Závěť (Velký testament) – rozbor díla k maturitě (2)

 

Kniha: Závěť (Velký testament)

Autor: Francois Villon

Přidal(a): MartinaKaplan

 

 

 

Závěť S (1461)

  1. Umělecké období – renesance
  • Základní znaky doby
    • Obrození antiky
    • Touha po vzdělání, pravdivém poznání člověka a života (X křesťanským dogmatům, poznávání Boha)
    • Kult smyslů a rozumu (X kultu víry)
    • Růst sebevědomí jednotlivce
    • Rozvoj literatury v národních jazycích (X latině)
    • Mnohostrannost umělců – renezanční osobnost (např. Leonardo da Vinci)
    • Nejčastěji lyrika

 

  1. Autor – Francois Viilon
    • 1429-1463, Francie
    • Básník
    • Rodné jméno: Francois de Montcorbier/des Loges
      • Villon od pařížského kaplana, nejspíš z vděčnosti
    • Z chudých poměrů – ujal se ho kaplan Guillaume de Villon – poslal jej na Sorbonnu
    • Školu dokončil – nakonec zvolil bohémský způsob života
      • Předchůdce prokletých básníků
    • Rebelující spolky, víno-ženy-zpěv
    • Několikrát odsouzen
      • Šarvátky v opilosti, souboje, loupení, výtržnictví, 1455 vražda kněze – trest smrti – amnestován – vyhoštěn z Paříže
    • Označován jako první moderní básník
    • Jarmila Loutková – Navzdory básník zpívá

 

  • Charakteristika díla
    • Mísení vysokého a nízkého stylu – dvorská poezie X vulgarita, obhroublost
    • Ironie, sarkasmus, výsměch (společnosti, smrti, vlastní chudobě, pokrytecká pastýřská poezie – psali šlechtici)
    • Kontrast cynismu, ironie a hlubokou upřímností
      • Oxymorón

 

Balada

Já u pramene jsem a žízní hynu,

Horký jak oheň, zuby drkotám;

Dlím v cizotě, kde mám svou domovinu;

Ač blízko krbu, zimnici přec mám;

Nahý jak červ, oděn jak prelát sám;

Směji se v pláči, doufám v zoufání;

Mně lékem je, co jiné poraní;

Mně při zábavě oddech není přán;

Já sílu mám, a žádný prospěch z ní;

Srdečně přijat, každým odmítán.

 

  • Villonská balada
    • 3 rýmové koncovky, střídavě obkročný rým
    • 3 strofy (7-12 veršů) + dozpěv (4-5 veršů)
    • Opakující se poslední verš = refrén
    • Používali: Vrchlický, Nezval

 

  • Rondo
    • 2 až 3 sloky, v každé sloce se opakuje hlavní myšlenka

 

  • Další díla
    • Odkaz (Malý testament)
      • 1456, ztřeštěné mládí, před vyloupením teologické fakulty
    • Balady v žargonu
    • Další villonské balady a ronda

 

  • Další autoři tohoto období
    • Dante Alighieri (IT, 13. – 14. st.)
      • Florencie, kritik doby, vyhnanec
      • Ještě ve středověku = průkopník renesance
      • Božská komedie
    • Giovanni Boccaccio (IT, 14. st.)
      • Zakladate novodobé prózy
      • Kritik soudobé společnosti
      • Dekameron
    • Francesco Petrarca (IT, 14. st.)
      • Básník lásky a pozemského života
      • Sonet = 4+4+3+3
      • Sonety Lauře
    • Francois Rabelais (FR, 15. – 16. st.)
      • Satirik, kritik zla a lidských chyb
      • Gargantua a Pantagruel
    • Miguel de Cervantes y Saavedra (ŠP, 16. – 17. st.)
      • Důmyskný rytíř don Quijote de la Mancha
    • GeoffreyChaucer (EN, 14. – 15. st.)
      • Cantenburské povídky
    • William Shakespeare (EN, 16. – 17. st.)
      • Dramata, sonety
      • Macbeth
  1. Dílo
  • Literární druh – lyrika
  • Žánr – villonská balada
  • Próza
  • Tematický plán
    • Viz DOKUMENT OBSAHY
    • Téma – básně lze rozdělit do pěti částí:
  1. básník charakterizuje sám sebe a píše o propuštění z vězení.
  2. ohlíží se za svou minulostí a hodnotí ji.
  3. vévodí motivy smrti
  4. část je zaměřena na přátelství a na ženskou krásu.
  5. modlitba k Panně Marii, kterou věnoval matce

 

  • Námět – básníkův život

 

  • Postavy
    • Moc nepopisuje postavy, spíše se soustředí na to, jaké jsou postavy uvnitř
    • Inspirace – lidé z okolí (jeho bývalé lásky, biskup Tybaltd’Aussigny
    • Narážky na biblické a mytologické postavy

 

  • Období – počátek renesanční Francie
  • Prostředí – Francie
  • Více dějových linií

 

  • Kompoziční plán
    • 172 osmiveršových strof – v 16ti baladách
    • Ich – forma

 

  • Jazykový plán
    • Typy básní
      • Vysokého stylu (náboženské písně…)
      • Nízkého stylu (pijácké motivy, obhroublé výrazy)
    • Veršovaná forma
    • Tehdejší hovorový jazyk (+vulgarismy) = archaismy
    • Častá přirovnání
    • Anafora (opakování na zač. verše)
    • Apostrofa (oslovení) –„Ó, pýcho zlá, jež chudáka štveš v zmar.”





Další podobné materiály na webu: