Alchymista – rozbor díla k maturitě

 

Kniha: Alchymista

Autor: Paulo Coelho

Přidal(a): Einka+

 

• Populární brazilský spisovatel, dramatik, novinář, psal texty písní, scénárista.
• Navštěvoval jezuitskou školu, vedl život plný extrémů – mládí je poznamenáno rebelstvím.
• Jeho touhou bylo psát, ale to mu rodiče neschvalovali a proto ho posílali do psychiatrické léčebny, kde podstoupil elektrošokovou terapii.
• Na přání rodičů se zapsal na právnickou fakultu – ze školy odešel a žil jako hippie a měl problémy s drogami.
• Jmenován zvláštním poradcem programu UNESCO pro duchovní sbližování a dialog mezi kulturami
• Zajímal se také o magii, cestoval (procestoval Evropu a Asii), pracoval jako textař pro oblíbené brazilské zpěváky
• Ve svých knihách, jejichž hrdiny jsou převážně lidé hledající změnu v životním stereotypu, nabádá k duchovnímu rozvoji a zodpovědnému přístupu k životu.
• Píše také fejetony uveřejňované v mnoha světových novinách
• Nositel mnoha významných mezinárodních ocenění (Crystal Award, řád Čestné legie). Francouzský ministr kultury jmenoval Coelha rytířem Řádu umění a literatury.
• Dnes jeden z nejčtenějších autorů. Knihy byly přeloženy do 59 jazyků a vychází ve 150 zemích.

Díla:

• Poutník – Mágův deník (román)
• Alchymista (román)
• Pátá hora (román)
• Čarodějka z Portobella (román)
• Vítěz je sám (román)

 

Magický realismus

• proud moderní prózy, který je založen na magickém a mytologickém výkladu skutečnosti, ovlivněn tradicemi příslušné kulturní oblasti
• od poloviny 50. let se používá ve vztahu k hispanoamerické literatuře (= španělsky psaná literatura vznikající na území Ameriky)
• neobvyklé literární techniky, často se mluví o „zázračném reálnu“
• u některých autorů stojí mýtus a literatura proti sobě, u jiných se prolínají
• v tajemném světě děl magického realismu se prolíná mytické vesmírno s každodenností tragédie s komičnem, smyšlenka s realitou (sny, mýty, halucinace), život se smrtí
• Magický realismus se rozšířil v literárním hnutí McOndo, ke kterému bývá řazen Paolo Coelho
• Gabriel García Márquez – nejvýraznější představitel magického realismu, kolumbijský novinář a spisovatel, držitel Nobelovy ceny za literaturu z roku 1982

Další autoři této doby

• Michail Bulgakov – Mistr a Markétka
• Günter Grass – Plechový bubínek
• Jiří Kratochvíl – Uprostřed noci zpěv
• G. G. Márquez – Kronika ohlášené smrti

 

Charakteristika díla

• Literární druh: epika
  • o skutečnosti vypravuje (to je stejné i pro drama, nikoli pro lyriku). Má děj, příběh, určení, časové a příčinné souvislosti. Příběh rozvíjen vypravěčem a postavami.
• Literární žánr: psychologický román
  • Typ románové  tvorby, ve které je hlavním tématem vniterný (psychologický) stav ústředních postav. Ty jsou obvykle velmi složité, ale čtenář se z příběhu postupně dozvídá příčiny jejich myšlenek i chování a na konci je obvykle odhalení nebo osvobození od nějaké duševní trýzně.
• Literární forma: próza
  • V popředí je syntaktické členění promluvy, logická stavba vět, obvyklá intonace, gramatická pravidla
  • Připomíná přirozenou formu běžné řeči
  • Základní stavební jednotka je věta zapisovaná do řádek
  • Typické pro vyprávění nebo v dramatu, pro vypravěče a postavy, text je členěn do odstavců, kapitol
  • Prózu nelze ztotožňovat s epikou (epika může být prozaická i veršovaná)
• Časové zařazení a směr: autor tvořil ve 2. pol. 20. století až 1. pol. 21.století, magický realismus

 

Téma, motivy, myšlenky díla

• Téma:
  • Hledání štěstí a smyslu života
• Motiv:
  • Štěstí, svět, riziko, překonání lenosti
• Myšlenka díla:
  • Každý člověk má svůj Osobní příběh. Srdce každému napoví, co je jeho Osudem a za čím má člověk jít. Santiago měl v Osobním příběhu, že má najít poklad. Sice ho měl doma, ale Osud ho zavedl až do Egypta, protože se musel naučit a poznat některé věci – musel se naučit mluvit se svým srdcem, pochopit zákony života, vidět pyramidy, potkat Fátimu a Alchymistu. Santiago měl možnost vzdát se svého snu, ale neudělal to. Kdyby to udělal, nesplnil by si svůj Osobní příběh.
  • Někdy se dějí věci, které se nám zdají špatné a zbytečné. Nechápeme, proč se dějí. Někdy je lepší neptat se, proč se staly. Později to pochopíme. Některé „špatné“ věci nám zachraňují život.
  • Člověk, který příliš sní, vykresluje si svůj sen různými barvami, fantazíruje a představuje si sebe i druhé při splnění svého snu, si ho nechce uskutečnit. Kdyby si ho vyplnil, neměl by proč žít. Takový člověk si nesplní svůj Osobní příběh.
  • V životě potkáváme lidi, kteří hrají nějakou roli. I když nechápeme, proč se dostali do našeho života, jsou důležití. Nemusíme chápat proč.
  • Kdo chce žít Osobní příběh druhého a kdo závidí, neprožije si ten svůj.

Vypravěč a vyprávěcí způsoby:

• Er-forma
• Santiago
• Jazyk připomíná přirozenou formu běžné řeči
• Typy promluv: dialog Santiaga a Fátimy, monology, nepřímá řeč, přímá řeč

 

Kompozice:

• Kompozice je chronologická – autor dodržuje časovou posloupnost
• Vyskytují se ale i vzpomínky na rodný kraj a na dobrodružství, která prožil = retrospektiva
• Přímá řeč, nepřímá řeč, jednoduché věty
• Text je členěn do odstavců a kapitol, kniha obsahuje prolog, epilog a je členěna na 1. a 2. část

 

Slovní zásoba:

• Je zde použita spisovná čeština (i v promluvách postav)
• V knize se neobjevuje moc uměleckých prostředků
• Paulo Coelho zde používá přirovnání („Fátima je důležitější než poklad“)
• Nachází se zde také personifikace („řeč pouště, Duše světa cítí“)
• Dále metafory, mnoho popisů, zvukomalba, úvahy, zživotnění vlastností

 

Hlavní postavy:

• Santiago – pastýř, umí číst, věrný, citlivý, odvážný, příběh popisuje jeho duševní přeměnu
• Cikánka – prospěchářská, pravdomluvná
• Král – všechno ví, moudrý, vidí, zná a cítí věci, které ostatní jen tak nechápou
• Angličan – nadšený a zapálený do své práce, chce se stát pravým alchymistou
• Sklenář – snílek a idealista, má sen, ale nechce si ho splnit, málo odvážný
• Alchymista – moudrý průvodce, není přehnaně milý
• Fátima – slušná, zdvořilá, věrná arabská dívka

 

Časoprostor:

• Doba: není jasně vymezena, dá se jen usuzovat, že to muselo být nejdříve po roce 1887 (tehdy se začalo používat esperanto, které uměla jedna z postav).
• Místo: Španělsko (Andalusie), Afrika (poušť Sahara, okolí egyptských pyramid), cesta, kterou urazil pastýř Santiago, měří přes 3 500 km.

 

Obsah (děj) díla

Alchymista je příběh chudého španělského chlapce Santiaga – pastýře, který se svým stádem ovcí putuje španělskou Andalousií a dvakrát po sobě se mu zdá tentýž sen o pohádkovém pokladu, skrytém kdesi u egyptských pyramid. Na základě zvláštního setkání se sálemským králem se rozhodne své stádo prodat a vydat se do Afriky k pyramidám přesně podle svého snu. …- Trčím tu mezi ovcemi a pokladem,- napadlo ho. Musí se rozhodnout mezi tím, na co si zvykl, a tím, co by rád měl…Pastýř začal větru závidět jeho svobodu a uvědomil si, že i on ji může mít. Nic mu nebrání, jen on sám. Ovce, kupcova dcera i andaluské pláně jsou jen stupně v jeho Osobním příběhu.

Jenže těsně po svém příjezdu do cizí a neznámé země je okraden o všechny peníze. Nezbývá mu tedy nic jiného než sehnat si nějakou práci. Zkouší to u prodavače skla. Den co den u něj leští sklenice, až ho napadne, že by v nich mohli kolemjdoucím podávat osvěžující čaj. Nejen že by tím lidi přilákali, ale navíc by si lidé jistě všimli, jak krásně čaj ve skle vypadá a sklenáři by to pomohlo zvýšit obrat. Prodavač uposlechne Santiagovy rady a zanedlouho se jeho krámek stane vyhlášeným. Santiago navíc rychleji získává peníze potřebné k návratu do Španělska a ke koupi stáda ovcí. Nakonec však mění své rozhodnutí a jde dál za svým snem. Kupuje si velblouda a přidává se ke karavaně mířící k pyramidám. Cestou se seznamuje s životem pouště a se znameními, které duny písku člověku poskytují, pokud se on dobře dívá. Také poznává Angličana, který putuje do pouštní oázy neboť se dozvěděl o velmi starém Alchymistovi, který tam žije a který by mu mohl prozradit tajemství o přeměně železa ve zlato – cílové metě všech alchymistů. Při cestě však vypukne válka mezi pouštními kmeny a karavana se musí po dobu jejího trvání uchýlit do bezpečí oázy, která má statut neutrálního území. Santiago zde potkává arabskou dívku Fátimu, do které se zamiluje a ona jeho lásku opětuje.

Čas plyne, boje neustávají a Santiago, kromě čtvrthodiny denně, kterou tráví s Fátimou, nemá co na práci. Začne se více věnovat dění v poušti, studuje její chod a život. Přitom si jednou všimne zvláštního letu dvou krahujců. Náhle se mu v jediné chvilince objeví před očima obraz napadené oázy. Uvědomuje si, že toto znamení nemusí být pravdou, ale přesto sdělí svou vidinu kmenovým vůdcům oázy. Oni jako muži pouště jsou zvyklí sledovat její znamení, jen jim není jasné, proč by je měl vidět také neznámý cizinec. Navíc v oázách se kmeny navzájem nenapadají. Nakonec se rozhodnou údajnému nebezpečí čelit, avšak v případě, že jejich zbraně nepromluví, přijde o život sám Santiago….Kráčel tiše. Ničeho nelitoval. Zemře-li zítra, bude to proto, že Bůh nechce budoucnost změnit. Zemře však až poté, co se přeplavil přes průliv, co pracoval ve sklenářství, poznal mlčení pouště a oči Fátimy. Od té doby, co odešel z domova, prožívá naplno každičký den. Zemře-li zítra, nic už se nezmění na tom, že jeho oči viděly mnohem víc než oči jiných pastýřů, a Santiago na to byl pyšný…

Oáza je ale opravdu napadena a díky připravenosti bojovníků zachráněna. Těsně po bitvě se chlapci zjevuje impozantní Arab…Na koni seděl černě oděný jezdec se sokolem na rameni. Na hlavě měl turban a celý obličej mu halil šátek. Vypadal jako posel z pouště, ale síla jeho osobnosti předčila vše, co kdy Santiago zažil…a on se tak seznamuje se samotným Alchymistou. Ten mu nabízí svůj doprovod až k pyramidám navzdory zuřícím bojům. Cestou ho učí, jak naslouchat svému srdci či jak správně číst znamení, která člověku vesmír ukazuje, aby došel až k naplnění svých snů…když něco chceš, celý Vesmír se spojí, abys své přání uskutečnil…

Jejich pouť je však přerušena bojujícím kmenem, který je zajímá jako vyzvědače. Alchymista se jim snaží situaci vysvětlit a přitom jim sdělí, že Santiago se umí proměnit ve vítr. Bojovníci jsou překvapeni a zároveň ochotni je propustit, pokud jim přeměnu předvedou. Santiago je zděšen – on se přeci ve vítr proměnit neumí. Celý den medituje v pouštní samotě. Večer před shromážděným kmenem prosí o pomoc poušť, vítr i slunce. Zvedá se obrovská bouře, která celé okolí zahalí. V momentu, kdy se vítr utiší, Santiago stojí na druhém konci tábora. Oba tedy mohou pokračovat dále. Těsně před pyramidami Alchymista hocha opouští a ten jde sám až na místo skrytého pokladu. Marně však celou noc kope. Právě když se chtěl dát znovu do kopání přepadnou ho tři Arabové a chtějí po něm zlato. Na pokraji svých sil jim Santiago poví o svém snu a oni ho nechají, protože jednomu z nich se právě na tomto místě zdál dvakrát stejný sen o pokladu, zakopaném ve Španělsku…Santiago namáhavě vstal a ještě jednou pohlédl k pyramidám. Pyramidy se na něho usmály a on se srdcem plným štěstí jim ten úsměv oplatil. Našel poklad, protože Santiago pochopí, že poklad nalezne tedy doma, vyzvedne si u mnicha kus zlata na cestu, doma nalezne v kostelíku poklad, desátek odevzdá cikánce a vrátí se do oázy pro svou Fátimu.

 

Shrnutí díla

Román Alchymista jako “cesta za snem” má vlastně formu obecně platného, symbolického příběhu, přesvědčujícího o smyslu každého jedinečného života v celém vesmíru. Jde o symbolické naznačení cesty k sobě, do vlastního nitra, kde je ten pravý “zakopaný poklad”. Zároveň Alchymista působí jako optimistické poselství, kdy svou duchovní sílou nalezenou v každodenních činech můžeme překonávat strach, pohodlnost, sobectví a omezenost.