Jméno: Moderní básnické směry na přelomu 19. a 20. století v české literatuře
Přidal(a): Tom
Moderní básnické směry na přelomu 19. a 20. století české literatuře
- vliv moderních evropských směrů
- útoky mladé generace proti lumírovcům i realismu
1) Ml. generace – Česká moderna (1895 – Manifest České moderny)
Představitelé: Josef Svatopluk Machar, Šalda, Sova, Březina, Vilém Mrštík
- Sen x skutečnost -> pocit zklamání, nedůvěra v lepší budoucnost -> osamocení, individualistický postoj (právo na svobodný rozvoj, osobité pojetí tvorby)
- Krátké trvání skupiny
- protiměšťácký charakter tvorby, někteří projevili politické postoje v hnutí Omladina -> politické procesy, vězení (Stanislav Kostka Neuman)
3) Dekadence
- časopis Moderní revue
- Představitelé:
- Karel Hlaváček, Jiří Karásek ze Lvovic
4) Anarchisté
- Negace soudobé společnosti
- vydávali časopis Nový kult -> (S. K. Neuman)
- František Gellner, Šrámek, Bezruč, …
5) Impresionismus
Představitelé:
- Toman Šrámek, Sova, Březina
Výtvarné umění:
- Antonín Slaviček, Jožo Úprka
6) Symbolismus
Představitelé:
- Sova, Březina
Výtvarné umění: Alfons Mucha
- Hudba: J. Suk, J. B. Foerster, L. Jamáček
7) Almanach na rok 1914
- odmítli symbolismus, individualismus, obrat k světu moderní civilizace a techniky -> civilismus
Představitelé:
- K. Neuman, Karel Čapek, J. Čapek, V. Špála, Emil Fíla
Josef Svatopluk Machar (1864–1942)
- – básník, prozaik a publicista
- – spoluautor manifestu České moderny
- – působil jako úředník ve Vídni, po roce 1918 inspektorem Československé armády, názorový rozchod s Masarykem (kritika poměrů v republice)
Básnická sbírka:
Confiteor I-III (z lat. Zpovídám se)
- osobní zpověď člověka zklamaného ze života a z poměrů v české společnosti i v literatuře
- podobný charakter další sbírky
Čtyři knihy sonetů, Triscium, Vindobona (žalozpěvy z Vídně)
- inspirace Ovidius Žalozpěvy (vyhnanství u Černého moře)
Epické verše:
- Zachycují smutné osudy žen a jejich zklamání v soudobé společnosti
- Sbírka Zde by měly kvést růže – kritika měšťácké společnosti – ženiny romantické iluze obvykle končí v manželství -> nerovné postavení = zoufalství z něhož není úniku
- Rozpad české moderny -> obrat, místo odporu hledání pozitivního východiska -> našel je v minulosti, zvláště v antice
- Svědomím věků
- Cyklus básnických sbírek
- Inspirace V. Hugo, Jaroslav Vrchlický
- Vývoj lidstva od nejstarších dob po současnost
- Za vrchol považuje Antiku, pak podle něj nastal úpadek
- Sbírky:
- V záři helénského slunce – starověké Řecko, Řím, obdiv k silným individualitám
- Pohanské plameny – renesance
- Roky a Staletí – Francouzská revoluce
- Krůčky dějin – doba ponapoleonská
- Kam to spěje – doba ponapoleonská¨
- Na rozdíl od Hugo a Vrchlického je Machar méně optimistický -> ideál harmonicky rozvinutého člověka splňuje jen Antika
Antonín Sova
- Představitel české moderny, impresionismu, symbolismu
- Studium práv, ředitel, městs. Knihovna Praha
- Impresionistická přírodní lyrika – návrat do přírody rodného kraje, -> únik z velkoměsta + vztah k hudbě
- Květy intimních nálad
- -> báseň u řek – přírodní lyrika -> impresionismus = zachycení okamžiku: barevné odstíny, subjektivní nálady -> promítá sem své duševní stavy melancholie, smutek
- Hudebnost verše (barvy: šedá, bílá, modrá, červánky)
- Realistické sloky
- Z mého kraje – vztah k rodnému kraji, barevnost – smysl pro odstíny (malířský zrak), vzpomínky na dětství a mládí
- Soucit a vzdor – výraz protispolečenské vzpoury
- Zlomená duše – rozpor sen x Skutečnost, společnost (není v ní možné nalézt štěstí a jistotu)
- Smetanovo kvarteto Z mého života = soubor 7 monologů (skladatelova tragédie), úděl génia uštvaného okolím (využívá k reprezentaci v zahraničí x jeho chudoba)
2. symbolismus
- Ještě jednou se vrátíme – intimní lyrika
- Kdo vám tak zcuchal tmavé vlasy?
- Obsluhoval neurčitost
- Snaha vsugerovat náladu okamžiku
- Dva motivy: motiv sadu a motiv plavby
- Oba časově určeny ročním obdobím -> jarem a podzimem = symboly pro vyjádření duševního stavu (smutek, hořkost, nemožnost uskutečnit krásné životní představy)
- Údolí nového království – vrchol individualismu
- Dobrodružství odvahy – uzavírá symbolismus
- Kdo vám tak zcuchal tmavé vlasy?
Další díla:
- Zpěvy domova – reakce na 1. světovou válku (láska k vlasti, odpor k válce)
- Ivův román
- Výpravy chudých
- Pankrác Budecius Kantor
Karel Hlaváček (1874-1898)
- Představitel české dekadence
- Skupina kolem časopisu Moderní revue (+ Jiří Karásek ze Lvovic)
- Pozdě k ránu
- Úvodní text: neskutečná snová krajina, autor – jde od své milé – přelom mezi dnem a nocí – sluchové vjemy (zvuky trumpet vesnické hudby, tóny lesního rohu, fléten, violy) – obraz básníkova nitra -> pocit melancholie, zmaru, marnosti
- Mstivá kantiléna
- Pozdě k ránu
František Xaver Šalda (1867-1937)
- Profesor světových literatur na FFUK
- Literární, divadelní a výtvarný kritik
- Básník a prozaik
- Literární kritiku pojal jako samostatnou tvorbu, která je rovnocenná umělecké činnosti
Dílo:
- Boje o zítřek – úvahy o smyslu úvahy v životě
- Duše a dílo – portréty českých a světových autorů (Mácha, Němcová, Vrchlický, Sova, Březina, Flaubert)
- Šaldův zápisník – časopis, kde uveřejňoval výhradně svoje příspěvky, svou tvorbu
František Gellner (1881-1914)
- Básník, prozaik, kreslíř a karikaturista
- Patří k anarchistickým buřičům
- Narodil se v rodině židovského obchodníka, maturita na gymnáziu
- Bohémský způsob života -> anarchistický buřič
- 1914 narukoval na haličskou frontu -> 13.9.1914 zmizel, od té doby veden jako nezvěstný
Dílo:
- Po nás ať příjde potopa!
- Pocity pesimismu a životní marnosti -> alkohol, střídání žen (prostitutek)
- Radosti života
- Autor pokračuje v pesimistickém a výsměšném tónu 1. sbírky, předmětem ironie vztah muž-žena, maloměšťácký svět, život kavárenských povalečů -> jeho smutek z bezvýchodné životní situace
Otokar Březina (1868–1929)
- – vlastním jménem Václav Jebavý
- – symbolista
- – pseudonym Otokar Březina od roku 1892
- – přátelé: Jakub Deml (básník), F. X. Šalda, T. G. Masaryk
- – narozen Počátky na Moravě, po maturitě celý život učitel (Nová Říše na Moravě a Jaroměřice)
- – jeho život doprovázen trpkým mládím, bolestí (smrt obou rodičů v jednom týdnu) a Bohem
- – nepřijal nabídku profesury v Brně
- – odvrací se od pozemského života, navazuje kontakt s duchovním světem
sbírka Tajemné dálky (1895) – vzpomínky na smutné mládí (chudoba, smrt obou rodičů, nenaplněná láska, samota, bolest, pesimismus) → jeho osudem samota a bolest
– k nejznámějším básním patří:
- Mrtvé mládí
- Moje matka – ústřední postava = básník: zpověď z bolestných zážitků, hluboký vztah k mrtvé matce, pocit samoty
– sbírku přijali lumírovci s odporem a posměchem, zvláště J. Vrchlický
sbírka Svítání na západě (oxymóron) – prohlubuje myšlenky první sbírky, západ = smrt, vykoupení z pozemského utrpení
– bolest přivádí člověka k poznání záhad vesmíru a života, samota přináší také hořkost
sbírka Větry od pólů (1897) – vrchol básníkova oproštění od hmotného světa, vrchol abstrakce, filozofie smyslu života = soucit, bolest, láska
– hledání odpovědí na to, kdo je ta tajemná síla ovládající svět
sbírka Stavitelé chrámu (1899)
sbírka Ruce (1901)
– spojení pozemského života, člověka s poznáním vesmíru
– Ruce = mlhavá představa o sbratření lidstva (symbol spojených rukou – každý člověk je spojen s vesmírem řetězcem neviditelných rukou, které obepínají celý svět)
Generace buřičů
Fráňa Šrámek (1877–1952)
- – básník mládí
- – narozen Sobotka (Šrámkova Sobotka)
- – gymnázium, nedokončená studia práv, spolupráce s anarchisty, vězněn za antimilitaristický postoj, 1. světová válka fronta → hluboký vztah k rodnému kraji
– poezie:
sbírka Života bído, přec tě mám rád (1905) – antimilitarismus, rozpor ideály x měšťácký svět → pocity marnosti a životního zklamání
sbírka Modrý a rudý (1906) – modrá = vojenský stejnokroj, rudá = anarchismus → anarchistický útok na společnost, na rakouský militarismus, proti válce
– nejznámější báseň Raport – forma vojenského hlášení, paralela umírající voják – umírající kůň → protiválečný protest
sbírka Splav (1916) – milostná lyrika, poezie mládí a lásky, vyjádření vztahu člověka k přírodě, radost ze života, ale i odraz válečných hrůz, oslava domova a rodného kraje
– impresionismus + český vitalismus (vznik po 1. světové válce, podnětem radost z toho, že všechny válečné hrůzy jsou pryč, že člověk může bezpečně žít, oslava života a všech jeho darů)
– próza:
Prvních jedenadvacet – soubor povídek, kritika měšťácké společnosti, ironie
Stříbrný vítr – impresionistický román, příběh dospívajícího studenta Jana Ratkina a jeho střetnutí s pokryteckou měšťáckou společností a morálkou
Tělo – vitalistický román
– drama:
Léto – impresionistická oslava mládí a lásky (venkov, milostný příběh mladé ženy a studenta v kontrastu s měšťáckým světem a nudou intelektuálů, lyrická atmosféra letního večera)
Měsíc nad řekou
Viktor Dyk (1877–1931)
- – básník, dramatik, prozaik, největší ironik
- – vystudoval právnickou fakultu, za 1. světové války pro svou politickou a literární činnost vězněn, po vzniku ČSR redaktor Národních listů a senátorem
- – zahynul při koupání v Jaderském moři (utopil se – selhalo mu srdce)
– poezie:
sbírky A porta inferi (Od dolní brány – latinský žalm zpívaný při pohřbu), Síla života, Marnosti → pocity rozporu, sen x skutečnost, negace měšťáckého světa, protispolečenské vzpoury
sbírky Satiry a sarkasmy, Pohádky z naší vesnice – politická lyrika
válečná tetralogie:
- Lehké a těžké kroky
- Anebo
- Okno
- Poslední rok
– sbírky protiválečné poezie, inspirací 1. světová válka → obavy o osud národa
– báseň Země mluví (Okno):
– těžký osud lidí, utrpení
– odsouzení lhostejnosti a nečinnosti
– výzva k obraně vlasti, k boji za svobodu
– varování před zradou: povinnost bránit zemi, zodpovědnost za příští generace, závěr = zrada je zkázou národa
skladba Milá sedmi loupežníků – anarchismus, balada o lásce, žárlivosti, zradě a pomstě (vliv romantismu)
– próza:
Krysař (1915) – novela, námětem stará německá pověst o krysaři ze 13. století
!!! námět a hlavní postavy znát na základě vlastní četby novely!!!
– drama:
Zmoudření dona Quijota – vliv symbolismu, tragický příběh o neřešitelnosti rozporu sen x skutečnost, ztráta iluzí = zmoudření, které však člověka zabíjí
Petr Bezruč (1867–1958)
– narodil se v Opavě, vlastním jménem Vladimír Vašek – syn profesora Antonína Vaška, který se podílel na odhalení nepravosti Rukopisů
– v Brně vystudoval gymnázium, studia filologie v Praze nedokončil, pracoval jako poštovní úředník v Brně a pak ve Frýdku-Místku
– za 1. světové války vězněn – obviněn z autorství protirakouských básní
– od roku 1928 žil v ústraní → Brno, Kostelec na Hané, zemřel v Olomouci
Dílo:
První básně posílal šéfredaktoru časopisu Čas Janu Herbenovi pod pseudonymem Petr Bezruč, SMIL Z ROLNIČKY nebo NEZNÁMÝ.
Roku 1903 vyšly verše pod názvem Slezské číslo v časopise Čas, roku 1909 knižně pod názvem Slezské písně. Potom se odmlčel a až roku 1930 vydal samostatnou báseň Stužkonoska modrá.
Slezské písně
– podnětem k napsání většiny básní byla básníkova vážní nemoc – obával se, že po jeho smrti se nenajde nikdo, kdo by upozornil na zoufalou situaci ve Slezsku
– téma: národnostní a sociální útlak slezského lidu (popolšťování a germanizace), bída horníků a beskydských horalů, lhostejnost Prahy k osudu slezského lidu
– postavy vykořisťovatelů symbolizuje markýz Géro (habsburský arcivévoda Bedřich), na druhé straně bídu chudých symbolizují postavy horníků, horalů, vdov, sirotků
– okamžitý úspěch sbírky → psal o aktuálních problémech, vyjadřoval to, co cítil beskydský horal a horník = dokonalé splynutí; vznikl názor, že autorem sbírky je skutečný horník
– básník se často stylizuje do role „barda z Beskyd“ (pěvce) a mstitele slezského lidu
a) intimní lyrika:
- báseň Červený květ – úvodní báseň sbírky, obraz kaktusu, v noci vykvete rudým květem = symbol vzpoury, vlastního osudu bez lásky a přátelství
- báseň Jen jedenkrát, Labutinka
b) epika – sociální balady
- báseň Maryčka Magdónova – námět viz vlastní četba
- báseň Kantor Halfar – námět viz vlastní četba
- báseň Bernard Žár, Ostrava atd.
