Kniha: Torzo naděje (Torso naděje)
Autor: František Halas
Přidal(a): Martina Hladíková
František Halas (1901-1949)
- Český básník.
- Věnoval se psaní do komunistických časopisů (Rudé právo, Rovnost).
- Překládal díla maďarských, polských a ruských autorů.
- Aktivně se věnoval politice.
- Po krátkou dobu byl poslancem za Komunistickou stranu Československa.
- Byl kritizován jinými básníky za nemelodičnost a nelíbivost jeho veršů.
Další díla:
- Hořec, Staré ženy, Dělnice, Sépie, Kohout plaší smrt, Ladění, Já se tam vrátím, Naše paní Božena Němcová
Obecně kulturní kontext:
- 1. polovina 20. století
Česká meziválečná literatura
- próza tohoto období je ovlivněna historickými událostmi: 1. světová válka, vznik ČSR, rozvoj demokracie, hospodářská krize, nástup a rozvoj fašismu v Německu, Mnichov, okupace
- formují se různé proudy, směry, a vznikají nové žánry
- kontakt se světovou literaturou, mnoho českých autorů také překládalo
- souběžnost několika typů próz: např. utopická (kdy autoři reagují na válku) nebo žurnalistická (fejetony, reportáže, sloupky)
Autoři této doby:
- Rudolf Medek, Josef Kopta, František Langer, Fráňa Šrámek, Ivan Olbracht, Eduard Bass, Karel Poláček, Karel Čapek
Historický kontext
- 1945 – konec 2. světové války
- vítězové: USA, Francie, Velká Británie a SSSR
- poražení: Německo, Itálie a Japonsko
- osvoboditelé si pomyslně rozdělili Evropu na východní a západní blok
- 1948 – komunistický převrat, nástup nového režimu
Rozbor díla: Torzo naděje
Literární druh:
- Lyrika (vyjadřuje pocity, nálady, city, není zde tak důležitý samotný děj)
Literární žánr:
- Básnická sbírka
Literární forma:
- Poezie (psána ve verších a slokách)
Téma:
- Popis tehdejší atmosféry ve společnosti, ve které dominoval strach a obavy z budoucnosti českého národa. Dílo reaguje na politické události doby, na Mnichovskou dohodu a začátek 2. světové války. Útočí na Francii a Spojené království, tyto státy se podle autora zachovaly zbaběle. Autor vyzdvihuje odvahu v této těžké době.
Motivy:
- Strach, obavy, hněv, zklamání, národ, vlastenectví, válka, biblické.
Kompozice:
- 17 básní
- Chronologický děj
- Střídavý (ABAB) a volný rým
Jazykové prostředky:
- Spisovný jazyk
- Symbolismus (černý mrak = válka, nepřítel)
- Archaismy (slova zastaralá, jejíž názvy se už aktivně příliš nepoužívají, např. školmistr-učitel, šenkýř-hospodský)
- Epizeuxis (opakování stejného slova nebo slovních spojení za sebou)
- Metafory (přenášení podobnosti na základě vnější podobnosti – zub pily, hlava rodiny)
- Metonymie (přenášení podobnosti na základě vnitřní podobnosti – četl Němcovou)
- Personifikace (věci a abstraktní pojmy získávají lidské vlastnosti a jednání – stromy šeptají, krok za krokem vcházela noc)
- Inverze (změna slovosledu, např. „U pramene jsem“)
Postavy:
- V celé básnické sbírce se objevuje větší počet postav, ale nejsou charakterizováni ani vzhledově, ani povahově. U lyrických básní je daleko větší důraz kladen na vyjádření pocitů a myšlenek.
Časoprostor:
- Není určeno
Děje vybraných básní:
Mobilizace
- Autor zachycuje právě probíhající mobilizaci. Čechům tato situace není lhostejná a do posledních sil se snaží ochránit svoji zemi před cizími národy.
Zpěv úzkosti
- Autor naráží na zbabělé chování některých evropských států. Kritizuje především průběh Mnichovské dohody (1938), kdy bez vědomí naší země se o nás rozhodovalo. Ukazuje na Francii a Velkou Británii jako na zrádce.
Deset ran egyptských
- Autor se inspiruje v Bibli a srovnává deset neštěstí židovského a českého národa.
Praze
- Autor se snaží v lidech vzbudit jejich vlastenecké chování a větší emancipaci. Lidé by měli být aktivní, chránit svoji vlast a ubránit hodnoty své země.
Voják
- Voják se snaží bránit svoji rodnou zemi, ale zároveň cítí odpor k nesmyslným válkám, kde zbytečně přichází o život mnoho lidí. Je z celé situace velmi smutný.
