématem à zaujetí moderním světem civilizace, lidových zábav, exotikou i erotikou; legendární i historické příběhy; přiznání k sociální revoluci a k boji proletariátu) à verše nebyly příliš osobité

  • píše POLITICKÉ SATIRICKÉ VERŠE à verše tištěny komunistickém satirickém časopise Sršatec (1923-24)
  • SOCIÁLNÍ VERŠE à pro komunistické agitační skupiny Modrá blůza – ovlivnění Wolkerem a jeho sociálními baladami

1924-26 (i 1927) –  ovlivnění dadaismem, publikování v Pásmu, Disku, Hostu, Trnu, zlomky (odraz tvorby) v prvotině Sépie à měla vzniknout sbírka Efemeridy

–          Postupem času objevuje monotónnost osnovy (programovosti) Devětsilu = celý život žil v tomto prostředí, pro něj samozřejmost, potřeba vybočit z toho to stylu (opouští tento styl)

–          objevuje Francii à Ovlivnění Apollinairem a Candersem àprincip poloautomatického řazení představ à objevuje divokou fantazii

Poetismus: výlučně český avantgardní směr; veselé hravé umění, soustředěno na předobraz šťastného světa, život se časem stane uměním a umění tím pádem zanikne

„Je dobře se pudrovat/i měsíc je interesantně bledý/až budeme umírat / napudruje nás smrt naposledy“

 

   II.            Sépie  (1927)

–          prvotina, ilustrace K. Teige

–          přirovnána Karlem Tiegem k Hřbitovnímu kvítí, ale ne krásou, ale smrtí a mrtvými

–          sbírka ovlivněna prvky poetismu, ale vymyká se tragickým pocitem z života a úsporným výrazem => Halasovo individuální pojetí poetismu

–          přesmyčka slova „poezie“

 

Motiv smrti à smrt zde ukázána jako vyústění života a tedy i jeho měřítko (vrhá stín na každý okamžik našeho života) à paralela podzimu;  „neumírat smrtí / životem umřít“ není nic, čeho bychom se měli bát – ona je tu jen proto, aby nás vyprovokovala, žít náš život naplno

Motiv slova a motiv poezie à verše provází skepse – osobní zabarvení

  • Pochyby o poezie – sebeurčení se (dřív program Devětsilu) à pochybnosti o tom jestli má poezie smysl

Motiv dětství – „štěstí, jež nám dáno a zůstává“ à čistota neporušenost

 

 Hořká skepse k erotice (láska v básni Arara[1] je přirovnáním k opakujícímu, napodobujícímu)

  • Pochyby a smutek à milostný motiv – po vyvrcholení pocit smutku a zmaru, jsou to jen prchlavé okamžiky (on velký cit pro erotickou tématiku) – vědomí pomíjivosti, přechodnost takových okamžiků vědomí zmaru a zániku
  • Smysly: Racioníální touha proniknout za smyslové vjemy (nedůvěra k nim)

Uvědomuje se situaci Evropy – hrozba válek, prožité války minulé à verše o válce, zřetelný kontakt s Vančurovým drastickým obrazem války v Polích orných

  • Vliv Traklaà přechází k expresionismu (zprvu se na něj dívá se skepsí)

 

Styl a jazyk: Ještě pozůstatky poetistických principů, verše s historickým motivem, anekdotická pointa

  • Obrazná pojmenování, pointy, metafora, apollinairské pásmo, poetismus à ještě ne taková osobitost, ale už se tvoří; stupňování, smyslové vjemy, kontrast
  • Vnitřní protiklady, dramatičnost a napětí
  • Jazyková stránka je velice důležitá – ojedinělost této sbírky v jeho době à rozchází se s plynulostí a přirozeností poetistického výrazu – nelibozvučný rým, strohý výraz (zdání formální nedokonalosti)
  • Použití archaismů a neologismů à velký dojem umělosti
  • Kritika: toto vyčítáno, u prvotin ale není nic neobvyklého

 

  1. III.            Kohout plaší smrt (1930)

–          ještě nepatrné znaky poetismu à více existencionální až meditativní a spirituální (tragika života)

 

„Zdá se jen jedno, že do žádné příští sbírky nebylo nacpáno tolik bezprostředního poznání jako do této. Je svědectvím posedlosti jednou myšlenkou, která způsobovala noci beze spánku, -„děs z prázdna“ Byl cítěn až fyzicky, křivil do určitého úhlu pohledu na všecko. Je rozpomínáním na sebe sama, svlékáním kostýmů a masek a vyslovením vžité nevíry, které jsem byl tehdy pln.“

 

–          dominance motivu smrti à prostupuje všechny verše

  • témata zániku, samoty, ticha, smrti
  • otázky smrti a zápasu s ní, pocity zmaru, deprese skepse
  • děs z „prázdna a nicoty“ nevíra à uzavřenost života, ukončení všeho à po smrti nic není
  • z toho vychází až Heroizmus – básník na cestě za životními jistotami nápor nicoty vydržel, že před ním neuhnul k iluzivnímu optimismu metafyzickým systémů
  • Život je „průvan tmy mezi narozením a smrtí“
  • Smrt od Sépie posunuta à už to není jen míra života (Přitahuje ho i sám objektivní akt umírání – fyzika smrti)
  • smrt není problém, ale senzací – nebojuje s ní, nebrání se jí – je k ní lhostejný, rezignuje pohrdáním
  • Tlení – Pohyb kyvadla je mrkáním smrti/vzpomeňte svých smyslů/když myšlenky hrabou v zemi/ Usmívám se všemu pod kůži

 

Jazyk: významná stránka sbírky – lyrická spontaneita („lyrický pud, který běží, kam se mu chce, básní se, jen aby se básnilo.“)

–          ve sbírce jsou i básnické aktualizace a občasné provokace à Vítězslav Nezval exkomunikoval Halase z okruhu poetistů

–          záměrem autora – vyjádření co nejvíce citu a myšlenek na co nejmenší ploše

–          záměrně kakofonní rýmy (chtěl drsnost, ne melodičnost) – antipoetičnost

–          sdělnost, pesimismus

–          složitá větná stavba, neologismy, archaismy => někdy těžké porozumět

–          verš rytmicky nepravidelný, zvukově výrazný, metafory

 

  1. IV.            Tvář

–          méně expresivity, zklamání i skepse – intimnější, vroucnější ráz, více introspekce

–         stále základní motivy: dětství, láska, poezie, smrt à u smrti opět nastává posun

–         mizí ostentativnost a expresivita à drobná melancholie a smutek

–         obrovská citovost a introspekce, prolínání jednotlivých motivů

–         zintimnění a zvroucnění lyriky x na úkor tématu

–         milostné motivy – už ne nedůvěra k erotice (prchlivost), ale intimní zpověď

  • milostná lyrika – smutek, jen někdy prožitek a smyslové opojení
  • láska bolestná a zraňující, láska pitvá vlastní nitro tak i toho druhého – jediný zisk z lásky je nalezení sebe sama à „Opuštěn vším co je láska/až k sobě budu růst“ nebo „nebylo slzí nebyl sten/našel jsem sám sebe v bolesti“

–         milostný motiv spjaty se smrtí

  •  opět zkoumání její existence, opět prolínání do života à motiv návratu k blaženým chvílím v matčině lůně
  • ztráta strachu, usmíření

–         protiklady – chce psát verše plné introspekce a lidského žití, ale zároven chce psát hlasité verše- verše sociálního vzdoru (básníkovo revoluční přesvědčení)

  • romantická představa, že sociální revoluce vyřeší všechno
  • vytýkáno à „zkřížení světa proletářského a přejemněle kulturního

forma: přiblížení písním – verše melodické

–         mizí dráždivost a provokativnost – i ve struktuře verše, dříve rytmicky nepravidelný verš nahrazuje verš tíhnoucí k melodii a písňovosti

–          součástí dva menší soubory básní: Tiše a Hořec

 

  V.            Staré ženy

–          pětidílná skladba

–          složená z apostrof jednotlivých částí ženského těla – oči rukou vlasů klínů a tváří

–          snaha vyvolat atmosféru truchlivého stáří

–          smrt je vykoupením, jediné ona je vyústěním životní bezperspektivnosti starých žen

–          forma litanieà jednoduchá struktura

–          normální litanie směřuje k oslavě vlastností vzývaného (obdiv a přehnání) à u Halase opak – vyzývání nicoty a zmaru, tragické rysy sklonku života, à společný rys je patos a monumentalizace (zde ale hromaděním tragických rysů)

–          nejsou chladné, citová vroucnost (přesto velká objektivnost)

  • proti báseň Staří dělníci ( Neumann) à stejné téma, podobný styl psaní a citovost, ale dělnický pohled – je zde tolik úkolů, které nevykonal proto nezná smrt

–          nejznámější, babička, mohla se jmenovat Stará žena à ukazuje tvář jeho zesnulé babičky (měl k ní velice blízko, vychovávala ho, když byl otec vězněn kvůli jeho politické činnosti)

 

  1. VI.            Dokořán

„Vyprahlý žízní hněvu/za vámi chudí jdu/ztratil jsem pramen zpěvu/a už jej nenajdu.“

–          sbírku charakterizuje báseň Nikde à sestoupil až ke dnu věčné posedlosti nicotou a zánikem a konečně se s ní vyrovnal

–          antifašistická sbírka (+sociální verše)

–          inspirace Španělská občanská válka, spadnutí vídeňských barikád

–          od písňovostí ve Tváři ke strohosti a ráznosti

–          motiv smrti nezaniká à stává se součástí i nastolení nových témat

  • pohled na nicotu a smrt zdrsnělým mužským pohledem

–          obsahuje báseň KHM – věnovaná památce Karla Hynka Máchy

–          hodně experimentuje (v každé básni má jiný ráz)

–          hodně používaný žánr – litanie

–          vnitřní napětí, máchovská rozervanost, snové motivy, introspekce se zde sjednocuje pod jednotu pochyb a jistoty, skepse a víry a především nicoty a heroismu

 

  1. VII.            Torzo naděje

emotivní reakce na mnichovskou dohodu a marnou československou mobilizaci, která má čtenáře vyburcovat a posílit jeho víru a vzdor. Staví se proti Spojenému království a Francii, které podle něj zavinily Mnichovskou dohodu. Označuje je za zrádce a volá po odplatě.

–          ukázání tíživosti doby, ale zároveň zdroj naděje

–          lidové podvědomí – celonárodní tradice

–          patos, monumentálnost

–          smrt stále jeden z hlavních motivů (Mrtvý od Zborova, Dušičky)

–          použití hyperboly

–          monumentalizace národní tragédie

–          „Pole naše křičí Zrada/Lesy naše křičí Hanba/Řeky naše šumí Zrada/Hory naše bouří Hanba“

–          důležitá složka zvuková à velebná monotónina (Zvoní zvoní zrady zvon zrady zvon/Čí ruce ho rozhoupaly/Francie sladká hrdý Albion/A my jsme je milovali)

–         z básníka smrti à básník naděje

–          burcující verše, básník národní

 

  1. VIII.            Naše paní Božena Němcová

–          sbírka vyšla v době okupace (1940) k 120. výročí narození Boženy Němcové

–          obsahuje 17 básní, každá je věnovaná určitému životnímu období této spisovatelky

–          v pozadí jejího tragického osudu poukazuje na vlastenectví, odvahu a vnitřní sílu, s níž čelila těžkostem a překážkám

–          láska k naší mateřštině à čerpá z ní sílu

–          spisovatelka jako utišitelka, ochránkyně, útočiště zklamaných a zdroje víry

–          chorály, adorace v duchu mariánského kultu

–          „Paní/nejchudších slov střelku stočila jsem směrem/cesty nejspádnější hrdě se jí berem

–          /Paní/ pláč koruny české srdce nám svírá/kde by byla bez Vás paní naše víra/

–          Paní/matko naší velikosti chraňte lid a země klín/až po srdce rozevřený řezem císařským

–          velice rozmanité styly – klasická forma litanie, moderní balada s tématem milostné tragédie

–          fónická stránka slova, hraje si se slovy, verši

 

  1. IX.            Ladění

–          tato sbírka během okupace vyzvedla velikost českých dějin a kultury

–          obsahuje milostnou a reflexivní poezii, národně politickou lyriku a portréty soudobích i starších umělců

–          první oddíl sbírky – Do usínání à věnován dětem (inspirace jeho synem)

–          objevování možností češtiny, návrat ke světu dětí

–          velice nesourodá sbírka – mnoho veršů k životním jubileím přátel, předních umělců nebo k úmrtí významných postav české kultury

 

X.            Já se tam vrátím

– o kraji Halasova mládí

  • objevuje jistoty domova a krajinu dětství
  • nostalgie dětství a domova, milovaného kraje
  • pohled z citlivého dětského srdce (není složitý jazyk, dětský pohled)
  • Kunštát
  • lyrizovaná próza
  1. XI.            V řadě
  • válečné i poválečné verše à reaguje na hrůzy nacismu a zdůrazňuje odpovědnost živých za oběti mrtvých
  1. XII.            A co? 

–          zklamání z vývoje po únoru 1948 i tušení vlastní smrti vedly ke změně autorovy poetiky.

  • vliv autorské skupiny Skupina 42
  • uplatnění obecné češtiny – novotvary, archaismy, vulgarismy, zlomky přísloví, figury lidové slovesnosti
  • nový nával skepse z poválečného uspořádání světa a deziluze z poúnorové podoby socialismu

–          Potopa – dlouhodobý básnický projekt, který zůstal nedokončen.

 

Skupina 42

–          česká umělecká skupina, založená v roce 1942(kořeny 1938 – 1939), konec 1948

–          ovlivněna civilismem, kubismem, futurismem a konstruktivismem, i určité prvky surrealismu a existencialismu

–          Základním program skupiny –  zaměření na město, městskou krajinu a městský způsob života (speciálně na městskou periférii, na továrny a na život obyčejných pracujících lidí) à toto, nikoli opěvovaný a heroizovaný venkov, je světem, v němž v moderní době lidé převážně žijí

–          není už čisté okouzlení technikou jako v konstruktivismu nebo futurismuà  vědomí, že technika je krásná i zrůdná zároveň

–          „mytologie městské krajiny“ v níž nefigurují víly, rusalky a vodníci, nýbrž metaři, holiči a tovární dělníci

–           blízkost tzv. magického realismu

–          na vzniku a formování skupiny výrazně podepsalo stísněné období protektorátu a druhé světové války

 

  1. XIII.            Překlady

Halas rovněž překládal za jazykové spolupráce s dalšími autory:

–          z polštiny (spolupráce Josef Matouš): Adam Mickiewicz, Juliusz Słowacki

–          z ruštiny (spolupráce Ladislav Fikar, František Hrubín, Pavel Eisner): Alexandr Sergejevič Puškin

–          z maďarštiny (spolupráce Vilém Závada): Endre Ady

–          další překlady z bulharštiny, slovinštiny a srbochorvatštiny.

 

Život

–        1901 Brno – 1949 Praha (srdeční choroba; pochován v Kunštátě)

–        básník, překladatel

–        členem Devětsilu

–        společně s V. Závadou a J. Zahradníčkem nazýván „trubadúrem smrti“

–        introvert (byl sám za sebe + snažil se mluvit za ostatní, začlenit se) => rozpor já x my

–        básník podzimu

–        vyrůstá v rodině textilního dělníka, matka umírá na tuberkulózu, když mu bylo osm let; vychováván babičkou – otec často vězněn za politickou činnost

–        stává se knihkupcem, poznává vlivné lidi, ovlivněn pro psaní Seifertem

–        manželka Libuše Rejlová, s ní dva syny à diplomat, církevní historik a překladatel František Xaver Halas a rozhlasový redaktor a publicista Jan Halas

–        Za 2.Světovéválky přispíval do ilegálně vydávaného Rudého práva

–         členem revolučního výboru spisovatelů.

–        Po roce 1945 se stal předsedou Syndikátu českých spisovatelů, pracoval na ministerstvu informací a choval se jako aktivní komunista

–         V letech 1945-1946 poslancem Prozatímního Národního shromáždění za KSČ

–         V parlamentu zasedal do parlamentních voleb v roce 1946

–         Později (především po svém návratu z návštěvy v Sovětském svazu) byl však novým režimem zklamán.

–        Zemřel v Praze dne 27. října 1949 na selhání srdce. Pohřben je v Kunštátě.

–        Roku 1997 mu byl in memoriam propůjčen Řád T. G. Masaryka II. třídy.

 

Kritika

Vítězslav Nezval

O Halasovi jsem za jeho života několikrát psal. Vytýkal jsem knížce Kohout plaší smrt, že právě to, co se různým lidem na Halasovi líbilo – tzv. hlubokomyslnost, je věc pro poezii nicotná. Jaké hluboké myšlenky vyjadřoval Halas? Vypreparoval jsem tyto jeho tzv. hluboké myšlenky a ukázal jsem, jak jsou povšechné, banální. Ne, básník není básníkem pro takové univerzální myšlenky. Zhodnotil jsem Halasovu obraznost, neboť měl ve své poezii naštěstí krásné básnické obrazy, kterými dovedl nad skutečností rozsvítit magickou zápalku. Vytýkal jsem mu však, že do jisté míry kazí český jazyk. Kazí ho tím, že překrucuje slova, že dělá špatné slovosledy, inverze, že křiví některá slova, že si vymýšlí slova, že si ze starých slovníků vyhledává slova apartní. To všem jsem pokládal a pokládám – stejně jako u Holana, který v tom zašel mnohem dál – za jazykový nešvar, který by jiný národ než český básníkovi netrpěl.

 

Vliv

–          z jeho osobitého pohledu na svět vycházejí pozdější básníci (J. Orten, J. Kainar, I. Skála, L. Kundera)

–          odmítavý postoj k Wolkerově tvorbě; velmi ovlivnil mladou generaci

–          Jiří Wolker po deseti letech – autor článku – protest proti kultu Wolkera à kritika básnikova díla,  (proti článku Nezval, Teige) à vydán proti němu článek nazvaný Básník František Halas veří v komunismus, v Melantricha a v jedinou poezii

 


[1]  „Zajíc zešíllí v březnu/láska ta nemoc stará/lhát jako ‚dábel/zjara. Ta první/víte/jako když dítě uvízne v trní/krvácíte. Pak v srdci sládne/víno a amfora/a vše se opakuje/Arara





Další podobné materiály na webu: