Rub a líc – rozbor díla

 

Kniha: Rub a líc

Autor: Jiří Voskovec, Jan Werich

Přidal(a): TerkaCZ

 

Autoři díla

Jiří Voskovec (1905–1981) a Jan Werich (1905–1980)

• Dvojice významných českých divadelníků, autorů, scénáristů, herců, satiriků a textařů, která působila v Osvobozeném divadle v letech 1927–1938.
• Známí pro originální kombinaci kabaretu, moderní grotesky, hudebních vložek a ostré společenské satiry. Jejich spolupráce začala už během studií, v duchu avantgardy a surrealismu.
• Po uzavření Osvobozeného divadla v roce 1938 emigroval Voskovec nejdříve do Francie, později do USA; Werich zůstal v Československu, v poválečném období působil v Divadle ABC.
• Jejich tvorba byla silně ovlivněna politickým děním (včetně vzestupu fašismu, nacismu a později komunistického režimu), často reflektovali aktuální společenské události, boj za demokracii a svobodu, humanismus a kritiku mocenských manipulací.
• Voskovec i Werich přispěli zásadně k rozvoji české satiry, politického a angažovaného divadla, jejich díla jsou dodnes ceněna pro svou nadčasovost a kulturní význam.

 

Významná díla:

• Vest Pocket Revue (1927)
• Golem (1931)
• Caesar (1932)
• Osel a stín (1933)
• Kat a blázen (1934)
• Balada z hadrů (1935)
• Těžká Barbora (1937)
• Pěst na oko (1940; emigrantský kabaret)

 

Literárně-historický kontext

Doba vzniku

• Hra vznikla v roce 1936 v atmosféře politické a hospodářské nejistoty v Československu – devalvace koruny, rostoucí nezaměstnanost, dělnické stávky, vliv nacistického Německa.
• Premiéra proběhla 18. prosince 1936 v režii Jindřicha Honzla.
• Protifašistické zaměření hry vyvolalo společenskou diskusi i politické útoky ze strany pravicově orientovaných kruhů.
• U levicové části veřejnosti byla hra přijata pozitivně a vnímána jako odvážný příspěvek k obraně demokracie.

 

Literární kontext

• Vycházeli z tradice evropského avantgardního divadla (inspirace dadaismem, futurismem, Brechtem), významný vliv měl kabaretní styl německého a francouzského divadla.
• Jejich práce navazovala na snahu moderního divadla o přímý dialog se společností, prolomení divadelní iluze, angažovaný a politický rozměr.
• V českém prostředí představovali vrchol meziválečné dramatiky, svými hrami formovali moderní českou satiru a ovlivnili několik generací dramatiků, textařů i filmových tvůrců.

 

Divadelní poetika a jevištní inovace

• Typická kombinace kabaretního stylu, grotesky, politické satiry a improvizace.
• Časté prolomení čtvrté stěny – přímé oslovování diváků, komentování aktuální politické situace.
• Interakce s publikem slouží k posílení angažovanosti a podnícení k občanskému postoji.
• Humor, jazykové hříčky, slovní parodie a ironie jsou prostředky k podání vážného politického obsahu.

 

Další autoři:

• Karel Čapek (1890–1938)
  • Jeden z nejvlivnějších českých spisovatelů, dramatiků a novinářů meziválečné éry.
  • Díla: R.U.R., Věc Makropulos, Bílá nemoc, Matka, Krakatit, Válka s Mloky.
• Eduard Bass (1888–1946)
  • Spisovatel, kabaretiér, novinář.
  • Díla: Cirkus Humberto, Klapzubova jedenáctka – spojení humoru, grotesky, satiry.
• Jaroslav Ježek (1906–1942)
  • Skladatel a klavírista, dlouholetý spolupracovník Voskovce a Wericha.
  • Hudba k inscenacím Osvobozeného divadla a slavným písním: „Tmavomodrý svět“, „Svět patří nám“.
• Vítězslav Nezval (1900–1958)
  • Básník, jeden z vůdců poetismu a surrealismu v ČR; člen Devětsilu.
  • Díla: Manon Lescaut, Absolutní hrobař, Edison.

 

Rozbor díla: Rub a líc (1936)

Základní informace

• Název díla: Rub a líc
• Autoři: Osvobozené divadlo (Voskovec & Werich)
• Rok vzniku: 1936
• Žánr: satirická komedie s politickým přesahem

 

Téma

• Politická manipulace a propaganda.
• Boj dělníků za svá práva.
• Identita jednotlivce ve společnosti.
• Vliv médií na formování veřejného mínění.
• Satira fašismu a diktatury.
• Sociální spravedlnost.

 

Hlavní myšlenka

• Jde o varováním před lhostejností a pasivitou společnosti tváří v tvář nástupu totalitních ideologií. Významným poselstvím je výzva k občanské odvaze, jednotě a odmítnutí násilí jako prostředku k prosazování změn. Kritika fašismu a politické manipulace.
• Reflexe společenských a sociálních otázek tehdejší doby.
• Podpora jednoty a odvahy dělnického lidu proti manipulaci mocných.
• Ukázka, že pravé hodnoty nejsou v postavení, nýbrž v lidskosti a solidaritě.
• Význam angažovanosti každého člověka v boji za svobodu a demokracii.

 

Motivy

• Politická kariéra budovaná na neznámé minulosti.
• Stávky, boj dělníků za práci a důstojnost.
• Manipulace s informacemi (rozhlas).
• Odhalení identity hlavního hrdiny.
• Symbolika dvojice Krev a Mlíko, jejich omyly a groteskní situace.
• Láska, přátelství, odchod od rodiny ve jménu vyšších ideálů.
• Hudební motivy: písně jako prostředek zesílení myšlenky (“O Španělsku si zpívám”, “Rub a líc”, “Strejček hlad”, aj.).

 

Námět

• Inspirace aktuálním děním v Československu (devalvace koruny, nárůst nacistických vlivů, politická nestabilita).
• Hra vznikla jako reakce na atmosféru veřejné nejistoty v roce 1936.
• Paralela k dění v Evropě (Hitler, otázka fašistického řádu).
• Utilizace groteskně pojaté postavy dělnického předáka, který je zároveň ztraceným továrníkovým synem.
• Motiv dějové linky, ve které se hrdina nestydí za svůj původ a věrnost svým ideálům.

 

Jazyk a styl

• Jazyk je spisovný s prvky slangu a politické rétoriky, občas hovorové.
• Dramatická ironie, satirické metafory, slovní hříčky: např. “Líc a rub fašismu” a “sociální nátěr a kapitalistická podstata”.
• Dialogy střídají grotesku s vážným tónem (typické pro Voskovce a Wericha).
• Děj záměrně přehání rysy politických karikatur, což slouží jako varování před skutečnými hrozbami.
• Časté jsou ironické narážky na politickou situaci 30. let, např. prostřednictvím paralel s fašistickým Německem.
• Použití aforismů, metafor, hry s identity (“Klokan” jako překrývání minulosti).

 

Kompozice a struktura díla

• Hra má prolog a 19 obrazů.
• Dvě časové linie (poměrně ojedinělé u Voskovce a Wericha).
  • Současnost a blízká budoucnost.
  • Současnost má v tomto pojetí ovšem podobnou funkci jako princip historického podobenství, totiž tematizovat události, které, jak píšou autoři v předmluvě hry, najdete každého jitra ve skutečnosti, prolistujete-li kterékoliv noviny.
• Expozice: Prolog a první setkání ústředních postav – Krev, Mlíko, Klokan.
• Kolize: Klokan se stává dělnickým předákem, dostává se do střetu se systémem.
• Vyvrcholení: Objevení zbraní, politické napětí, demonstrace.
• Rozuzlení: Klokan volí věrnost dělníkům před rodinou, stávka vede k symbolickému vítězství lidu.
• Rytmus děje je tvořen střídáním politických debat, groteskních scén Krev a Mlíko i dělnických sporů. Hudební vložky dynamizují pohyb hry.

 

Vypravěč a scény

• Bez klasického vypravěče, děj je utvářen dialogy a situacemi mezi postavami.
• Výrazná role prologu, typická pro Osvobozené divadlo.
• Používání písní a komentářů jako součást scénické stylizace, občasné režijní poznámky.

 

Charakteristika postav

• Josef Klokan/Emil: Muž nalezený v bezvědomí na kolejích, trpí ztrátou paměti. Jeho neznámá minulost z něj dělá ideálního kandidáta pro kariéru politika podle Dexlera. Klokan se ale odmítá stát nástrojem propagandy a staví se na stranu dělníků. Hlavní postava, dělnický předák, odvážný, loajální k ideálům, zároveň majitelka továrny je jeho skutečnou matkou, ke které však odmítá návrat.
• Paní Noelová: Majitelka fabriky, propojená s Dexlerem, nakonec se ukáže, že hlavní hrdina je její ztracený syn Emil.
• Dexler: Politický a cynický manipulátor, představuje typ “loutkovodiče” v kampani, touží ovlivňovat dění přes média.
• Kazimír Konrád: Symbol fašistického typu, strůjce politicko-manipulativních praktik. Dexlerův „výtvor“, symbolizuje paralelu s Hitlerem – dostává se k moci s pomocí manipulativní propagandy a slibů o práci a chlebu pro lid.
• Krev a Mlíko (Voskovec & Werich): Groteskní dvojice, symbolizuje omyly, naivitu a “hlas lidu”; jejich dialogy poskytují odlehčení a satirický nadhled. Průběžně komentují a ironizují společenské poměry, na vlastní kůži zažívají pád ze společenského vrcholu na dno. I když mají komickou funkci, patří k nositelům hlavního dějového rámce.
• Klokanovi dělníci: Podpora a zdroj síly hlavního hrdiny.
• Markéta: Hlasatelka z rádia, milostný zájem Klokana.
• Vedlejší postavy: Ředitel továrny Hart, vedoucí proletariátu, profesor Alex, strážníci aj. (mění funkce, posouvají děj svými postoji a replikami).

 

Významné motivy a symbolika

• Politická manipulace a propaganda – Dexler: „O vaší osobě ví každý, ale o vaší minulosti nikdo, ani vy. A to je základ pro politickou kariéru…“
• Konflikt práce a kapitálu – Dělnická stávka proti machinacím majitelů továren a „novému pořádku“.
• Jednotlivci vs. kolektiv – Klokan odmítá privilegia a zůstává věrný svým ideálům a dělníkům.
• Dialogy Krev a Mlíko – Ironická kritika maloměšťáctví a společenských konvencí, slovní hříčky, vtipné parafráze běžných situací.
• Rozhlas a výzva k odporu – Vyvrcholení v závěru, kdy je národ vyzván ke sjednocení proti fašistické diktatuře.

 

Časoprostor

• Doba: 30. léta 20. století, Československo.
  • Hra zahrnuje dvě časové linie odehrávající se v letech 1934–1936 a 1937.
• Místo: Město, továrna Noel, nemocnice, skladiště, rozhlas; hlavní dějová linie je spjatá s dělnickým prostředím a politickým napětím.

 

Stručný obsah

Josef Klokan, dělnický předák, trpí amnesií po úrazu a stává se symbolem boje dělníků za svá práva. Dexler ho chce využít pro politickou manipulaci, Klokan však odolává vlivu mocných. Vyvrcholením je odhalení identity – je ztraceným synem továrníkovy Noelové, přesto se rozhodne zůstat s dělníky a bojuje za jejich práva proti Kazimíru Konrádovi, který plánuje převrat. Po odhalení skladu zbraní se hnutí sjednotí, Kazimír je poražen a dělnický lid slaví vítězství.

 

Podrobný děj

V první scéně jsou Voskovec a Werich netypicky uprostřed děje, setkávají se s Klokanem, kterého přivážejí z příkopu v bezvědomí. V nemocnici zjistí, že Klokan trpí amnesií a přijímá nové jméno. Dexler organizuje propagandistickou kampaň s cílem dostat Klokana do politického čela. Klokan se potkává s Markétou a stává se dělnickým předákem v továrně Noel. Dělníci jsou manipulováni Kazimírem Konrádem a jeho skupinou, probíhá stávka, dělníci jsou uvězněni, hrozí ztráta zaměstnání. Klokan vyjednává s paní Noelovou, odhalí svou rodičovskou identitu, ale odmítne „snadný” návrat, zůstává s dělníky. V závěru Krev a Mlíko omylem objeví skladiště zbraní pro „Pruhované Košile“ (fašistické uniformy), když si mysleli, že se vloupali do skladu potravin. Rozhlasová hlasatelka Markéta přes rádio svolává odpor (její projev je ilegální vysílání varující před nebezpečím Pruhovaných Košil a Kazimíra Konráda). Lid spojí síly a poráží Kazimíra Konráda a jeho pruhované košile. Závěr je spoilerován v duchu angažované radosti a milostného happyendu – Klokan s Markétou. Hudební motivy podtrhují nápadnost politického poselství.

 

Hudební složka

• Hudbu složil Jaroslav Ježek, texty Voskovec a Werich.
• Významné písně: „Svět patří nám” -> stala se titulní písní filmu, „Rub a líc”, „Strejčku hlad”, „O Španělsku si zpívám”.
• Písně propojují děj, podtrhují myšlenkové poselství a slouží i jako forma politické výzvy.
• Hudební vložky střídají náladu mezi groteskou a patosem, čímž posilují dramatický účinek.

 

Symbolika a alegorie

• Pruhované košile – alegorie fašistických militantních skupin.
• Kazimír Konrád – prototyp demagogického vůdce, paralela s A. Hitlerem.
• Neznámá minulost Klokana – symbol manipulovatelnosti identity a osobního příběhu pro politické cíle.
• Krev a Mlíko – satirická reflexe společnosti, zesměšnění naivity a maloměšťáctví.

 

Kritika, vliv díla, další zpracování

• Hra Rub a líc je v kontextu české dramatiky zásadním příspěvkem k žánru politicko-satirické komedie a stále platnou výzvou k občanské angažovanosti a odporu vůči diktátorským tendencím.
• Hra ovlivnila budoucí politickou satiru a formování českého „angažovaného divadla“.
• Zfilmováno 1937 pod názvem Svět patří nám

 

Citace ze hry

„Národ není shromáždění učenců, nýbrž masa lidí, kteří myslí co nejméně. U lidu rozhoduje daleko víc citové rozpoložení než chladná rozvaha…“

„Demokracie v nebezpečí. Kazimír Konrád chystá násilný převrat… Voláme celý národ. Pomozte bránit demokracii!“

 

Vlastní zhodnocení, aktuálnost díla

Rub a líc je nejtendenčnější a současně nejbojovnější hra Voskovce a Wericha z období Osvobozeného divadla. Pravdivě zrcadlí atmosféru 30. let, nástup fašismu i znepokojení československé společnosti. Jádro hry spočívá ve skvělé parodii, satirickém zpracování manipulace mocných a ve zdůraznění síly “obyčejného” člověka. Významné jsou přesahy do tehdejší politické situace i využití hudebních čísel, která posilují zážitek a nutí k zamyšlení. Drama je důkazem odvahy a divadelní invence tvůrců, humorem prorážejícím vážnou tóninu doby.

Dílo je aktuální svým odsouzením extremismu, manipulace a selhání demokratických mechanismů.