Kniha: Povídky
Autor: Edgar Allan Poe
Přidal(a): Study
Edgar Allan Poe (1809 – 1849)
- Americký romantický básník, prozaik, literární teoretik a esejista.
- Narodil se v Bostonu. Byl autorem zpravidla fantastických a mystických příběhů a zakladatelem detektivního a hororového žánru.
- Pocházel z nižší vrstvy, jeho otec byl alkoholik, matka mu zemřela na tuberkulózu, když byl malý, a tak se ho ujala rodina Allanů (vlastnili tabákové plantáže) – dali mu vzdělání v USA, Anglii i Skotsku. Ale Poe se nesžil se svými spolužáky, začal hrát hazardní hry a zadlužil se. Pro nekázeň ho vyloučili z Akademie, opustil i svou náhradní rodinu a odešel ke své tetě.
- Ve třicátých letech psal krátké příběhy do časopisů a vydělával si jako novinář v době, kdy ještě neexistovali profesionální spisovatelé a autorské právo nebylo respektováno. Např. známé nakladatelství Harpers nebylo ochotno Poeovy povídky vydat ani zadarmo. Takže Poe žil většinu života v bídě, navíc hodně pil.
- Zamiloval se do své třináctileté sestřenice (Virginie), vzali se, ale ona pak těžce onemocněla a zemřela.
- Začali se u něj projevovat deprese a duševní choroba, propadl alkoholismu, dokonce se pokusil o sebevraždu. Zapojil se do rvačky, při níž byl zraněn a následkům zranění podlehl. Jeho smrt ale není jasná, v USA existuje spolek, který se snaží vypátrat, jak to bylo. Jestli zemřel na následky alkoholismu, jestli šlo o vraždu, sebevraždu…
- Jeho pohřbu se zúčastnili pouze čtyři lidé.
- Proslavil se právě básní Havran, kterou napsal během pobytu v NY.
Kontext autorovy tvorby
- jistým způsobem se v jeho povídkách odrážel jeho problémový život, tajemná Anglie se tak stala mladému. Edgarovi zdrojem inspirace po celý život
Dílo
- Objevuje se: Horor, Detektivka, Sci-fi (Na slovíčko s mumií) + prvky společenské satiry, Fantasknost (Pád domu Usherů)
- Celkem 34 povídek
- Povídky se rozdělují na:
- 1) hororové
- Jáma a Kyvadlo, Maska červené smrti
- 2) analytické
- Zlatý brouk, Vraždy v ulici Morgue
- 3) humoristické
- Muž, který se rozpadl
- 1) hororové
Romantismus – literární kontext
Obecná charakteristika:
- evropský i světový umělecký směr na konci a na začátku 19. století
- životní postoj a pocit člověka
- odvozeno od slova román (románový, dobrodružný)
- kolébkou romantismu je Anglie -> rozšířil se do celé Evropy (Německo, Francie, Rusko)
- navazuje na preromantismus -> citovost a fantazijní prvky
- ostře se postavil proti klasicismu: rozum X cit; řád X volnost, svoboda; antika X gotika; společnost X jedinec; normy X nespoutanost
Charakteristika romantického hrdiny:
- většinou splývá s autorem (myšlenkově, někdy i vizuálně) = autobiografičnost
- tajemný původ hrdiny, je si vědom výjimečnosti svého poslání -> většinou nemůže poslání splnit
- chce uniknout společnosti (nechce se družit) -> provede nějaký čin (např. vražda)
- provází ho pocity osamělosti (nikdo hrdinovi nerozumí) = vyhraněný individualista
- touží po hlubokých citech, lásce -> nešťastná láska (většinou zbožňuje ideál) -> objekt romantikovy lásky je zcela odlišný, většinou spoutaný konvencemi či manželským svazkem
- romantické krédo „v ošklivosti je krása“ -> kontrast (např. v díle Chrám Matky Boží v Paříži)
- tragický konec hrdiny (rozpor mezi snem a skutečností pro hrdinu propastný)
Romantické prostředí:
- pod vlivem Rousseaua popisují přírodu -> později příroda nepřítelem (pozdní romantici)
- jezerní básníci -> tajemná až hrůzná místa -> staré gotické hrady, katedrály, samoty, hřbitovy, tajuplná jezera a temné lesy
Literární formy:
- próza (román, povídka, novela)
- byronská povídka (veršovaný lyrickoepický útvar, poéma v Rusku, za tvůrce je považován Walter Scott, ale nejvíce jím proslul G. G. Byron)
- lyrické odbočky, popisy, pocity
Osobnosti romantismu:
- George Gordon BYRON (1788-1824)
- Byl známý svými aférami. Nakonec odchází do Řecka, kde právě probíhají boje za národně osvobozenecké hnutí. Zde umírá na malárii. S jeho jménem je spojen pojem byronismus = osamocený boj hrdiny se světem, plný bolesti a splínu.
- Childe Haroldova pouť – autobiografický moderní epos, motiv putování ústředního hrdiny Evropou do Řecka a Itálie v době napoleonských válek
- Victor HUGO (1802-1885)
- Otec byl republikán (bonapartista) a matka royalistka. Zemřel v Paříži – v den jeho pohřbu byl vyhlášen státní smutek. Byl pohřben v Pantheonu.
- Chrám Matky Boží v Paříži – historický román odehrávající se v 15. století (Ludvík XVI.)
- Heinrich HEINE (1797-1856)
- Jeho strýc pobýval v Orientě a sepsal zápisky, ve kterých si Heine četl, chůva mu vyprávěla pohádky a kamarádil se s dívkou z okraje společnosti. Měl sklony k pesimismu, cynismu a ironii. Jeho dílo ovlivnilo Májovce (Neruda, Machar, Gellner).
- Obrazy z cest – Itálie, humorné vyprávění (pán a sluha)
- Alexandr Sergejevič PUŠKIN (1799-1837)
- Byl představitel revolučního romantismu, narodil se v Moskvě. Oženil se s Natalií Gončarovovou, stal se z něho bohém (měl dostatek peněz). Angažoval se i politicky, sympatizoval s děkabristy (zúčastnil se povstání děkabristů). Psal svobodomyslné verše a za to byl poslán do vyhnanství, poté odešel na své venkovní sídlo. Konec jeho života byl tragický – zemřel v souboji s d´Antesem (jeho švagr).
- Piková dáma, Kapitánská dcerka, Evžen Oněgin (román ve verších)
- Adam MICKIEWICZ (1798-1855)
- Během krymské války (1853 – 56) odešel do Turecka, kde chtěl organizovat polské legie (krymská válka= osamostatnění některých částí, Rusové x Francouzi + Angličané). Onemocněl cholerou a zemřel.
- Balady a romance – básnická sbírka
- Sándor PETÖFI (1823-1849)
- Zúčastnil se revolučního dění, padl v bitvě v Segešváru (jeho tělo nenalezeno). Psal milostnou, reflexivní, později revoluční poezii.
- Píseň národa – výzva k lidovému povstání
Rozbor díla: Povídky (E. A. Poe)
Literární druh: lyricko-epická baladická skladba s pochmurným dějem
Literární žánr: balady, hororové, detektivní povídky
Celková charakteristika
- Soubor 34 povětšinou hororových povídek, které autor vydával po celou dobu svého života. Jámu a kyvadlo lze považovat za skutečně reprezentativní výběr toho nejlepšího za širokého spektra námětů, kterými se Edgar Allan Poe zabýval. Ať už se jedná o klasický horor, detektivní povídky, baladicky laděné grotesky, nebo vědecké či pseudovědšcké mystifikace, základním motivem je téměř vždy strach, se kterým Edgar Allan Poe skutečně zacházet uměl. Vyprávění o předčasném pohřbu, domě rozpadajícím se do ponurého močálu, nebo o vězni, odsouzeném ke strašlivé smrti, budí ve čtenářích hrůzu již více než jeden a půl století.
Hlavní téma
- Zoufalství, smutek, samota, žal, tajemno, úzkost, život, smrt
Hlavní myšlenka
- Autor zde dává svými díly najevo zkaženost světa a zlo, které lidi páchají na sobě a svých blízkých, zanechat ve čtenáři psychologicky promyšlený dojem, většinou hrůzy a hnusy, ale i humor a překvapeni
Kompozice
- 34 povídek, které jsou uspořádané v kronikářské kompozici, nenavazují na sebe, u mnoha z nich autor první zmiňuje vraždu a až pak vysvětluje, jak se stala. Téměř každá povídka je vyprávěná chronologicky, někdy i retrospektivně ( černý kocour). Černá kočka, havran – symbol autorova vnitřního světa.
Jazyk a jazykové prostředky
- Spisovné a nespisovné výrazy, použití vykřičníků, přímá řeč, dialogy
- Metafory, personifikace
- Použitý jazyk obrazně a detailně popisuje místa a děje vyvěrající z básnické představy autora. Je zde na jedné straně snaha o přesvědčivý a úplný popis příčinných souvislostí, na druhé straně odpoutání od duševních konstrukcí prostřednictvím mystifikací, slovních hříček apod.
- Povídky s motivy hrůzy a děsu autor nazývá arabesky. Pokud obsahují romantickou ironii a černý humor, jedná se o grotesky.
- Poe vlastně vytváří nové literární útvary tím, že zdokonaluje žánry již existující.
Vypravěč
- Ich-forma, sám autor
Povídky
- Havran – Jedná se o nejslavnější a nejpřekládanější báseň z autorovy sbírky. V této básni dokázal autor mistrovsky navodit atmosféru tajemna a hrůzy. Autor zde vzpomíná na svou zemřelou lásku.
- Jedné zimní noci seděl básník nad knihami. Hledal v nich zapomnění na zemřelou lásku Lenoru. Znenadání se ozvalo jemné zaťukání na okno. Básník okno otevřel a dovnitř vletěl velký černý havran. Usadil se na bělostném poprsí mramorové busty Pallas Athény a tvářil se velmi zachmuřeně. Básník se posadil proti němu a začal s ním rozmlouvat. Viděl v havranovi jakéhosi proroka. Ptal se jej, zda nalezne klid, zda spatří ještě někdy svou milou, zda se sejdou byť po smrti, zda pomine jeho smutek. Havran mu však krákoravým hlasem na všechny jeho otázky monotónně odpovídá nevermore – nikdy více.
- Černý kocour – Muž, se svou ženou mají rádi zvířata, kterých mají spoustu, dokonce i kocoura. Z muže se stane alkoholik, je nevrlý a vzteklý. Jednou vypíchl kocourovi oko, čehož pak litoval. Kocoura ze vzteku jednoho dne oběsil na stromě. Jednoho dne mu shořel dům až na jednu stěnu, kde byl obtiskly obrys kocoura a provazu. Muž si sežene dalšího kocoura podobného tomu předchozímu, chce ho zabít, místo toho však zabije svou ženu, tu pak zazdí do zdi. Policie prohledává jeho dům, za zdí najde mrtvou ženu s kocourem, který se zpoza zdi ozval. Policie teda ženu konečně našla a muže zatkla, kocour se pomstil.
- Jáma a kyvadlo – O muži, který byl uvězněn a odsouzen k smrti. V cele nic neviděl, pak zjistil, že v ní je jáma. Dostal se ze spousty způsobu poprav ( ostré kyvadlo, pohyblivé zdi) a nakonec byl osvobozen a zachráněn francouzským generálem.
- Vražda v ulici Morgue – Vyprávěč se seznámí a spřátelí s Augustem Dupinem. Z novin se dozvědí o brutální vraždě 2 žen v ulici Morgue. Pařížská policie vyslýchá všechny svědky ale nic z toho. Do vyšetřování případu se zapojil. Dupin, který dokázal, že vrahem je orangután. Při vyšetřování postupoval od zadu do předu, vše pečlivě zkoumal. Jeho analytické myšlení vyhrálo.
- Muž, který se rozpadl – Humorná povídka na jejímž začátku je podrobný popis -> netypické – takže důležité pro děj. Obsahuje vtipná jméma (sochař Vemtodlatto, večírek u paní Piruetové), generál – něco tajemného, hrdina, utkal se s indiány (ale?). Neustále všichni hovoří o technickém vynálezu, o pokroku, naopak generál nechce mluvit o indiánech. Části těla + firma -> humor.
- Pád do Maelströmu – Hned v úvodu je záhada, proč muž zestárl za jeden den. V povídce je temná atmosféra – skaliska, příboj. Moře se různě mění -> vír (vlastní zážitek X co četl), stařec začne vyprávět, jak přežil pád do Maelströmu.
- Další povídky – Zlatý brouk, Vrah jsi ty, Skokan, Zánik domu Usherů, Král, Zrádné srdce
Doba, místo děje
- Každá povídky někde jinde a v jinou dobu, často jeden z údajů není určen
- Havran – půlnoc, autorův pokoj
- Jáma a kyvadlo – pozdní středověk ve španělském městě Toledo
- Černý kocour –
- Vraždy v ulici Morgue – ulice Morgue, Paříž
Postavy:
- Hlavními hrdiny děsuplných povídek jsou vyšinutí, vnitřně rozpolcení jedinci, kteří nesou ve svém svědomí tíhu viny a nacházejí se na pokraji šílenství. V oblasti detektivních povídek Poe vytvořil postavu brilantního amatérského detektiva Dupina (předchůdce Sherlocka Holmese) a jeho méně chápavého společníka. Tento společník umocňoval dojem z detektivova pronikavého intelektu a utěšoval čtenáře, které by srovnání s genialitou detektiva mohlo deprimovat.
- Samotný básník (hlavní postava) – nešťastný, zoufalý milenec, zabývá se pouze sama sebou, hluboce a bezútěšně prožívá míru své osobní tragédie, láska k ženě je povýšena na jedinou podstatnou hodnotu života. Básník touží po útěše, zklidnění, smíření se – jeho melancholie a smutek však nikdy nezmizí. V každé povídce je uvedena nějaká autorova vlastnost.
- Vedlejší postavy
- havran – tajemný, černé barvy, je symbolem děsu, hrůzy, nezvratnosti věci, smrti, jeho krákání zdůrazňuje atmosféru smutku, beznaděje a trýzně.
- Dupin – detektiv, snaží se vše vypátrat, výstřední, pohrdá policií, amatér
- kocour – přítulný, milý
Vliv a kritika povídek:
- Největší ohlas měly jeho díla ve Francii, projevilo se např. ve tvorbě Ch. Baudelaira, pro kterého měla sílu zjevení. Některé Baudelairovy překlady povídek jsou podle mínění mnohých literárních kritiků lepší než anglické originály.
- Ohlas v Americe byl rozporuplný. Po autorově smrti vyšlo několik životopisů, které jej střídavě zobrazovaly jako bezcharakterního pobudu a opilce, jindy zase jako aristokrata ducha, kterého ušlapal dav.
- Teprve ve 20. stol. se zrodil z kosmopolitního básníka a zneuznaného génia spisovatel Poe. Na jeho stavbu detektivních povídek navazovaly stovky následovníků. Z jejich kompozice se učil především B. Harte a v naší literatuře inspiroval např. J. Arbese při psaní romanet.
Vliv díla Havran
- Touto básní se rázem proslavil. Jedná se o jednu z nejznámějších básní všech dob a jedno z nejvýznamnějších děl romantismu. Dílo se stalo také vzorem pro francouzské prokleté básníky – symbolisty.
- Báseň je velmi známá, především v anglofonních zemích, dočkala se mnoha odkazů, ohlasů i parodií v jiných dílech (je např. v mírně zkrácené verzi „zfilmována“ v seriálu Simpsonovi a naopak značně rozvinuta ve volné, komediální adaptaci Havran – Rogera Cormana).
- Dílo bylo do češtiny přeložen mnohokrát, poprvé Šemberou roku 1869, následoval na dlouhou dobu nejúspěšnější překlad Jaroslava Vrchlického z roku 1881. Následovaly další překlady, velmi známý je překlad Nezvala. Že zájem o tuto báseň neopadl, o tom svědčí celá řada překladů od dalších novodobých autorů, např Pokorný 1997, Najser 1999, Jacko 2008.
- Z cizích překladů platí za nejpozoruhodnější francouzský překlad Charlese Baudelaira- 1853. Báseň se považuje za jeden z největších problémů translatologie – překladatelství a přitahuje neustále další.
Zfilmování
- V seriálu Simpsonovi, Havran – Roger Corman, Jáma a kyvadlo – 1961, Vraždy v ulici Morgue
Citát
- „Bylo mi zle, k smrti zle mi bylo z těch dlouhých muk“ , „Podívejte se na ty pevné zdi“ a „Ty jsou tu už tak dlouhou dobu!“
