Kniha: Čekání na Godota
Autor: Samuel Beckett
Přidal(a): Anna+Anezka
Samuel Beckett
- byl irský dramatik a prozaik, představitel absurdního dramatu
- studoval práva a evropské jazyky
- roku 1928 odjel přednášet angličtinu do
- V roce 1930 se vrátil do Irska, kde u něj propukly deprese, které léčil v psychiatrické léčebně.
- Po svém propuštění z léčebny několik let cestoval po Evropě.
- V průběhu druhé světové války se Beckett angažoval v protifašistickém odboji – francouzské hnutí odporu.
- Roku 1969 mu byla udělena Nobelova cena.
Literárně-historický kontext
světová literatura 2. pol. 20. stol.
- 2. sv.válka -1939-1945, Studená válka – rozdělení světa na východ a západ = železná opona
- Autoři ve svých románech protestovali proti krutosti války, slavili hrdinství, statečnost a odvahu, ale i vlastenectví a kamarádství bojujících
- ukazovali i strach, zbabělost, kolaboraci – spolupráce s nepřítelem, egoismus a sadismus
- uměl.směr 20.st. ve Francii, vyjadřuje pocity osamělého a odcizeného člověka, svět lidí trpících vnitřními pochybami, v mezních situacích (v ohrožení života) – beznaděj, zoufalství, pocit hnusu, snaha osvobodit se – život chápaný jako směřování ke smrti
- Autorova tvorba je výrazně ovlivněna dobou, ve které žil (po 2. sv.v.)
- Lidé nevěřili v to, že demokracie může fungovat. Ve společnosti převládá pocit nesmyslnosti, beznaděje a poválečné ztráty iluzí.
- Proto literární autoři volí jako témata svých děl
- hrůzu z nepoznaného světa, pocit tragičnosti spojené s lidským osudem
- bezútěšnost lidského žití, zemdlenost, čekání na smrt, zbytečnost a marnost…
- V jejich dílech najdeme motivy jako – pokusy o sebevraždu, kontrast mezi společenskými vrstvami
Další autoři:
- Jean Paul Sartre – Zeď – Děj se odehrává za španělské války v provizorním vězení s odsouzenci na smrt
- Albert Camus – Cizinec
- James Joyce – Odysseus (román)
Rozbor díla: Čekání na Godota
Charakteristika dramatu
- Období 50. let 20. století
pojem absurdita:
- = nesmyslnost
- = životní pocit člověka (lidský život postrádá smysl)
- o neexistuje schopnost komunikace – každý vede monolog (neodpovídají si na otázky)
- o vládne pocit odcizení
Základní rysy dramatu
- nemá souvislý děj
- neexistuje psychologická motivace v jednání postav (nevíme, proč takhle jedná člověk)
- devalvace jazyka – jazyk nemá funkci sdělovací (z toho vyplývá, že ztrácí tuto funkci)
Někteří autoři dramatu
- Ionesco Eugéne
- francouzský básník
- drama: Plešatá zpěvačka
- Albee Edward
- americký dramatik
- drama: Kdo se bojí Virginie Wolfové
- Václav Havel
- drama: Audience
Čekání na Godota
- Absurdní drama
- jedná se o drama o dvou jednáních
- odehrává se to v neurčitém čase a prostoru
- jsou zde scénické poznámky (informace pro herce)
- dekorace (kde se dílo odehrává) – je omezeno, je tam jeden strom a venkovská cesta
Jednání 1.
- na začátku vystupují dvě postavy
- dva tuláci (Estragon a Vladimír) se potkají na cestě u stromu
- vedou chaotický dialog
- čekají na jakéhosi Godota, který by měl změnit jejich osud
- dialog je přerušen příchodem Pozza , který má v ruce bič a vede s sebou sluhu jménem Lucky , ke kterému se chová jako k otrokovi
Symbolika postav:
- Pozzo – symbolizuje vychloubačnou, sadistickou, lidskou vlastnost
- Lucky- symbolika poníženosti
- Estragon a Vladimír – navazují s Pozzem chaotický dialog
- na konci 1.dějství přichází chlapec a oznamuje divákům, že pan Godot dnes nepřijde, ale že přijde až zítra
Jednání 2.
- tuláci vedou chaotický dialog
- přichází osleplý Pozzo, který je závislý na Luckym (Lucky ho vede)
- nakonec přichází opět chlapec a říká Godot dnes nepřijde, ale přijde určitě zítra
Godot
- nevíme, kdo to je
- každý si pod ním představí něco jiného
- symbolem čekání
- je možné, že ani sám autor to nevěděl, protože kdyby to věděl, nechal by to vyslovit své postavy.
Téma + motiv
- Čekání dvou tulánků na něco, či někoho, o kom nic netuší, ale měl by jim změnit život k lepšímu
- Sebevraždy, beznadějné čekání, nuda a přátelství
- Drama má ukázat, že smyslem života je nesmyslné očekávání čehosi
Časoprostor
- Prostor: prašná polní venkovská cesta
- Čas: období, kdy se děj odehrává, není blíže specifikováno (lze pouze říci, že jde o několik dnů)
Kompoziční výstavba
- Hra má pouze 2 dějství
- Autor opakuje některé motivy pro navození stereotypu
- Dialog je atypický neustálým opakováním otázek a absurdních odpovědí
- obě dějství končí frázemi:
- Estragon: Jdem?
- Vladimír: Jdem!
- ale nepohnou se
Literární druh, forma a žánr
- Druh: epika
- Forma: drama
- Žánr: absurdní drama – tragikomedie
- absurdní drama
- směr divadelní tvorby od 50. let 20. století; vyjadřuje pocit bezmoci a zmaru; skutečnost je zobrazena jako nesmyslná; občas tragikomičnost, grotesknost a černý humor; často bez souvislého děje
Vyprávěcí způsoby + Typy promluv
- Není zde vypravěč
- Dialogy
- děj se odehrává v přítomném čase
Jazykové prostředky a jejich funkce
- spisovný i hovorový jazyk
- občas nespisovné výrazy až vulgarismy
Tropy a figury
- Monolog – pouze jeden když je Lucky vyzván k tomu aby myslel, ale říká jen nesmysly
- Synonyma – autor používá synonyma pro navození monotónnosti
- Vulgarismy a neomalené vyjadřování
Hlavní postavy
Vladimír
- Tulák, jehož nejbližším přítelem je Estragon (říká mu Didi). Celé dny čeká na Godota a mluví se svým přítelem, co už ho dost nudí. Postupem času zapomíná na všechno, co dosud přežil a mnohdy i proč vlastně čeká. Sár o sobě mluví jako o panu Albertovi, zdá se více vyspělý.
Estragon
- Tulák, jehož nejbližším přítelem je vladimír (říká mu Gogo). Také se nudí čekáním, ale je více negativní. Několikrát chce odejít, protože mu čekání přijde zbytečné a dokonce navrhne, ať se s Vladimírem zabijí. Také časem zapomíná (je nešťastný, ale neví proč, čeká, ale neví na co). Potřebuje Vladimírovu ochranu, zdá se slabý a bezmocný.
Pozzo
- Bohatý muž, který potká Vladimíra s Estragónem. Holohlavý, zlý, povýšený, vychloubačný, brutální až sadistický pán – „majitel“ Luckyho. Při druhém setkání s V a E je slepý a bezbranný.
Lucky
- Pozzův otrok, který si všechno nechá líbit, ale na cizí lidi je špatný. Umí myslet jen s nasazeným kloboukem, ale nemyslí opravdu, jen odříká naučený zmatený text. Na příkaz tančí -> tanec v síti. Je starý, má dlouhé šedé vlasy. Ponížený, věčná oběť‘ bez rozumu plnící příkazy.
Chlapec
- Velmi plachý, strach z křiku a biče (scéna s Luckym), pracuje u pana Godota – pásy kozy, má bratra (pase ovce) -> toho pan Godot bije, na jinou je hodný, s bratrem spí na seně na půdě, neví jestli je šťastný stejně jako Vladimír
Pan Godot
- V knize se ani jednou neobjeví. Víme, že nosí bílé vousy. Bydlí u něj dva kluci, bratři. Jeden pás ovce, druhý kozy, na jednoho je špatný a druhého bije. Představuje jakousi spásu a naději v lepší život
Děj
odehrává se na venkovské cestě (jedinou dekorací je přilehlý strom) – zde se setkávají dva tuláci a přátelé, Estragon a Vladimír – jejich podivný dialog naznačuje, že čekají na jakéhosi Godota, který by měl nějakým zásadním způsobem ovlivnit jejich životní osudy – neustále si povídají, když je vyruší příchod Pozza, který s bičem v ruce vede na provaze svého sluhu Luckyho – tuláci se s Pozzem dávají do řeči – poté na scénu přijde chlapec a oznámí, že pan Godot dnes nepřijde, ale že zítra se prý určitě dostaví; 2. DĚJSTVÍ: příběh pokračuje velice podobně – sadistický Pozzo však tentokrát přichází slepý a na provazu drží němého Luckyho – Pozzo je tak na Luckym zcela závislý – na konci druhého dějství znovu přichází chlapec a oznamuje, že pan Godot nepřijde ani dnes – Estragon a Vladimír se shodnou, že přijdou opět zítra – chtějí odejít, ale ani se nepohnou.