Audience – rozbor díla k maturitě (3)

rozbor-díla

 

Kniha: Audience

Autor: Václav Havel

Přidal(a): sternika

 

 

Žánr:

  • absurdní drama= jazyk ztrácí na hlavní funkci komunikaci. Lidé se navzájem nevnímají a neposlouchají obsah slov, která jim někdo jiný říká (pocit bezmocnosti)

 

Základní informace o díle

  • jednoaktovka
  • absurdní literatura= 40. – 50. Léta 20 st.
  • blízko k existencionalismu= názor zdůrazňující jedinečné bytostné prožitky lidské existence (byl člověk jako jedinec izolovaný od společnosti i dějinného vývoje, člověk bez vazeb, vztah člověka a přírody, ostatních lidí a vztah k sobě samému
  • existence znamená to, že si člověk uvědomuje svou vlastní existenci ne jen, že je
  • člověk je za své jednání zodpovědný
  • každý člověk má svůj vlastní svět, který není stejný jako svět kohokoli jiného
  • život sám o sobě nemá žádný smysl, to naše existence mu dává smysl a naše subjektivní vnímání reality (vychází z myšlenek Karla Marxe)
  • lidský život postrádá smysl, neexistuje schopnost komunikace, vládne pocit odcizení, člověk v mezní situaci, chybí souvislý děj, nemá smysl hledat v rozhovorech smysl
  • objevuje se i u Kafky

 

Časové zařazení:

  • dílo bylo napsáno v roce 1975
  • doba normalizace= jedni si to vysvětlovali tak, že se politická situace u nás vrátila k normálním poměrům (komunisté věrní SSSR), jejich odpůrci říkali, že nenormální se stalo normálním
  • byli trestáni lidé, kteří nějakým způsobem odmítali vstup vojsk Varšavské smlouvy v roce 1968 k nám, nebo se jim nelíbila politika Sovětského svazu
  • v KSČ došlo k boji o moc, tzv. reformní komunisté z 60. let byli odstraňováni z vedoucích funkcí, někteří i vězněni, všichni komunisté museli projít tzv. prověrkami, kde komise hodnotily jejich vztah k novému vedení státu
  • někteří autoři nuceni k emigraci
  • literatura u nás se dělí do tří skupin – exilová
  • oficiální
  • samizdatová
  • po potlačení Pražského jara (1968) musel Václav Havel opustit divadlo a jeho díla se v Československu přestala vydávat a hrát. V té době byl však již autorem uznávaným i v zahraničí → to pro něho v následujících dvaceti letech normalizace znamenalo jistou finanční nezávislost a podporu světového veřejného mínění, kdykoli byl komunistickým režimem za své názory vězněn

 

Témata:

  • tato hra obsahuje autobiografické prvky (také spisovatel divadelních her, také problémy s komunistickým režimem, odehrává se blízko města, ve kterém Havel žil)
  • myšlenka ukázat absurditu doby 70. a 80. let, ve které se děj odehrává – normalizace
  • Vaněk většinou není příliš aktivní, nechává ostatní postavy, aby k němu samy zaujaly určité stanovisko
  • opakující se fráze

 

Motiv:

  • Jiřina Bohdalová, Karel Gott – nevzdělaný arogantní sládek nutí Vaňka, aby přivedl Bohdalovou na piatiku – vůbec si neuvědomuje absurditu své žádosti
  • pracovní morálka – Vaněk chce několikrát odejít dělat – sládek ho nepustí
  • říká mu, že dříve to bylo lepší – chlastali celou noc – pracovní morálka socialismu
  • hra o morálce
  • postava sládka jakoby byla napsána pro Pavla Landovského

 

Kompozice, čas:

  • odehrává se během jediného rozhovoru v kanceláři sládka v pivovaru (autobiografický prvek)
  • doba normalizace (70. – 80. léta 20. století)
  • je obtížné rozdělit hru na klasické části (úvod, zápletka, vyvrcholení) → jednoaktovka
  • celý dialog je rozdělen jen několika odchody Sládka na záchod

 

Postavy:

  • celé dílo má pouze dvě postavy
  • v rozhovoru jsou zmiňovány postavy tehdejší oficiální i neoficiální kultury

Ferdinand Vaněk:

    • je spisovatelem, který ale z politických důvodů nesmí vykonávat práci a za trest je dán jako manuální pracovník do pivovaru na zcela bezvýznamné postavení – pracuje jako  přikulovač sudů v pivovaře
    • inteligentní člověk, což se objevuje i ve způsobu jeho hovoru – je zdvořilý, používá spisovný jazyk a někdy i odborné termíny a cizí slova, čímž dráždí sládka
    • je rezignovaný, uvědomuje si, že nic nezmůže, snaží se získat drobné výhody – ne však za cenu morálních ústupků
    • autorovo alter ego = fiktivní osoba, psychologicky totožná s autorem = představa, kterou Havel o sobě měl

Sládek:

  • neustále opilý, arogantní (Vaňkovi začne hned tykat)
  • nevzdělaný a velice pravděpodobně i hloupý, má nedůvěru k inteligentním lidem, váží si pouze „svých“ lidí – tzn. těch, kteří jsou ochotni s ním pít
  • jako svého člověka vnímá i tajného policistu, který má Vaňka na starosti a kterému sám na Vaňka podává zprávy – přitom si vůbec neuvědomuje nemorálnost svého počínání
  • nakonec Vaňkovi navrhne, aby donášel sám na sebe – vrchol absurdity
  • je charakterizován i svým jazykovým projevem – nespisovný, vulgární, jednoduchý

 

Typické pro Havla je opakování jednotlivých scén

Havlovy divadelní hry jsou ovlivněny především tradicí absurdního divadla; mimochodem Samuel Beckett, jeden z jejích zakladatelů, uvězněnému Havlovi věnoval v roce 1982 hru Katastrofa. Není to ovšem jediný inspirační zdroj; například k Čechovovi se Havel sám odkazuje ve hře Odcházení (2007) citací motivu z Višňového sadu

Audience – ironie, satira

 

Jazyk:

  • opakování jednotlivých scén

 

Obsah:

  • Vaněk jako spisovatel pracuje v době totality v pivovaru, kde koulí sudy s Cikány.  Naskytne se mu možnost povýšit na místo skladníka. Pokud by ale chtěl tuto činnost vykonávat, musel by na sebe donášet
  • v závěru díla chápe bezvýchodnost celé situace, chápe i absurditu u nás doma
  • Rozhovor začíná úplně stejnými slovy jako na začátku





Další podobné materiály na webu: