Marťanská kronika

Kniha: Marťanská kronika

Autor: Ray Bradbury

Přidal(a): Barmos

Ray Bradbury

Charakteristika autora

narozen 1920 v USA
píše sci-fi literaturu
publikoval své povídky ve fantasy časopisech
nejslavnějšími díly jsou – Marťanská kronika (o neschopnosti lidí, učit se z vlastních chyb)
451° Fahrenheita – o neustále zaměstnané společnosti ničící nejenom knihy ale i moudrost

Literárně-historický kontext

Zařazení ukázky do literárně historických souvislostí:

Doba vzniku – 1950 (jednotlivé povídky vycházely časopisecky od roku 1946)

Historické souvislosti

společnost po druhé světové válce, sám Bradbury naráží na nebezpečí atomových zbraní
železná opona, války v Koreji, Vietnamu, globalizace, konzumní životní styl
rozvoj kinematografie, divadla, technologií, výzkumu – výrazný posun ve společnosti
2. září 1945 – konec 2. světové války – bezprostřední reakce literatury

Kulturní souvislosti

Trauma 2. sv. v. – vyrovnávání trvá dodnes, německé trauma, černobílé vidění východní literatury – heroizace, kolektiv; západní literatura – autentičnost, bez patosu
Vliv existencionalismu – na světě jsme nedopatřením, své bytí obhajujeme volbami, za které neseme odpovědnost; o krizích mezilidských vztahů, úzkosti, odcizení, vykořenění, nekomunikaci
Reakce autorů – experimenty s formou, návraty k mýtům, vize budoucnosti ,…
U nás – J. Škvorecký (Zbabělci), M. Kundera (Nesnesitelná lehkost bytí), B. Hrabal (Ostře sledované vlaky), J. Mňačko (Jak chutná moc)
USA – generace beatniků – A. Ginsberg (Kvílení), J. Kerouac (Na cestě)

Fantasy (Tolkien), Postmodernismus (Woody Allen, Umberto Eco)

Sci-fi – původ už v renesanci (fantastické cestopisy – Marco Polo – Milion)

Rozvoj v 19. století – Jules Verne, E. A. Poe, R. L. Stevenson, A. C. Doyle
Počátek 20. století – Karel Čapek, H. G. Wells (Válka světů), G. K. Chesterton
Nejprve vycházelo časopisecky pro okrajové čtenáře, jako pokleslý žánr
Základem je dnešní svět a jeho vědecké poznatky posunuté do budoucnosti – alternativní světy
Témata – robotika, vesmír, střet s mimozemskými civilizacemi, nadvláda umělé inteligence, cestování časem, biotechnologie
Isaac Asimov (Já, robot; Robocop), Robert Heinlein (Hvězdná pěchota, Občan galaxie), A. C. Clarke (2001:Vesmírná Odyssea)

Marťanská kronika z roku 1950 propojuje science fiction s povídkovou skladbou a společenskou kritikou; kolonizace Marsu umožňuje uvažovat o technickém pokroku, ničení cizí kultury, válce i opakování lidských chyb.

Poválečný kontext je pro vyznění knihy důležitý především tím, že technický pokrok není automaticky ztotožněn s pokrokem mravním. Lidé dokážou překonat obrovskou vzdálenost mezi Zemí a Marsem, zároveň si však do nového prostředí přinášejí stejné předsudky, touhu po majetku, potřebu přetvářet cizí svět podle vlastního obrazu i sklon řešit konflikty násilím. Mars tak není pouze exotickým dějištěm, ale také zrcadlem lidské společnosti.

Povídková skladba umožňuje sledovat kolonizaci v delším časovém úseku a z více pohledů. Jednotlivé příběhy mají vlastní postavy a zápletky, dohromady však vytvářejí obraz postupného příchodu lidí, zániku původní marťanské civilizace, proměny planety a nakonec i návratu části kolonistů k ohrožené Zemi. Právě střídání komorních příběhů a širší historické perspektivy podporuje kronikářský charakter knihy. Opakují se motivy samoty, domova, paměti, kulturního dědictví, odpovědnosti a možnosti začít znovu.

Výraznou součástí kontextu je rovněž Bradburyho vztah ke kultuře a knihám. Článek připomíná povídku inspirovanou Edgarem Allanem Poem a téma ničení kulturních památek; podobná obava z potlačování představivosti a z bezmyšlenkovitého přijímání techniky se objevuje i v dalších autorových dílech. Marťanská kronika proto není jen příběhem o cestách do vesmíru. Science fiction používá jako prostředek k úvaze o lidském chování: nový svět sám o sobě člověka nezmění, pokud si do něj přinese stejné chyby, které poškozovaly svět původní. V tomto smyslu funguje závěr knihy jako varování i jako možnost nového začátku, který vyžaduje změnu lidského jednání, ne pouze změnu místa.

Rozbor díla: Marťanská kronika

Literární žánr – povídkový román

Forma – próza

Slohový útvar – vypravování

Postup – vypravovací

Funkční styl – umělecký

Útvar jazyka – spisovná čeština, někde obecná čeština

Jazykové prostředky – bohatá čeština, žádné archaismy, občas vulgarismy, dialogy, monology

Postavy a jejich charakteristika – podle konkrétních povídek

Kapitán Wilder – velitel několika expedic, ztělesňuje rozumný a uctivý přístup ke kolonizaci.
Jeff Spender – archeolog a člen čtvrté expedice, který se snaží chránit marťanskou kulturu před lidskou arogancí.
Sam Parkhill – podnikavý a chamtivý člen čtvrté expedice, který si chce na Marsu otevřít stánek s párky v rohlíku.
Ylla – Marťanka, která telepaticky sní o příchodu pozemšťanů.

Umělecké prostředky – alegorie, kontrasty, přirovnání, metafory, personifikace, symbolika

Kompozice uměleckého textu

er-forma
řazení povídek chronologicky za sebou
záběr 27 let (1999 – 2026)
ústřední téma – zplundrování nedotčeného světa člověkem, alegorie na zdevastování přírody v Americe a dalších dříve čistě přírodních území, rychlý nástup technologii, které jsou nebezpečné pro samotného člověka – autorův postoj nezaujatý, pouze upozorňuje
jednotlivé povídky děleny do kapitol, zachovány odstavce
leitmotiv – obdiv a úcta k Marťanům ze strany autora
na závěr naděje do budoucna – nově příchozí na Mars se chovají mnohem uctivěji

Obsah

fiktivní dějiny kolonizace Marsu
neúspěchy prvních kolonizátorů, vyhubení Marťanů lidským virem
atomová válka na Zemi – vylidňování Marsu
nově příchozí na Mars – etičtější přístup k Marsu
v jedné povídce – vyjadřuje svůj osobní obdiv k E. A. Poeovi – varuje před ničením kulturních památek, knih
děsivá vize budoucnosti, však s optimistickým závěrem
sleduje reakce lidských organismů na extrémní podmínky, ve kterých se na nové planetě objevují – jejich snahu o seberealizaci, nové začátky, samotu, zbohatnutí, varuje, přitom vyzdvihuje lidské hodnoty

Filmové a divadelní adaptace

seriál z roku 1980 – 4,5 hodinový – Michael Anderson

Aktuálnost díla v dnešní době

lidé jako ničitelé všeho přirozeného a narušitelé přírodního chodu, varování před opakováním starých chyb, před nebezpečím příliš rychlého nástupu technologie, která se dá velice lehce zneužít