Jednonohý jeřáb (Dekameron, Chichibio) – rozbor díla

 

Kniha: DEKAMERON (CHICHIBIO)

Autor: Giovanni Boccaccio

Přidal(a):  Ing93

 

 

 

 

AUTOR: GIOVANNI BOCCACCIO

1313 – 21.12.1375, italský renesanční novelista a básník. Narodil se v Paříži, pocházel z florentské měšťanské rodiny, byl klerikem, věnoval se obchodu, často cestoval i s diplomatickým posláním. Jeho literární počátky ovlivnila láska k neapolské šlechtičně Marii D´Aquino. Velký význam pro další tvorbu mělo přátelství s Framcescem Petrarcou. Zemřel v Certaldu u Florencie.

 

OBSAH:

Povídka Jednonohý jeřáb pojednává o kuchaři Chichibiovi. Pan Currado se vrátil z lovu a přinesl jeřába. Přinesl ho ke kuchaři a řekl, že ho má upéct k večeři. Kuchař jeřába oškubal a dal péci. Vůně se táhla celou ulicí a tuto vůni ucítila i Brunetta a jako každý den zašla do kuchyně. Brunetta naléhala, aby jí Chichibio dal kousek masa. Nakonec jí dal stehno, ale po chvíli si uvědomil, že udělal hloupost a že to jeho pán pozná. Kuchař donesl jeřába pánovi, jakmile Currado uviděl, že má jeřáb jen jednu nohu, tak se rozzuřil. Hádali se o to, jestli má jeřáb jen jednu nohu, nebo dvě. Na druhý den jel pán zase na lov a vzal Chichibia s sebou. Currado chtěl dokázat, že má pravdu a že jeřábi mají nohy dvě. Jakmile se přiblížili k jezeru, viděli zde asi tucet jeřábů, kteří odpočívají na jedné noze. Currado zvolala huš, huš a všichni se rázem postavili na nohy a odlétli. Currado se otočil na svého kuchaře a řekl, že měl pravdu. Chichibio však rychle zareagoval a namítl, že včera je pán nevyplašil, a proto ten upečený jeřáb měl jenom jednu nohu. Curradovi se tato odpověď líbila a Chichibio se tak vyhnul svému trestu.

 

POSTAVY A JEJICH CHARAKTERISTIKA:

Currado Gianfigliazzi-

Brunetta-

Chichibio-

 

FORMA DÍLA A ŽÁNR:

Je to epika. Všechny příběhy knihy Dekameron spojuje jeden jiný příběh, tudíž má rámcovou kompozici (rámec celého příběhu-společnost sedmi počestných mladých paní a tří mladíků uprchla z Florencie na venkovské sídlo před morem, mor se do Florencie dostal z východu roku 1348, na každý z deseti dnů si přátelé volí ze svého středu jednoho krále nebo královnu, který vymýšlí zábavný program a organizaci dne. Každé odpoledne si vyprávějí příběhy). Jednotlivé příběhy jsou napsány formou rámcové novely (v tomto příběhu tvoří rámec rozhovor s královnou a vyprávějící dívkou). Jedná se o epický literární druh. Žánr – novela. Kniha je psaná spisovným jazykem, autor používá archaismy. Styl je vyprávěcí, postavy jsou charakterizovány nepřímo. Stylistická charakteristika textu – autorovým záměrem je především bavit, použita rámcová próza, satira namířena proti duchovenstvu, šlechtě i měšťanům, novely jsou komické, objevuje se tragičnost a patos, nejsou příliš rozsáhlé, autor se soustředil na děj. Slovní zásoba – slovní hříčky, opisy, motivy a obrazy blízké lidovému prostředí, erotické motivy nepůsobí vulgárně.

 

CITÁT, MYŠLENKA, ZAJÍMAVOST:

K nejznámějším filmovým zpracováním patří Dekameron (1970) italského režiséra Piera Paola Pasoliniho.

 

Úryvek

A popojev poněkud dále, vzkřiknul: „Huš, huš!“ na kterýžto pokřik jeřábi, spustivše druhou nohu všichni po několika skocích odletěli. Tu Currado obrátiv se k Chichibiovi zvolal:

„Co tomu říkáš, ničemo? mají jeřábi po dvou nohách?“

Chichibio jsa spíše mrtev než živ, nevěda sám, co mluví, odpověděl:

„Pane můj, ano, ale na toho včera večer jste nekřičel „huš, huš!“ Neboť kdybyste byl naň vzkřiknul, byl by také vytáhl druhou nohu a druhé stehno, jako učinili ti zde.“

 

Ukázka je skoro z poslední části tohoto příběhu a jedná se o situaci, kdy zrovna Currado plaší jeřábi a také jak na to reaguje Chichibio.

 

VLASTNÍ NÁZOR NA DÍLO:

Tento příběh se mi velice líbil. Pobavil mě. Z tohoto příběhu jsem si odnesla to, že nejprve si člověk musí vše dobře promyslet a až pak má jednat a to i v případě, že je zamilovaný a také to, že se nemá bát zkusit něco vymyslet i ve vypjatých chvílích, protože ne vždy je vše ztraceno.

 

DALŠÍ TVORBA AUTORA:

Skoro všechna jeho díla psaná latinsky spadají do období před rokem 1348. To, co je spojuje, je pozemské pojetí lásky. Patří sem např. alegorická skladba Milostné vidění, prozaický román Elegie na paní Fiammettu, který je považován za počátek psychologické literatury, a pastýřský epos Fiesolské nymfy (první pastýřský epos v italské literatuře). Od roku 1348pracoval na italsky psaném Dekameronu, který dokončil o 5let později. Od roku 1355 se snažil uskutečnit gigantický plán – utvořit velkou galerii literárních portrétů světových velikánů O příbězích slavných mužů. V tomto období také vytvořil životopis Život Dantův.

 

ZAŘAZENÍ DÍLA DO ŠIRŠÍHO LITERÁRNĚ HISTORICKÉHO KONTEXTU:

Psal v období renesance, která vznikla v Itálii ve 14. století a představují ji autoři jako Dante Alighieri (Božská komedie, Francesco Petrarca(Zpěvník), Giovanni Boccaccio nebo Niccolo Machiavelli(Vladař, Mandragora). Do Francie proniknula v polovině 15. století. Zde působil např. Francois Villon(Odkaz, závěť), Francois Rabelais(Gargantua a Pantagruel), Pierre de Ronsard a Michel de Montaigne(Eseje). Asi od 15 století se renesance rozvíjela v Anglii (W.Shakespeare) a ve Španělsku (Miguel de Cervantes). V literatuře německé, skandinávské ani v české se renesanční myšlení ve větší míře neprojevilo, neboť její počátek utlumila reformace, která se zaměřovala především na otázky náboženské. Nejdůležitějším proudem renesance byl humanismus, směr, který proti středověkému spoléhání se na boží vůli zdůrazňoval lidskou snahu, hledal nové pojetí lidskosti a skutečné humanity. Vyjadřoval nový ideál vzdělání – na rozdíl od středověkého, směřujícího k poznání Boha, nastoupila snaha poznávat především člověka. Heslem ad fontes(k pramenům) položili humanisté základ vědeckého zkoumání latinských a řeckých spisů antických autorů, podnítili rozvoj filologie, zájem o historii, zeměpis, přírodní vědy a zapomenuté kulturní hodnoty starověku, zejména řecký ideál dobra a krásy.





Další podobné materiály na webu: