Kniha: Host do domu
Autor: Jiří Wolker
Přidal(a): Rafi
Jiří Wolker (1900 – 1924)
- Vystudoval gymnázium
- Účastnil se skautských táborů (pod vedením A. Svojsíka na Orlovech, nedaleko Lipnice)
- K umění měl blízko díky svému nadání literárnímu, hudebnímu a výtvarnému
- Byl politicky činný v KSČ
- Sblížil se s brněnskou Literární skupinou, která vydával časopis Host.
- Díky sociálnímu reformismu se s Literární skupinou rozešel a vstoupil do revolučního seskupení komunistických umělců Devětsil, které však brzy opustil
- Z předtuchy své brzké smrti si napsal vlastní epitaf: Zde leží Jiří Wolker, básník, jež miloval svět, a pro spravedlnost jeho chtěl se bít, dřív však, než mohl srdce své k boji vytasit, zemřel mlád dvacet čtyři let
- Trpěl vážnou plicní chorobou – tuberkulózou, která se u něj projevovala již v dětství
Tvorba:
- Dílo lze zařadit do tzv. proletářské poezie, jejímž byl nejvýznačnějším představitelem. Jeho tvorbu nejvíce ovlivnili Zdeněk Nejedlý a František Xaver Šalda
- Z jeho prózy zaujaly pohádky O milionáři, který ukradl slunce, O kominíkovi.
- Neúspěšné byly jeho dramatické pokusy Hrob, Nejvyšší oběť.
- Napsal sociální balady – Balada o očích topičových, Balada o snu, Balada o nenarozeném dítěti
Popis vybraných děl:
- Proletářské umění (1922, spolu s Karlem Teigem) – programová a teoretická stať, zformulována základní východiska tohoto uměleckého směru
- Host do domu – sbírka, která vznikla z jeho gymnazijních prací
- Těžká hodina – jeho nejvýznamnější sbírka, obsahuje nejtypičtější básně proletářské a sociální poezie. Wolker zde rozvinul sociální baladu, ta má již úplně jinou podobu než v 19. stol. (Karel Jaromír Erben). U Erbena je člověk drcen silou osudu a nemohl se bránit, naproti tomu u Wolkera je člověk drcen sociálními problémy, ale může se bránit. Celá sbírka je velmi silně levicově laděna, je pesimistická – zabývá se sociálními problémy. Wolker se v této sbírce ztotožňuje s programem proletářského kolektivismu. Balady se odehrávají v městském prostředí, líčí zde špatné sociální poměry. Wolker ukazuje na nutnost zničit starý svět, aby mohl být vybudován svět.
- O milionáři, který ukradl slunce – pokus o sociální pohádku, která je silně ovlivněna myšlenkou bohatý = zloděj a špatný člověk.
- Polární záře – pokus o román – napsal pouze zlomek
- Tři hry – obsahuje tato dramata: Nemocnice, Hrob a nejvyšší oběť
- Do boje, lásko, leť – soubor Wolkrových básní (obsahuje např. básně Dívka, Nemocný, U rentgenu, Epitaf, Umírající…) a dopisů jeho přítelkyni Máni Koldové z doby, kdy vážně onemocněl a byl převezen do sanatoria v Tatranské Poljance
Rozbor: Host do domu (1921)
Základní charakteristika:
- Literární druh: lyricko-epické dílo
- Literární žánr: básně
- Umělecký směr: vitalismus, proletářská poezie
-
- Poezie prostých věcí
- Vyjádření radosti ze života, vliv domova – šteští, radost, klid a rodinná pohoda
TÉMATIKA
- 3 oddíly:
- Chlapec – verše vyjadřují důvěru v život, optimismus, blízký vztah k nejobyčejnějším věcem (básně Chlapec, Poštovní schránka)
- Ukřižované srdce – tento oddíl si všímá bídy a utrpení; poezie solidarity a vzpoury (báseň Dláždění)
- Host do domu – touha po harmonii a důvěrný pohled na svět připomínají oddíl první, chybí ovšem výrazná dětská stylizace, smrt je chápána jako přirozená součást života, brána do nového probuzení; básník se vyznává z lásky k tomuto světu.
- Objevuje se zde pokorný pohled na svět, soucit (křesťanský) s chudými a trpícími, lyrizace všedních věcí a všedního dne.
- K věcem kolem sebe přistupuje jako k živým bytostem a rozmlouvá s nimi (např. báseň Poštovní schránka, Věci, …).
- V díle prezentuje názor, že rozpory se mají řešit láskou.
INSPIRACE
- Autor chce udělat svět krásnějším, inspirací jsou mu oblíbené, nebo úplně obyčejné věci
- Poukazuje také na svá oblíbená místa (svatý kopeček)
NÁZEV
- Původní název Wolkerovy knížky zněl Ráj srdce, zatímco Kalistův opus se jmenoval Host do domu. Oba přátelé si pak názvy svých děl vyměnili.
POSTAVY
- Středem básnického prostoru je lyrický subjekt (básníkovo alter ego), vyjadřující své vjemy, pocity, svá přesvědčení i střípky svých zážitků, reminiscencí či představ
- Sám se charakterizuje jako „dospělý chlapec, student a socialista“ (báseň Svatý Kopeček)
- Objevují se zde také postavy dětí, zamilovaných párů, vojenských odvedenců a smutných dívek (báseň Rekruti), ale i opilců (báseň Ze soboty na neděli)
- Postavy jsou vybaveny pouze těmi nejtypičtějšími vlastnostmi (např. maminka je starostlivá)
- Jen v závěrečném Svatém Kopečku mají postavy kamarádů konkrétní jména a jsou opatřeny detaily z všedního života (dozvídáme se o jejich povolání apod.)
JAZYK
- Většina básní je rýmovaná, objevuje se zde rým sdružený i střídavý, výjimečně také složitější rýmové struktury.
- Svatý kopeček – inspirace Apollinérovým pásmem
- Pravidelný, výrazný rytmus a krátké verše zdůrazňují až písňovou jednoduchost formy
- Hlavním stylovým prostředkem je průzračná, snadno čitelná metafora
- Autor hojně používá personifikace a zdrobnělin, aby jazykově vyjádřil své básnické gesto
KOMPOZICE
- básně nevelké rozsahem (vyjma básně Svatý Kopeček)-
- prostý verš
- příznačný motiv očí a srdce
- verše přiřazované jeden k druhému jakoby samovolně
- na základě melodiky a rytmu volného verše a proudu ústního projevu
- využití gradace, přítomnost náboženských pojmů ( Bůh, andělé,..)
OBSAH SBÍRKY
První oddíl
- Některé básně jsou velmi autobiografické (odchod do Prahy na studia, stesk po domově, jako např. v básni Svatodušní svátky) Chlapec se seznamuje se světem, „s kamením“, hledá „cestu“ (báseň Vzdálená milá), místo mezi lidmi (báseň Žně)
- Obdivuje prosté věci, které si polidšťuje, zdůvěrňuje (básně Poštovní schránka, Kamna)
- V básních jsou časté náboženské motivy, např. v básni Žebráci Pánaboha zdůvěrňuje, polidšťuje (Pán Bůh chodí na návštěvu k lidem jako žebrák). Ve sbírce najdeme také milostnou lyriku (báseň K svátku mé milé)
Druhý oddíl
- V druhém oddílu Ukřižované srdce se už objevují výrazné sociální motivy, obrazy bídy, utrpení. Milostná lyrika má hořký tón (báseň Návrat, Zamilovaný).
Třetí oddíl
- Začíná stejnojmennou básní Host do domu. V ní básník otevírá dokořán svůj dům i srdce podle lidové moudrosti „Host do domu – Bůh do domu“. V básni se objevují biblické motivy (básník se vydal s přítelem na cestu, vede je tisíce hvězd apod.)
- Básník opouští dětské vidění světa. Objevuje se motiv smrti, kterou básník pojímá jako běžnou součást života (báseň Smrt: „smrt jsou jenom bílá boží muka na rozcestí, v poli“)
- Vyznává se k lásce ke všem lidem i k celému světu (báseň Věci: „miluji věci a také miluji celý svět“).
- Závěrečná báseň Dnešek je jakýmsi obrazem uzrání básníka, který nalezl životní jistotu.
- Budoucnost v básních líčí optimisticky a budoucí svět jako dokonalý (básně Poutníci, Smrt, Ze soboty na neděli: „Ještě dnes ráno bude neděle“).
- Revolučnost, motiv vzpoury najdeme v básni Dláždění: „dláždění, kamenná organizace / dalo se na pochod ulicí / ohromilo střechy prapory tisíci / s ušlapanými lidskými tvářemi“).
- Básník také realisticky vidí svět se všemi jeho stinnými stránkami (básně Ze soboty na neděli, Host do domu: „na konci dědiny / rostou tiché květiny / ale tu v předměstí / roste jen bída a neštěstí“).
JEDNOTLIVÉ BÁSNĚ
Pokora
- Vyjádření prostoty, pokory, chlapecké naivity, skromnosti, upřímnosti a čistoty citu; základní obraz – kapka rosy na lučním kvítku (asociace s bosým chlapečkem), o níž se opírá dlaní nebe, aby nespadlo
Poštovní schránka
- Obdiv k prosté věci, její poetizace, lyrizace
- Využití přirovnání, kontrastu, metafory, personifikace
- Podobně okouzlení a obdiv k prosté kráse věcí a jevů – báseň Dláždění, Kamna aj.
Žně
- Krása letní přírody, období žní, vznešenost lidské práce, básníkova družnost, pocit sounáležitosti, metoda postupně rozvíjené metafory, gradace
Věci
- Projev lásky k obyčejným věcem a světu, dialog s věcmi, zživotnění, personifikace,
- úžas nad básnivostí světa a věcí; postup gradace, využití přirovnání, paralely
Svatý kopeček
- odlišnost obsahu i formy (rozsáhlá báseň, proměna poezie okouzlení, soucitu a touhy po harmonii v poezii společenské aktivity)
- báseň – myšlenkově závažnější, doklad změny básníkova pohledu na svět -> opouští idylické pojetí světa
- pocit básníkova štěstí spjat se štěstím všech (cit lidské družnosti a vědomí mravní odpovědnosti vůči společnosti
- lyrický subjekt („já“) se proměňuje v oslovující „my“, touha vytvořit spravedlivý svět
- Vrací se v ní do rodného kraje, kdy přijel z Prahy k nemocné babičce – potěšit ji a rozveselit. Prochází se po lese, potkává přátele a spolužáky, vypráví si s nimi o Leninovi. Všímá si, jak se vše kolem změnilo. Změnil se i on – už není malý chlapec, ale „student a socialista, věřící v sebe, železné vynálezy a dobrého Ježíše Krista“. Přitom je odhodlaný spolu s ostatními „uzdravit svět“ a vyzývá k odporu: „ať to, v co věříme dnes, též zítra provedem.“
