Česká dramatická tvorba 20. století

literatura

 

Jméno: Česká dramatická tvorba 20. století

Zařazení: Literatura, Literární období

Přidal(a): Nikola V.

 

 

Dramatická tvorba na přelomu století

  • nové umělecké tendence proti minulosti – menší orientace na národní problémy – divadlo má reflektovat problémy skutečného lidského života
  • významná role Národního divadla (základní kámen položen v roce 1868, po požáru znovu otevřeno 1883) – hraje spíš starší představení; vzniká Městské divadlo na Královských Vinohradech (1907), Národní divadlo v Brně (ulice Veveří), Městské divadlo v Plzni
  • roste role režie (Jaroslav Kvapil – zasloužil se o modernější pojetí představení v ND, Karel Hugo Hilar – režie Vinohradského divadla, později ND)
  • konkurence českých a německých divadel příznivě ovlivňuje kvalitu vystoupení
  • kolem Moderní revue vzniká Intimní volné jeviště (1896-1899) – symbolistní a dekadentní drama
  • divadla zaměřena na lidové publikum – Aréna na Smíchově; šantány a kabarety (Červená sedma)
  • nové divadelní směry – potřeba zobrazit nitro postav (hraje se Maeterlinck, Ibsen, …)

 

Dramatická tvorba mezi lety 1918-1945

  • 1918 vzniká ČSR → zanikají německá divadla, v jejich budovách ustaveny české a slovenské scény
  • vzniká množství stálých divadel ve městech
  • orientace divadel – dva základní proudy – avantgardní a klasické
  • Národní divadlo – Karel Hugo Hilar přizpůsobuje divadlo novým trendům – přechází od Kvapilova lyrismu k expresionismu a později k civilismu; ve 30. letech nastupuje Otokar Fischer – reaguje na okupaci → obrana demokracie
  • vznikají malé scény – Divadlo Vlasty Buriana (1925) – komediální produkce
  • dramatická sekce Devětsilu – avantgardní Osvobozené (též odpoutané) divadlo (vznik 1925-1926),
    • avantgardní divadelní scéna
    • název od Jiřího Frejky (ten následně odchází a zakládá divadlo Dada)
    • určené pro studenty a intelektuály
    • improvizované umění
    • futurismus, dadaismus, poetismus
    • režisér Jindřich Honzl – uvádí Apollinaira, Marinettiho, …
    • roku 1927 divadlo přebírá Jiří Voskovec a Jan Werich
      • první hra Vest Pocket Revue (1927)
        • poprvé užity předscény (= forbíny) – před zataženou oponou, vyměňují se kulisy
        • na počátku tvorby V. + W. byly jejich hry plné recese, hravosti, nevázaného humoru, slovní komiky, improvizace
    • dadaistické frašky: Smoking revue (1928), Fata morgana, Gorila ex machina
    • 1929 – počátek spolupráce klavíristy Jaroslava Ježka s V. + W.
    • 1932 – ostrá politizace her
      • Caesar (1932) – satira, kritika fašismu → vznesen oficiální protest německého velvyslance
      • Osel a stín (1933) – satira, zesměšňuje diktátorské režimy (Hitler, Mussolini), děj ve městě Abdéry, spor o to, komu patří stín osla → zápis V. + W. na černou listinu nacistů
    • 1935 – divadlo dobrovolně uzavřeno, později přejmenováno na Spoutané divadlo (v menších prostorách, do roku 1936, kdy bylo opět otevřeno s původním názvem i v původním prostoru)
    • v roce 1939 V. + W. Emigrovali nejprve do Francie, později do USA, vrátili se po válce otevřeli divadlo hrou Divotvorný hrnec (1. evropská premiéra amerického muzikálu), Voskovec se však vrátil do USA, protože bylo zjevné, že na politickou satiru není v ČS nálada
    • Werich začíná spolupracovat s Miroslavem Horníčkem (1955) v divadle ABC (stává se jeho ředitelem) – obnova předscén
  • divadlo Dada (1927)
    • experimentální scéna Jiřího Frejky
    • satira, experimentální inscenace moderních i klasických her
  • divadlo D 34 (číslo se mění podle divadelní sezony)
    • levicově orientované divadlo
    • založeno 1933 Emilem Františkem Burianem
    • světoví i čeští autoři, za okupace pouze čeští (např. Vítězslav Nezval – Manon Lescaut)
    • po druhé světové válce čistě v komunistické režii → agitační hry
    • dnes funguje pod názvem Divadlo Archa (v paláci Archa)
  • Karel Čapek
    • novinář, spisovatel, dramatik, fejetonista
    • znaky tvorby – otázka lidské svobody, zkoumání pravdy, hledání smyslu existence, utopická tvorba – pochyby o politických a filosofických systémech
    • RUR – tématem zneužití strojů při válce, v továrně jsou sestrojeni roboti nerozeznatelní od lidí → jsou využíváni k válečným účelům → začnou válčit s lidmi → nechají žít jenom jejich vynálezce → snaží se od něj získat tajemství výroby robotů → ve dvou robotech (Heleně a Primovi) nachází vynálezce lásku a soucit → posílá je do světa jako zakladatele nového pokolení
    • Ze života hmyzu – satirická komedie, společně s bratrem, monolog tuláka – obrací svou pozornost k říši hmyzu → hmyz zobrazuje alegorické lidské vlastnosti – motýli (marnivost a přelétavost), mravenci (podřízenost moci), jepice (pomíjivost života); tulák na konci zašlápne vůdce mravenců → přestane být nezaujatým pozorovatelem
    • Věc Makropulos – hrdinkou zpěvačka Elina Makropulos → její otec (alchymista Rudolfa II.) objevil elixír nesmrtelnosti → vyzkouší ho na dceři → tu život po tolika letech omrzí, ale bojí se smrti
    • narůstající síla fašismu – dramata Bílá nemoc a Matka (hlavní hrdinka matka se svými rozhovory snaží zabránit svému dítěti (její starší synové i manžel již zemřeli nebo padli), aby odešel bojovat → teprve poznání, že nepřítel zabíjí i malé děti a že není sama, kdo prožívá ztrátu svých synů, ji donutí dát Tonimu pušku a pustit ho do války; její zemřelí synové a manžel vystupují ve hře jako normální postavy, se kterými matka rozmlouvá)

 

Poválečná dramatická tvorba

  • po válce kompletně zanikají německé soubory → nahrazeny českými
  • zrušeny divadelní koncese a licence → divadla nesmí být provozována jako soukromý podnik – pouze právnickými osobami (stát, obec…)
  • ideologizace a zestátnění divadel – přijetí divadelního zákona – komunisté chápou divadlo jako důležitou instituci pro výchovu, státní aparát kontroluje a rediguje program divadel
  • divadlo ovlivňováno tehdejším ministrem školství Zdeňkem Nejedlým a ministrem informací Václavem Kopeckým → hry podléhají schválení ministerstvem kultury
  • po smrti Stalina a Gottwalda – uvolnění poměrů, odklon od ideologické angažovanosti → žánrová diferenciace vrcholí v pol. 50. let – uvádí se psychologické hry (Kohout), Hrubín
  • ideologii poplatná divadla – Realistické divadlo (dnešní Švandovo); divadlo D 46 F. Buriana (později převedeno na čs armádu a přejmenováno na Armádní umělecké divadlo)
  • ND (hraje klasické hry, současné české; později hry sovětských autorů a budovatelské hry; významné osobnosti – Jindřich Honzl, Alfréd Radok)
  • ředitel Městských divadel pražských (Vinohradské, Komorní, Komedie) – Jiří Frejka – navazuje na předválečnou avantgardu – odmítá přistoupit k popisnému realismu
  • vznikají divadla malých forem
    • Semafor, Járy Cimrmana, Za Branou (režisér Otoman Krejča), Na Provázku (Brno), Ha-Divadlo (Hanácké divadlo), Sklep (postmoderní divadlo), Na Zábradlí (Jiří Suchý), Studio Ypsilon, Rokoko
    • alternativa k oficiálnímu divadlu
    • humor, satira, parodie
  • Václav Havel – proslavil se v Divadle Na Zábradlí (hry Zahradní slavnost, Vyrozumění)
    • absurdní drama (Audience, Vyrozumění)
    • většinou z úřednického prostředí, množství frází bez obsahu – deformuje mezilidskou komunikaci
    • aktovky z disidentského života – Audience, Vernisáž – hlavní postavou Ferdinand Vaněk
  • Zdeněk Svěrák, Ladislav Smoljak – Divadlo Járy Cimrmana
    • Jára Cimrman je smyšlená postava českého všeuměla a vynálezce, např. vymyslel dvojdílné plavky
    • divadelní představení má 2 části:
      • seminář – přednáška o životě Cimrmana, ve vysokém stylu, důraz na český jazyk
      • vlastní hra – styl ochotnického divadla, jako by neuměli hrát – je to text-appealové divadlo (vymyslel I. Vyskočil + J. Suchý; cílem je přilákat lidi do divadla, skládá se z písniček, povídek, a scének)
    • texty založeny na literární mystifikaci
    • první hra Akt měla být uvedena současně se hrou Jiřího Šebánka Domácí zabijačka, která však nebyla včas dokončena, a tak vznikl koncept seminář + vlastní hra
    • mezi nejznámější hry patří Vyšetřování ztráty třídní knihy, Vražda v salonním coupé, Dlouhý, Široký a Krátkozraký, Blaník, Afrika