Kniha: Krysař
Autor: Viktor Dyk
Přidal(a): Václav Mikulec
KONTEXT DÍLA
…kniha českého autora z první poloviny 20. století
- protispolečenští buřiči
- = literárně-historický termín především pro básníky 1. čtvrtiny 20. století, kteří se stavějí do pózy buřičů zklamaných společností
- navazují na generaci České moderny (90. léta)
- negovala dosavadních umělecké i společenské ideály
- v prudkých polemických srážkách s dosavadní literaturou (stále doba Ruchovců a Lumírovců!
- chtěli vymanit literaturu ze zajetí politiky
- 1895: vydávají Manifest české moderny (autoři: F. X. Šalda, S. Machar)
- moderna se brzy vnitřně diferenciovala – různé směry…
- inspirace Prokletými básníky
- důraz na svobodu jedince
- antimilitarismus
- radikalismus
- odmítání společenské nespravedlnosti a konvencí spojených s usedlým měšťanským způsobem života, ale nepodléhají pesimismu
- své pohrdání vyslovují různě:
- někteří chtějí společnost děsit dekadentním uměním včetně krajního satanismu (Jiří Karásek ze Lvovic, Stanislav Kostka Neumann, Ladislav Klíma…)
- jiní se z odporu ke společnosti stávají bohémy a tuláky – východisko nalézají ve vitalismu, kolektivismu (František Gellner, Karel Toman, Jan Hašek, Karel Hlaváček…)
- někteří se zapojili do anarchistického hnutí Omladina ( K. Neumann, V. Dyk)
- jiní se stávají pouze sociálními buřiči ( Bezruč, J. S. Machar, V. Dyk)
- většina těchto básníků prošla časopisem Moderní revuí, i když někteří s ním souviseli jen velmi volně
- poprvé vychází roku 1895
- zakladatelé: Arnošt Procházka & Jiří Karásek ze Lvovic
- umělecká literatura, teoretické studie, kritika, výtvarné umění
- odklon od realistického způsobu ztvárnění
- příklon k dekadentním tónům
- prosazování -ismů, především impresionismu, futurismu, symbolismu a kubismu
DÍLO: Krysař
- výjimečné dílo v Dykově tvorbě
- vychází ze staré saské pověsti ze 13. stol., aktualizuje ji, obohacuje o milostný motiv
- neoromantismus (postava tajemného Krysaře a Seppa Jorgëna – oba na kraji spol., nešťastná láska, ďábel, mystika…), symbolismus, impresionismus, voluntarismus, nihilismus, expresionismus → nezapadá do jeho stylu
- literární druh: epika
- literární žánr: novela
TÉMA:
- prostor: německé město Hammeln, vrch Koppel
- čas: není určen
- hl: téma: základní lidské hodnoty
- témata: krysařova postava, kritika společnosti, kritika měšťáctví
- motivy: láska, pomsta, povrchnost, nelidskost, přetvářka, milostné motivy, hamižnost, honba za vlastním prospěchem
Děj:
Do města Hammeln přichází krysař s píšťalou, aby z něho vyhnal krysy. Zamiluje se do mladé Agnes, která se stává smyslem a láskou jeho života. Nechtějí mu však zaplatit za jeho práci. Rozzuřený odchází s tím, že se pomstí. Když se po chvíli vrací zpět do města. V tamější hospodě najde záhadného cizince. Jmenuje se Faustus z Wittenberka a pracuje pro ďábla. Říká mu, že jeho flétnou může dělat daleko lepší věci, než je vyhánění krys. Agnes je těhotná s Kristiánem, jehož nemiluje, neunese to a zabíjí se skokem ze skály. V krysařovi se vše zlomí a začne hrát na píšťalu. Všichni lidé z města jej následují skokem do propasti, až na rybáře Jörgena, jenž zachrání malé dítě. Otevřený konec – nevíme, zda ještě někdo přežil.
Postavy:
- Krysař – tajemný cizinec (zákl. otázka: Kdo je vlastně Krysař?), samotář, podivín, pesimista, vzbuzuje strach, živí se vyháněním krys z měst hrou na svou píšťalu, velmi mu záleží na Agnes
- Agnes – mladá, krásná milenka Krysaře, ale vztah i s Kristiánem, kterého nemiluje
- Dlouhý Kristián – majetnický mladík toužící po spokojeném průměrném životě, Agnes si chce koupit
- Sepp Jörgen – chudý, urostlý, hodný rybář, duševně postižený, vše chápe zpožděně
- konšelé Strumm a Frosch – chamtiví a podlí
Symbolika:
- píšťala = symbol života, spojuje svět snu a reality; symbol moci
- propast/země Sedmihradská = symbol splněných snů
- krysy = společenská špína, přetvářka
- Sepp Jorgën a nemluvně = symbol čisté duše, jediní ve městě
- nezvratná osudovost děje
KOMPOZICE
- chronologický postup, retrospektiva – když Krysař vzpomíná na Agnes
- děleno na očíslované kapitoly
- er-forma, vševědoucí vypravěč
- dialogy, vnitřní monology
- vložena píseň o zemi Sedmihradské – pracuje se zvukovými prostředky
- dvě roviny příběhu – rozpor mezi snem a realitou; rozpor, iluze
JAZYK
- spisovný, srozumitelný, básnický jazyk, krátké věty
- někdy archaismy, personifikace, metafory, obrácený slovosled
- přímá a polopřímá řeč
AUTOR: Viktor Dyk (1877 – 1931)
- vystudoval práva, působil ale jako pravicový & nacionalistický politik, novinář, spisovatel a překladatel
- skeptik, anarchistický buřič – k seskupení kolem S. K. Neumanna nepatřil, jeho životní styl a představy o umělecké tvorbě byly vzdáleny bezstarostnosti a bohémství většiny ostatních anarchistů; ve zbylých věcech se však s nimi shodoval
- ovlivněn skupinou kolem Moderní revue
- už za studií se účastnil politického života
- v době války zakládá odboj, po válce aktivně do politiky – poslanec, senátor Národně-demokratické strany (krajní pravice, nacionalistická strana)
- až do smrti vždy jeden z vůdců hradní opozice za 1. republiky – odpůrce TGM, Beneše
- v literární tvorbě má vždy odbojný postoj, vede až k anarchismu, psal zejména poezii
- byl i vězněn kvůli své literární činnosti
- vytvořil osobitý ironický básnický styl a humor, kde je i sebeironie, ironie a sarkasmus, plné krajního individualismu, dekadentní pohrdání
- charakteristika tvorby:
- aforismus (stručná a vtipná forma)
- úsečnost
- jasná pointa
- paradoxy
- práce s kontrastem
- smysl pro detail – skrz jemné detaily popis situace (u Krysaře: hůl a květina…)
- skepse
- ironie a sarkasmus
- pravidelný rytmický verš
- poezie – např. sbírky A porta inferi – Od bran pekelných (subjektivní lyrika), Satiry a sarkasmy (politická poezie)
- próza – romány, novely, povídky – Stud, Zlý vítr
- dramata
- životopisy, eseje, paměti aj.
