Jméno: Ruchovci a lumírovci – literatura
Zařazení: Literatura – umělecké směry
Přidal(a): lkolesa
Ruchovci
- škola národní
- naplňovali český národně obrozenecký program, politická poezie úzce spjatá s nár. tradicemi
- 1868 almanach Ruch (na počest položení základního kamene k Národnímu divadlu)
- Časopis Osvěta
- program: orientace na národní a sociální tematiku, na historii, velký zájem o venkov, typický vztah k rodné půdě = vlastenectví
- Svatopluk Čech
- Eliška Krásnohorská
- Ladislav Quis
- Josef Václav Sládek (dočasně)
Svatopluk Čech
- Básník, prozaik, žurnalista a autor zábavné prózy
- hlubší myšlenkový smysl díla převažující umělecké kvality
- literaturu pojímal jako formu „společenské angažovanosti“ => texty postrádají intimitu, protože byly určené k hlasitému čtení na táborech lidu
- rétoričnost, mnohomluvnost a romantický patos
- sociální a politickou problematiku zahaluje do dobře čitelné alegorické podoby
Život
Narodil se na Benešovsku. S rodiči často cestoval, a tak měl možnost poznávat český venkov a stal se jeho obdivovatelem. Chodil na gymnázium v Litoměřicích a v Praze, kde studoval práva. V době studia působil jako redaktor politického deníku Pokrok. Šest let se věnoval advokátní praxi a od roku 1973 spoluredigoval časopis Lumír. Společně s bratrem obnovil časopis Květy. Psal fejetony do Národních listů a do Světovzoru. Navštívil Kavkaz a Dánsko. Jeho cesty byly inspirací k jeho další tvorbě. Zemřel v Praze.
Dílo
- Epika:
- Historická témata – z husitství (Husita na Baltu, Žižka)
- z pobělohorské (Václav z Michalovic, Adamité)
- Venkovská témata:
- Ve stínu lípy –
- oslava českého kraje, rodné země
- 7 veršovaných veselých i smutných příběhů, které si vyprávějí sousedi pod košatou lípou
- Lešetínský kovář – příběh venkovského kováře, který brání svojí dílnu a domov, proti cizímu kapitálu.
- Sekáči – o životě venkovských dělníků, protest proti národnímu útlaku
- Alegorické básně:
- Evropa, Slavie
- Satiry:
- zvířecí epos – Hanuman
- Lyrika:
- Politická, národní i vlastenecká
- Jitřní písně – jedná se o veršované satiry. Staví se v nich do role mluvčího národa. Básně mají meditativní charakter, vycházejí z básníkových úvah
- skladba Písně otroka – obraz otroka= >symbol nesvobodného člověka, národa i básníka, alegorická forma, 3 oddíly skladby :
- lyrické verše (vzpomínky na dávnověk)
- epické jádro = příběh lásky otroka k otrokyni, touha po svobodě, tragický závěr
- vrchol = závěr (básníkova vize do budoucnosti)
- Próza – satiry (broučkiády) :
- Nový epochální výlet pan Broučka, tentokrát do XV. století:
- Autor zasadil svého hrdinu, majitele pražského domu, do husitské Prahy v době obležení křižáky a bitvě na Vítkově. To mu umožnilo srovnání zbabělého, ustrašeného, přízemního a choulostivého měšťáka s idealizovanými husitskými Pražany, kteří byli naopak stateční, odvážní
Eliška Krásnohorská
- básnířka, prozaička, libretistka, publicistka, literární kritička, překladatelka a aktivistka ženského hnutí o vzdělání žen
- teoretická hlasatelka poslání české poezie
- založila první dívčí gymnázium Minerva
Život
Eliška Krásnohorská (vl. Jménem Alžběta Pechová) si zvolila své umělecké jméno podle obce Krásná Hora nad Vltavou, kam v dětství jezdila. V šestnácti letech onemocněla nevyléčitelnou nemocí, která jí znemožňovala pohyb. Tehdy už publikovala verše. Psala kritické statě o lit. do časopisu Osvěta, do Květů a do Ruchu. Spolupracovala s Karolínou Světlou v ženském emancipačním hnutí, redigovala Ženské hnutí a zasloužila se o to, že v Rakousku bylo otevřeno první dívčí gymnázium. Zemřela v rodné Praze.
Dílo
- Básně
- Z máje žití, ze Šumavy, K slovanskému jihu (intimní a přírodní lyrika, slovanství)
- Librety
- Hubička, Tajemství, Čertova stěna, Viola = pro Bedřicha Smetanu
- Blaník = pro Zdeňka Fibicha
- Překladatelka
- Puškin, Mickiewicze, Byron
- Knihy pro děti
- cyklus dívčích románků Svéhlavička
Lumírovci
- tzv. škola kosmopolitní
- časopis Lumír
- úsilí povznést českou lit. Na světovou úroveň
- vliv myšlenkových proudu cizích
- původní tvorba i překlady
- snaha zapojit českou literaturu do kontextu světové literatury
- pomocí překladů přejímali zejména západoevropské podněty
- Josef Václav Sládek
- Jaroslav Vrchlický
- Julius Zeyer
Josef Václav Sládek
- básník, novinář, organizátor lit. života a překladatel
- Amerika mu dala zabrat a poznal tam osudy indiánského národa, s nímž soucítil (Papů)
- není tolik mnohomluvný, menší námětová šíře, je mu cizí patos a rétoričnost
- veškeré hodnoty nacházel v životě venkovského lidu, rolník je pro něj symbolem vlastenectví, morální síly a demokratičnosti = atribut selství
- 4 okruhy tvorby-intimní lyrika, vlastenecká poezie (jen ze začátku), soc. tematika, zakladatel moderní dětské poezie – přeložil 33 Shakespearových her
- dětská poezie: bez zbytečného výchovného akcentu, všední postavy a motivy, srozumitelná, zábavná, lehce zapamatovatelná-Zlatý máj 1887, Zvony a zvonky, Skřivánčí písně 1888
Život
Pocházel ze Zbirohu. Studoval jazyky a přírodní vědy na filozofické fakultě. Literárně začínal jako redaktor v almanachu Ruch. Dva roky strávil s Severní Americe, kde se živil jako novinář, učitel a procoval na farmách i na lodi. Zážitky ztvárnil ve fejetonech a poezii. Po návratu působil jako redaktor Národních listů, profesor a lektor angličtiny. 1877-98 redigoval časopis Lumír, psal také do Národních listů a do časo. Osvěta, Světovzor a Květy. Zemřel ve Zbirohu.
Dílo
- Osobní lyrika
- zachycuje základní situace lids. života, lidskou bolest, osobní žal nad ztrátou ženy, lásku k druhé ženě a dětem, k matce, stesk po vlasti; forma elegie :
- např. sbírky Básně (téma smutku a žalu nad smrtí milované ženy, ale i motivy ces do Ameriky), Jiskry na moři (sbírka převážně lyrické poezie-silně procítěná a osobní/občanská/politicky burcující), Světlou stopu, Slunce nad stínem
- Sociální a vlastenecká lyrika
- Role chudých – hluboký vztah k domovu, venkovu, sociální nespravedlnost
- b. Točič – o tiskařském dělníkovi a jeho snu o štěstí
- b. Silen buď a b. Hlavy vzhůru – výzva k národní hrdosti a sebevědomí, víra v lepší budoucnost
- Oslava venkova a selství
- rolník = symbol národní nezdolnosti, hluboký vztah k přírodě
- např. sb. Selské písně a České znělky:
- představa českého sedláka a selství, podal zde život rolníka a jeho životní postoje. Krátké uzavřené básně
- Básník pro děti
- obrazy ze světa dětství, učí lásce k rodičům, vlasti a přírodě
- 3 sbírky : –Zlatý máj, Skřivánčí písně, Zvony a zvonky
- Překladatel
- zvl. z angličtiny – Byron, Burns a 33 dramat Shakespearových
Jaroslav Vrchlický
- Nejvýznamnější osobnost generace lumírovců
- Básník (80 sbírek), prozaik, dramatik, literární kritik, průkopník moderních básnických směrů v české poezii a překladatel z 18 jazyků
- bohoslovectví, filozofická fakulta, v Itálii tajemník ČVUT, profesor dějin a literatury
- 1908 příznaky mrtvice a ztráta schopnosti číst a psát
- vytvořil nejrozsáhlejší dílo v české liter.- 144 knih, 98 překladů z 18 národních lit.
- zajímal se převážně o románskou lit., která měla vyvažovat německou orientaci země
- problémy jeho díla: nepřehledné, stylisticky nepřístupné, rétorické, mnohomluvnost, často povrchní (všeobecné úvahy na téma ženská krása, lidské vědění, historie), lartpourlartismus (umění pro umění) =neuznávají mimoestetické kvality díla (Konec století v literatuře), ideál čistého a absolutního umění
- uvedl do lit. různé básnické formy (rondel, gazel-často milostná báseň o jediném rýmu)
- formalistní lyrika – Klade větší důraz na formu=přesné uspořádání veršů, (témata antická, anakreontská, klasická poezie), napodobuje jiné básníky (Fr. básníci – parnasisté, kteří se rozhodli sloužit pouze umění), experimentuje. -Gazel, Villonská balada, sonet
Život
Jaroslav Vrchlický (vlas. Jménem Emil Frída) pocházel z Loun. Studoval teologii, z níž přestoupil na filozofii. Po třech letech studia odjel do Itálie, kde působil jako vychovatel a intenzivně studoval román. literatury. Po návratu získal místo tajemníka na české technice. Po založení akademie věd a umění se stal jejím tajemníkem. 1893 se stal profesorem na Karlově univerzitě. V roce 1908 vážně onemocněl. Zemřel v Domažlicích.
Dílo:
- Poezie:
- Intimní lyrika –
- V raném období – láska k ženě, dětem, rodině, pocit štěstí
- např. Dojmy a rozmary, Eklogy a písně
- Pozdní lyrika – Obrat od vyznavače lásky k životu k rezignaci a samotě (vliv osobního zklamání, životní tragédie- manželská krize, ..)
- např.- Okna v bouři
- b. Za trochu lásky šel bych světa kraj– vyjádření smutku, protikladnost zpovědi: odmítá lásku, ale touží po ní
- Přírodní lyrika – obrazy přírody splývají s obrazy básník. Šťastných chvil; např. Strom života
- Vlastenecká a reflexivní lyrika– O budoucnosti národa, láska k českému jazyku – např. sb. Má vlast, Písně poutníka
- Epika
- Cyklus Zlomky epopeje (básnické dějiny lidstva od mytického dávnověku až po současnost), inspiroval se zejména Hugovou Legendou věků. Cyklus se skládá z reflexivní lyriky (sbírky Duch a svět, Sfinx, dědictví Tantalovo, Brevíř moderního člověka, Skvrny na slunci), která tvoří „páteř“ cyklu, dále z drobné epiky (Mýty, Selské básně) a rozsáhlých epických básní (Hilarion, Twardowski, Bar Kochba)
- Drama
- veselohra Noc na Karlštejně – zápletky vyplývají ze zákazu přístupu žen na hra, romantický příběh o ženské odvaze a žárlivosti.
- Melodramatická tragédie Hippodamie (s hudbou Zdeňka Fibicha) – je zde řešena otázka viny a trestu,čerpá z řecké mitologie
- Překlady
- Světové poezie i drama
- Hugo, Dante, Petrarca, Byron, Shelley, ….
Julius Zeyer 1841-1901 „exotický pták české literatury“-jedinečný, létal vysoko a sám
- sklon ke snění a k silným uměleckým prožitkům, unikal před malostí veřejného života do své fantazie do prostředí mýtů a legend (zájem o historii) => novoromantismus
- hodně cestoval po celé Evropě, vychovatel v Ruských šlechtických rodinách
- literárních bojů se pro svou uzavřenou povahu neúčastnil
- převážně epická tvorba, barvité líčení, častá inverze
- obdivoval Zdenku Bauerovou a rozcházel se s Vrchlickým
Dílo:
- zhudebněná slovenská pohádka Radúz a Mahulena 1898
- epická poezie-skladby z českých národních dějin, Vyšehrad, Čechův příchod, Karolínská epopeja
- Román o věrném přátelství Amise a Amila (Francie)
- autobiografický román Jan Maria Plojhar 1888 – mladík nechopen dosáhnout úspěchu ve společnosti a dosažení vlastních hodnot
- Dům U tonoucí hvězdy 1894–o tajemném domě v Paříži a jeho obyvatelích
- Tři legendy o krucifixu 1895 (z Toleda, Slovenska a Prahy) -v jeho době nejpopulárnější
