Kniha: Malý princ
Autor: Antoine de Saint-Exupéry
Přidal(a): Studijni-svet.cz
Antoine de Saint-Exupéry
- Život a tvorba jsou velice sourodé. Důležité je zejména povolání letce a psychické založení – citlivost, ušlechtilost. Několikrát havaroval a cestoval do exotických prostředí.
- Soudobé civilizaci vytýkal omezené jednostranné vnímání světa, tematicky čerpal z jeho vášně – letectví.
- Romány o životě letců Kurýr na jih a Noční let, prostřednictvím příběhů se zamýšlel nad lidským životem. Meditativní román Citadela – pokusil se shrnout své názory na život a svět v básnickém podobenství, nedokončil…
Další díla:
-
- Země lidí
- Noční let
- Malý princ
- Letec
Literárně historický kontext
Politická situace:
- Neklidné příměří mezi válkami (1918-1938). Na kontinentu vlna revolucí. Uspořádání států řešil versaillský systém. Rozšiřování fašismu, souboj demokracie a totalitních režimů. Hospodářská krize vyústila v politiku appeasementu a Německo sílilo.
Společnosti:
- Běžné obyvatele ovlivnil zejména nástup totalitních režimů a světová hospodářská krize (produkce klesla o 37%! A 30 milionů lidí přišlo o práci).
Umění:
- V architektuře holanské hnutí De Stijl, německý Bauhaus a sovětský konstruktivismus. V malířství vévodil surrealismus a formovali se geometrické abstrakce. Hudba byla inspirována dadaismem a jazzem (tzv. Pařížská šestka). Novoklasicismus prosazoval například Igor Stravinskij.
Literatura:
- Autoři reagovali na změny, jichž byli svědky. Neorealisté navazovali na realismus a naturalismus. Vnější popis rozšířili také o psychycké hnutí a kladli větší důraz na hlubší souvislosti mezi dílčími jevy skutečnosti. Próza se sociální tématikou se zabývala životními podmínkami nižších sociálních vrstev. Filozofickými tématy autoři hledali příčiny vzniku těchto pol. systémů. Dále vznikala experimentální próza, filmové techniky, metody volných asociací a automatického psaní .
Rozbor díla: Malý princ
- Le Petit Prince, 1943
- Obecná charakteristika literárního díla
- Literární druh: epika
- Literární žánr: filozofická pohádka
- Literární směr: meziválečná literatura
Organizace jazykových prostředků (próza:)
- spisovný jazyk
- kniha je primárně určena pro děti (ale i pro dospělé), proto autor používá jednoduché srozumitelné věty a slova
- spousta zdrobnělin
Stylistická charakteristika textu:
- Na začátku a konci je psána chronologicky, při cestování na planetkách retrospektivně ( vzpomíná )
- V knize je použito:
- personifikace (Květina zakašlala), (A růže byly celé zaražené)
- přirovnání (Byla srdci tak milá jako nějaký dárek), (Klesl pomalu, jako padá strom)
- metafora (Ale bude to jako stará opuštěná skořápka)
- hyperbola (A osvětlený rychlík, dunící jako hrom, otřásl domkem výhybkáře)
- epiteton (…chvějící se slunce…)
- přímá řeč, vnitřní monology, obrazná pojmenování, alegorie….
- Nedokončené výpovědi Malého prince (při hovorech s letcem)
- Symboly (liška – chytrá, růže – krásná, pyšná…)
- Znaky původní pohádky ( postavy bez jména ) + znaky moderní pohádky ( zakončení příběhu )
Tematická výstavba (epika)
Téma:
- Střet dětského světa se světem dospělých, někdy je lepší býti dítětem a nebrat vše tak vážně
Motiv:
- přátelství, láska, podstatné věci v životě
Vypravěč:
- Pilot – Ich forma + Er forma ( putování Malého prince )
Doba děje:
- Není určena, ale pravděpodobně 19. století.
Místo děje:
- Malý princ v knize cestuje ze své malé planetky B 612, která není větší než dům na další planetky až po planetu Zemi, ze které se nakonec vrací domů.
Postavy:
- Pilot (vypravěč) – Rozuměl si s Malým princem, přiblížil se mu díky jeho pochopení pro dětský styl myšlení, který už ostatní dospělí dávno ztratili.
- Malý princ – Malý, blonďatý a kudrnatý človíček, který se vydal cestovat do světa kvůli potížím s jeho květinkou a snahou poznat smysl života. Postava je plná nevinnosti, porozumění a zvídavých otázek.
- Květina – Pyšná růže, která si myslela, že je jediná svého druhu. Nedávala znát své city.
- Liška – Moudrá postava, která se nechala ochočit Malým princem a ukázala mu veliký význam přátelství a jedinečnosti jeho květiny.
Děj knihy:
Kniha začíná porovnáváním představivosti dětí a dospělých vypravěčem, který následně vypráví svůj příběh:
Pilotovi (vypravěčovi) se porouchalo letadlo na poušti, kde měl vodu sotva na týden. Najednou ho kdosi probudil, byl to Malý princ a chtěl nakreslit beránka. Pilot mu jich nakreslil spousty, dokud to nebyl ten správný. Postupem času pilot poznával Malého prince, který mu vyprávěl o svém cestování. Nejprve povídal o rodné planetce B 612, kde žil se svou růží, která byla nesmírně pyšná, protože si myslela, že je jediná svého druhu a stále chtěla, aby o ni bylo přehnaně pečováno. Planetka byla opravdu malinkatá, proto bylo třeba pravidelně vytrhávat malé baobaby, aby nevyrostli a neroztrhli ji a také se nesmělo zapomínat vymetat sopky.
Následovalo vyprávění o putování. Nejprve o pyšném králi, který panoval všem, ale vlastně nikomu, protože byl na planetce sám. Potom přišel na řadu domýšlivec, který slyšel jen chválu a chtěl být stále jen obdivován, protože byl nejlepší (a jediný) na planetě. Další byl velice zajímavý pijan, ten pil aby zapomněl, že se stydí za to že pije. Na čtvrté planetce byl byznysmen, který stále přepočítával hvězdy, které mu patřily, protože si na ně myslel první, tudíž byl podle něj nesmírně bohatý. Na další planetce byl lampář, ten každé ráno rozsvítil a večer zhasl lampu. Bohužel den trval minutu a lampář si nemohl odpočinout, protože to byl příkaz. Následoval zeměpisec, který zapisoval vše zeměpisné, ale neměl co zapisovat, protože neměl žádné badatele a zeměpisci nebádají, ale přece jen zapisují.
Sedmá planeta byla Země. Zde se malý princ nejprve seznámil na poušti v Africe s hadem, který mu pověděl, že může každého snadno dotykem vrátit do země, ze které přišel. Poté potkal květinu, poznal ozvěnu a pak narazil na zahradu plnou růží stejných jako jeho květina a byl smutný, protože si myslel, že jeho květina byla jediná svého druhu v celém vesmíru. V další kapitole potkal lišku. Pověděla mu o obrovské ceně a významu přátelství a jedinečnosti. Malý princ díky ní pochopil, že přesto že jeho květina není jediná svého druhu, pro něj vždy jediná bude. Při jeho další cestě potkal princ výhybkáře, co vypravoval vlaky, obchodníka co prodával pilulky uhašující žízeň. Osmý den pilot s malým princem hledali vodu, až našli studnu a pilot začal opravovat letadlo. Princ šel mezitím rozmlouvat s hadem o jeho jedu. Když to pilot zjistil, byl velice smutný, protože se princ chtěl nechat uštknout, aby se vrátil za svojí květinkou, ale nemohl nic dělat. Následující noc se Malý princ vypravil za hadem. Nechal se uštknout. Pomalu klesal a odešel……… ráno pilot už jeho tělo nenašel.
Význam sdělení (hlavní myšlenka):
Autor ve své knize představuje mnoho typů lidských povah a prostřednictvím Malého prince ukazuje nespokojenost nad tehdejší společností. Představuje dobré a špatné vlastnosti lidí a zároveň zdůrazňuje cenu a význam přátelství.
Inspirace dílem
- Malý princ byl mnohokrát zfilmován, například 1974 vznikl muzikální film (režie Stanley Donen).
Reakce na dílo
- Kniha byla přeložena do více než 180 jazyků a dialektů. Prodalo se celosvětově více než 80 milionů kopií a je jednou z 50 nejprodávanějších knih (zdroj Wikipedie).
Poznámky, vlastní postřehy a zajímavosti:
- Na konci putování po nějaké planetce si Malý princ často pomyslel, že jsou dospělí tak zvláštní.
- Kniha samotná je plná poučení a nutí k zamyšlení. Malý princ nesoudí lidské vlastnosti, ale naopak je jen ukazuje a posouzení zůstává na čtenáři.
- Kniha byla zfilmována (1974)
- Autor knihu sám ilustroval
Ukázka:
Liška umlkla a dlouho se dívala na malého prince.
„Ochoč si mě, prosím!“ řekla.
„Velmi rád,“ odvětil malý princ, „ale nemám moc času. Musím objevit přátele a poznat spoustu věcí.“
„Známe jen ty věci, které si ochočíme,“ řekla liška. Lidé už nemají čas, aby něco poznávali. Kupují u obchodníku věci úplně hotové. Ale poněvadž přátelé nejsou na prodej, nemají přátel. Chceš-li přítele, ochoč si mě!“
„Co mám dělat?“ zeptal se malý princ.
„Musíš být hodně trpělivý,“ odpověděla liška. „Sedneš si nejprve kousek ode mne, takhle do trávy. Já se budu na tebe po očku dívat, ale ty nebudeš nic říkat. Řeč je pramenem nedorozumění. Každý den si však budeš moci sednout trochu blíž…“
