Démon – rozbor díla (2)

 

Kniha: Démon

Autor: Michail Jurjevič Lermontov

Přidal(a): Martina Hladíková

 

Michail Jurjevič Lermontov (1814-1841)

• Ruský básník, dramatik a představitel romantismu,
• Po smrti jeho matky ho vychovávala babička na venkovském statku.
• Studoval velmi uznávanou školu, že které byl však kvůli problémům s chováním vyloučen. Poté vystudoval vojenskou školu.
• Byl souzen za báseň Smrt básníka na počest Puškinovi. Ve svých dílech kritizoval cara Mikuláše I., kvůli tomu byl poslán do vyhnanství. Díky vlivu jeho babičky mu však byl umožněn návrat do Petrohradu.
• V roce 1840 se na plese dostal do sporu se synem francouzského velvyslance, který skončil výzvou na souboj. I když oba účastníci zůstali nezraněni, Lermontov byl postaven před vojenský soud a převelen na Kavkaz. Na carův příkaz byl zapojen do bojů v první linii. Za hrdinství byl poslán na dovolenou do Petrohradu.
• Zemřel v souboji se svým bývalým spolužákem z vojenské školy v pouhých 26 letech.

Další díla:

• Poema: Korzár (1828), Poslední syn volnosti (1830), Hadži Abrek (1835), Démon (1841)
• Básně: Předpověď (1830), Anděl (1831), Plachta (1832), Borodino (1837)
• Nedokončený román: Vadim (1832-1834), Kněžna Ligovská (1836)
• Tragédie: Maškaráda (1836)
• Divadelní hra: Dva bratři (1836)
• Elegie: Smrt básníka (1837)
• Román: Hrdina naší doby (1838-1840)

 

Obecně kulturní kontext:

• 1. polovina 19. století

Romantismus

• jeden z hlavních uměleckých směrů 19. století, který se projevuje ve všech stylech, myšlenkové hnutí.
• vznikl jako umělecký protiklad klasicismu a jako reakce na hluboký rozpor mezi realitou a humanistickými ideály.
• individualismus, důraz na city a občanské svobody
• obdiv přírody, bájné minulosti a fantazie
• nový typ hrdiny – obvyklé rysy autora, postavy na okraji společnosti, často prožívají nešťastnou lásku končící tragicky
• děj v netypických místech (zříceniny, hřbitovy, zámky)

Autoři této doby

• Česko: (3. fáze národního obrození)
  • Karel Jaromír Erben (historik, básník, spisovatel, sběratel) – Kytice
  • Karel Hynek Mácha (básník, prozaik) – Máj, Cikáni, Pouť krkonošská
  • Josef Kajetán Tyl (dramatik, režisér, herec, překladatel) – Strakonický dudák
• Francie:
  • Victor Hugo (básník, prozaik, dramatik, esejista) – Legenda věků, Ubožáci/Bídníci
  • Alexandre Dumas (prozaik, dramatik) – Tři mušketýři, Hrabě Monte Christo

• Německo:
  • Jakob a Wilhelm Grimmové (jazykovědci, sběratelé pohádek) – Pohádky (Popelka, …)
  • Novalis (básník, prozaik) – Hymny noci, Heinrich von Ofterdingen
  • Heinrich Heine (básník, prozaik, lyrik, esejista) – Kniha písní, Nové básně, Romancero
• Anglie:
  • George Gordon Byron (básník, filhelén) – Childe Haroldova pouť, Džaur, Manfred
  • Walter Scottt (básník, sběratel skotských balad, prozaik) – Panna jezerní, Waverley
• USA:
  • Edgar Allan Poe (básník, prozaik) – Havran, Vraždy v ulici Morgue, Zlatý skarabeus

 

Rozbor díla: Démon

• Literární druh: Lyricko-epický
  • lyrika – vyjadřuje pocity, nálady, city, není zde tak důležitý samotný děj
  • epika – zachycuje děj
• Literární žánr: Poema (delší veršovaný žánr zabývající se vážným tématem)
• Literární forma: Poezie (psána ve verších a slokách)

 

Téma:

• Konflikt rozumu a citu. Proměna hlavní postavy z anděla až na zlého a sobeckého tvora. Vliv a důležitost lásky na člověka. Zlo nemůže zvítězit.

 

Motivy:

• Zlo, proměna, nešťastná láska, osamění, tajemství, touha, smrt, neklid, nenávist.

 

Kompozice:

• Er-forma
• Chronologický děj
• Členění do kapitol

 

Jazykové prostředky:

• Spisovný jazyk
• Dílo je veršované, většinou čtyřstopým jambem (dvouslabičná básnická stopa, která se skládá z první slabiky krátké a druhé dlouhé)
• Zachycení zejména myšlenek a pohnutek hlavní postavy
• Velké množství přirovnání
• Archaismy (slova zastaralá, jejíž názvy se už aktivně příliš nepoužívají, např. školmistr-učitel, šenkýř-hospodský)
• Personifikace (věci a abstraktní pojmy získávají lidské vlastnosti a jednání – stromy šeptají, krok za krokem vcházela noc)
• Metafory (přenášení podobnosti na základě vnější podobnosti – zub pily, hlava rodiny)
• Apostrofy (oslovení neživých nebo nepřítomných osob, příp. neživé věci)

 

Postavy:

• Démon – Anděl, který byl kvůli vyvolané vzpouře vyhnán z nebe. Na zemi se stal zlým, krutým a nenávistným tvorem. Nic ho nebaví, nezajímá, nemá žádné sny ani cíle. Láska ho dokáže změnit. Démon se začne zajímat o život, začne mu jeho bytí dávat smysl. Nepřestane však být sobecký a sebestředný. Svého štěstí nedosáhne a jeho život se vrací do stejných kolejí jako v době, kdy ještě nepoznal lásku.
• Tamara – Krásná princezna. Je hodná, něžná a věřící. Po smrti milovaného snoubence se přestane zajímat o muže, nechce se nikdy vdát či zahájit s někým vztah.

 

Časoprostor:

• Kavkaz, Gruzie
• Čas není uveden

 

Děj:

Démon byl andělem, který se však vzbouřil Bohu a za trest byl nucen bloudit a být v neustálém neklidu. Je osamocený, nemá žádný cíl a nepociťuje smysl svého bytí.

Všechno se změní ve chvíli, kdy se zamiluje do krásné princezny Tamary. Naneštěstí se k ní vydá její snoubenec, se kterým ji čeká svatba. Protože Démon po Tamaře velmi touží, zajistí, aby se snoubenec ztratil. Během toho ho okradou loupežníci a zabijí.

Když se dozví Tamara o smrti svého milého, je nejprve smutná a truchlí za něho. Vnitřní hlas ji však poradí, aby se za něho netrápila. Tamara již nestojí o lásku a všechny ctitele odmítá, ale když ji vyzná lásku samotný Démon, neodolá a nechá se od něho políbit. Polibek ji však zabije.

Démon touží alespoň po Tamařině duši, ale tu si odnáší anděl do nebe. Démon je tedy znovu osamělý.

 

Podobná díla

• Nejslavnější básnická sbírka Michaila Jurjeviče Lermontova, která svým významem, melancholičností a rozervaností bývá často připodobňována k Puškinovu Evženu Oněginovi.
• Místy můžeme pozorovat jistou podobu s Goethovým Faustem, například kdy se Démon cítí osamělý, opuštěný a nepochopený, odmítá jakýkoli řád a byl by i ochoten vyměnit svoji nesmrtelnost za znovunalezení svého klidu.