Kniha: Nepiju sám
Autor: Vladimir Vysockij
Přidal(a): TerkaCZ
Vladimir Semjonovič Vysockij (1938–1980)
- Byl to fenomenální sovětský (ruský) herec, básník a především písničkář, jeden z nejvýznamnějších a nejpopulárnějších představitelů tzv. ruské bardovské poezie.
- Působil jako divadelní herec v moskevském Divadle na Tagance, kde exceloval například v roli Hamleta. Hrál také v mnoha sovětských filmech.
- Jeho hlavním a nejvlivnějším přínosem byla hudební a básnická tvorba. Složil stovky písní, které hrál typicky na sedmistrunnou kytaru, a zpíval je svým drsným, chraplavým a nesmírně emotivním hlasem.
- Oficiální sovětský režim ho kvůli jeho svobodomyslným, kritickým a často satirickým textům omezoval v publikování, proto byla jeho tvorba oficiálně vydávána jen velmi omezeně a selektivně.
- Díky neoficiálnímu šíření, zejména podomácku nahrávaným magnetofonovým páskům (tzv. magnitizdat), se ale stal legendou a „hlasem národa“ pro miliony obyčejných lidí po celém Sovětském svazu.
- Vedl nespoutaný, bouřlivý a vyčerpávající život. Byl několikrát ženatý (jeho poslední manželkou byla francouzská herečka Marina Vladyová).
- Zemřel v roce 1980 ve věku 42 let. Jeho zdravotní stav byl dlouhodobě podlomen vyčerpáním, stresem, alkoholem a závislostmi.
- Jeho pohřbu se v Moskvě, navzdory snaze režimu událost utlumit, zúčastnily statisíce lidí.
Literárně-historický kontext
- Sovětská (ruská) neoficiální literatura 60. a 70. let 20. století.
- Tato tvorba existovala z velké části mimo oficiální dohled totalitního komunistického režimu. Šířila se buď textově jako samizdat, nebo, zejména u Vysockého, častěji formou pololegálních až zakázaných amatérských magnetofonových nahrávek kolujících mezi lidmi (tzv. magnitizdat).
- Společnost v této době (období vlády Leonida Brežněva) trpěla silnou cenzurou, potlačováním svobody slova a celkovou rezignací. Lidé utíkali před šedou realitou k alkoholu nebo právě k poslechu zakázaných písničkářů.
Další autoři tohoto období (a příbuzní tvůrci):
- Ruští bardi a disidenti: Bulat Okudžava (jeden z průkopníků ruské autorské písně), Alexandr Galič (básník a písničkář); Alexandr Solženicyn (ruský spisovatel a disident, Jeden den Ivana Děnisoviče).
- Čeští písničkáři (často inspirováni ruskými bardy): Karel Kryl (Bratříčku, zavírej vrátka), Jaromír Nohavica (Darmoděj), Vladimír Merta.
- Světoví tvůrci a písničkáři: Bob Dylan (americký písničkář a nositel Nobelovy ceny), Leonard Cohen (kanadský básník a hudebník).
Rozbor díla: Nepiju sám
Základní charakteristika:
- Literární druh: Lyrika (často s epickými a dramatickými prvky).
- Vysockého básně mají silný rytmus a melodii, ale zároveň velmi často vyprávějí konkrétní ucelený příběh či konverzační scénu.
- Literární žánr: Autorská píseň (tzv. ruská bardovská poezie). Jde o reflexivní, satirické a společensko-kritické texty psané primárně ke zpěvu s kytarovým doprovodem.
- Rok vydání: Česká edice Nepiju sám vyšla poprvé v roce 2006 a podruhé v roce 2007 (nakladatelství Dokořán, překlad a výběr Milan Dvořák).
- Jedná se o český výbor z tvorby Vysockého, nikoli o původní autorskou sbírku koncipovanou samotným autorem za jeho života.
Námět:
- Námětem je sovětský život z pohledu „zdola“ – od každodenní lhostejnosti přes osudy lidí na okraji společnosti až po extrémní situace ve vysokých horách nebo ve válce. Autora inspirovaly reálné osudy i vyprávění jeho přátel, sportovců či veteránů. Zároveň texty čerpají ze zkušenosti nezávislého umělce bojujícího s absurdní cenzurou a tlakem totalitního systému.
Téma:
- Vnitřní svoboda a vzdor vůči davu: Nezlomné odhodlání jednotlivce jít vlastní cestou a nenechat se svázat předpisy, a to ani za cenu naprostého vyčerpání či sebezničení.
- Pravda a Lež: Filozofické úvahy nad manipulací se skutečností. Vysockij tvrdí, že v pokřivené společnosti je snazší uvěřit krásně ustrojené a lákavé Lži než nahé, chladné a čisté Pravdě.
- Zkouška charakteru v extrémních situacích: Hory, bojové pole nebo izolace odkrývají skutečnou podstatu lidí – teprve tam se jasně ukazuje, kdo je přítel a kdo zbabělec (např. v textu K vrcholu).
- Kritika maloměšťáctví a otupělosti: Satirický a hořký výsměch pasivnímu maloměšťáckému a stereotypnímu životu sovětských občanů a rodinnému odcizení (např. Dialog u televize).
- Neodvratnost a běh času: Člověk usilující žít naplno často vede tragický, předem prohraný boj s časem a zběsilým tempem vlastního osudu.
Hlavní myšlenka:
- Jedinou možnou formou existence v nesvobodném a pokryteckém světě je zachovat si svou vlastní individuální tvář, nezařazovat se poslušně do mlčícího davu a nazývat věci pravými jmény.
- Život má smysl tehdy, pokud člověk jedná podle vlastního přesvědčení, i když tím riskuje konflikt se společností. Přestože je tento postoj bolestný a často vede k fyzické tragédii, představuje jedinou cestu, jak si udržet čisté svědomí.
Motivy:
- Kůň a jeho běh: Kůň zde funguje jako silná symbolika rychlosti, osudu a nezastavitelně řítícího se času (koně uhánějící k propasti, ztráta kontroly).
- Mimochodník: Symbol vyhraněné individuality. Mimochodník je kůň, který od přírody střídá nohy jinak než ostatní koně – přesně tak, jako se svobodný jedinec přirozeně vymyká průměrnému davu.
- Hory / Vrcholy: Představují absolutní čistotu, svobodu a drsný zkušební kámen pro mezilidské vztahy a odvahu.
- Vězeňské a kriminální prostředí: Okraj společnosti, zloději a práskači fungují jako syrové zrcadlo odhalující zvrácené charaktery i absurdní logiku a nespravedlnost celé společnosti.
- Televize: Symbol otupění mysli, falešných zpráv a pasivního zabíjení času, je to prostředek útěku před vlastní vnitřní prázdnotou.
Kompozice a struktura díla:
- Výbor Nepiju sám nemá souvislý děj, ale tvoří tematicky pestrý soubor písňových textů.
- Jde o mozaiku složenou z tragických balad, satirických žánrových obrázků, podobenství a částečně i milostné lyriky.
- Forma básní je plně uzpůsobená k hudebnímu projevu – jedná se o pravidelné, přísně rytmické sloky s důsledným (často střídavým nebo sdruženým) rýmem, což zaručuje jejich snadnou zapamatovatelnost pro posluchače.
- Běžně využívaným kompozičním prvkem je kontrast (např. nahoře na ledovci a v nebezpečí vs. dole v bezpečí města; svoboda pohybu vs. ohlávka a bič; nahota ukradené pravdy vs. luxusní šaty prolhané lži).
Lyrický subjekt (vypravěč):
- Vysockij ve svých textech velmi hojně používá tzv. rolovou lyriku. V textu často nevystupuje on sám, ale na sebe bere jasně danou identitu a promlouvá z jejího pohledu v „ich-formě“ (vystupuje například jako unavený manžel před televizí, odhodlaný horolezec, uvězněný trestanec či ostřílený voják). Díky tomuto dokonalému vcítění do rolí je subjekt vysoce autentický.
- Když lyrický subjekt promlouvá bez „masky“, zjevuje se jako uštvaný, nespoutaný básník balancující na samotném okraji existence, který zoufale volá po lidské čistotě.
Jazyk a styl:
- Charakteristické je velmi bohaté využití hovorového jazyka, slangu a argotu (jazyka spodiny a zločinců). Postavy často mluví drsným jazykem ulice (v překladu Milana Dvořáka výstižně pomocí obecné češtiny), což zcela zbavuje básně akademické strnulosti a dává jim syrovou, až hmatatelnou věrohodnost.
- Ezopský jazyk (tajenka): K oklamání cenzury jsou použity četné alegorie a metafory. Obraz krocených koní či ukradené Pravdy sloužil jako skrytá, ale pro posluchače zcela jasná kritika sovětské politické reality.
- Z hlediska tónu u Vysockého najdeme sžíravý sarkasmus a humor, ostrou ironii, ale na druhou stranu i velmi citlivý a vznešený patos.
Stručný obsah díla (o čem texty pojednávají):
- Jelikož se jedná o výbor písňových textů a básní, kniha nemá souvislý děj, ale tvoří pestrou mozaiku sovětské reality.
- Sbírka obsahuje texty, které vyprávějí silné lidské příběhy z mnoha různých prostředí. Najdeme zde drsné písně z kriminálního podsvětí, vězení a obecně kriminálního prostředí, hrdinské příběhy vojáků z druhé světové války a napínavé balady o horolezcích čelících smrti.
- Výraznou část tvoří také vtipné, ironické a satirické črty z každodenního nudného života obyčejných sovětských občanů (např. hádky manželů před televizí, sportovní zápasy nebo ranní kocoviny).
- Společným znakem všech těchto textů je touha po svobodě, hledání pravdy, překonávání strachu a odpor k falši a stádnosti.
Vybraná díla
Běh koně mimochodníka (Иноходец)
- Obsah: Kůň (mimochodník) se jasně odlišuje od ostatních koní tím, jak klade nohy. To se nelíbí jeho jezdci, který se ho snaží srovnat do běžného unifikovaného cvalu surovými ranami bičem a utahováním udidla. Kůň se ale nakonec vzepře, přetrhne uzdu, shodí jezdce a běží si dál svým vlastním krokem na vytouženou svobodu, a to bez ohledu na hrozící následky.
- Téma a význam: Oslava individuality a vzpoury proti diktátu. Je to příběh o neochotě podřídit se nesmyslné autoritě za cenu ztráty vlastní identity.
- Tropy a figury:
- Alegorie: Celá báseň funguje jako jasná alegorie. Kůň mimochodník představuje nesvobodného, vzdorujícího jedince (či přímo samotného básníka), zatímco agresivní jezdec s bičem je hrubá státní moc a systém.
- Symbolika: Ohlávka a udidlo symbolizují společenské normy, cenzuru a útlak režimu. Pád jezdce pak znamená vítězství osobní svobody.
Dialog u televize (Диалог у телевизора)
- Obsah: Jde o satirickou domácí hádku mezi obyčejnou ženou Zinou a jejím otráveným mužem Váňou, která se odehrává večer před televizní obrazovkou. Zina neustále komentuje probíhající program a účinkující cirkusové artisty nevybíravě přirovnává k Váňovým opilým kamarádům z práce. Váňa na to reaguje ostrými osobními útoky na Zinu, kritizuje její chování, její rodinu a utrácení za nákupy.
- Téma a význam: Dokonalý výsměch sovětskému maloměšťáctví a prázdnotě života. Televize zde vystupuje jako symbol pasivity, otupělosti a prázdnoty každodenního života, zatímco jejich osobní rodinné vztahy jsou dávno zdevastované a prostoupené lhostejností a alkoholem.
- Tropy a figury:
- Dramatická forma: Text je tvořen výhradně střídajícími se replikami obou postav (jde o čistý dialog bez jakéhokoliv komentáře vypravěče).
- Jazyková stylizace: Text je mistrovskou imitací primitivního vyjadřování, případně až frází a stížností obyčejných lidí (spíše nižší dělnické třídy).
K vrcholu / Vertikála (Вершина)
- Obsah: Hrdina reflektuje náročný výstup horolezců na zasněženou horu. Popisuje propastný rozdíl mezi pohodlným, nezáživným životem „dole“ ve městě (kde sice člověku nehrozí pád do propasti, ale život je tam prázdný a nudný) a smrtelným rizikem v divokých horách (kde hrozí padající kameny a smrtící laviny). Oslavuje odvahu jít výš a schopnost překonávat vlastní strach.
- Téma a význam: Hory zde slouží jako životní zkouška a metafora svobodné a naprosto čisté životní cesty. Na horách dochází k odhalení pravých charakterů – jedině pod obrovským tlakem a v nebezpečí člověk pozná, jaký uvnitř opravdu je, a zjistí, kdo je jeho skutečný přítel.
- Tropy a figury:
- Kontrast: Bezpečný a ohraničený svět nížiny (spojený s pasivitou, hřbitovy a pomníčky) stojí v přímém a ostrém protikladu vůči chladnému, drsnému, ale svobodnému a autentickému světu vysoko v horách.
- Rétorické a apelační obraty: Básník využívá způsob přesvědčování o tom, že „kdo neriskoval, ten nepoznal svět“, který má povahu přímé výzvy směrem k posluchači.
Píseň o příteli (Песня о друге)
- Obsah: Lyrický subjekt přemýšlí o tom, jak poznat opravdového přítele. Tvrdí, že člověka nelze soudit podle slov, ale podle činů, zejména v těžkých situacích. Skutečný přítel se pozná ve chvíli nebezpečí, kdy obstojí a nezradí.
- Téma: přátelství, důvěra, zkouška charakteru
- Motivy: hory, nebezpečí, zkouška, odvaha
- Myšlenka: Pravé přátelství se ukáže až v krizových situacích.
Balada o pravdě a lži (Баллада о правде и лжи)
- Obsah: Báseň zachycuje boj mezi pravdou a lží. Lež je zobrazena jako silnější a úspěšnější ve společnosti, zatímco pravda je potlačována a pronásledována. Přesto pravda úplně nezaniká a má naději na návrat.
- Téma: pravda vs. lež, morálka, společnost
- Motivy: boj, nespravedlnost, útlak, naděje
- Myšlenka: I když je pravda potlačována, nelze ji úplně zničit.
Lov na vlky (Охота на волков)
Obsah:
Vypravěč popisuje lov na vlky, kteří jsou zahnáni do kruhu a nemají možnost úniku. Vlci jsou zvyklí běhat jen v určitých hranicích, a proto se ani nepokusí utéct přes zakázanou linii. Někteří se ale vzepřou a pokusí se hranici překročit, i když riskují smrt.
Téma a význam:
Silná alegorie nesvobody a manipulace. Lidé jsou stejně jako vlci naučeni poslouchat pravidla, i když jsou nesmyslná. Báseň kritizuje společnost, která jedince omezuje a trestá za snahu o svobodu.
Tropy a figury:
- Alegorie: Vlci představují obyčejné lidi, lovci totalitní režim.
- Symbolika: Ohraničený prostor symbolizuje omezenou svobodu ve společnosti.
Koni moji splašení (Кони привередливые)
Obsah:
Lyrický subjekt jede na saních tažených splašenými koňmi, kteří se řítí stále rychleji vpřed. Prosí je, aby zpomalili, protože cítí, že se blíží konec, ale koně ho neposlouchají.
Téma a význam:
Báseň je metaforou lidského života a nevyhnutelné smrti. Člověk nemůže zastavit čas ani svůj osud, i když by si přál žít déle.
Tropy a figury:
- Symbolika: Koně představují čas a osud, které nelze ovládnout.
- Metafora: Jízda symbolizuje lidský život směřující k nevyhnutelnému konci.
On se nevrátil z boje (Он не вернулся из боя)
Obsah:
Vypravěč vzpomíná na padlého přítele z války. Uvědomuje si jeho nepřítomnost v každodenních situacích a cítí prázdnotu, kterou po sobě zanechal.
Téma a význam:
Ztráta blízkého člověka a dopad války na lidské vztahy. Báseň ukazuje, jak hluboce může smrt zasáhnout život jednotlivce.
Tropy a figury:
- Kontrast: Minulost s přítelem vs. přítomnost bez něj.
- Motiv absence: Nepřítomnost zesiluje emocionální účinek.
Píseň o zemi (Песня о земле)
Obsah:
Báseň oslavuje rodnou zemi, její krásu i utrpení. Lyrický subjekt zdůrazňuje silné pouto člověka k místu, odkud pochází.
Téma a význam:
Vztah člověka k vlasti a identitě. Země je zdrojem síly i bolesti.
Tropy a figury:
- Personifikace: Země vystupuje jako živý organismus.
- Kontrast: Krása přírody vs. těžký život lidí.
Kapitán (Капитан)
Obsah:
Báseň zachycuje postavu kapitána, který vede svou posádku a nese odpovědnost za jejich osud. Musí čelit nebezpečí a dělat těžká rozhodnutí.
Téma a význam:
Odpovědnost jednotlivce a osamělost vůdce. Ukazuje, že vedení druhých je spojeno s tlakem a rizikem.
Tropy a figury:
- Symbolika: Kapitán představuje vůdce nebo autoritu.
- Metafora: Loď symbolizuje společnost nebo životní cestu.
Přijetí díla, kritika a inspirace:
- Přijetí v SSSR: Za Vysockého života byla jeho tvorba oficiálními sovětskými úřady a literární kritikou ignorována, zakazována a odsuzována jako „protisovětská“ nebo „chuligánská“. Jeho tvorba byla oficiálně vydávána jen omezeně a selektivně. Mezi obyčejnými lidmi ale jeho písně masivně kolovaly na magnetofonových kazetách a stal se absolutním národním idolem. Oficiálního literárního uznání se dočkal až po smrti (v roce 1987 mu byla dokonce posmrtně udělena Státní cena SSSR).
- Inspirace a vliv: Jeho tvorba ovlivnila celou generaci písničkářů po celém světě. V českém prostředí ho masivně zpopularizoval český písničkář Jaromír Nohavica, který mnoho jeho textů přebásnil a proslavil (např. Píseň o příteli, Pravda a lež, Dialog u televize). Písně Vladimira Vysockého u nás zpívala například i písničkářka Radůza.
