Malý princ – rozbor díla k maturitě (6)

 

Kniha: Malý princ

Autor: Antoine de Saint-Exupéry

Přidal(a): Jana

 

Antoine de Saint -Exupéry 

• jedná se o francouzského prozaika, publicistu a letce
• narodil se v roce 1900 v Lyoně
• vlastním jménem se nazývá Marie Roger, byl šlechtického původu
• v jeho dvou letech mu náhle zemřel otec
• studoval ve Švýcarsku a v Paříži
• již v dětství psal básně a věnoval se letectví
• v roce 1921 nastoupil do vojenské služby, kde také získal leteckou způsobilost – od té doby se letectví věnoval celý život
• v roce 1931 se oženil a téhož roku byl také jmenován Rytířem čestné legie
• se svým přítelem se pokusil o dálkový let do Ohňové země, během cesty však došlo k havárii a Antoine utrpěl četné zlomeniny
• za 2.světové války, do které se sám přihlásil, zahynul 31. července 1944 při průzkumném letu, pravděpodobně nad Středozemním mořem nedaleko Korsiky.
• Byl válečným letcem, píše romány s leteckou tématikou: Kurýr na jih; Noční let; Země lidí; Válečný pilot – jedná se o prózy na pomezí reportáže a dokumentu vycházejících z osobních reálných zážitků, mnohdy vznikly v situacích bezprostředního ohrožení života, v těchto dílech se často objevují úvahové pasáže o smyslu lidské existence
• Malý princ-filozofická pohádka
  • jeho život i tvorba jsou mimořádně sourodé, obojí určuje Saint- Exupéryho povolání letce, ale i psychické založení hluboce citlivého a ušlechtilého člověka
  • jeho díla jsou apoteózou (oslavou) mravních hodnot člověka, i přesto že je skeptik, prožívající trvalou bolestnou úzkost ze zmechanizované, odlidštěné civilizace, neustále osvědčuje optimistickou víru v to nejlepší v člověka i v lidském společenství

 

Další díla:

• • Země lidí – motiv ztroskotání na poušti, vlastní zážitky, zachráněni beduíny
  • Noční let – síla lidského ducha, jihoamerická poštovní letecká linka
  • Malý princ – nejznámější
  • Letec – povídka

 

Literárně historický kontext

• jeho literární tvorba se řadí do světové prózy 1. poloviny 20. století (meziválečné literatury)
• spadá do tradičního proudu francouzského realismu

Znaky:

• 1. sv. válka se významným způsobem odrazila v tvorbě světových autorů
• převažují realistické často autobiografické prožitky hrůz z válečných bojišť
• zachycení psychických proměn hrdinů
• vlastenecké prvky, sílící nenávist k jakýmkoliv projevům války

 

Politická situace:

• neklidné příměří mezi válkami (1918-1938)
• na kontinentu probíhá vlna revolucí
• uspořádání státu řešil Versaillský systém
• rozšiřování fašismu, souboj demokracie a totalitních režimů
• hospodářská krize vyústila v politiku appeasementu a Německo sílilo

 

Společnost:

• běžné obyvatele ovlivnil zejména nástup totalitního režimů a světová hospodářská krize (klesla produkce o 37%, mnoho lidí přišlo o práci)

 

Další autoři tohoto období: 

• • Anatole France – díla:
    • alegorický román Ostrov tučňáků – parodie na francouzské dějiny
    • tučňáci byli omylem pokřtěni krátkozrakým misionářem, a tím se dostali do lidské společnosti
  • Romain Rolland – díla:
    • román Dobrý člověk ještě žije – na hlavní postavě Colase Bregnona je ukázán život šťastného a svobodného venkovana
    • novela Petr a Lucie – Shakespearovské téma osudové tragické lásky dvou mladých lidí
    • autor zde líčí atmosféru válečné Paříže a celé Evropy a čistého milostného citu dvou mladých lidí
  • Henri Barbusse – dílo:
    • román Oheň – psán deníkovou formou
    • líčí otřesné zážitky jedné vojenské čety
    • zachycuje jednání vojáků v bitvách a zázemí
    • hl. myšlenkou je vyjádřit odpor k válce a k těm, kteří ji vedou

 

Rozbor díla: Malý princ

Literární druh:

• epika

 

Literární žánr:

• filozofická pohádka

 

Literární směr:

• meziválečná literatura

 

Obecná charakteristika díla:

• Malý princ je filozofická pohádka, která byla vydána v roce 1943
• je věnována Léonu Werthovi, když byl ještě dítě
• autor sám knihu také ilustroval

 

Slovní zásoba a větná skladba

• slovní zásoba:
  • z hlediska dobového: aktuální
  • z hlediska expresivity: neutrální i expresivní mazlivá (malinké, bedýnka, domeček)
  • z hlediska spisovnosti: spisovná psaná
• způsoby pojmenování: přímé i nepřímé
  • nepřímé: přirovnání (Vyskočil jsem, jako by do mne hrom uhodil.)
  • metafora (Byl mi studánkou v poušti.)
  • personifikace (Květina se oblékala pomalu, pečlivě vybírala barvy.)

 

Obsah díla:

Kniha začíná vzpomínkou na dětství, jak se Exupéry pokouší nakreslit hroznýše, který zrovna tráví slona. Vždy když svou kresbu ukázal někomu dospělému, tvrdil mu, že se jedná o klobouk. Dospělí mu radili aby s místo malování věnoval raději škole. Zde ukazuje, že dospělí nechápou dětský svět, protože je plný fantazie.

Příběh začíná ve chvíli, kdy pilot ztroskotá se svým letadlem uprostřed Sahary. Najednou se u něho objeví malý chlapec – malý princ. Jejich rozhovor začne tím, že malý princ chce po pilotovi, aby mu nakreslil beránka. Pilot musí beránka nakreslit několikrát znovu, protože malému princi se pořád nelíbí. Dokonce se rozčílí, když malý princ není stále spokojen, nakreslí jen bedýnku a řekne: „To je bedýnka. Beránek, kterého chceš, je uvnitř!“ Načež malý princ je konečně spokojen. Tím začne jejich přátelství.

Poté malý princ začne pilotovi vyprávět, odkud přišel, o své malé planetce B612. Ve vyprávění můžeme nepřímo nalézt různá poučení například, že Malý princ musí na planetě pravidelně plít semena baobabů. Kdyby jeden den vynechal, baobaby by se rozrostly a poté by mohly roztrhat celou jeho malou planetku.

Příběh dále pokračuje vyprávěním o květině malého prince. Na jeho planetku přiletělo neznámé semeno a vyklíčila z něj krásná rostlina. Květina se pořád pyšnila svojí krásou a malému princi poroučela, jak se o ni má starat. I když mu celou dobu poroučela, ve skutečnosti jen skrývala svoji něžnost a lásku k malému princi. On to však tehdy nechápal. Až když malý princ odjížděl, květina mu řekla, že ho má celou dobu ráda. Na své planetce měl také tři sopky, z nichž jedna byla vyhaslá. Pro jistotu ale všechny tři vymetal, aby se něco nestalo. Důležitá byla pravidelnost a zodpovědnost.

Poté co malý princ opustil svojí planetku, vydal se na cestu po ostatních planetách. Potkal zde mnoho různých lidí. Na první planetce poznal krále, který chtěl pořád někomu rozkazovat. Na celé planetě byl však sám. Z malého prince chtěl udělat svého poddaného. Král si myslel, že všechno patří jen jemu a že ho všichni poslouchají. Ve skutečnosti to bylo přesně naopak. Na druhé planetě bydlel domýšlivec. Chtěl, aby ho malý princ obdivoval. Na třetí planetě bydlel pijan. Když se ho malý princ zeptal, proč pije, odpověděl: „Abych zapomněl. – Abych zapomněl, že se stydím. – Stydím se, že piji…“ Na čtvrté planetě bydlel byznysmen. Nedělal nic jiného, než že počítal, kolik má hvězd. Myslel si, že všechno je jen jeho majetek. Nezajímalo ho nic jiného, než kolik má hvězd a co s nimi poté může udělat. Na páté planetě žil lampář se svítilnou. Pořád dokola jen rozsvěcoval a zhasínal svítilnu. Pořád dokola. Když se ho malý princ zeptal, proč si neodpočine, lampář mu odpoví, že musí vždy ráno a večer zhasínat a rozsvěcet. Je to příkaz. Jenže planeta se točí čím dál tím rychleji, a proto nemá čas na odpočinek. Šestá planeta byla obrovská. Bydlel na ní starý pán – zeměpisec. Nikdy ale nikam nejel. Malému princi řekl, že by měl jet prozkoumat Zemi.

Jeho sedmá navštívená planeta byla Země. Na poušti potkal hada. Ten mu řekl, že když někoho uštkne, může ho vrátit zpátky na zem, ze které přišel. Poté potká květinu. Ta mu řekne, kde jsou nějací lidé, malý princ se vydá tím směrem.
Šel pořád dál, až došel do zahrady plné růži. Zde byly všechny květiny jako ta, kterou měl na své planetce. Ta mu přitom tvrdila, že je jediná na světě. Byl smutný z toho, že si myslel, že má doma unikát a přitom má květinou stejnou jako všechny ostatní.
Najednou se kus od něho objevila liška. Ale nepřibližovala se k němu. Vysvětlila mu, že se k němu nemůže přiblížit, protože není ochočená. Nejdříve si musí vytvořit pouta, aby mu dovolila se k ní přiblížit. Teď pro sebe nejsou ničím důležitým. Jsou jen jedni z mnoha. Ale poté, co si vytvoří pouta, budou jen oni dva. Postupně se malý princ s liškou spřátelil. Každý den mu dovolila o trochu víc se přiblížit. Když nastal čas jeho odchodu, brečela. Ale obilí jí připomínalo malého prince, protože mělo stejnou barvu jako jeho zlaté vlasy. Při rozloučení mu řekla liška moudro: „Stáváš se navždy zodpovědným za to, cos k sobě připoutal“.

Malý princ všechny své zážitky vyprávěl pilotovi. Na poušti byli již osmý den. Došla jim skoro voda. Vydali se na cestu ke studni. Cestou si povídají. Malý princ bude mít výročí jeho příletu na Zem. Malý princ připravuje něco, o čem pilovat neví. Princ ho žádá, ať jde opravovat svůj stroj. Další večer se tu sejdou. Když pilot další večer přišel, viděl, jak malý princ seděl na zdi a povídal si s hadem. Malý princ si domlouval návrat na svoji planetu. Pilot byl smutný. Poté se malý princ nechal uštknout hadem a vrátil se zpátky domů.

Příběh končí po šesti letech po této události. Pilot říká, že pokaždé, když se podívá na hvězdy, vzpomene si na malého prince.

 

Charakteristika postav:

• Malý princ – malý, blonďatý a kudrnatý chlapec, který se vydal cestovat do světa kvůli potížím s jeho květinou s snahou poznat smysl života. Postava je plná nevinnosti, porozumění a zvídavých otázek.
• Pilot – rozuměl si s Malým princem, přiblížil se mu díky jeho pochopení pro dětský styl myšlení, který už ostatní dospělí dávno ztratili.
• Květina – pyšná růže, která si myslela, že je jediná svého druhu. Nedávala znát své city.
• Liška – moudrá postava, která se nechala ochočit Malým princem a ukázala mu veliký význam přátelství a jedinečnosti jeho květiny.
• Král – vládne hvězdám. Každý člověk je jeho poddaný a musí ho poslouchat, protože jsou jeho rozkazy rozumné. Když se  malý princ rozhodne odejít jmenuje ho svým vyslancem.
• Domýšlivec – chce být všemi obdivován, ale žije na své planetce sám. Slyší jen samý obdiv.
• Pijan – pije, aby zapomněl na to, že se stydí , že pije. Je nešťastný a osamocený.
• Byznysmen – který je neustále zaneprázdněný počítáním hvězd, o kterých si myslí, že jsou jeho. Přeje si je použít, aby mohl koupit více hvězd. Je velmi přesný a vážný.
• Lampář – žije na planetce, kde se den a noc střídají jednou za minutu. Před nějakou dobou mu bylo nařízeno rozsvěcet lampu v noci a zhasínat ji ráno. V té době se těleso otáčelo rozumnou rychlostí a lampář měl čas na odpočinek. Poté se ale rychlost otáčení zvýšila. Lampář chtěl zůstat věrný příkazu, a tak rožíná a zhasíná lampu každou minutu, bez odpočinku.
• Zeměpisec – myslí si, že je nejdůležitější na světě. Tráví všechen svůj čas tvorbou map, ale nikdy neopouští svůj stůl k dalším objevům.

 

Vypravěč:

• Vypravěčem je pilot. Dílo je na začátku a na konci psáno v ich – formě. Když autor popisuje Malého prince a jeho činy, je užita er – forma.

 

Doba děje:

• není určena, ale pravděpodobně v 20. století.

 

Místo děje:

• Malý princ v knize cestuje ze své malé planetky B 612, která není větší než dům na další planetky až po planetu Zemi, ze které se nakonec vrací domů

 

Téma díla:

• hlavním tématem je střet dětského světa se světem dospělých

 

Hlavní myšlenka díla:

• autor ve své knize představuje mnoho typů lidských povah a prostřednictvím Malého prince ukazuje nespokojenost nad tehdejší společností
• všímá si především větší dětské představivosti a fantazie
• Malý princ cestuje po planetkách, kde poznává mnoho typů lidí a snaží se jim co nejvíce porozumět
• autor tak ukazuje hodnotu přátelství a nutí k zamyšlení nad lidskými povahami.

 

KOMPOZICE DÍLA:

• dílo je na začátku a na konci psáno chronologicky
• části, kde princ navštěvuje různé planetky jsou psány retrospektivně
• kniha je rozdělena do 27 krátkých kapitol, které jsou číslované římskými číslicemi
• většinou když Malý princ odcházel z planet, kde se potkával s různými typy postav, řekl si v duchu „ti dospělí jsou ale podivní“.
• najdeme zde znaky původní pohádky ( postavy jsou bez jména )
• v díle se objevují nedokončené výpovědi Malého prince při hovorech s letcem

 

JAZYK DÍLA:

• dílo je psané spisovným jazykem
• je to kniha určená pro děti, proto jsou zde srozumitelné, krátké věty a souvětí
• najdeme zde také spoustu zdrobnělin.

 

Jazykové prostředky:

• metafora (př. stará opuštěná skořápka , kroužek barvy měsíce)
• přirovnání (př. klesl pomalu, jako padá strom)
• personifikace (př. Hvězdy se tiše smějí, vítr dlouho spal, studna zpívá)
• hyperbola (př. Nekonečná poušť)
• zvukomalba( př. zanechávaje za sebou lehký kovový šelest)
• epiteton (př. chvějící se slunce)
• oxymóron (př. Jste krásné, ale prázdné)
• symboly (liška – chytrá; růže – krásná, pyšná; baobab – symbol expanzivního a pustošivého zla )
• vnitřní monology – když princ uvažuje o své květině (př. Strašně by ji to mrzelo, řekl si, kdyby to viděla…)
• přímá řeč (př. „Tady je mé tajemství, úplně prostinké: správně vidíme jen srdce. Co je důležité, je očím neviditelné.“)
• nepřímá řeč – pokaždé když princ opouští nějakou z navštívených planetek (př. Dospělí jsou rozhodně moc a moc zvláštní, říkal si v duchu cestou.)

 

VLIV DÍLA

• vzniklo několik audio-nahrávek, film (1974), muzikál (2002)
• Malý princ inspiroval vznik symfonie ruského skladatele Lva Knippera nebo japonského manga seriálu Dobrodružství malého prince
• těchto knih se prodalo více jak 200 miliónů výtisků a byl přeložen do 190 jazyků.

 

Vlastní názor

• Když jsem tuto knihu četla poprvé před pěti lety, byla to zvláštní pohádka. Nyní je to naučný příběh o přátelství a lidské povaze se spoustou fantazie. Při druhém přečtení se mi kniha líbila více, protože mne donutila zamyslet se nad problematikou mezilidských vztahů. Dílo je napsáno spisovnou češtinou, což mi umožnilo ponořit se přímo do děje, jako kdybych prožívala dobrodružství  s Malým princem.