Básnické figury a tropy

literatura

 

Téma: Básnické figury a tropy

Zařazení: Literatura

Přidal(a): bohunka123

 

Básnické figury a tropy 

  • umělecké prostředky, zejm. v poezii

 

FIGURY – umělecký prostředek, využívající kombinace hlásek a slov nebo opakování

  • aliterace = opakování stejných hlásek na začátku sousedních slov
    • Plyne peníz po penízku
  • anafora = opakování slov na začátku veršů

Slyšte nyní svým rozumem,

slyšte, všichni lidé slovanští,

slyšte Slovo, od Boha přišlo,

slovo, jež krmí lidské duše,

slovo, jež sílí srdce i rozum.

  • epifora = opakování slov na konci veršů

Co to máš na té tkaničce,

na krku na té tkaničce? 

  • epanastrofa = opakování slova na konci předešlého a na začátku následujícího verše

Střela ta se zaryla v bílá ňadra, 

v bílá ňadra prvního Tatařína. 

  • epizeuxis = opakování stejných slov v jednom verši
    • Ó, nikdo, nikdo, nic, jen jeden zázrak snad 
  • paronomázie = nahromadění slov odvozených od jednoho slova
  • Přísný pštros přepřísné pštrosí autority přednášel před časem mladým pštrosáčatům o nadřazenosti  jejich druhu nad všemi ostatními druhy.
  • asyndeton = vynechání spojovacích výrazů

Smrt Amor nedá, pouta nesejme mi; 

nechce mě živého, nezprostí běd. 

Bez očí vidím, křičím bez jazyka, 

po zmaru prahnu, pomoc zaklínám. 

  • polysyndeton = nadbytek spojovacích výrazů

A vím že neodcházím 

a že jsem nezamkl 

A malou horkou ruku 

Plynových plamínků 

Tu cítím přes den v srdci. 

  • paralelismus = obdobná výstavba po sobě jdoucích veršů

Zda u Gangy dlít máme jako kajícníci, 

zda věnovat se ženě ctnostné, milující, 

pít z proudu věd, sát básní nektar rozmanitý? 

Jen chvilku trvá život. Co si vyvoliti?

  • antiteze = „příměr protikladem“; 3 části: 1. výchozí motiv, tvrzení, 2. popření, 3. nové vyjádření

Košilka mu mokne 

od studenej rosy. 

Nemokne mu ona 

od rosy studenej, 

leč ona mu mokne 

od krvi červenej. 

  • gradace = stupňování použitých slovních konstrukcí

Šťasten, kdo nežil zde, šťastnější, kdo se chystá 

v nicotu rodnou kdys – a nejšťastnější jest, 

kdo, nový anděl už, dlí blízko Pána Krista. 

  • inverze = změna pořadí slov ve větě proti běžnému vyjádření, vzniká většinou za účelem zachování rýmu či  rytmu

Miloval jsem vás; moje láska ještě 

ne zcela – možná – zhasla v srdci mém. 

Ať nijak ale nestojím vám v cestě; 

Ne, zarmucovat vás, to nechtěl jsem. 

  • apostrofa = oslovení osob, věcí, vlastností i abstraktních pojmů

Krásné a zářící se objevuješ na obzoru, 

ó slunce živoucí, počátku všeho žití! 

  • řečnická otázka = otázka, na kterou nehledáme odpověď, nebo si autor odpoví sám

Kdo pomůže, kdo pomůže mi z vás, 

zachraňte mě vy aspoň, přátelé! 

  • aposiopese = nedokončení výpovědi; značí se třemi tečkami, zdůrazňuje určitý motiv

Vstal a ohlédl se… opět ji vidí, 

jak se za ním dívá. 

 

TROPY 

  • nepřímá, obrazná pojmenování; založeny na rozšiřování, prolínání významů → původní význam je potlačen a  vzniká význam nový
    • např. mít čistý štít, surfovat (po internetu), jako když hrách na stěnu hází 
  • metafora = obrazné pojmenování, v němž slovem určeným pro označení jedné skutečnosti pojmenujeme  skutečnost druhou, protože jsou si podobné; často nabízí více možností interpretace (např. jiskření – mezi  dvěma lidmi → souvislost s ohněm, elektřinou)

Jazyk se mi podlomí, jemný oheň 

rozběhne se pojednou pod mou kůží. 

  • metonymie = prolínání pojmenování, která mají mezi sebou vnitřní (významovou) souvislost Rád poslouchám Mozarta.
    • Stadion jásá. 
  • synekdocha = nepřímé pojmenování na základě vztahu mezi celkem a částí → použití názvu části pro celek  nebo opačně
    • Mít střechu nad hlavou 
  • synestezie = vedle sebe smyslové vjemy, které k sobě běžně nepatří
    • Od mechových zahrad plavý pablesk vůně…
  • personifikace = oživování neživého → lidské vlastnosti a schopnosti zvířatům, rostlinám, věcem… Nad opilcem se vítr cuká smíchy.
  • přirovnání = srovnává dva jevy, používá spojky jak, jako

Princ Hamlet – rozhalen a prostovlasý 

a s výrazem tak žalostícím v očích, 

jako by z pekel puštěn zvěstovat 

měl, co je děs – vám přede mnou se zjeví. 

  • epiteton = básnický přívlastek; vzniká, pokud k nějakému pojmenování doplníme originální, překvapivou  vlastnost
    • Něžná zář, živoucí den 
    • pozn.: epiteton constans (ustálený) – např. širé pole
  • oxymóron = protimluv; spojení slov, jejichž významy si odporují

V tomto světle zatmívám 

Mrtvé milenky cit 

  • hyperbola = nadsázka → zveličení určitého jevu, situace

Stokrát jsem tě prosila, 

přemlouvala sladce. 

Stokrát jsem tě prosila, 

v slzí toku mnohém. 

  • eufemismus = zjemnění významu
    • Čtyřicet zim až oblehne tvé skráně. 
  • dysfemismus = zdrsnění významu
    • Den vraždí noc a noc zas vraždí den. 

 

S obrazností jazyka souvisí také:

  • alegorie (jinotaj) = vyjádření určité myšlenky, děje apod. pomocí příběhu → pravý význam je skryt, ale není  tak složitý jako metafora
  • symbol = značka → vše, co zastupuje abstraktní pojem, jev apod. (např. kříž = znamení křesťanství)
  • ironie = významový protiklad → to, co bylo řečeno, má ve skutečnosti přesně opačný význam; zákl.  prostředek satiry
  • sarkasmus = zesílená ironie, zraňující
error: Stahujte 15 000 materiálů v naší online akademii 🎓.