
Kniha: Růže stolistá
Autor: František Ladislav Čelakovský
Přidal(a): TerkaCZ
František Ladislav Čelakovský
Základní informace:
- Narodil se 7. března 1799 ve Strakonicích v rodině chudého tesaře.
- Zemřel 5. srpna 1852 v Praze.
- Byl významným českým básníkem, kritikem, překladatelem a sběratelem lidové slovesnosti.
- Vystudoval, přičemž jej vyloučili ze studií za čtení Husovy Postily.
- Pracoval jako redaktor Pražských novin, kde vedl přílohu, která se přeměnila v časopis Česká Wčela.
- Působil také jako knihovník u hraběte Kinského a jako profesor slavistiky ve Vratislavi a později v Praze.
- Byl zasloužilým členem národního obrození, který se aktivně věnoval politické a kulturní výchově prostřednictvím novin a literatury.
Styl jeho tvorby:
- Čelakovský vycházel z estetických zásad preromantismu a obdivoval lidovou slovesnost, zejména slovanskou.
- Byl průkopníkem ohlasové poezie, která čerpala z ústní lidové slovesnosti a folklóru.
- Jeho tvorba je charakteristická využíváním prvků ústního podání (např. epitet, paralelismů), baladickým stylem, jemnou ironií a lyrickoepickými prvky.
- Příkladně využíval tradice ruské slovesnosti i českého folklóru a dokázal povznést ohlasovou poezii na vysokou uměleckou úroveň.
- V díle se objevuje tematika národních a slovanských ideálů a také satirické a komické prvky.
Díla:
- Ohlas písní ruských (1829): Sbírka epických básní čerpajících z ruských bylin, obsahuje i baladu Toman a Lesní panna, která patří k jeho nejznámějším básním.
- Ohlas písní českých (1839): Pokračování ohlasové poezie, která pracuje s českým folklórem a lidovou slovesností.
- Padesátka z mé tobolky (1837): Sbírka epigramů reagujících na společenské dění své doby.
- Růže stolistá (1840): Sbírka krátkých básní, která shrnuje jeho poezii s podtitulem Báseň a pravda.
- Spisův básnických knihy šestery (1847): Souborné vydání jeho básní, zahrnující různé sbírky včetně Epigramů a Antologie.
- Mudrosloví národu slovanského ve příslovích (1852): Významná sbírka přísloví a moudrostí slovanských národů.
- Další díla zahrnují učebnice, jazykové příručky a sbírky čítanek, například Krátká mluvnice německého jazyka a Všeslovanské počáteční čtení.
Literárně-historický kontext
Společensko-historické pozadí (doba vzniku)
- Politická situace: Období tzv. Metternichova absolutismu. Vládne cenzura, policejní dohled a potlačování politických svobod. V důsledku toho se společnost nemohla realizovat v politice, a tak se pozornost obracela k kultuře, umění a soukromému životu.
- České národní obrození (3. fáze): Jedná se o vrcholnou fázi obrození (generace Jungmannova a nastupující generace Palackého). Čeština již byla uznána jako plnohodnotný jazyk, cílem nyní bylo tvořit v ní kvalitní, umělecky hodnotnou literaturu, která by se vyrovnala evropské úrovni.
- Vzestup měšťanstva: Sílí vliv měšťanské vrstvy, což nahrává životnímu stylu zaměřenému na rodinu, práci a klidné zázemí – podhoubí pro styl biedermeier.
Literární kontext a směry
Dílo stojí na pomezí několika směrů, což je pro českou literaturu 1. poloviny 19. století typické:
- Romantismus: Důraz na city, lásku, přírodu a individualitu. V českém prostředí byl ale romantismus často „krocen“ vlasteneckými povinnostmi (na rozdíl od bouřlivého Máchy).
- Biedermeier: Růže stolistá je typickou ukázkou tohoto stylu v poezii. Vyznačuje se:
- Únikem do soukromí a k přírodě.
- Důrazem na detail, harmonii, pokoru a „malé radosti“.
- Rezignací na velké politické nebo společenské vzpoury.
- Idealizací venkova a řádu.
- Preromantismus (Pan-slavismus): Ačkoliv je Růže stolistá intimní lyrikou, Čelakovský byl celoživotním zastáncem slovanské vzájemnosti (sběr lidových písní), což tvoří myšlenkové podloží jeho tvorby.
Kontext autorovy tvorby a specifika díla
- Reakce na Máchu: Sbírka vyšla 4 roky po vydání Máje (1836) a smrti K. H. Máchy. Čelakovský patřil ke kritikům Máchova subjektivismu a nihilismu. Růže stolistá měla ukázat „jinou cestu“ české lyriky – srozumitelnou, mravnou, harmonickou a vlasteneckou, která je v souladu s národními zájmy.
- Inspirace: Čelakovský se inspiroval německým básníkem Friedrichem Rückertem (sbírka Östliche Rosen). Chtěl dokázat, že čeština je schopna vyjádřit i složité odstíny citů a reflexivní úvahy (tzv. „poezie umělá“), nejen napodobovat lidovou píseň.
- Osobní pozadí: Sbírka vznikala v době, kdy Čelakovský prožíval šťastné období, získal profesuru ve Vratislavi a oženil se. To se odráží v klidném a vyrovnaném tónu básní.
Současníci (Čeští i světoví)
- Čeští autoři:
-
- Karel Hynek Mácha: (Máj) – Protipól Čelakovského. Zatímco Mácha představuje „rozervaný“ romantismus, Čelakovský reprezentuje harmonii a řád.
- Josef Kajetán Tyl: (Fidlovačka, Strakonický dudák) – Hlavní organizátor českého divadla, sdílel s Čelakovským důraz na vlastenectví a výchovu národa.
- Karel Jaromír Erben: (Kytice – vyjde později, 1853) – Stejně jako Čelakovský sbíral lidovou slovesnost, ale jeho balady jsou osudovější a mýtičtější, zatímco Čelakovský je lyričtější.
- Božena Němcová: V době vydání Růže stolisté začíná svou literární dráhu (vlastenecké básně), později přechází k próze (Babička).
- Světoví autoři (Romantismus):
-
- Německo: Johann Wolfgang Goethe (klasicismus/romantismus), Heinrich Heine.
- Rusko: Alexandr Sergejevič Puškin (Evžen Oněgin).
- Polsko: Adam Mickiewicz.
- Anglie: Lord Byron, Walter Scott.
- Francie: Victor Hugo.
Rozbor díla: Růže stolistá
Základní charakteristika
- Literární forma: poezie
- Literární druh: lyrika
- Literární žánr: sbírka básní – milostná a reflexivní lyrika
- Literární směr: český národní obrození, romantismus s prvky biedermeieru, (preromantismus)
- Sbírka: Růže stolistá: báseň a pravda, také součástí souborného vydání Spisův básnických knihy šestery (1847)
Téma
- Láska a vzestup duše – motiv věčné, ideální i reálné lásky.
- Krása přírody a slavnost života – oslava harmonie mezi člověkem, krajinou a láskou.
- Osobní i národní hrdost, vztah k vlasti.
- Vlastenectví, náboženské i filozofické úvahy.
Hlavní myšlenka
- Sbírka proklamuje lásku jako sílu, která dává smysl životu i utrpení, a zároveň stmeluje společnost i národ. Poezie vyzdvihuje krásu přírody, lidské mravnosti i sepětí s rodnou zemí.
- Čelakovský ukazuje, že opravdová láska, věrnost a pokora jsou nadčasové hodnoty, které člověka zušlechťují a dávají životu smysl.
Námět
- Základem je básnické a myšlenkové zpracování osobní lásky – často v rovině ideální a obrazové, zároveň je zde patrný vliv české přírody či společnosti.
- Sbírka je ohlasem německého romantismu a sentimentální poezie. Je to „básníkova zpověď“.
Motivy
- Růže (stolistá) jako symbol krásy, čistoty a mnohočetnosti lidské duše či citu.
- Motivy lásky, vztahu k milované osobě, krajiny, řeky, slunce, noci, svobody, domova.
- Vlastenectví, češství, věrnost, čistota, krása jednoduchosti.
- Přírodní obrazy: ráj, lilie, rosa, slavík, Otava.
- Symboly věčnosti, koloběhu (květ, perla, slza, sen, srdce).
Kompozice a struktura díla
- Sbírka je rozdělena na dvě části, sdružuje 100 jednotlivých krátkých básní (většinou čtyřverší).
- Číslovaně řazená struktura – sbírka není systematicky rozčleněná do tematických skupin, ale je spíše volně uspořádaná.
- V básních se střídají motivy přírodní, milostné, reflexivní i občanské.
- Pravidelný rytmus, pravidelný rým, ladný jazyk.
- Vydáno samostatně, ale také jako souborné vydání jeho básní, které sám uspořádal pod názvem Spisův básnických knihy šestery (1847).
- Obsahuje knihy: Růže stolistá, Ohlas písní ruských, Ohlas písní českých, Smíšené básně, Epigramy a Antologie
- Reflektivní, často osobní a hluboce citový, někdy obecněji zaměřený; oslovuje národ, přírodu.
- Převládá subjekt, který pozoruje, komentuje a prožívá krajinu, přírodu i vnitřní svět.
Jazyk a styl
- Bohatá slovní zásoba, srozumitelná čeština, obnovená čeština 19. století (časté archaismy).
- Výrazná metaforika, přirovnání, personifikace, symbolika (růže, perla, slavík).
- Jazyk je básnický, obrazotvorný, hudebně laděný, s důrazem na zvukomalbu a rytmus.
- Písňová forma, ale na rozdíl od Ohlasů jde o poezii umělou a subjektivní, méně inspirovanou folklórem.
Charakteristika postav
- Milovaná žena, často idealizovaná (někdy ztělesněná v květině, přírodě, symbolu) – v některých básních jde spíše o symbolickou nebo abstraktní postavu, ne konkrétní milovanou ženu (může být mírné zjednodušení).
- Lyrický subjekt – básník, poutník, milenec, vlastenec.
- Příroda jako živoucí postava, někdy personifikovaná.
Časoprostor
- Nadčasový lyrický čas, střídání denních dob, ročních období, retrospektiva ke vzpomínkám.
- Prostor české krajiny, řeky, lesy, pole, vesnice, symbolický ráj s prvky českého venkova.
Obsah díla
Růže stolistá je rozsáhlá lyrická sbírka, která ve 100 básních tematizuje krásu lásky, české přírody a ideálů vlastenectví. Verše jsou jednotlivými obrazy a meditacemi o hodnotě citů, krásy světa a vztahu ke krajině i milované osobě. V básních se střídají pohledy na milostnou zkušenost, vlast, domov, krásu života, bolest i hrdost na rodnou zemi. Od konkrétních intimních motivů přechází sbírka k obecnějším úvahám o smyslu života a věčnosti.
Vlastní zhodnocení
Růže stolistá je vyzrálým dílem české poezie první poloviny 19. století. Čelakovského verše spojují jednoduchost a hloubku, osobní cítění a vlastenecký pocit, krásu přírody s ideálem věrné lásky. Význam sbírky je nejen v literární hodnotě, ale i v její inspiraci pozdějším českým básníkům a trvalém vlivu na podobu národní poezie.
Analýza textu (úryvek básně I.)
Luzným smáním, vnadou stkvostnou
Mnohá se kře kouzlila;
Jedna nevinou milostnou
Zrak jen k sobě zvábila.
Či to poupě? srdce ptá se,
Či to růže rozvitá?
Z půle dříme ve své kráse,
Z půle život prosvitá.
Co jsem viděl, myslil, cítil,
Tvůj kdy půvab mě roznítil,
Má stolistko! ze snění
V písně nech se promění.
Umělecký výraz a obraznost
Báseň je krásnou lyrickou meditací o půvabu a vzniku krásy (lásky, ženy, života aplikovatelné jako symbol „růže stolisté“). Verše jsou protkány jemnou obrazností, která vyjadřuje prolínání nevinnosti a zralosti, stavu spící kráse, která se právě probouzí („z půle dříme ve své kráse, z půle život prosvítá“).
Tropy a figury
- Metafora: „luzným smáním, vnadou stkvostnou“ – smyslnost a krása je chápána jako roztomilé kouzlo a přitažlivost.
- Personifikace: „srdce ptá se“ – lidské city a pocity jsou zosobněny, dotazují se samy sebe.
- Otázka: básník se ptá, zda je to ještě poupě (něco nevyzrálého) nebo již plně rozvinutá růže (plná krása).
- Symbol: růže jako tradiční symbol krásy, citu, ale i života a pomíjivosti. „Stolistka“ značí zejména mnohostrannost a hloubku citu.
- Epiteton: „nevinou milostnou“ – zdůrazňuje čistotu a jemnost ideálu, rozvíjení citu.
- Paralelismus: „Co jsem viděl, myslil, cítil“ – postupné stupňování vnitřního poznání a prožívání.
- Apostrofa: oslovení „má stolistko“ vyjadřuje intimní vztah básníka k různým podobám lásky a krásy.
- Inverze: slovosled upravený pro zachování melodie a rytmu, navíc zvýrazňující specifická slova.
Forma a styl
Verše jsou rytmicky laděné, sloky jsou vzájemně spojeny a sbližují lyrický subjekt s objektem citu. Jedná se o formu osobní lyriky s výraznou symbolikou, kde krása růže reprezentuje ideály a hodnoty. Jazyk je stylizovaný, bohatý a ladný, evokující klid a zároveň něhu, která bude dále rozvíjena v dalších básních sbírky.

