Kniha: Král Lávra
Autor: Karel Havlíček Borovský
Přidal(a): Andrea
Karel Havlíček Borovský
- Byl český básník, publicista, literární kritik, satirik, překladatel
- Patří mezi realisty, je považován za klasika české politické satiry.
- Pocházel z Borové u Přibyslavi
- Studoval gymnázium
- Působil jako vychovatel v Rusku
- Stal se redaktorem Pražských novin
- Založil politický deník Národní noviny
- Později vydával časopis Slovan
- Psal epigramy – krátké satirické básně.
- V prosinci 1851 byl zatčen a odvezen do vyhnanství do Brixenu, kde napsal svá vrcholná díla
Další díla:
-
- Epigramy
- Tyrolské elegie (žalozpěv)
- Obrazy z Rus (cestopis)
- Křest svatého Vladimíra (satira)
- Epigramy – 5oddílů: Církvi, vlasti, múzám, světu, králi.
Literárně-historický kontext
Národní obrození – je uměle a dodatečně vytvořený pojem. Označuje složitý historický proces, při němž došlo k zastavení jazykového úpadku češtiny, k vytvoření nového spisovného jazyka. Je rozděleno do 4. etap:
1.etapa =etapa obranná
- spjata s osvícenstvím, měla vědecký charakter a klíčovou roli hrála jazykověda. Cílem bylo zachování existence českého jazyka
- rysem vlastenců byla zaměření na českou minulost, vyzdvihovali její velikost a slávu.
- Josef Dobrovský, Václav Matěj Kramerius, Antonín Jaroslav Puchmajer, Šebestián Hněvkovský
2.etapa
- cílem bylo vytvořit základy české vědy a umělecky náročnou literaturu
- vlastenci usilovali o rovnoprávné začlenění do české kultury a vědy do evropského kontextu
- chtěli dokázat, že český jazyk je schopen se vyrovnat jazykům vyspělých literatur
- začal se uplatňovat preromantismus
- Josef Jungman, František Palacký, Pavel Josef Šafařík, Ján Kolár, Václav Kliment Klicpera, Jan Nepomuk Štěpánek, František Ladislav Čelakovský
3. etapa
- byla ustálena norma spisovné češtiny
- úsilí spisovatelů směřovalo k vytvoření literatury, která by plně odpovídala soudobým zájmům a potřebám národa
- toto období bylo obdobím střetů dvou protichůdných směrů, romantismu a biedermeieru
- Josef Kajetán Tyl, Karel Hynek Mácha, Karel Jaromír Erben
4. etapa
- literatura byla porážkou revoluce těžce postižena, došlo k hlubokému zlomu v dosavadním literárním vývoji
- romantický životní pocit byl postupně nahrazován realistickým zobrazováním skutečnosti
- Karel Havlíček Borovský, Božena Němcová
Politická situace
- Naše území součástí mnohonárodnostní rakouské monarchie pod nadvládou Habsburků. Postupně se začal potlačovat feudalismus a prosazovalo se nové uspořádání, v němž hlavní místo získalo měšťanstvo. Marie Terezie a Josef II. Se snažili o přebudování habsburského soustátí, aby se vyrovnalo evropským velmocem. Provedli řadu reforem (zrušení jezuitského řádu, všeobecná školská reforma, vydání tolerančního patentu, zrušení nevolnictví, omezení cenzury.)
Základní principy fungování společnosti v dané době (každodenní život)
- Lidé se začali stěhovat z venkova za prací a za lepším do měst, která byla převážně německá. To mělo za následek pronikání češtiny z venkova i do městského prostředí.Stěhování venkovského obyvatelstva za prací a za lepším do měst, která byla už od jejich vzniku převážně německá, měl za následek pronikání češtiny z venkova i do městského prostředí. Rodiče postupem času dávali čím dál tím více děti i na studia a tak se postupem let začíná pomalu vytvářet vrstva české inteligence a buržoazie
Kontext dalších druhů umění
- Architektura – Nejznámější klasicistní stavbou je Stavovské divadlo. Na počátku 19. stol. přešel klasicismus v podobný styl – empír. Byly zakládány zahrady, parky,budovaly se hradby, vznikaly první továrny a v Praze i v předměstí.
- Hudba – Vrchol klasicismu představuje dílo skladatele Jakuba Jana Ryby (Česká mše vánoční). Představitel hudby je autor symfonií Antonín Rejcha, psal komorní a klavírní skladby. K významným romantickým skladatelům patří Jan Václav Tomášek, autor klavírních skladeb a písní. Známou osobností se stal skladatel a dirigent František Skroup, je autorem první české opery Dráteník, scénické hudby k Tylově hře Fidlovačka s písní Kde domov můj.
Kontext literárního vývoje
- V 18. století dosáhlo poněmčování českého obyvatelstva vrcholu. Německy mluvila šlechta i měšťané. Češtinu bylo možné slyšet pouze mezi prostým lidem na vesnicích.
- Němčina se po reformě školství stala úředním jazykem, taktéž se v ní vyučovalo i na školách (ústup latiny). Čeština zůstala pouze na školách pro nejnižší vrstvy. Kdo chtěl vykonávat jakoukoliv řemeslnickou činnost a obchodovat, musel ovládat němčinu.
- Protože však v roce 1781 došlo k zrušení nevolnictví, podařilo se úpadek poněkud zastavit, protože do měst se stěhoval lid z vesnic, který hovořil česky.
- Avšak celkovou odpovědí na germanizaci bylo Národní obrození. Národní obrození je chápáno jako proces, jehož cílem bylo:
- zastavení úpadku češtiny
- vytvoření nové spisovné normy jazyka
- znovuobnovení národní literatury
Další autoři tohoto období:
-
- Josef Kajetán Tyl
- Karel Hynek Mácha
- Božena Němcová
- Karel Jaromír Erben
Rozbor díla: Král Lávra
- Rok vydání a nakladatelství: 1960, Československý spisovatel
- Zařazení: realismus
- Téma: lidská hloupost
Obecná charakteristika díla – Próza
- Literární druh: epika, epicko-lyrická báseň
- Literární žánr: satirická veršovaná skladba (35 slok)
- Literární směr/sloh: Národní obrození
Význam sdělení (hlavní myšlenka)
- Satira na „laskavého“ panovníka.
Autor se snaží ukázat, jak si panovník může dělat, co se mu zlíbí. Ukazuje ho jako milého a hodného a mluví jen o jeho jedné malé slabůstce (popravách), čímž samozřejmě říká, že zabíjet lidi je neodpustitelné, i kdyby byl „sebehodnější“. - Báseň vypadá jako pohádka (dobrý konec, poučení, pohádková slova – Byltě jednou jeden, devatery hory…), ale pod tímto povrchem se snaží zesměšnit panovníka a ukázat jeho neomezenou moc.
Organizace jazykových prostředků
- Slovní zásoba – český, veršovaný, spisovná čeština
- mnoho hovorových výrazů, metonymie, personifikace, ironie, alegorie
Kompozice:
- Báseň není rozdělena na více částí
- Veršovaná skladba, sloka: 3 verše; rým ABCBDDB
Jazykové prostředky:
- Lidová mluva a hovorové prostředky
- Archaismy (chřadne, kvas, bál), personifikace alegorie, ironie, metonymie
- Přímá, nepřímá a polopřímá řeč.
- Knižní výrazy, písňová forma
Vypravěč:
- Psáno er-formou. Vypravěč zpívá svým blízkým píseň o králi Lávrovi.
Časoprostor
- Místo – Irsko
- Čas – doba neurčena
Postavy:
- Král Lávra – starý, moudrý, hodný a dobromyslný král, ale zároveň krutý. Oblíbený, jelikož lidi nenechával trpět, ale měl jeden rozmar – nechával popravit holiče, nechce ukázat světu své oslí uši, aby se nesnížil
- Kukulín – mladičký holič, čestný, spravedlivý, upovídaný, neschopný udržet tajemství , utrápený holič s potřebou se svěřit
- Kukulínova matka – milující matka, která zachrání svého sny před šibenicí
- Poustevníček – dokáže lidem dávat rady
- Červíček – typ českého muzikanta, hráč na kontrabas, ztratil kolíček
Děj
Král Lávra byl irský král, nebyl zlý, lidé ho měli rádi. Jen mu nemohli odpustit jednu slabost. Jednou do roka se nechával holit a stříhat, odplatou holičovi však byla poprava. Král totiž tajil oslí uši. Jednoho dne připadl los na mladého Kukulína. V poslední chvíli, když už ho chtěli popravit, přiběhla jeho matka a uprosila ho, aby syna nechal žít. Král se slitoval a povýšil ho na královského holiče, když slíbil, že nikomu nepoví, že má král oslí uši. Tajemství jej velmi tížilo, a tak ho vyšeptal do staré vrby, jak mu poradil jeden poustevník. Náhodou procházeli kolem vrby čeští muzikanti, a protože pan Červíček ztratil z basy kolíček, vyřezal si z vrby nový. Když na ni hrál, basa hrála, že má král oslí uši. K žádné katastrofě nedošlo, neboť lidé krále ujistili, že ho mají rádi a že jim jeho dlouhé oslí uši nevadí.
Inspirace daným literárním dílem
- Zfilmování, dramatizace – Studentský divadelní hraje dramatizaci hry Karla Havlíčka Borovského Král Lávra, kterou pojmenovali Lávra@Král.cz.
