Kniha: Filozofská historie
Autor: Alois Jirásek
Přidal(a): S.Andrea
Státní pedagogické nakladatelství
Praha 1971
Ilustrace- Karel Müller, 1960
druhé vydání jako mimočítanková četba pro školy všeobecně vzdělávací
Zařazení: Kritický realismus v české literatuře – 2. polovina 19. století
AUTOR
Alois Jirásek (1851 – 1930)
- Byl český prozaik, dramatik a politik, autor řady historických románů a představitel realismu. Stal se nejpopulárnějším autorem české beletrie
- Pochází z Hronova u Náchoda. Navštěvoval německé benediktinské gymnázium v Broumově, české gymnázium v Hradci Králové a na pražské univerzitě vystudoval historii.
- 14 let žil v Litomyšli a působil tam jako gymnaziální profesor dějepisu a zeměpisu.
- Většinu svých románů napsal v Praze, kam odešel roku 1888 a kde zemřel
- 4x byl navržen na Nobelovu cenu za literaturu
- Navázal přátelství s Reisem, Zikmundem Wintrem, Mikulášem Alešem, Zdeňkem Nejedlým, J. S. Macharem.
- Z Prahy často zajížděl do rodného Hronova, ale též podnikal studijní cesty do míst, kam umisťoval děj svých děl.
- Ve shodě s charakterem svého celoživotního díla jako jeden z prvních podepsal v květnu 1917 Manifest českých spisovatelů, významné prohlášení podporující politické úsilí o státní samostatnost českého národa.
- V nově vzniklé Československé republice se stal poslancem Revolučního národního shromáždění Republiky československé. Senátorem byl od roku 1920 do roku 1925. V politice setrval až do své nemoci, která mu také znemožnila psát.
- Vytvořil nejucelenější a nejúplnější obraz české historii – popisoval dobu husitství
- Mají výchovný výraz, historické, psal epopeje – popisoval své hrdiny ve souvislosti s historickými osobnostmi
- Vytvořil realistický historický román
- Zobrazil hromadné, davové scény – nedokázal popsat ženské postavy
- Barvité, dynamické vyprávění
- Knihy nemají monografický charakter, nejsou napsány složitě, příběh je jasný, srozumitelný a poutavý
Struktura díla – obecná charakteristika
Literární druh: próza
Literární žánr: historická povídka- novela
Struktura díla – Tematický plán
Hlavní téma: obraz života studentů filozofie na litomyšlském gymnáziu, jejich život s radostmi i strastmi a jejich boj v době ohrožení
Hlavní myšlenka: rozpor v používání češtiny a němčiny
Prostředí a historické souvislosti: revoluční události v Praze v roce 1848 (kdy na Prahu zaútočil generál Windisgräz a Praha se musela po marných bojích nakonec vzdát)
Místa: Praha, Litomyšl
Charakteristika postav:
Vavřena- vážný, jemný, hodný, poctivý, oblíbený student, spolehlivý, vlastenec, milující svůj mateřský jazyk, budoucí lékař. Lásku k slečně Lence vyznává přes Máchův Máj. Při studentských legiích je zvolen za důstojníka.
Frybort- Hanák, vlastenec, nejveselejší, pohodlnější v učení, vtipný, lehkomyslný, také důstojník v studentských legiích.
Lenka- mladá dívka, hezká, milá, nápomocná, přátelská, prostá, značně ovlivněná svým zesnulým strýcem Jiřím, vlastenka, šlechetná, nezávistvá, příjemná, ušlechtilá, pracovitá, láskyplná.
Márinka- hezká, veselá, hodná, milá, příjemná, zamilovaná, přátelská, nápomocná, láskyplná
Slečna Elis- není vůbec zatrpklá, tarostlivá, hodná, příjemná, milá, dobrá, spravedlivá, ke studentům chová mateřské city, oblíbená, příjemná
Špína- dobrý, chudý, neštastně zamilovaný, pilný, učenlivý, nejsmutnější, osiřelý, dragicky zahyne na barigádách
Zelenka- drží se stranou, nevšímá si okolí, nejpilnější, pasivní, vypočítavý, nerozhodný, nejméně výrazný
Paní Roubínková, pan aktuár (Roubínek)- dobré postavení, bohatí, matlání němčiny a češtiny, nemají vlastenecké cítění, soběčtí.
Lotty-se chová jako obyčejná městská slečinka, která se nejvíce zajímá o svůj zevnějšek, nafoukaná, ovlinená rodinou, zamilovaná do Vavřeny
KOMPOZIČNÍ PLÁN
Dílo má 13 kapitol.
Kompoziční postup: chronologicky
Prostředí: reálné
Jazykový plán
Prostředky: básnický přívlastek a personifikace – houština pokryla hebounkým šatem čerstvě zelených listů, personifikace – teplé paprsky se opíraly, synekdocha – sešlo se celé město,
Dialog: jazyk živý, srozumitelný
Řeč postav: hovorová češina, studenti mezi sebou mluví česky (vlastenci), rodina aktuára Roubínka mluví poněmčenou češtinou, ich-forma
Dialog: studentský slang i nespisovná mluva, vnitřní monolog, úvahové části,
Autor: spisovná čeština, er-forma, totožný s vypravěčem
Prostředí:reálné
Dej:
Roku 1802 byla v Litomyšli zřízena, mimo šestitřídního gymnasia, studia filosofická se třemi ročníky Františkem I. Vše začíná roku 1847 ke konci měsíce dubna. Všude se probouzela příroda ze zimního spánku. Učení bylo podřízené vrchnímu dozoru hradeckých biskupů. Filosofem mohl býti každý, kdo odbyl studia gymnasijní.
Setkáváme se studenty Frybortem, Vavřenou, Špínou a Zelenkou, kteří jsou ubytováni u slečny Elis. Která se nikdy neprovdala, protože přišla v mládí o svého milého, když ho jeho rodiče přinutili stát se knězem. Zakládá si na pověsti svých studentů, má je ráda a stará se o ně tak, aby jim nic nescházelo. Vždy je jejich plnou oporou. Frybort je veselý človíček a pochází z Moravy. Má velice rád Márinku, dceru domácí, jenže to té je zamilovaný i Špína, ale nikdo o jeho citech nic neví, jen slečna Elis si myslí, že ho trápí zamilovanost. Je smutný, moc toho nenamluví a chodí jakoby ve snech, i přes to je velmi hodný s dobrým srdíčkem. Akorát to učení mu dělá tročku problémy. Frybort se rozpravuje se slečnou Elis o Špínovi, když zahlédne ve zlatém rámci kněze tenký půlvěnec z mechu a umělých květin. Byl svátek svatého Jiří, tak se onen kněz jmenoval, pověděla mu Elis. Vavřena chodí vzdělávat Fricka, syna pana Roubínka. Pan Roubínek je aktuárem. Lenčini rodiče zemřeli a staral se o ní farář z pohorské vesnice. Byl to starší bratr Lenčiny maminky a veliký vlastenec. Když zemřel, zůstaly Lence české knihy, které uchovávala u sebe v kufříku. O Lenku se začala starat rodina pana aktuára Roubínka, bratr nebožtíka faráře a Lenčiny maminky. Zde se při vyučování setkává Vavřena s Lenkou. Vavřena si šiml, že něco schovává a bojí se, aby nikdo neviděl co. Tetě a namyšlené Lotty od Roubínka totiž vadilo, když si Lenka četla české knihy, smáli se tomu. Obě dvě kloubili češtinu s němčinou, jednou tak a po druhý onak. Lenka byla pravá vlastenka, díky tomu si spolu s Vavřenou skvěle rozuměli. Hned si v ní našel zalíbení a také se zamiloval. To se nelíbilo sestřenici Lotty, její maminka jí Vavřenu lehce dohazovala. Vadilo jí, že si povídal více s Lenkou než s Lotty, která žárlila na svojí sestřenici. Je do něho zamilovaná a všelijak mu nadbíhá.
Každý rok bývalo při studiích zvykem, pořádat tolik očekávaný majáles. Jednalo se o nejoblíbenější zábavu studentů a celé Litomyšle a jejími obyvateli. Dva roky se už nekonaly. Hradecké biskupství, které mělo nad gymnasiem moc, však tuto slavnost zakázalo. Studenti se bouřili a byli rozhněváni. A i přes tento zákaz majáles uskuteční. Na jaře 1. máje roku 1847 tedy pořádají Vavřena a Frybort majáles. Celé město je nadšeno a nemůže se dočkat, vše je připraveno a slavnosti začínají. Přišla i paní Roubínková se svojí dcerou Lotty, tentokrát vzala i Lenku, protože si o ní lidé říkali, že je na ní zlá. Zde se také poprvé setkává slečna Elis s Lenkou. Povídají si spolu a spřátelí se. Zjistí, že její strýček, který se o ní tak vroucně staral, byl právě její milovaný Jiří. Připojil se k nim i Vavřena a Elis je nechá o samotě, povídají si spolu a je jim krásně. Uvidí je však místní drbna a dohazovačka Rollerová a vše převypráví Lenčině tetičce. Ta se velmi hněvá a zlobí, Vavřena měl podle ní patřit Lottynce, milované dceři. Zakáže tedy Lence se s Vavřenou stýkat. Přesvědčí svého manžela, že Vavřena není tím pravým, kdo by měl vyučovat jejich syna. Přišel tedy o „brigádu“. Lotty začne dělat samé naschvály a problémy. Když majáles skončí, všichni studenti jsou vyslýcháni. Organizátorům hrozí dokonce vyhazov ze školy. Na jejich stranu se ale postaví pan profesor German a vlivný hrabě George, mají tedy štěstí a žádný přísný trest nepadne. Vavřena a Lenka jsou stále v kontaktu, i když potajmu. Píšou si psaníčka přes nástupce Vavřeny Brože, někdy jí i posílal české knížky. Byli spolu přátelé a byl také vlastenec. Po Majálese nechce Roubínková pouštět Lenku z domu, akorát v neděli do kostela a někdy s Márinkou do parku, kde se schází se svým milým. Márinka a Frybort si už nic neskrývají a užívají si své lásky, ale Špína velice trpí, je to horší než předtím. Všichni studenti se pilně učí a připravují se na zkoušky, které se kvapem blíží. Elisini studenti úspěšně složí zkoušku kromě Špíny. Rozhodne se odejít do kláštera. Jsou prázdniny a studenti odjíždí domů ke svým blízkým, slečně Elis chodí plno dopisů. Před Vánocemi se koná v Litomyšli filosofický ples, tentokrát musí vzít paní akulárová i Lenku, protože si lidé o ní říkají, jak je opět strašně zlá. I přes nesouhlas rodiny tráví Lenka celý večer s Vavřenou.
Na jaře roku 1848 probíhá v Litomyšli bouřlivý vlastenecký ruch, padl Metternich. Zakládají se studentské legie, důstojníky byli zvoleni Frybort a Vavřena. To nemůže rozdýchat pan Roubínek, který byl také povolán, ale vymluvil se na nemoc. Když přijdou zprávy, že v Praze vypukla revoluce a potřebují pomoc, odcházejí a bojují na barikádách. Kde se setkají už s mnichem Špínou. Je ovšem postřelen a umírá na následky zranění. Revoluce byla neúspěšná a tak musejí utéct. Utíkají domů. Frybort se ještě zastavil v Litomyšli kvůli Márince a Elis, poté odjíždí ke svým rodičům na Hanou.
Rodinu Roubínkovou zasáhne veliká rána, jejich strýc, manžel a otec zemřel. A Lenka se odstěhovává k slečně Elis, kam dostává stále psaníčka od Vavřeny, který je v Praze a studuje medicínu. Frybort po požádání o ruku si konečně bere svoji Márinku a odjíždí společně na Moravu (Haná), kde budou žít a starat se o statek po otci. V roce 1849 byla už filosofie litomyšlská zrušena, legie se rozešla a prapor byl zničen. Vavřena se mezitím stal doktorem a po pěti letech se vrací opět do milované Litomyšle a vzal si Lenku, na jejich svatbu přijel i Frybort s Márinkou a svým tříletým synkem. Na svatbu však ani teta ani Lotty nepřišli. Slečna Elis dostane dopis od Zelenky, který se ozval poprvé od svého odchodu, že je v Medlitském klášteře a daří se mu výborně. Hlavně nemá nouzi o jídlo. Slečna Elis se odstěhovala ke „svým dětem“(Vavřenovi a Lence). O Štědrém večeru dostal Vavřena dopis od Fryborta, ve kterém stálo: „ Kolegové!“ Vavřena mluvíce k Lence: „Máme teď také hnízdečko a je v něm mile a blaze.“
Doslov:
„Vivant studentes!“
Buďte pozdraveni, revoluční studenti, bojovníci mladého, lepšího světa!
„ A pojednou se do toho kalně bělavého oparu vztyčily přede mnou dvě věže, kostel mezi nimi a třetí věž štíhlá u žlutavé, impozantní budovy četných, zvláštních štítů. To zámek a pod tím kostelem rozloženo město všecko v stromoví. Litomyšl!“
(Alois Jirásek: Z mých pamětí, II.díl)
Filmové, rozlasové a divadelní zpracování
Byla dokonce předváděna v Národním divadle jako balet, kde se všechny figurky knihy při dobové hudbě rozkošně tancovaly.
Filosofská historie byla v roce 1937 převedena na filmová plátna.
Drama / Romantický / Válečný, Československo, 1937, 90 min
Režie: Otakar Vávra
Hrají: Jan Pivec, Ladislav Boháč, Vladimír Hlavatý, Stanislav Neumann, Helena Friedlová
Otakar Vávra jako režisér úspěšně odstartoval svou režijní kariéru.
Mimopražská premiéra filmu se uskutečnila již 22. 9. 1937 v Litomyšli. Film byl uveden na VI. MFF v Benátkách roku 1938
Mladá léta
Historický / Drama, Československo, 1952, 110 min
Režie: Václav Krška
V roce 1981 natočila rozhlasová režisérka Alena Adamcová dramatizovanou četbu na pokračování pro Československý rozhlas.
Dramatizovaná četba na pokračování.
Připravil: Mojmír Otruba
Hudební improvizace: Jiří Nečekal
Účinkující: Jiří Adamíra, Josef Patočka, Jaroslav Drbohlav, Marcel Vašinka, Miroslav Středa, Eva Klepáčová, Antonie Hegerlíková, Milena Steinmasslová, Jana Boušková a Miroslava Hozová.
V pražském divadle Rokoko se v letech 1968 až 1969 hrál stejnojmenný muzikál skladatele Zdeňka Petra a textaře Ivo Fischera s Václavem Neckářem, Martou Kubišovou, Helenou Vondráčkovou, Walderamem Matuškou a Jiřím Štědrým v režii Václava Lohniského.
Zajímavost:
Setkáváme se zde s dvojí revolucí. První je revoluce studentů, kvůli zakázaným, ale nakonec přece uskutečněným majáles. A druhá revolucí politickou, za svobodu našeho národa, kterou povídka vrcholí.
Filosofská historie patří mezi nejlepší ze tří Maloměstských historií – Filosofská historie, U rytířů a Na Staré poště. Jsou to povídky z Litomyšle, kde mladý Jirásek v roce 1874 začínal jako suplent na gymnáziu. Litomyšl na Jiráska silně zapůsobila. Po třech letech napsal Jirásek první litomyšlskou povídku Filosofská historie, která se hned stala velice oblíbenou a s nadšením čtenou pro svou lehkost, opravdovost a studentský humor.
Citáty:
„Zármutek nad hynoucí vlastí jest nejbolestnější.“
Myslimír
Mlynářova opička
„Ženo! Přestan pořád vrčet,
jako had vždy na mne syčet!
Zakřik mlynář Toničku- jako
bych ti mlejn prohejřil,
nebo se tipronevěřil,
že mám rád svou opičku!“
„Rov, patř, nizounký, svíží jej tráva oplítá.
O, ten rov nízký tak mnoho, všecko chová!
Dej mi, děvenko, ruku! Slza velká tvář ti polívá!“
Studentská píseň
In silvis resonant
dulcia carmina,
in silvis resonant
dulce carmen!
Dulcia carmina
in silvis resonant
in silvis resonant
dulce carmen-
Čas oponou trhnul- a změněn svět!
Kam, kam padlo lidstvo staré?
Ej, kamkolitázavý letěl hled,
vše nové, tak mladě jaré!“
Jan Neruda, Romance o jaře 1848
Vlastní názor
„Zmizela Litomyšl. Sešla z očí, ne však z mysli. Zůstava v srdci“ Tak čteme v Jiráskových Pamětech. Jsem hrdá na svoje město, je to také určitě proto, že jsem se zde narodila. Knížka se čte lehce, příjemně a bez žádných strastí. Přečetla jsem jí už po několikáté a stále mě neomrzela. Nacházím zde místa a zážitky, které tu jsou uchovány dodnes. Myslím si, že mám oproti ostatním, kteří toto město neznají, značnou výhodu. Alois Jirásek krásně líčí krajinu a příběhy zde odehrávané. Čtení vlasteneckých knih u žen bylo určitě pokrokem.
TVORBA
Tvorba Aloise Jiráska je rozdělena na historická období:
1) Nejstarší období
v Staré pověsti české
2) Próza z doby husitské
v Mezi proudy
v Proti všem
v Bratrstvo
v Husitský král
v V cizích službách
3) Próza z 30-leté války a doby pobělohorské
v Skály
v Temno
v Psohlavci
v Skaláci
4) Próza z národního obrození:
v U nás
v F. L. Věk
v Maloměstská historie (Filosofská historie)
5) Drama historické
v Jan Hus
v Jan Žižka
v Jan Roháč
6) Drama ze současnosti
v Vojnarka
v Otec
7) Drama pohádková
v Lucerna
Staré pověsti české (1894)
Působivé beletrické zpracování nejstaršího období českých dějin, dávných pověstí i vypravování z pozdější doby
umělecký obraz mýtických počátků
zobrazoval počátky křesťanství, dílo obsáhlo téměř celou českou minulost
Pověst o Brunclíkovi, Boží soud, Pověst o Jánošíkovi, Blaničtí rytíři, Libušina proroctví, O Přemyslovi, O Libuši, O Žižkovi, O Krokovi a jeho dcerách, Bílá paní, Kutnohorští rytíři, O Bivoji, O Čechovi, O staré Praze, Lucká válka, Dívčí válka,…
Mezi proudy – románová trilogie, zachycuje počátky husitství, důležitou roli zde hraje Václav IV., vyskytují se zde historické postavy
Proti všem – románová trilogie; spojeno s vrcholným husitstvím, bitva na Vítkově, zachycuje vznik různých sekt
Bratrstvo – zachycuje pronásledování českých bratří, část příběhu se odehrává i na Slovensku, románová trilogie
Temno – období 17. – 18. století (pobělohorská doba)
Psohlavci – popisuje objektivně realitu, Jan Sladký Kozina, legendární příběh Koziny a Chodů
F. L. Věk – postava F. L. Věka je inspirována životem buditele Františka Vladislava Heka. Román také herce a spisovatele Václava Tháma a vydavatele Václava Matěje Kraméra.
Filosofská historie – viz. čtenářský deník
Vojnarka – hra čerpající náměty z okolí Litomyšle i Otec
