Kniha: Bylo nás pět
Autor: Karel Poláček
Přidal(a): Lucie, Bárbra
Karel Poláček (1892-1945)
- český spisovatel, humorista, novinář a filmový scenárista
- Narodil se v Rychnově nad Kněžnou
- studoval v Rychnově vyšší gymnázium, byl však vyhozen pro „vzdorovité chování“ a špatný prospěch. Nakonec gymnázium dokončil
- začal studovat na právnické fakultě Karlovy univerzity. Zároveň ale v Rychnově organizoval studentské loutkové divadlo, pro něž psal a překládal hry, hrál v něm a také je řídil.
- během první světové války narukoval do armády a absolvoval důstojnickou školu,byl odvelen na ruskou frontu, koncem války utekl do srbského zajetí
- Nastoupil jako úředník ve vývozní a dovozní komisi (pozdějším Úřadě pro zahraniční obchod)
- Od roku 1920 začal psát do satirických časopisů Štika venkova a Nebojsa
- Od roku 1922 spolupracoval s Lidovými novinami
- V druhé polovině 20.let působil jako redaktor Tvorby
- Od roku 1928 pracoval v listech vydavatelství Melantrich především v Českém slově
- V letech 1927-30 redigoval humoristický časopis Dobrý den.
- V roce 1933 znovu nastoupil do Lidových novin, kde pracoval do r. 1939
- Za okupace pracoval v Židovské náboženské obci jako knihovník
- V červenci 1943 byl převezen do terezínského ghetta, po roce – v říjnu 1944 byl poslán do koncentračního tábora Osvětim
- Popraven nacisty 21. ledna 1945 v koncentračním táboře Gleiwitz
- Roku 1995 mu byl in memoriam propůjčen Řád T. G. Masaryka II. třídy.
- Patřil k nejvýznamnějším českým humoristům (často používal satiru i sarkasmus)
- Některá jeho díla byla vydána pod jménem některého jeho přátel.
- Řada jeho povídek patří do literatury sci-fi
- Ve svých humoristických románech se zaměřil na zobrazení tragikomického maloměstského života.
- Poláček se snažil s humorem zobrazit „malého člověka“ v každodenním životě, častým námětem jeho děl je lidská malost
- Vynikající vypravěč, stylista, bezděčný a nenásilný sklon k inteligentnímu humoru
- Je tvůrcem mnoha vtipných novotvarů a vět, jež přešly i do frazeologie (např. ten mi může být ukradenej)
- Je tvůrcem sloupku
Vliv na dané dílo
- Karel Poláček napsal knihu v nejtěžších chvílích svého života – bál se transportu do koncentračního tábora, a aby zahnal smutek, napsal knihu o svém dětství.
Další tvorba
- Pentalogie, ve formě fresky ze života maloměsta (Vydány byly čtyři díly, z pátého byly nalezeny jen fragmenty)
- Okresní město
- Hrdinové táhnou do boje
- Podzemní město
- Vyprodáno
- Fragmenty pátého dílu jsou obsaženy ve svazku Vyprodáno.
- Židovské anekdoty – jedná se o vtipy, které sesbíral
- Mariáš a jiné živnosti – 1924
- Život ve filmu – 1927 fejetony o lidech kolem filmu
- O humoru v životě a v umění – 1928 – výběr článků, sloupků a fejetonů
- Hráči – 1931
- Metempsychóza čili stěhování duší – 1936
- Lidé před soudem – 1938 fejetony, sloupky, eseje
- Doktor Munory a jiní lidé – výběr fejetonů a sloupků z let 1935–1939
- Se žlutou hvězdou – vlastní deník
- Edudant a Francimor – pro děti
Literární kontext
Další autoři stejného období
- Jaroslav Hašek – Osudy dobrého vojáka Švejka
- Karel Čapek – Bílá nemoc, Krakatit, RUR
- Eduard Bass – Klapzubova jedenáctka, Cirkus Humberto
Rozbor díla: Bylo nás pět
Literární druh:
Literární žánr:
Literární směr:
Význam sdělení, hlavní myšlenka:
- Autor chtěl tímto dílem přiblížit život na malém městě a život dětí.
- Snažil se vyzdvihnout slabosti lidí z města a směšně je popisoval dětskýma očima.
Próza:
- Slovní zásoba – brilantní jazyková komika, přehnanou spisovnost střídá nespisovnými výrazy a hovorovými obraty a zkomolenými výrazy
- Stylistická charakteristika textu – hovorový i spisovný jazyk, přímá řeč, hlavní myšlenkou je zobrazení světa dospělých na malém městě, které je viděno dětskýma očima a proto působí komicky, stejně jako Péťova snaha vyjadřovat se „korektně“, psáno ich-formou (v 1. osobě) – vypráví Petr Bajza
Epika:
- vypravěč – Petr Bajza
- doba děje – počátek 20. století, dílo vzniklé za protektorátu
- místo děje – Rychnov nad Kněžnou
Kompozice:
- Epizody jsou řazeny tak, jak šly za sebou od jara až do zimy. Dílo není dělené na kapitoly, ale je rozděleno na oddíly, které jsou graficky vyznačené.
Postavy:
- Petr Bajza – hlavní hrdina a vypravěč, veselý, rošťák, inteligentní, má velikou představivost, syn majitele koloniálu
- Tonda Bejval – Péťův spolužák, „vynálezce“, má různé bláznivé nápady, hodně si o sobě myslí, lakomý, syn majitele povoznictví a obchodu s uhlím
- Čenda Jirsák – kamarád Péti, je nábožný, jeho koníčkem je sbírání hříchů ke svaté zpovědi, rovněž je velice ješitný
- Eda Kemlink – další z kamarádů, syn úředníka z berního úřadu, velmi chytrý, má dvě sestry Refaelu a Viktorku a psa Pajdu, který s jiným psem Amorem krade v řeznictví buřty
- Pepa Zilvar – z chudobince,je starší než ostatní hoši, několikrát propadl, kouří, vede dospělé řeči, statečný, semtam se spustí s Habrováky, syn válečného invalidy a „vrchního“ žebráka
- tatínek Bajza – majitel obchodu se smíšeným zbožím, přísný, ale zároveň i laskavý, semtam poněkud opatrný na peníze
- maminka Bajzová – hodná, rozumná, často zmírňuje tatínkovu přísnost
- Kristýna – služka, pochází z horské vesnice Rampuše (odtud Rampepurda), bláznivá holka, všemu se směje, ale má veliký strach z myší
- Eva Svobodová – dcera cukráře, Petrova favoritka, nosí Péťovi z cukrářství dobroty
- Mančinka – mladší sestřička ( batole) Péti Bajzy
- Láďa Bajza – starší bratr Péti Bajzy, učí se na kupce v Mostě
- pan Fajst – místní občan, starý mládenec, zapšklý moralista a milovník starých mravů
Děj knihy:
V románu Bylo nás pět se projevuje mnoho autobiografických rysů – hlavní postava Petr Bajza prožívá se svými kamarády příhody, které prožil autor ve svém dětství. Kamarádí spolu pět chlapců – Petr Bajza, syn obchodníka, Antonín Bejval – jeho otec má provoznictví, Éda Kemlink – syn úředníka, Čeněk Jirsák – jeho otec vyrábí čepice a Pepek Zilvar – syn obecního žebráka, který bydlí v chudobinci. V rodině Bajzových má hlavní slovo přísný a velmi šetrný tatínek, Péťova maminka je hodná a laskavá, starší bratr Ladislav si hraje na dospělého a důležitého, malou Mančinku musí Péťa často opatrovat. Služebná Kristýna je veselá, Péťa ji nazývá „Rampepurda“, protože pochází ze vsi Rampuše, a často jí provádí všelijaké zlomyslnosti. V první části knihy popisuje autor mnoho Bukovských dobrodružství. Jsou zde svérázné postavy města – pan Fajst, který chlapce věčně kárá a je přesvědčen o jejich špatném konci, zelinářka Kozí Kuncka, které se chlapci posmívají, Jakub od Bejvalů, který jezdí s koňmi, je nemluvný, ale chlapci ho mají rádi, rozmazlený továrnický synek Otakárek Soumarů, Eva Svobodová z cukrárny, kterou má Péťa rád a která mu nosí tajně dobroty. Bajzovi příbuzní Vařekovi jsou závistiví a lakotní lidé. V druhé části knihy nastupuje místo skutečných událostí Péťova fantazie. Chlapec prodělává spálu a jako vzpomínka na nevšední zážitek, který mu přinesla návštěva cirkusu, sní o tom, že má slona Jumba a se svými kamarády a spolužačkou Evou Svobodovou odjíždí do Indie, kde se má Zilvar z chudobince oženit s dcerou maharádži. Když se Péťa uzdravuje a probírá se z horečky, diví se, že jeho kamarádi nevědí nic o příhodách z Indie a pomalu se smiřuje s tím, že všechno prožil jen ve snu.
Inspirace dílem:
V roce 1994 byl na motivy této knihy zfilmován šestidílný stejnojmenný seriál.
Ukázka:
Do školy chodím každý den kolem jednopatrového domu, na kterém je štít s nápisem Martin Bejval. A pod tím jest tiskacím písmem napsáno Povoznictví a obchod s uhlím. Ten nápis je modře a červeně vymalovaný a po obou stranách jsou zkřížená kladívka, což se mi velice líbí. Ale ještě více se mně líbí koňská hlava, co je přidělaná mezi dvěma okny v prvním patře. Když jsem byl malý, tak se mně ta hlava nic, ale docela nic nelíbila, jelikož jsem se jí bál. Ona má porád otevřenou hubu a cení zuby. Ušklíbá se tak, jako by na mne něco věděla, počkej, ty kluku nezdárná, já to na tebe řeknu. Chodil jsem na ni žalovat, že se v jednom kuse na mne šklebí a já jí přece nic nedělám. To ona porád začíná, ať si to nechá! Maminka mne musila chlácholit a pravila, že ta hlava mně nic nemůže udělat, jelikož je dřevěná.
