Kniha: Maryša
Autor: Vilém a Alois Mrštíkovi
Přidal(a): Niki
Autoři (život, vlivy, další tvorba)
Autory tragédie Maryša jsou bratři Mrštíkovi. Oba se narodili v Jimramově u Nového Města na Moravě, starší z bratrů, Alois, působil značnou část života jako učitel na jihomoravské venkově. Jako správce školy v obci Diváky u Hustopečí poskytl zázemí Vilémovi i zbytku rodiny. Vilém Mrštík prožil studentské léta v Praze, studium právnické fakulty však nedokončil. Na konci 80. let 19. století se přestěhoval za bratrem do Divák. Zabýval se překlady ruských realistů, psal studie o francouzském naturalismu, přispíval do mnoha časopisů např. Ruch, Zora či Lumír, věnoval se i kritice výtvarného umění. V roce 1895 se Vilém stal jedním ze signatářů manifestu České moderny. Pod vlivem tvůrčí krize a emocí spáchal sebevraždu.
Tvorba bratří Mrštíků je úzce spjata s Moravou, okolím Brna. Bratři při psáni Maryši čerpali ze života na vesnici, ovlivnila je tradice i folklor. Hlavním postavu pak inspirovali životní osudy Marie Turkové z Těšan u Židlochovic
Alois Mrštík (1861-1925)
- románová kronika z moravského venkova Rok na vsi
Vilém Mrštík (1863-1912)
- román s lyrickými prvky Pohádka máje (inspirovaný Vilémovou nenaplněnou láskou k neteři básníka Vítězslava Hálka)
- sociální román z městského prostředí Santa Lucia
- román Zumři ze studentského prostředí Vilém nedokončil
Společensko- historické pozadí
- 2. polovina 19. Století (1896), doba vlády Františka Josefa I., říjnový diplom – oslabení absolutismu.
- Centrálně řízená Habsburská monarchie byla přeměněna na dualistické Rakousko-Uhersko.
- Monarchie byla rozdělena na dvě části: Předlitavsko (země rakouské a české) a Zalitavsko (Uhry).
- Na národní a politické požadavky Čechů a Slováku nebyl brán zřetel, naopak došlo k nové germanizační vlně. 70. léta byla ve znamení společenského rozčarovaní po Rakousko-uherském vyrovnání.
- Českých zemích se rychlým tempem rozvíjelo hospodářství, vyššího kvalitního stupně dosáhlo zvláště po krizi 1873.
- Rozvíjela se žurnalistika.
- Roku 1862 bylo otevřeno Prozatímní divadlo a byl založená tělovýchovný spolek Sokol.
- V roku 1868 byl položen základní kámen Národního divadla.
Architektura
- Novogotický sloh- Lednice, přestavba Karlštejnu
- Novorenesance – Národní divadlo
Hudba
- Bedřich Smetana – symfonická báseň Má vlast , opery Libuše, Dalibor, Prodaná nevěsta
- Antonín Dvořák – opery Čert a Káča, Rusalka
- Leoš Janáček – Liška Bystrouška
Doba vzniku hry Maryša, tedy rok 1894, je v české literatuře obdobím plného uplatnění realismu. V prozaické tvorbě tehdy dominovala historická próza Aloise Jiráska a Zikmunda Wintera, romány z vesnického prostředí byly typické především pro tvorbu Karla Václava Raise či Terezy Novákové. Hojně zastoupena (např. pracemi Viléma Mrštíka, Karla Matěje Čapka Choda) byla i sociální próza z městského prostředí. V dramatické tvorbě převládala na konci 80. let nad historickými hrami realistická dramata, odrážející situaci a problémy člověka konce 19. století. Děj byl podán objektivně, civilním jazykem (často i dialektem neboli nářečím), což podtrhovalo autenticitu promluv jednotlivých postav s reálnými, neidealizovanými charaktery. Průkopníkům realistických her patří zejména bratři Mrštíkové (Maryša), Gabriela Preissová (Gazdina roba a Její pastorkyňa) a Ladislav Stroupežnický (Naši furianti).
Rozbor díla: Maryša
Obecná charakteristika díla ( literární druh, žánr, doba vzniku)
- Literární druh je založen na ději, který se odvíjí zejména prostřednictvím přímé řeči, text se člení na jednotlivé promluvy i kurzivou odlišené scénické poznámky , jedná se drama. Celá divadelní hra má vážný děj a tragický závěr, jde tedy o literární žánr tragédie.
- Drama je literární druh, který má děj. Jde však o text předváděn na jevišti, tvořený promluvami postavy (dialogy a monology) a scénickými a režijními poznámky, které informuji o tom, kdo je mluvčím repliky, přibližuji mimiku, gesta a chováni postav na jevišti. Drama má už od antiky dva základní žánry komedii a tragédii.
- Dílo vzniklo v roce 1894. Řadíme ho do období Českého realismu.
Význam sdělení (hlavní myšlenka)
- Manželství pro peníze a majetek nemůže být šťastné (věková nerovnost, bez citových vztahů). Protiklad opravdového citu a touhy po bohatství. Rozhodující úloha peněz na vesnici a síla předsudků v tehdejším životě.
Organizace jazykových prostředků (próza, slovní zásoba)
- Pro jazykovou výstavbu Maryši je charakteristické užití dialektu (v celé knize). Postavy v promluvách nepoužívají spisovnou češtinu, ve srovnání se spisovnou češtinou jsou patrné hláskové změny jako jako ou se mění v ó (mó ženó, budó), ej v e (podívé se), místo šť je šč (ščasná), v první slabice odpadá j, k (enem, sem, dyž). Na základě těchto dílčích změn je možné soudit, že jde o jazyk s prvky hanáckého moravskoslezského (hanáckého) nářečí. Scénické poznámky- využití písní, krojů, hudby (například loučení s rekruty)
- Maryša v promluvách používá méně nářečí, autoři chtějí ukázat, jak školní vzdělání nářečí vytlačuje.
- Nářečí je jazykový útvar nespisovné češtiny, používaný na určitém místě jako jazyk běžné komunikace.
Tematická výstavba (téma, postavy, děj a kompozice, prostor čas)
- Téma- obraz majetkový rozdílů na vesnici, nešťastný život dívky Maryši v manželství z donucení rodičů
- Postavy- hlavní
- Maryša – selská dívka, mladá citlivá, miluje Francka, na nátlak rodičů si vzala Vávru
- Sedlák Lízal a Lízálka – Maryšini rodiče, krutí, bezcitní, přísní, tvrdé jednaní s dcerou, otec lidštější než matka
- Mlynář Vávra – vdovec s třemi dětmi, manžel Maryši, krutý, sobecký, náladový, agresivní
- Francek – věrný, statečný, hrdý, miluje Maryšu, syn Horačky
- Postavy- vedlejší
- Rozára – služka
- Horačka – Franckova matka
- Stařena – Maryšina babička
- Hospodský – Franckův poručník
- Pavel – řeznický tovaryš
- Hrdlička – obecní sluha
- Vojtěna, Rozsívalka, Hrdličková, Krištofl – nádenice a nádeník
Kompozice
- 1. dějství – expozice: základní situace – jednání Lízala a Vávry o věno, loučení rekrutů (mezi nimi Francek, kterého Maryša miluje).
- 2. dějství – kolize (zápletka): Maryša odmítá sňatek s mlynářem Vávrou, ale nakonec pod nátlakem rodičů souhlasí.
- 3. dějství – krize (vyvrcholení): návrat Francka z vojny a jeho setkání s Maryšou. Mezi třetím a čtvrtým dějstvím dochází k časovému skoku o dva roky; děj pokračuje v době, kdy je již Maryša nešťastně provdána za Vávru.
- 4. dějství – peripetie (obrat v ději): otec Lízal lituje, že Maryšu do sňatku nutil, a chce ji vzít domů. Francek ji přemlouvá k útěku do Brna, Vávra mu vyhrožuje a střílí po něm.
- 5. dějství – katastrofa (závěr): Maryšino zoufalé rozhodnutí – otráví nemilovaného muže jedem na krysy (otrušíkem) nasypaným do kávy. Vávra umírá a Maryša se ke svému činu přiznává.
Prostor a čas
- Prostředí slovácké (jihomoravské) vesnice, konec 19. století (děj se odehrává kolem roku 1886)
Děj
Na moravské vesnici se rozvíjí osudový příběh mladé dívky Maryši, kterou její otec Lízal donutí ke sňatku se starším bohatým vdovcem, mlynářem Vávrou. Její milý, Francek, odchází na vojnu. Maryša je v manželství nešťastná, i otec časem svého rozhodnutí lituje. Po dvou letech se Francek vrátí do vsi a přemlouvá Maryšu k útěku do Brna, ta však z pocitu viny a vázanosti slibem odmítá. Poté, co žárlivý a prudký Vávra ohrozí Franckův život, zoufalá Maryša svého nemilovaného muže otráví jedem nasypaným do kávy a zděšena vlastním činem se přiznává a dovolává božího smilování.
Inspirace literárním dílem
- Maryša představovala jednu z průkopnických her českého divadelního realismu. Realistické venkovské drama však bylo ve vývoji českého divadla jen epizodou a Maryša pozdější podobu české divadelní tvorby výrazněji neovlivnila. Na přelomu 19. a 20. století se totiž v dramatické tvorbě začaly uplatňovat nové směry, především impresionismus (Fráňa Šrámek) a symbolismus (Viktor Dyk), oblibu si znovu získávalo i historické drama a pohádkové hry- Julius Zeyer.
- Maryša se stalo hrou, která je i v současnosti trvalou součásti repertoáru předních českých scén.
- Filmovou verzi Maryši natočil v roce 1935 režisér Jiří Rovenský.
Literární kritika
Tragédie Maryša nebyla po premiéře v Národním divadle v roce 1894 přijata jednohlasně kladně, kritici jí vyčítali zejména slabou motivaci Maryšina rozhodnutí na konci hry, úspornost výrazu i šokující námět. Drama však ocenil významný kritik František Xaver Šalda.
V současnosti je hra bratrů Mrštíkových součástí klasického repertoáru českých divadel, neustále přitahuje pozornost výrazných divadelních režisérů (např. Jan Antonín Pitinský či Vladimír Morávek) a její inscenace často představují umělecky velmi osobité počiny. Maryša patří mezi nejpřekládanější česká dramata a nezřídka se objevuje i na zahraničních scénách.
Tragédie provokovala svou výraznou úsporností i realistickým námětem. Premiéra hry se měla konat v roce 1894 v Národním divadle, ředitel z opatrnosti rozhodl, že hra bude uvedena pouze na zkoušku v odpoledním představení pro venkovské publikum.
