Charakteristika neuměleckého textu (funkční styly)

 

 Jméno: Charakteristika neuměleckého textu (funkční styly)

 Přidal(a): Don

 

 

Postup, podle kterého je dobré postupovat při rozboru neuměleckého textu u maturity:

1. Postihnout funkci textu
2. Charakterizovat znaky funkčního stylu
3. Určit slohový postup uplatněný v textu
4. Určit a charakterizovat slohový útvar
5. Charakterizovat jazykové prostředky použité v textu

 

Funkční styly

• Prostěsdělovací – má funkci prostě sdělnou
• Publicistický – má funkci získávací a přesvědčovací
• Odborný – má funkci odborně sdělnou
• Administrativní – má funkci hospodářsko-správní a řídící
• Umělecký – má funkci estetickou
• Řečnický – má funkci agitační, propagační, přesvědčovací

 

Slohový postup – je to způsob ztvárnění tématu (řazení, výběr prostředků) jako celku vzhledem k cíli projevu.

Slohový útvar – je to konkrétní výsledek použití jednoho nebo více slohových postupů, je to ucelená, obsahově i formálně uzavřená textová jednotka.

 

Slohové postupy

• Informační – je považován za nejjednodušší. Fakta o tom, co se kdy a kde stalo, prostě konstatuje(nevysvětluje), třeba jen formou výčtu. Uplatňuje se zejména ve funkčním stylu prostěsdělovacím (zpráva, dopis, oznámení), administrativním (zápis schůze, žádost) a publicistickém (zpráva, reklama…)
• Popisný – (deskriptivní), zachycuje znaky a rysy skutečnosti (věci, osoby, zvířete, jevu), často formou výčtu. Zvláštním druhem popisu je charakteristika, která vystihuje vnitřní znaky osoby výčtem vlastností nebo příkladem jednání. V jednotlivých funkčních stylech se uplatňují různé útvary. Prostý popis (prostěsdělovací), odborný popis, návod (odborný), subjektivní popis-líčení (umělecký).
• Vyprávěcí – podává průběh jedinečného děje. Má dějovou linii od zápletky k vyvrcholení a rozuzlení děje. Hlavně ve stylu prostěsdělovacím a uměleckém (případně v publicistickém). Vypravování.
• Výkladový – vysvětlují se předměty nebo děje a logickou podstatou se zdůvodňuje jejich podstata i vnitřní vztahy jejích složek. Vysvětlení podstaty jevu, nejen vnější znaky, ale i vnitřní vztahy.
• Úvahový – vyjadřuje se autorovo vlastní stanovisko k problému, využívá se srovnání, hodnocení. Jde o vyvození logických závěrů z faktů, které jsou ovlivněny našimi emocemi.

 

PROSTĚSDĚLOVACÍ STYL

– styl běžné každodenní komunikace v rodině, mezi přáteli, ve škole a zaměstnání. Podává informace a citové hodnotící postoje k různým tématům všedního života.

• Funkce je prostě sdělná.
• Důležitý je přímý kontakt, forma je většinou mluvená, často podoba dialogu. Doprovázeno neverbálním vyjadřováním.
• Jazykové prostředky – spisovné i nespisovné, běžná je hovorová čeština, nářečí, interdialekty, obecná čeština. Neobjevují se prostředky knižní a zastaralé. Volnost ve výběru prostředků.
• Kombinuje se slohový postup informační , popisný, vyprávěcí.
• Útvary prostě sdělovacího stylu:
  • Hovor, mluvený dialog – nejběžnější, každodenní
  • Přípitek, vyjádření soustrasti, referát, diskuze, vypravování….- mluvené útvary
  • Oznámení – informuje o tom, co se stane, případně vyzývá k účasti (plakáty, pozvánky, programy kin…)
  • Zpráva – věcně a stručně informuje o tom co se stalo, případně událost hodnotí. Má postavení v publicistice.
  • Tiskopisy – předtištěné formuláře, dotazníky
  • Inzerát

 

PUBLICISTICKÝ STYL

– styl sdělovacích prostředků. Jeho cílem je informovat adresáta o aktuálních událostech ve společnosti (v politice, ekonomice, kultuře, sportu..) a zároveň ovlivňovat jeho názory a city.

• Funkce je sdělná, přesvědčovací a získávací.
• Psaná publicistika – v novinách, časopisech, na internetu, teletext
• Mluvená publicistika – pořady vysílané v televizi, rozhlas
• Snaha rychle a výstižně informovat adresáta o aktuálních událostech. Musejí být srozumitelné, jednoznačné. Autor musí být přesvědčivý. Všechny publicistické projevy jsou připravené a promyšlené, často monologické.

 

• Dělí se do 3 žánrových skupin:
  • Zpravodajské – výčet základních údajů bez zdůvodňování faktů (zpráva, rozšířený článek, reklama, inzerát, oznámení, interview, komuniké)
  • Analytické – přinášejí další fakta, událost osvětlují, rozebírají a uvažují o ní (komentář, úvodník, glosa, recenze, diskuze, debata, polemika)
  • Beletristické – mají některé rysy publicistiky, ale užívají postupů i jazykových prostředků stylu umělecké literatury (črta, sloupek, fejeton, reportáž)

 

• Jazykové prostředky – požadavek spisovného neutrálního jazyka (výjimkou je fejeton).
  • Automatizace – využívání stále stejných prostředků, očekávaných a předpokládaných, konvenčních a stereotypních. Jsou-li však příliš časté, jsou vnímány jako KLIŠÉ. (Panuje obecný názor, oscarový film…)
  • Aktualizace – užití prostředků které působí svou novostí, nečekaností, neotřelostí a upoutávají pozornost adresáta. Například inovace ustálených slovních spojení, často v NADPISECH! ( Havárie krásy, co Čech to vydavatel…)
• Stavba projevu – tzv. obrácená pyramida – na začátku to nejdůležitější, a ke konci méně a méně podstatné informace a doplňující fakta (1. kdo, co, kdy, kde, 2. proč , jak, 3. …)
• Přitažlivost článku ovlivňují titulky – snaha upoutat čtenáře
• Uplatňuje se slohový postup informační, výkladový, úvahový..

 

• Útvary publicistického stylu:
  • Zpráva – maximálně stručný a výstižný projev, který informuje objektivně o základních faktech nějaké události.
  • Článek – rozšířená informace, která kromě základních informací přináší také doplňující popis situace kolem události. Událost můžu také částečně hodnotit.
  • Interview – projev formou rozhovoru, ve kterém je prostřednictvím otázek a odpovědí představena nějaká osoba a její názory.
  • Komentář – zveřejňuje kromě faktů a informací postoj autora k nějakému problému ze současnosti nebo minulosti. Lze využít citově zabarvená slova, prvky ironie a humoru, obrazná vyjádření…
  • Úvodník – bývá na první straně, analyzuje se v něm nejaktuálnější problém dne a vyvozuje z něj závěr.
  • Reportáž – přináší informace o určit události či zajímavosti, které je autor očitým bezprostředním svědkem. Snaží se vylíčit skutečnost co nejnázorněji a nejpřitažlivěji.
  • Fejeton – vtipně, zajímavě a neotřele zpracovává drobná aktuální témata všedního života. Je uveřejňován v novinách pod čarou. Cílem je pobavit čtenáře a kritizovat veřejné nešvary. Využívá ironie, nadsázky, obraznosti…
  • Referát – věcný popis a výklad jednání
  • Kurzíva- vytištěno skloněným písmem
  • Glosa- satirický komentář událostí
  • Sloupek – vtipná úvaha na aktuální téma tištěná ve sloupci (blízké fejetonu)
  • Recenze – kritika, objektivní zhodnocení nového uměleckého díla

 

ODBORNÝ STYL

– styl odborných publikací, odborných časopisů a učebnic. Jeho cílem je podat přesné, jasné a relativně úplné informace z různých oborů lidské činnosti a poučit tím adresáta. Od autora vyžaduje odborné znalosti, schopnosti i vzdělání.

• Funkce je odborně sdělná, vzdělávací.
• Odborné projevy se dělí podle stupně odbornosti do tří stylů :
  • Vědecký – určen odborníkům určitého oboru
  • Prakticky odborný – uvádí přehledné a stručné poznatky do praxe
  • Populárně naučný – určen pro laiky, začátečníky v oboru, snaží se zveřejnit vědecké bádání přístupnou formou.

 

• Odborný projev musí být věcně správný, objektivní, úplný, měl by být podán jednoznačně, přehledně, přesným vyjadřováním.
• Odborné projevy jsou zpravidla psané a pečlivě připravené a promyšlené. Převažuje monolog.
• Jazykové prostředky – užívá se výhradně jazyk spisovný. Jazykové prostředky jsou neutrální, nepoužívají se slova citově zabarvená.
  • Termíny – odborné názvy, znalost a užívání terminologie oboru je pro autora závazná. Stylistickou chybou není ani opakování termínů.
  • Jako termín fungují i víceslovná pojmenování
  • Často se uplatňují slova cizího původu,i když k nim existují české ekvivalenty.
  • Vyjadřování bývá zhuštěné (tzv. syntaktická kondenzace)
• Důležitá je promyšlená kompozice, jasné členění. Často rozděleno na menší části.
• Často se objevuje
• Závorky, poznámky, grafické znázorňování…
• Slohový postup je výkladový, popisný, úvahový..

 

• Útvary odborného stylu:
  • Odborný popis – podává odborné informace o vlastnostech, částech a souvislostech předmětů, jevů, činností a dějů z oblasti vědy, techniky, umění.. Popis je založen na cílevědomém pozorování.
  • Popis pracovního postupu – činnosti v předem stanoveném pořadí
  • Návod – Popis s cílem nebo praktickým ponaučením.
  • Referát – informuje o aktualitách, stavu nebo historii odborného výzkumu(projektu) v různých oblastech a vysvětluje dosažené výsledky.
  • Výklad – pojednává o zákonitých procesech v přírodě a ve společnosti. Objasňuje vznik a vývoj těchto procesů, vysvětluje jejich fungování, podává poučení o podstatě činnosti. Cílem výkladu je odborné poučení o některém tématu z oblasti vědy, techniky, kultury…
  • Úvaha – útvar v němž autor na základě poznatků vědy rozvádí osobní postoj k závažným jevům. Neodhalují se nové skutečnosti, ale jevy se posuzují z nového, osobitého zorného úhlu.
  • Esej – kratší úvaha zejména na téma z kultury, filozofie či společenských věd ve které se propojují prvky odborného stylu a uměleckého. Nejde o úplnou vyčerpávající informaci.

 

ADMINISTRATIVNÍ STYL

– prakticky odborný, je to styl informativní a věcné komunikace při úředním styku. Je zaměřen na fakta a jejich sdělení, ovlivňuje a řídí činnost adresáta.

• Funkce je řídící, odborně sdělná, správní.
• Administrativní projevy musejí splňovat požadavky věcné výstižnosti, srozumitelnosti a stručnosti. Slouží k tomu předepsané normy (ke snadnému vypracování).
• Administrativní projevy jsou psané, připravené, promyšlené. Jejich vypracování vede ke stereotypnosti a schematičnosti.
• Jazykové prostředky – jazyk je spisovný, bez projevů subjektivnosti autora. Využívají se neutrální jazykové prostředky.
  • Ustálily se formulace a šablony (Předem děkuji, s pozdravem…)
  • Termíny z oboru (přestupek…)
  • Zkratková slova a značky (CK, spol. s.r.o. …)
  • Vyjadřování bývá zhuštěné
• Užívá se slohový postup informační, popisný…

 

• Útvary administrativního stylu:
  • Úřední dopis – oficiální prostředek písemného styku s úřady, písemné komunikace jedince s institucemi a institucemi navzájem.
  • Žádost – pisatel se obrací na instituci s požadavkem, prosbou nebo přáním
  • Životopis – věcné stručné vystižení základních faktů průběhu života. Seznamuje se základními údaji o autorovi, s jeho znalostmi a zkušenostmi.
  • Strukturovaný životopis
  • Úřední zpráva a oznámení
  • Inzerát
  • Zápis
  • Vyhláška, oběžník…

 

Slovotvorní činitelé: dělí se na objektivní a subjektivní (individuální)

• Objektivní
  • monolog x dialog
  • připravené x nepřipravené
  • psané x mluvené
  • funkce, prostředí, forma, adresát, připravenost, téma

• Subjektivní – věk, pohlaví, zájmy, vzdělání, profese, jazykové dovednosti