Kniha: Krakonošova zahrada
Autor: Karel Čapek, Josef Čapek
Přidal(a): TerkaCZ
Karel Čapek (1890–1938)
- Narodil se v Malých Svatoňovicích a byl nejmladším ze tří dětí.
- Studoval filozofii na Karlově univerzitě v Praze, Berlíně a Paříži.
- Pracoval jako novinář a kritik, přispíval do Lidových novin.
- Byl silným zastáncem demokracie a svobody projevu, což se odráželo v jeho politických článcích.
- Jeho díla často obsahují prvky science fiction a filozofické úvahy.
- Byl nominován na Nobelovu cenu za literaturu.
Díla:
- R.U.R. (Rossumovi univerzální roboti), Válka s mloky, Bílá nemoc a Továrna na absolutno.
Josef Čapek (1887–1945)
- Narodil se v Hronově a byl starším bratrem Karla Čapka.
- Studoval na Uměleckoprůmyslové škole v Praze.
- Byl významným malířem, grafikem a ilustrátorem, jeho práce zahrnují kubistické a expresionistické prvky.
- Spolupracoval se svým bratrem Karlem na několika literárních dílech, včetně hry Ze života hmyzu.
- Je známý jako autor dětské knihy Povídání o pejskovi a kočičce.
- Kvůli své kritice nacismu byl zatčen gestapem v roce 1939.
- Zemřel v koncentračním táboře Bergen-Belsen v roce 1945.
Díla:
- Povídání o pejskovi a kočičce, Básně z koncentračního tábora, Ze života hmyzu (společně s bratrem Karlem)
Literárně-historický kontext
- Vznik Československa v roce 1918.
- První světová válka a její následky.
- Mnichovská dohoda v roce 1938.
- Nástup fašismu a nacismu v Evropě.
- Demokratický proud meziválečné literatury.
- Pragmatismus jako filozofický směr.
- Vědecko-fantastická a antiutopická díla.
- Kritika technického pokroku a totalitních ideologií.
- Skupina mladých umělců, včetně bratří Čapků.
- Složení převážně z bývalých členů spolku Mánes.
- Zaměření na moderní umění a expresionismus.
- Významné výstavy a umělecké projekty.
- Skupina intelektuálů scházejících se v pátek.
- Členové: Karel Čapek, Eduard Bass, Karel Poláček.
- Přispívání do Lidových novin.
- Blízkost k T.G. Masarykovi.
- Eduard Bass – Klapzubova jedenáctka
- Karel Poláček – Bylo nás pět
- Jiří Voskovec a Jan Werich – Osvobozené divadlo.
- Ivan Olbracht – Nikola Šuhaj loupežník
- Jarmila Glazarová – Vlčí jáma
Rozbor: Krakonošova zahrada
Základní charakteristika
- Literární druh: epika
- Literární žánr: soubor krátkých próz (fejetony, povídky, úvahy, aforismy)
- Literární forma: próza
- Rok prvního vydání: 1918 (souhrnné vydání)
- Sestavena z článků, které vycházely před 1. světovou válkou v různých českých novinách (tedy 8-10 let dříve).
- Zařazení: raná společná tvorba bratří Čapků
Téma
Hlavním tématem knihy je dětství a dospívání v podhůří Krkonoš, střet přírodního ráje a civilizace, kontrast krásy přírody a tvrdosti moderního světa. Autoři reflektují ztrátu dětského okouzlení, střet ideálů s realitou a hledání domova v proměnlivém světě. Výrazným motivem je i pohled na společnost a lidskou existenci skrze drobné každodenní zážitky, přírodní krásy i bídu, které formují osobnost a hodnoty.
Hlavní myšlenka
Kniha zdůrazňuje, že dětství je obdobím prvního okouzlení světem, ale i prvních střetů s realitou, bolestí a zklamáním. Čapkové ukazují, že skutečný domov není jen konkrétní místo, ale i vnitřní pocit bezpečí, sounáležitosti a identity. Skrze kontrast mezi přírodou a civilizací varují před ztrátou citlivosti, přirozenosti a schopnosti vnímat krásu i utrpení kolem sebe.
Motivy
- Zahrada a krajina: Symbol ráje, bezpečí, dětského světa, ale i jeho ztráty.
- Dětství: Okouzlení, objevování, hra, ale i první setkání s bolestí, nemocí a smrtí.
- Průmysl a továrny: Kontrast k přírodnímu ráji, symbol proměny krajiny a společnosti, ztráta nevinnosti.
- Bída a utrpení: Realita dělnických čtvrtí, nemocí, smrti – stinná stránka života.
- Vzpomínky a nostalgie: Reflexe minulosti, návraty do dětství, touha po ztraceném ráji.
- Hledání domova: Pocit sounáležitosti, otázka, kde je „pravý domov“.
Námět
- Autoři čerpají z vlastních vzpomínek na dětství v kraji pod Krkonošemi (údolí Úpy, okolí Sněžky, Žaltmanu, Hejšoviny).
- Kniha je mozaikou krátkých próz, esejí a úvah, které zachycují atmosféru dětství, přírodní krásy, ale i tvrdou realitu továrního města, bídu a smrt.
- Vzpomínky na hry, objevy, první lásky, ale i na nemocnice, úmrtí a bídu tvoří základní osu díla.
Kompozice a struktura díla
- Kniha je členěna do krátkých kapitol (próz, fejetonů, aforismů), které na sebe volně navazují tematicky i motivicky.
- Nejde o souvislý děj, ale o mozaiku obrazů, vzpomínek a úvah.
- Jednotlivé prózy se liší i rozsahem (některé mají jen řádek, jiné stránky).
- Nelineární děj – asociativní struktura (jednotlivé texty jsou spojeny motivy a atmosférou, nikoli dějovou návazností).
- Obsah díla:
- Expozice: Úvodní kapitoly představují dětský svět, zahradu, krajinu, první okouzlení světem.
- Střední část: Postupně přichází střet s realitou – továrny, bída, nemoc, smrt, společenské rozdíly.
- Závěr: Reflexe, bilancování, hledání smyslu, domova a identity.
Vypravěč
- Typ vypravěče: Er-forma
- A to i přestože autoři mluví o sobě – často stylizovaná jako autobiografická vzpomínka, místy přechází do obecnějšího zamyšlení.
- Účast na ději: Vypravěč je přímým účastníkem i pozorovatelem, často oslovuje čtenáře, sdílí osobní zážitky.
- Úhel pohledu: Subjektivní, reflexivní, místy lyrický a filozofický.
Jazyk a styl
- Spisovný jazyk, bohatý na slovní zásobu i stylistické prostředky.
- Místy ironie a humor -> autoři vymýšlejí slovní hříčky a dvojsmysly.
- Slovní zásoba je bohatá, obrazná, často poetická. Regionální názvy, přírodní i technické termíny, archaismy. Slova z jiných jazyků (němčina, angličtina)
- Syntax: Kombinace krátkých lyrických vět a delších úvahových souvětí, časté oslovení čtenáře.
- Stylistické prostředky: Metafory („ráj světa“), personifikace přírody, přirovnání, kontrast (zahrada × továrna), ironie, aforismy.
- Dialogy: Minimální, převládá monologická a úvahová forma.
Charakteristika postav
- Vypravěč (autorská stylizace): Citlivý, vnímavý, nostalgický, hledající smysl a domov.
- Dítě: Symbol nevinnosti, zvídavosti, touhy po poznání.
- Dospělí (rodiče, lékař, dělníci, továrníci): Zástupci různých vrstev společnosti, často typizovaní, v pozadí děje.
- Krajina, příroda: Personifikovaná, živá, má téměř charakter postavy.
Časoprostor
- Doba: Konec 19. a začátek 20. století (dětství autorů), konkrétně 1890–1907
- Místo: Údolí Úpy, Krkonoše, okolí Sněžky, tovární město, dělnické čtvrti, zahrada, domov lékaře.
Stručný děj
Kniha začíná vzpomínkami na „Krakonošovu zahradu“ – kraj pod Krkonošemi, kde autoři prožili dětství. Popisují údolí Úpy, hory, lesy, louky plné květin, prameny, jeskyně a tajemství krajiny. Vzpomínají na dětské hry, objevování přírody, první údiv a okouzlení světem. Do ráje dětství však proniká i druhá tvář života: továrny, komíny, špína, bída a utrpení dělníků, které děti pozorují s údivem i strachem. V domě lékaře se setkávají s nemocí, smrtí a bolestí – první zkušenosti s konečností života.
Kapitoly se střídají v obrazech přírody, dětských dobrodružství a filozofických úvah o smyslu života, smrti, domova a dospívání. Autoři reflektují, jak se krajina a společnost mění, jak dětský ráj mizí pod tlakem civilizace, jak bída a nemoc ničí lidské osudy. V závěru knihy se vracejí k otázce, co je skutečný domov a jak si uchovat citlivost a schopnost vnímat krásu i v dospělosti.
Podrobný děj
Dílo je mozaikou vzpomínek, obrazů a úvah, které společně vytvářejí pestrý a hluboký portrét dětství i dospívání v kraji pod Krkonošemi. Kniha nemá klasický souvislý děj, ale jednotlivé části na sebe tematicky navazují a vytvářejí silný dojem z proměnlivosti světa, vnímání krásy i bolesti, ztráty nevinnosti a hledání domova.
Vypravěč se vrací do doby svého dětství, které prožil v údolí Úpy, v krajině obklopené horami jako Sněžka, Kozí hřbet, Brendy, Žaltman či Hejšovina. Tato krajina je v jeho vzpomínkách pohádková, plná tajemství, jeskyní, balvanů, pramenů, květin a prastarých pověstí. Jako chlapec zde objevuje svět s údivem a okouzlením – běhá po lesích, hledá krystaly a otisky pravěkých rostlin, pozoruje zvířata, chytá mloky, krtonožky a pozoruje zmije. Každý kout krajiny je pro něj zdrojem dobrodružství a fantazie, každá skála nebo potok má svůj příběh, který se v dětské mysli rozvíjí do legendy.
Součástí tohoto ráje je i kontakt s místními lidmi, s farářem, u kterého se učí německy, ale mnohem víc ho láká příroda a její tajemství než školní povinnosti. Dětství je zde vylíčeno jako období prvního okouzlení, kdy svět působí nevyčerpatelně a každý den přináší nové překvapení.
Do tohoto idylického světa však postupně proniká i druhá, temnější stránka reality. Údolí se začíná měnit pod vlivem průmyslu – vyrůstají továrny, z komínů stoupá kouř, řeka je znečištěná, krajina se mění a s ní i životy lidí. Dětské oči poprvé spatří bídu, špínu a utrpení dělnických čtvrtí, kde se mísí pachy oleje, kovu, potu a prachu. Vypravěč popisuje, jak ho fascinovaly i děsily hlučné stroje, tovární haly, rachot tkalcovských stavů a parních strojů, i strach z nebezpečí, které stroje představují pro dělníky. Dětský sen o tom, že vyleze na vrchol továrního komínu, se mísí s úzkostí ze ztráty bezpečí a krásy krajiny.
Další významnou vrstvou vzpomínek je prostředí lékařského domu, kde vypravěč vyrůstá. Každodenně se zde setkává s nemocí, bolestí i smrtí – vidí zraněné, nemocné, umírající, a dokonce i mrtvoly. Tato zkušenost ho poznamenává, protože první obraz světa je pro něj spojen s utrpením a smrtí. Přesto zůstává v jeho vzpomínkách i pocit sounáležitosti, zvláštního hrdinství a zvědavosti, kdy se s otcem lékařem vydává na cesty za pacienty do okolních vesnic a domů plných útrap.
Kniha se v dalších kapitolách věnuje různým aspektům dětství a dospívání: vzpomínkám na hry, první dětské lásky, na kamarády, kteří se rozprchli do světa, na exotické sny inspirované četbou dobrodružných knih, i na první střety s nespravedlností, pokrytectvím a smutkem. Autoři se zamýšlejí nad tím, jak se člověk mění, jak se ztrácí dětské okouzlení a jak je těžké si v dospělosti zachovat citlivost a schopnost vnímat krásu.
Zásadní je i motiv hledání domova – ne jen jako fyzického místa, ale jako pocitu bezpečí, identity a sounáležitosti. Vypravěč se ptá, co je skutečný domov, jak jej nalézt a neztratit, i když se člověk vydá do světa. Vzpomínky na zahradu, na krajinu dětství a na lidi, kteří ji obývali, jsou pro něj zdrojem síly i melancholie.
V závěru knihy převládá reflexivní tón – autoři bilancují, přemýšlejí o smyslu života, o kráse i bolesti, o tom, jak je důležité neztratit v sobě kousek „Krakonošovy zahrady“, i když svět kolem nás je často tvrdý a nevlídný. Kniha tak uzavírá kruh – od prvního okouzlení světem přes střet s jeho temnou stránkou až po dospělé hledání smyslu a domova v proměnlivém světě.
Dílo je tak nejen lyrickým obrazem dětství a krajiny, ale i hlubokou filozofickou úvahou o lidské existenci, ztrátě a naději.
Zhodnocení knihy
Krakonošova zahrada je lyricko-reflexivní kniha, která skrze vzpomínky na dětství, krásu přírody a střet s realitou klade otázky po smyslu domova, dětství a lidské existence. Je to dílo o ztrátě ráje, ale i o naději, že si člověk může v sobě uchovat kousek „zahrady“ navzdory proměnám světa.
