Bylo nás pět – rozbor díla k maturitě (4)

 

Kniha: Bylo nás pět

Autor: Karel Poláček

Přidal(a): xxx

 

 

 

 

Období: česká próza, drama a kritika od konce 1. svět. v. do konce 2. svět. v. 1918-1945, tzv. demokratický proud

 

Další autorova díla:

Muži v muži v ofsajdu (offsidu) – román, Okresní město, Hrdinové táhnou do boje, Podzemní město, Vyprodáno – románová pentalogie, Dům na předměstí, Hlavní přelíčení – romány charakteristické sarkasmem a ostrou kritičností

 

Další autoři v tomto období:

Karel Čapek – R.U.R., Eduard Bass – Cirkus Humberto, Josef Čapek – Ze života hmyzu (spolu s bratrem Karlem)

 

Žánr:

– humoristický román, usměvavá próza pro děti, v níž Poláček předvedl své jazykové mistrovství a smysl pro situační komiku i slovní humor (vznik za protektorátu)

 

Místo děje:

– autor vzpomíná na své dětství v Rychnově nad Kněžnou

 

Stručný obsah:

Petrovi rodiče vlastní obchod. Petr má malou sestřičku Mančinku a staršího bratra, který už s nimi nebydlí, ale pracuje v Sudetech. Petr se často z legrace pere se služkou Kristýnou, které říká Rampepurda. Dělá jí naschvály – například dá Kristýně do kufru mrtvou myš, aby se lekla. Ale potom dostane vynadáno a brečí. On a jeho čtyři kamarádi prožívají různá klukovská dobrodružství. Ve městě je biograf, kam kluci rádi chodí. Lezou tam tajně, aby nemuseli platit. Chlapci si také chtějí ochočit vosy, ale to se jim nepodaří. Čtou dobrodružné knížky a chtěli by cestovat, plánují si cestu do Itálie, kterou ovšem neuskuteční. Chodí se koupat k rybníku, Zilvar zachrání tonoucího chlapce Vénu. Hoši se perou s nepřátelskými Ješiňáky a Habrováky. Dělají si legraci z pana Fajsta, který věčně pomlouvá mládež, která ho nezdraví. Petr byl také několikrát navštívit Otakárka, který chce kamarády, ale nemá je, protože je bohatý a nesmí se s ostatními dětmi kamarádit, aby nepochytil špatné způsoby. Petr slíbil mamince, že bude paní Soumarové říkat „rukulíbám“, aby ukázal svoje dobré vychování, ale stydí se a neříká to. Půjčuje si od Otakárka knížky. Otakárkově vychovatelce však malý Bajza není po chuti. Příbuzní Vařekovi jdou občas Bajzovi navštívit, ti před nimi skrývají, že mají k obědu husu, protože by je za to Vařekovi kritizovali, že mají maso a člověk se pak diví, kam ty peníze přijdou. Když do města přijede cirkus, Petřík touží vidět cizokrajná zvířata, proto je velmi hodný, pozorný, poslušný, nápomocný a vzorný, až to rodičům připadá podezřelé a myslí si, že onemocněl. Učí se, hraje na housle, nechodí ven s ostatními, hlídá Mančinku a nepere se s Rampepurdou. Jeden chlapec z cirkusu, Alfons Kasalický, chodí s ostatními do školy. Kluci jsou hrdí, že s ním mohou kamarádit. Petřík nakonec přesvědčí rodiče, aby šli společně na jedno představení. V cirkuse je i Zilvar z chudobince, který tam pracuje, a proto může představení shlédnout bez placení. Petr a ostatní kluci chtějí v cirkuse taky vypomáhat, proto nosí zvířatům vodu. Přijde za nimi i Otakárek a taky jim pomáhá. Ale jeho vychovatelka udělá hysterickou scénu, že Otakárek je z bohaté rodiny a nebude dělat takovouhle práci. Ředitel cirkusu poté vyhodí všechny chlapce, pročež mu Čeněk Jirsák vynadá a má originální hřích ke zpovědi: „vynadal jsem cirkusákovi“. Petr onemocní spálou. Zdají se mu dobrodružné sny, které považuje za skutečnost. Ve snu mu tatínek koupí slona indického – Jumba, který umí mluvit. Slon je obdivován celým městem. Spolu s Jumbem, Evou a ostatními kluky se vypraví do Indie. Navštíví krejčího, který pochází z Čech, spolu s ním se vypraví za maharádžou. Účastní se lovu tygrů. Zilvar se zamiluje do maharádžovy dcery a požádá o její ruku, je však dán do vězení. Princezna steskem onemocní, její matka má o ni strach, aby si něco neudělala, a proto přesvědčí maharádžu, aby dal Pepovi Zilvarovi šanci. Ten je vyveden z kobky, jsou mu dány tři otázky s tím, že pokud je zodpoví, dostane princeznu za ženu, a pokud ne, bude o hlavu kratší. Zilvar je ale chytrý a dá pohotové odpovědi, brzy poté se koná svatba. Bohužel to Pepovi všechno vstoupí do hlavy, takže už nemá o své kamarády zájem, proto se rozhodnou mu pomstít a Tonda Bejval po něm hodí během svatebního obřadu zkažené pštrosí vejce. Zilvar se vrhne na Petra a princezna na Evu, načež se strhne všeobecná mela. Pak se Péťa probere a zvolna mu dochází, že se mu to všechno jen zdálo.

Postavy:

  • Péťa Bajza – vypravěč, veselý, rošťák, inteligentní, má velikou představivost
  • Tonda Bejval – Péťův spolužák, „vynálezce“, má různé bláznivé nápady, hodně si o sobě myslí, lakomý
  • Čenda Jirsák – kamarád Péti, je nábožný, jeho koníčkem je sbírání hříchů ke svaté zpovědi, rovněž je velice ješitný
  • Eda Kemlink – další z kamarádů
  • Pepa Zilvar – z chudobince, kouří, vede dospělé řeči, statečný, semtam se spustí s Habrováky
  • tatínek Bajza – majitel obchodu se smíšeným zbožím, přísný, ale zároveň i laskavý, semtam poněkud opatrný na peníze
  • maminka Bajzová – hodná, rozumná, často zmírňuje tatínkovu přísnost
  • Kristýna – služka, pochází z horské vesnice Rampuše (odtud Rampepurda), bláznivá holka, všemu se směje, ale má veliký strach z myší
  • Eva Svobodová – dcera cukráře, Petrova favoritka
  • pan Fajst – místní občan, starý mládenec, zapšklý moralista a milovník starých mravů
  • Vařekovi – lakomci, závistivci, nikomu nic nepřejí
  • pan Zilvar – otec Pepy Zilvara, bojoval ve válce a přišel o nohu, žije v chudobinci
  • Otakárek Soumar – syn továrníka, osamělý, má zálibu ve čtení mayovek, verneovek a podobné literatury
  • Alfons Kasalický artista z cirkusu, ve školních předmětech (s výjimkou tělocviku) příliš neprospívá
  • Karel Páta – šprt, nepopulární

 

– dílo používá hovorový i spisovný jazyk (způsobuje a vyjadřuje kontrast)

– často se objevuje přímá řeč

– hlavní myšlenkou je zobrazení světa dospělých na malém městě, které je viděno dětskýma očima a proto působí komicky, stejně jako Péťova snaha vyjadřovat se „korektně“

 





Další podobné materiály na webu: