Téma: Básnické figury a tropy
Zařazení: Literatura
Přidal(a): bohunka123
Básnické figury a tropy
- umělecké prostředky, zejm. v poezii
FIGURY – umělecký prostředek, využívající kombinace hlásek a slov nebo opakování
- aliterace = opakování stejných hlásek na začátku sousedních slov
- Plyne peníz po penízku
- anafora = opakování slov na začátku veršů
Slyšte nyní svým rozumem,
slyšte, všichni lidé slovanští,
slyšte Slovo, od Boha přišlo,
slovo, jež krmí lidské duše,
slovo, jež sílí srdce i rozum.
- epifora = opakování slov na konci veršů
Co to máš na té tkaničce,
na krku na té tkaničce?
- epanastrofa = opakování slova na konci předešlého a na začátku následujícího verše
Střela ta se zaryla v bílá ňadra,
v bílá ňadra prvního Tatařína.
- epizeuxis = opakování stejných slov v jednom verši
- Ó, nikdo, nikdo, nic, jen jeden zázrak snad
- paronomázie = nahromadění slov odvozených od jednoho slova
- Přísný pštros přepřísné pštrosí autority přednášel před časem mladým pštrosáčatům o nadřazenosti jejich druhu nad všemi ostatními druhy.
- asyndeton = vynechání spojovacích výrazů
Smrt Amor nedá, pouta nesejme mi;
nechce mě živého, nezprostí běd.
Bez očí vidím, křičím bez jazyka,
po zmaru prahnu, pomoc zaklínám.
- polysyndeton = nadbytek spojovacích výrazů
A vím že neodcházím
a že jsem nezamkl
A malou horkou ruku
Plynových plamínků
Tu cítím přes den v srdci.
- paralelismus = obdobná výstavba po sobě jdoucích veršů
Zda u Gangy dlít máme jako kajícníci,
zda věnovat se ženě ctnostné, milující,
pít z proudu věd, sát básní nektar rozmanitý?
Jen chvilku trvá život. Co si vyvoliti?
- antiteze = „příměr protikladem“; 3 části: 1. výchozí motiv, tvrzení, 2. popření, 3. nové vyjádření
Košilka mu mokne
od studenej rosy.
Nemokne mu ona
od rosy studenej,
leč ona mu mokne
od krvi červenej.
- gradace = stupňování použitých slovních konstrukcí
Šťasten, kdo nežil zde, šťastnější, kdo se chystá
v nicotu rodnou kdys – a nejšťastnější jest,
kdo, nový anděl už, dlí blízko Pána Krista.
- inverze = změna pořadí slov ve větě proti běžnému vyjádření, vzniká většinou za účelem zachování rýmu či rytmu
Miloval jsem vás; moje láska ještě
ne zcela – možná – zhasla v srdci mém.
Ať nijak ale nestojím vám v cestě;
Ne, zarmucovat vás, to nechtěl jsem.
- apostrofa = oslovení osob, věcí, vlastností i abstraktních pojmů
Krásné a zářící se objevuješ na obzoru,
ó slunce živoucí, počátku všeho žití!
- řečnická otázka = otázka, na kterou nehledáme odpověď, nebo si autor odpoví sám
Kdo pomůže, kdo pomůže mi z vás,
zachraňte mě vy aspoň, přátelé!
- aposiopese = nedokončení výpovědi; značí se třemi tečkami, zdůrazňuje určitý motiv
Vstal a ohlédl se… opět ji vidí,
jak se za ním dívá.
TROPY
- nepřímá, obrazná pojmenování; založeny na rozšiřování, prolínání významů → původní význam je potlačen a vzniká význam nový
- např. mít čistý štít, surfovat (po internetu), jako když hrách na stěnu hází
- metafora = obrazné pojmenování, v němž slovem určeným pro označení jedné skutečnosti pojmenujeme skutečnost druhou, protože jsou si podobné; často nabízí více možností interpretace (např. jiskření – mezi dvěma lidmi → souvislost s ohněm, elektřinou)
Jazyk se mi podlomí, jemný oheň
rozběhne se pojednou pod mou kůží.
- metonymie = prolínání pojmenování, která mají mezi sebou vnitřní (významovou) souvislost Rád poslouchám Mozarta.
- Stadion jásá.
- synekdocha = nepřímé pojmenování na základě vztahu mezi celkem a částí → použití názvu části pro celek nebo opačně
- Mít střechu nad hlavou
- synestezie = vedle sebe smyslové vjemy, které k sobě běžně nepatří
- Od mechových zahrad plavý pablesk vůně…
- personifikace = oživování neživého → lidské vlastnosti a schopnosti zvířatům, rostlinám, věcem… Nad opilcem se vítr cuká smíchy.
- přirovnání = srovnává dva jevy, používá spojky jak, jako
Princ Hamlet – rozhalen a prostovlasý
a s výrazem tak žalostícím v očích,
jako by z pekel puštěn zvěstovat
měl, co je děs – vám přede mnou se zjeví.
- epiteton = básnický přívlastek; vzniká, pokud k nějakému pojmenování doplníme originální, překvapivou vlastnost
- Něžná zář, živoucí den
- pozn.: epiteton constans (ustálený) – např. širé pole
- oxymóron = protimluv; spojení slov, jejichž významy si odporují
V tomto světle zatmívám
Mrtvé milenky cit
- hyperbola = nadsázka → zveličení určitého jevu, situace
Stokrát jsem tě prosila,
přemlouvala sladce.
Stokrát jsem tě prosila,
v slzí toku mnohém.
- eufemismus = zjemnění významu
- Čtyřicet zim až oblehne tvé skráně.
- dysfemismus = zdrsnění významu
- Den vraždí noc a noc zas vraždí den.
S obrazností jazyka souvisí také:
- alegorie (jinotaj) = vyjádření určité myšlenky, děje apod. pomocí příběhu → pravý význam je skryt, ale není tak složitý jako metafora
- symbol = značka → vše, co zastupuje abstraktní pojem, jev apod. (např. kříž = znamení křesťanství)
- ironie = významový protiklad → to, co bylo řečeno, má ve skutečnosti přesně opačný význam; zákl. prostředek satiry
- sarkasmus = zesílená ironie, zraňující
