Kniha: Memento
Autor: Radek John
Přidal(a): Michaela
Radek John
- narodil se 6. prosince 1954
- český spisovatel, publicista, moderátor, politik
- po maturitě studoval scenáristiku a dramaturgii
- byl redaktorem časopisu Mladý svět (reportáže o narkomanech, prostitutkách,..)
- zabývá se současnými společenskými problémy
- scénáristická tvorba
Dílo:
- „Džínový svět“ – byla napsána generační výpověď o mládeži
- „Začátek letopočtu“ – sociální a psychologické problémy svobodných matek
- „Jak jsem viděl Ameriku“ – kniha reportáží z USA
- „Drogy“ – spoluautor MUDr. Jiří Presl
- „Memento“
Literárně-historický kontext
Období: literatura po roce 1968
- ke konci 60. let dochází k uvolňování ve společnosti i literatuře
- oprošťování od cenzury
- období tzv. “normalizace” – od počátku 70. let – totální kulturní úpadek, svobodná kulturní atmosféra zničena, mnoho spisovatelů volí raději emigraci
- v listopadu 1970 musí zaniknout Svaz spisovatelů a opět se začíná mluvit o “socialistickém realismu”
- česká literatura se dělí do tří směrů:
1) Oficiální domácí literatura
- i oficiálně povolená díla dosahují slušné úrovně – se objevují silné talenty
- hlavním kritériem kvality angažovanost (= souhlasné přikyvování linii), loyalita, aspoň snaha vyhovět režimu
- stále víc působí autocenzura – narušený tvůrčí volný proces, mrzačení charakterů způsobuje snižování úrovně děl a tvorby vůbec
- autoři: Ota Pavel, Bohumil Hrabal, Vladimír Páral
2) Český samizdat
- na rozdíl od 50. let se mohla vyvinout rozsáhlá neoficiální domácí “disidentská” kultura
- vznikají “samizdatové” edice např.: Edice Petlice (L. Vaculík), Česká Expedice (Olga a Václav Havlovi)
- díla nebyly možné masového rozšíření mezi čtenáře
- autoři: Milan Kundera, Josef Škvorecký, Ivan Klíma
3) Exilová literatura
- v zahraničí vznikají nakladatelství řízená emigranty, kde se tisknou díla autorů ve vlasti zakázaných např.: Sixty-Eight Publishers (J. Škvorecký a Z. Salivarová, Toronto), Poezie mimo domov (Mnichov), Rozmluvy (Londýn)
- po listopadových událostech r. 89 ztrácí výše uvedené rozdělení literatury význam
- vznikají nové časopisy a nakladatelství, konečně jsou doma nově vydávána díla autorů světových jmen
- autoři: Václav Havel, Milan Uhde
Další autoři:
Ota Pavel
- prozaik a novinář, skvělý výpravce
- velký vliv otce – Žid – vztah k přírodě, ke sportu, k rybaření
- po válce sportovní redaktor v rozhlase, pak v čas. Stadion
Dílo:
„Smrt krásných srnců“
„Jak jsem potkal rybu“
„Pohár od Pánaboha“
Vladimír Páral
– psal romány z prostředí chemických továren (sám byl chemik)
Dílo:
„Milenci a vrazi“
„Soukromá vichřice“
„Profesionální žena“
Bohumil Hrabal
- český prozaik
- jeden z nejvýznamnějších a nejosobitějších spisovatelů druhé poloviny 20. století
- nejpřekládanější český autor 20. století
Dílo:
„Postřižiny“
„Obsluhoval jsem anglického krále“
„Ostře sledované vlaky“
Rozbor díla: Memento
- Literární druh: epika
- Literární žánr: reportážní román
- Doba kdy se příběh odehrává: 70. a 80. léta 20. století
- Místo kde se příběh odehrává: Praha
Tato kniha přináší příběh mladého narkomana, napsaný podle skutečné události. Hlavní hrdina je Michal Otava a s drogami se poprvé potká v partě, kde pozná i svojí dívku Evu. Oba se stali závislí a začali se dopouštět zločinů, které je poté dovedli do vězení a nápravných odvykacích zařízení. Příběh také provází neustálé rozepře a rozchody mezi Michalem a Evou. Zde se příběh několikrát opakuje tím, že se Eva s Michalem dopustí trestného činu a jsou uvězněni, když se vrátí z vězení tak si slibují, že už si drogu nikdy nevezmou a však tenhle slib nikdy nedodrží. Eva byla i dvakrát těhotná, ale o svoje dítě vždy kvůli drogám přišla. Po jednom návratu z vězení Michal zjistí, že je Eva mrtvá. Byla to pro něho obrovská rána a kvůli své paranoie je přesvědčen o tom, že jí zabili členové jeho staré party. Avšak kvůli své závislosti na drogách trpí neustálými halucinacemi a myslí si, že ho někdo sleduje. Nakonec vymyslí, jak pomstít Evu. Vymyslí smrtelnou drogu pro lidi, co Evu zabili, ale ty ho obelstí a nakonec se Michal dostane v kritickém stavu do nemocnice. Michal se ze svého otřesného stavu dostal, avšak po čase ho nalezla matka v jeho bytě a lékaři už nebyli schopni už obnovit některé mozkové buňky, které byly trvale poškozeny. Příběh končí odvozem Michala do blázince. Na konci knížky se můžeme setkat s epilogem, v kterém nás informují o tom, že po propuštění z blázince byl Michal nalezen ve svém bytě už v takovém stavu, že se s ním nedalo dělat nic jiného než ho převést do psychiatrického pavilónu pro pacienty s trvalým poškozením mozku.
Kompozice:
- Děj románu není vyprávěn chronologicky, ale retrospektivně.
- Přítomnost, ve které se Michal nachází v nemocnici, je neustále přerušována útržkovitými vzpomínkami na minulost, což čtenáři postupně odhaluje příčiny jeho stavu.
Jazyk:
- vypravování, přímá řeč, časté dialogy
- slangová řeč (perník, flák), vulgarismy, metafory, personifikace
- převažuje nespisovná čeština
- převažují jednoduché věty nebo krátká souvětí
Charakteristika postav:
- Michal Otava – nenapravitelný toxikoman, podléhá drogám, v díle je doslova popsán proces chátrání jeho osobnosti, v drogách hledá únik z těsného a necitlivého domácího prostředí a nudy
- Eva Popelková – přítelkyně Michala, dívka bez pevné vůle a vytrvalosti, schopná pro drogu naprosto všeho – i nevěry
- Richard Růžička – vůdce „party“, zkouší na ostatních své experimenty s drogami, nezodpovědný
- Michalovi rodiče – omezují jeho přirozenou potřebu (zákazy, příkazy), nedostatek citových vztahů
Hlavní myšlenka knihy:
Autor se snaží varovat před vážným nebezpečím moderní civilizace. Poukazuje na téměř mizivé procento úspěšnosti léčby.
Vlastní názor:
Myslím, že kniha je napsána velmi dobře, protože čtenář si při čtení dokonale představí, jak strašný a stereotypní je život narkomana. Věčné shánění dávky, abstinenční příznaky a pořád všechno dokola.
Dodatečné informace
– kniha byla zfilmována v roce 1989, režie Vít Olmer
Doplňující poznámka k dílu: Retrospektivní kompozice postupně odhaluje příčiny Michalova stavu a podporuje varovné vyznění knihy, která sleduje opakující se mechanismus závislosti, léčby a návratu k drogám.
Postavy a závislost: Michal a Eva se opakovaně snaží po návratu z vězení začít znovu, ale slib abstinence nedokážou dodržet. Jejich vztah je proto stále silněji určován drogami, trestnou činností a ztrátou běžných životních jistot.
Jazyk a prostředí: Nespisovná čeština, slangové výrazy, vulgarismy, přímá řeč a časté dialogy podporují dojem bezprostředního svědectví. Krátké věty a reportážní způsob podání odpovídají drsnému prostředí, které román zachycuje.
Literární souvislosti: Rozbor zasazuje autora do české literatury po roce 1968, kdy se vedle oficiálně vydávané tvorby rozvíjel samizdat a exilová literatura. Uvádí také Otu Pavla, Vladimíra Párala a Bohumila Hrabala jako další významné autory sledovaného období.
Vyznění: Závěr Michalova příběhu zdůrazňuje nevratné následky dlouhodobé závislosti. Varovný charakter knihy nespočívá jen v popisu drog, ale také v postupném rozpadu vztahů, odpovědnosti a schopnosti vrátit se k běžnému životu.
