Hostinec U kamenného stolu - rozbor díla

rozbor-díla

Kniha: Hostinec U kamenného stolu

Autor: Karel Poláček

Přidal(a): TerkaCZ

Karel Poláček (1892–1945)

Český spisovatel, humorista, filmový „scenárista“ a jeden z nejvýznamnějších novinářů meziválečného období.
Narodil se v Rychnově nad Kněžnou v rodině židovského obchodníka s koloniálním zbožím. Prostředí maloměsta, které zde poznal, se stalo jeho celoživotní inspirací a hlavním terčem jeho laskavé i kousavé ironie.
Na gymnáziu v Rychnově nebyl příliš vzorným žákem – pro „špatný prospěch a drzé chování“ byl nucen dokončit studia v Praze (maturoval v roce 1912). Poté nastoupil na Právnickou fakultu UK, studia však nedokončil kvůli vypuknutí 1. světové války.
Bojoval na ruské a italské frontě. Zkušenosti z armády a hloupost vojenského drilu později promítl do svých děl kritizující válku (např. Hrdinové táhnou do boje).
Po válce krátce pracoval jako úředník, ale brzy převážil jeho literární talent. Stal se klíčovým redaktorem Lidových novin, kde působil vedle bratrů Čapků. Byl mistrem malých útvarů – soudniček, fejetonů a sloupků.
Patřil do elitního intelektuálního okruhu tzv. Pátečníků, kteří se scházeli u Karla Čapka a debatovali o politice, kultuře a filozofii. Poláček zde byl ceněn pro svůj břitký humor a pozorovací talent.
Jako Žid byl po okupaci (1939) propuštěn z práce a pronásledován. V roce 1943 byl transportován do Terezína a v roce 1944 do Osvětimi. Zemřel pravděpodobně v lednu 1945 při pochodu smrti v táboře Gleiwitz (Hlivice). Okolnosti smrti nejsou zcela doloženy.
V roce 1995 mu byl in memoriam udělen Řád T. G. Masaryka II. třídy za vynikající zásluhy o demokracii a lidská práva.

Tvorba:

V Poláčkově tvorbě se mísí humor s hlubokým smutkem a satirou.
Jeho hlavním tématem je české maloměšťáctví, lidská hloupost, přetvářka a snaha vypadat lépe, než jaký člověk ve skutečnosti je.

Literární díla:

Bylo nás pět (1943, vydáno posmrtně 1946): Jedno z nejvýznamnějších děl, napsal ho těsně před transportem jako vzpomínku na dětství v Rychnově. Jazyk knihy je unikátní kombinací dětského slangu, knižních výrazů a nářečí.
Muži v ofsajdu (1931): Humoristický román z prostředí fotbalových fanoušků Viktorie Žižkov a Slavie Praha. Skvěle vykresluje vášeň a lidské charaktery.
Hostinec U kamenného stolu (1941): Poslední román vydaný za jeho života (pod jménem Vlastimila Rady). Poklidná humoristická próza o lázeňském životě.
Dům na předměstí (1928): Satira na lidskou touhu po moci; hlavní hrdina terorizuje nájemníky ve vlastním domě.
Židovské anekdoty: Sbírka vtipů, které Poláček sesbíral a stylisticky upravil. Humor zde slouží jako obrana proti nepřízni osudu.
Hlavní přelíčení: Román s kriminální zápletkou, který kriticky nahlíží na maloměšťáckou morálku.
Pentalogie (Okresní město): Poláček zamýšlel napsat pětidílný cyklus jako rozsáhlý obraz života na maloměstě před a během 1. světové války. Podařilo se mu dokončit čtyři díly, pátý zůstal v torzu.
- Okresní město (1936)
- Hrdinové táhnou do boje (1936)
- Podzemní město (1937)
- Vyprodáno (1939)

Společensko-historické pozadí

Období: Meziválečná literatura (1918–1938) a období protektorátu.
Demokratický proud: Poláček patří k tzv. demokratickému proudu české literatury. Tito autoři se soustředili na každodenní život, vyznávali hodnoty první republiky a humanismus. Často psali pro Lidové noviny.
Kontext: Doba relativního klidu a rozkvětu první republiky, následovaná hospodářskou krizí 30. let a nástupem fašismu, který Poláčkovi (jako Židovi i jako demokratovi) vzal svobodu i život.

Další autoři tohoto období:

Karel Čapek: Blízký přítel, autor utopických dramat (R.U.R., Bílá nemoc) a filozofických próz.
Eduard Bass: Autor humoristických děl (Klapzubova jedenáctka) a rozsáhlé ságy Cirkus Humberto.
Josef Čapek: Malíř a spisovatel, spoluautor děl s bratrem Karlem (Ze života hmyzu).
Jaroslav Hašek: I když patří spíše do dřívějšího období, Poláček na něj částečně navazuje v humoru a popisu vojenského absurdity.

Rozbor: Hostinec U kamenného stolu

Základní údaje o díle

Literární druh: epika (souvislé vyprávění příběhu v próze).
Literární žánr: humoristický román (jeden ucelený příběh s množstvím epizod, komičnost, satira).
Forma: próza.
Rok vydání (originál): 1941 (poprvé vyšlo pod jménem Vlastimila Rady; pod jménem autora až v roce 1947).
Původní jazyk: čeština.
Určení čtenářům: dospělý a starší středoškolský čtenář, který rozumí narážkám na meziválečné maloměšťáctví a úřednické prostředí.

Téma

Hlavním tématem románu je letní pobyt rodiny pražského rady Dyndery a dalších postav v lázních Džbery pod Skálou, kde je centrem dění hostinec U kamenného stolu.
Kniha sleduje každodenní život hostince, lázeňského města a hostů: rodinné vztahy, výchovu dětí, zdravotní kúry, milostné a společenské intriky, finanční starosti majitelů hostince a střet představ o „vzdělanosti“ a „pokroku“ s obyčejným selským rozumem.
Důležitým tématem je kontrast mezi idealizovanou reklamou (barevný prospekt lázní) a skutečnou podobou lázeňského městečka s cementárnou, kuželnou, starým hostincem a maloměstskými obyvateli.

Hlavní myšlenka

Kniha ukazuje, že lidé jsou často směšní ve své přehnané vážnosti, touze po významu a společenském lesku, a že jejich slabosti (ješitnost, snobismus, přepjatá výchova, „pokrokové“ pózy) jsou nejlépe vidět v každodenních situacích.
Poláček ironizuje maloměšťáctví, módní „vzdělanost“ (pseudofilozofie, okultismus, moderní pedagogické teorie) i pózující šviháky, ale zároveň nechává vyniknout lidskost a praktičnost postav, jako je paní Božena nebo pan Antonín, které nakonec udrží rodinu i hostinec pohromadě.
Autor zdůrazňuje, že skutečné hodnoty jsou v obyčejné soudržnosti, práci, humoru a schopnosti „nebrat se tolik vážně“, nikoli v prázdných gestech a světáckých řečech.

Námět

Námět vychází ze světa meziválečných maloměstských lázní a hostinců: lázeňské pobyty úředníků a měšťanů, rodinné dovolené, reklama na klimatické lázně, jazzové koncerty, volba královny krásy a typické figury hostinských, vrchních i lázeňských šviháků.
Text neobsahuje přímé autorovo vysvětlení inspirace, ale z prostředí a typů postav je patrné, že námět je inspirovaný skutečnými společenskými poměry a typy lidí z období první republiky (úředníci, radové, lázně, jazz, okrašlovací spolek, kuželkáři). Námět je tedy původní, volně inspirovaný dobovou skutečností a pozorováním maloměstského a lázeňského života.

Motivy

Barevný prospekt a reklama: lázně Džbery jsou v prospektu líčeny jako zázračné místo, což kontrastuje se skutečností cementárny, betonových plotů a obyčejného lázeňského ruchu.
Nemoci a hypochondrie: rada Dyndera neustále sténá nad svými játry, žlučníkem a tlakem; nemoc je součástí jeho identity.
Vzdělanost a „pokrok“: paní Dynderová prošla ženským hnutím, Mazdaznanem, okultismem a „moderní pedagogikou“, kterou používá spíše jako pózu.
Hostinec a jídlo: hostinec U kamenného stolu a paní Božena s její kuchyní představují zázemí, domov a životní sílu.
Mládí a rebelie: zrzavá dvojčata toužící po zábavě a Lubomír (náčelník Cherokésů) vzdorující škole a matematice.
Šviháctví a pózování: Gaston a Percy se stylizují do rolí světáků, vyprávějí přikrášlené historky, ale v realitě jsou obyčejnými úředníky.
Finance, dluhy a exekuce: hostinec řeší finanční krizi, kterou uklidní až praktičnost paní Boženy.
Frak: symbol neúspěšné snahy o „světovost“ a modernizaci hostince; Spytihněvovi nesedí a působí v něm komicky.

Kompozice a struktura

Kniha je členěna do 55 krátkých očíslovaných kapitol, z nichž každá má rozvinutý, často dvoudílný název shrnující obsah (např. „Sugestivní výzva barevného prospektu. Pán s modrými brýlemi se ctěnou rodinou“). Počet kapitol se v různých vydáních může mírně lišit.
Děj je vyprávěn převážně chronologicky, s občasnými odbočkami do minulosti postav (mládí paní Boženy, paní Dynderové).
Struktura je mozaikovitá a epizodická: kapitoly se soustředí na určité situace (detektivní klub, volba královny krásy, sjezd abiturientů), které tvoří obraz jednoho léta.
Vypravěč často cituje nápisy (tabulky v parku, plakáty) a programy v rámci vyprávění.

Vypravěč a úhel pohledu

Vypravěč je v er-formě, stojí mimo děj, ale často zasahuje subjektivním komentářem a oslovuje čtenáře („nyní se podívej, můj synu, co jest nového v hostinci U kamenného stolu“ => ironicky stylizované oslovení).
Má přehled o myšlenkách postav, ale informace podává s ironickým nadhledem.
Je zjevně hodnotící: komentuje maloměstský jazz, lázeňskou architekturu i „pokrokové“ teorie.

Jazyk a styl

Jazyk je bohatý a obrazný, plný metafor: paní Božena má tváře „jako křehký ovar“ a lázeňský dům je „gigantický smetanový dort“.
Styl je výrazně ironický a humoristický: používá nadsázku (např. výčet nemocí rady Dyndery) a slovní hříčky.
Kontrast jazykových vrstev: hovorové a lidové výrazy v přímých řečech („cápek“, „pabouk“) stojí vedle knižních a učených výrazů studenta Kebrleho („Fatum (řecky Ananké)“).
Charakterizační vsuvky: Gaston používá francouzštinu („sapristi“, „parbleu“), Percy angličtinu („damned“) a Lubomír styl indiánských dobrodružství („Deštivá tvář“, „Velký Manitou“).

Charakteristika postav

Rada Dyndera: Starší úředník, „herbář chorob“. Je hypochondr, neustále sténá nad játry a tlakem, ale zároveň je to laskavý otec. Své děti miluje, i když ho jejich kousky děsí („On mně kope hrob!“). V závěru, po vyřešení problémů, zázračně ozdraví.
Klementýna Dynderová: Dáma „se skřipcem a stuhou“, která se vrhla do „vzdělanosti“ (okultismus, Mazdaznan). Je „pokroková“ a odvolává se na pedagogické teorie, ale v rodině je despotická a ráda se poslouchá. Nakonec je dojatá ze svatby dcer.
Věra a Alena (dvojčata): Dvacetiletá zrzavá dvojčata, sebevědomá, ironická a vtipná. Nenechají se obelstít šviháky a umějí rázně jednat. V závěru se zasnubují s bratry inženýry Tomášem a Spytihněvem.
Lubomír („Deštivá tvář“): Dvanáctiletý syn Dynderových, náčelník Cherokésů. Nenávidí matematiku, propadá z ní a raději sní o dobrodružství na Aljašce. Zakládá detektivní klub a snaží se zhypnotizovat svého učitele. Představuje dětskou fantazii a vzdor.
Jindřich Kebrle: Student filozofie, domácí učitel matematiky. Mluví přehnaně učeně, chová se jako malý intelektuál a odmítá se účastnit klukovských her.
Paní Božena (tetička): Kyprá hostinská, obraz zdraví a praktičnosti. Je srdcem kuchyně. Svými úsporami („bibliotékou vkladních knížek“) zachrání hostinec před věřiteli a stává se skutečnou paní domu.
Tomáš a Spytihněv (bratři inženýři): Synovci Šimona Tatrmuže, kteří hostinec zdědili. Tomáš je energičtější „šéf“, Spytihněv je spíše upjatý, úzkostný a přísný (trpí stejnými neduhy jako rada Dyndera). Spytihněv v rámci pokusu o světovost hostince komicky vystupuje v roli vrchního ve fraku.
Pan Antonín: Zkušený a oblíbený vrchní. Odejde se osamostatnit, ale protože mu podnikání nejde, pokorně se vrací k „pokladům“ u Kamenného stolu, kde o hosty pečuje „jako o bezbranná robátka“.
Gaston a Percy: Místní úředníci, kteří se stylizují do rolí světáků. Gaston vypráví historky z Paříže, Percy ho doplňuje pseudoangličtinou. Po neúspěchu u dvojčat se Gaston utěšuje dalšími vybájenými novelami a Percy se realisticky ožení s bohatou vdovou.

Časoprostor

Místo: fiktivní klimatické lázně Džbery pod Skálou; centrum děje je starý zájezdní hostinec U kamenného stolu na okraji města.
Čas: období první republiky (interwar period), děj se odehrává během jedné lázeňské sezóny a následného vyvrcholení v sezóně další.

Stručný obsah díla

Rodina rady Dyndery přijíždí do lázní Džbery a ubytuje se v hostinci U kamenného stolu. Hostinec po smrti starého majitele přebírají jeho synovci, bratři inženýři Tomáš a Spytihněv. Zatímco se snaží o modernizaci (což vede k vtipným situacím s frakem), hostinec se zadlužuje. Dvojčata Věra a Alena si zahrávají s místními šviháky Gastonem a Percym, ale nakonec dají přednost bratrům inženýrům. Celou situaci zachraňuje tetička Božena, která svými úsporami uhradí dluhy a vnese do podniku řád a tradiční pohostinnost. Román končí svatbou dvojčat a obnovením slávy hostince.

Podrobný děj

Román začíná barevným prospektem, který líčí klimatické lázně Džbery pod Skálou jako idylické místo v nadmořské výšce 703 metrů, kde se nemocní procházejí parkem, pijí minerální vodu Bič a zázračně se uzdravují: mrzák láme berle jako „bizon americký“, nemocná vdova se znovu chystá na nový život se „starším pánem pod penzí“. Právě tento prospekt zláká radu Dynderu, úředníka se sbírkou chorob, k další lázeňské sezoně. Do Džber přijíždí vlak plný zavazadel, beden a plédů, a s ním rada s modrými brýlemi, jeho manželka Klementýna, zrzavá dvojčata Věra a Alena, syn Lubomír (náčelník Cherokésů Deštivá tvář), fenka Bibi a student filozofie Jindřich Kebrle jako domácí učitel matematiky.

Na nádraží vyvolává Dynderova rodina pozdvižení: dvojčata si malují rty a ignorují pohledy místních, Lubomír se plíží jako indián a hledá stopy nepřátel, zatímco Klementýna Dynderová – dcera finančního rady se skřipcem a stuhou – organizuje rodinný průvod a demonstruje svou „vzdělanost“. Cestou autobusem rada Dyndera sténá nad svými játry a žlučníkem, zatímco Kebrle si do zápisníku vznešeným slohem zaznamenává dojmy z cesty kolem cementárny a betonových plotů, které ostře kontrastují s lázeňským ideálem z prospektu.

Hostinec U kamenného stolu se nachází na kraji města, kde končí dlažba a začíná příroda. Starobylá budova voní po pivu a senném prachu. Rodinu vítá paní Božena, hostinská, jejíž kyprou postavu vypravěč připodobňuje k vepřovým pochoutkám (ovar, krkovička). S paní Dynderovou se vítají jako staré známé. Brzy se však ukazuje, že hostinec má své problémy. Původní majitel, strýc Šimon Tatrmuž, se stáhl do ústraní a vedení přebírají jeho synovci, bratři inženýři Tomáš a Spytihněv. Spytihněv, vysoký a přísný muž připomínající učitele, trpí stejnými hemoroidy jako rada Dyndera, což z nich činí spřízněné duše.

Klid hostince naruší Lubomír, který vyleze na střechu a odmítá slézt, dokud mu rodiče neslíbí nesmyslný seznam dárků (včetně kajaku a černého sluhy). Dvojčata situaci vyřeší tím, že ho ze střechy „sestřelí“ štěrkem. Za trest musí Lubomír podstoupit hodinu matematiky s Kebrlem. Lubomír se pokouší učitele neúspěšně zhypnotizovat, aby uvěřil, že žák vše ovládá, zatímco mu paní Božena tajně nosí dort, aby si „vymastil vnitřnosti“.

Lázeňský život plyne mezi lázeňským domem („gigantický smetanový dort“) a parkem, kde hraje jazz Gipsy boys. Zde se objevují dva šviháci: Gaston, účetní, který si vymýšlí historky o soubojích v Paříži, a jeho přítel Percy. Oba se snaží oslnit dvojčata Věru a Alenu. Dvojčata jsou však příliš chytrá a ironická, než aby jim naletěla. Lubomír se sestrám mstí za jejich posměšky tím, že proti nim zorganizuje „demonstraci“ místních kluků, ale dívky situaci bravurně otočí tvrzením, že Lubomír je zamilovaný do Anči Beznosé, čímž ho před kamarády znemožní.

Postupně vyplouvají na povrch finanční potíže hostince. Bratři inženýři se snaží o modernizaci (Spytihněv se dokonce uvolí dělat vrchního v komicky malém fraku), ale podnik krachuje pod náporem dlužníků a exekucí. Vrchní Antonín podává demisi a odchází zkusit štěstí jinam, ale brzy se vrací, protože mu chybí péče o hosty. Kritickou situaci zachraňuje paní Božena. Odhalí svou „bibliotéku vkladních knížek“, které si roky šetřila, a vyplatí všechny věřitele. Hostinec je zachráněn a vrací se k němu stará sláva i dobré jídlo.

Zatímco se Gaston a Percy musí smířit s porážkou (Percy se pragmaticky ožení s bohatou vdovou s mlýnem a Gaston dál lže u nálevního stolku), dvojčata se zasnubují s bratry inženýry. Rada Dyndera vlivem dobré nálady a jídla zázračně ozdraví a zahodí všechny léky. Román končí obrazem prosperujícího hostince, kde paní Božena vládne kuchyni, Lubomír se připravuje na řemeslo zahradníka (je to naznačeno, ne definitivně stanoveno) a malovaný forman na štítu hostince dál vesele práská bičem nad červenými koňmi.

Vlastní zhodnocení

Kniha na mě působí jako hodně čtivý a zároveň chytrý humoristický román, který přes zábavné situace docela přesně ukazuje povahy lidí v malém městě a lázních. Nejvíc mě zaujaly postavy paní Boženy, Lubomíra a šviháků Gastona s Percym, protože jsou výrazné, vtipné a dobře se na nich ukazuje Poláčkův ironický styl. Přínosné je hlavně to, že text se dá dobře využít ve škole jako ukázka meziválečné humoristické prózy a zároveň je pořád srozumitelný a zábavný i pro dnešní čtenáře.