Šibeniční písně - rozbor díla k maturitě

Kniha: Šibeniční písně

Autor: Christian Morgenstern

Přidal(a): vercas1

Christian Otto Josef Wolfgang Morgenstern (1871 – 1914)

– německý básník, novinář, překladatel
– zakladatel německé nonsensové poezie
– oba rodiče malíři
– matka zemřela, když mu bylo 10
– studoval dějiny umění a práva
– věnoval se žurnalistice, poezii, překladatelství
– zemřel na tuberkulózu (pod vlivem této nemoci píše Šibeniční písně)
– za života se nedočkal uznání
– předchůdce dadaismu
– přispíval do různých deníků a časopisů
– při cestách v Norsku se setkal s Henrikem Ibsenem – začal pak překládat skandinávská díla
– do češtiny byl jeho dvorním překladatelem Josef Hiršal

Další dílo, význam

– předjímá dadaismus, surrealismus, expresionismus a poetismus
– využívá slovní hříčky, náhodné slabiky a hlásky, nesmyslná spojení, groteskní lyrika, důležitá je i vizuální stránka
– ovlivněn Nietzschem a Schopenhauerem
– zkoumá podstatu jazyka
– v díle se promítá jeho humor i sklon k pesimismu
– Já a svět – prvotina
– sbírka Šibeniční písně
– sbírka Palmström
– sbírky Palma Kužel a Šlasi vydány posmrtně
– Hymnické písně – básně inspirované duchovní vědou

Vliv jeho díla

Šibeniční písně (1905)

Literární druh:

Literární žánr:

Téma:

nemůžeme zde mluvit o nějaké tematické orientaci sbírky, cílem je především prozkoumat a překroutit jazyk, hrát si s formou básně, s tvaroslovím, s homonymy, ale dá se říct, že dílo je ovlivněné depresí autora a zjištěním, že trpí tuberkulózou

Motivy díla:

Literárně-historický kontext

– na začátku 20. století se v Evropě rozvíjí avantgardní směry, autoři chtějí šokovat, provokovat
– lidé už mají dost realismu a impresionismu, nové vědecké objevy – snaží se je aplikovat do umění, experimentují, hledají nové cesty
– nonsensová lyrika -nesmyslný až absurdní text, podobné grotesce, např. grafické básně – upřednostnění vizuality před obsahem

Hlavní umělecké směry:

– expresionismus – v popředí jsou city, vztahy, pesimistické, zoufalství, strach, beznaděj, bolest
– hodně v severských zemích, např. Edvard Munch
– v hudbě – atonální skladby – 2. vídeňská škola
– kubismus – (cubus = krychle) jiný pohled na realitu, z různých úhlů, trojrozměrné věci chtějí dostat na papír, např. Pablo Picasso
– futurismus – spjatý s kubismem, hledí do budoucnosti, odmítá tradice, schvalují válku, technika jako hlavní námět, např. Chlebnikov – Ruský básník, vymýšlí nová slova
– kubofuturismus – jen v literatuře, zakladatelem je Guillaume Apollinaire
– dadaismus – vzniká za 1. světové války, intelektuální protest proti konvencím, snaha šokovat, vyburcovat z pasivity, absurdita, náhoda, znevažování platných norem, hra se slovy, spojen s kabaretem Voltaire – recitace básní, výstavy, např. Tristan Tzara – rumunský básník, manifest dadaismu
– surrealismus – projekce snů a podvědomí, asociace, psychický automatismus, nelogické, např. Salvador Dalí – film Andaluský pes, André Breton – Manifest surrealismu, Magnetická pole
– dále poetismus, absurdní drama, funkcionalismus

Kompozice:

Postavy:

Čas a prostor:

Jazyk:

– jazyk připomíná dětské říkanky, ruší gramatické principy, slovní hříčky, refrény
– groteskní verše, poetika nesmyslu
– zaměřeno na zvukovou stránku (melodické, zvukomalebné)
– užití anafory (= opakování stejných slov na počátku veršů nebo slok),
epifory (= opakování týchž výrazů na konci po sobě jdoucích veršů)
– neologismy (= novotvary) → vytváří nové slovní složeniny (prvek němčině vlastní) – slova se mění podle rozdílných vzorců (nestačí košile – musí být košilela, dále Lunalena, Afri-de-Amerika, velvaryba; nebo Pampevlk, Tygrhart, Žrahlt, Vidamýžď, Pětikráska, … – podivné zkomoleniny z básně Nové názvy navržené přírodě)
– slovní zpotvořeniny (Jak si šibeniční dítě pamatuje měsíce: jelen = leden, psychopad = listopad)
– kaligramy – vizuální grafické básně (Trychtýř, Noční rybí zpěv)
– latinské básně (Lunovis)
– rým nečistý – básník přizpůsobuje výslovnost slov tak, aby se rýmovala,
ale hlavně tzv. rým přesmykový – autor přizpůsobuje samohlásky nesprávným a neužívaným způsobem
→ dochází k překvapujícímu a grotesknímu vyznění veršů
– abstraktní poezie ze zvukově originálních shluků hlásek, příp. slabik (Velké Lalulá – smysl může znát jen on sám)

Některé básně:

Ukázka:

Znáš sirou košileli?
Třepetatá, třepetatá.

Jsi proklat, majiteli!
Třepetatá, třepetatá.

Teď třeská a pleská v ní vánek.
Vichrůrůrej, vichrůrůrej.

Kvílívá jak uplakánek.
Vichrůrůrej, vichrůrůrej.

Docela osiřela
košilela.

Šibeniční písně – rozbor díla k maturitě