Kniha: Edison
Autor: Vítězslav Nezval
Přidal(a): jitus125
Vítězslav Nezval (1900-1958)
- Básník, prozaik, dramatik, esejista, scénárista, překladatel, autor literatury pro děti.
- * 26. 5. 1900, Biskoupky (u Moravského Krumlova) – † 6. 4. 1958, (Praha).
- Spoluzakladatel poetismu, vůdčí osobnost českého surrealismu.
- Roku 1922 vstoupil do Devětsilu (spolu s Karlem Teigem). Postupně se stal politickým iniciátorem českého avantgardního hnutí.
- Roku 1924 vstoupil do KSČ. Publikoval v Rudém právu, Tvorbě, Odeonu, Nové scéně, Lidových Novinách atd.
- Velmi ho ovlivnily jeho cesty – zejména do SSSR, ale i Francie, Itálie a Řecka. Seznámil se zde s mnoha surrealisty (André Breton), pod jejichž vlivem založil Skupinu surrealistů (1934), kterou roku 1938 rozpustil.
- Působil jako dramaturg Osvobozeného divadla.
- Po 2. světové válce byl velmi aktivní v KSČ, získal řadu oficiálních poct a funkcí. Jeho tvorba této doby není moc kvalitní, dosahuje úrovně budovatelské poezie, podle Nezvalových příznivců obsahuje snahu najít sama sebe v socialistickém realismu.
- Těžiště Nezvalova díla spočívá v lyrice – lyrika s prvky melancholie.
- Po roce 1948 píše angažovanou poezii v duchu komunistické ideologie (poema Stalin a Velký orloj).
- Nezval je rovněž autorem řady manifestů, esejů, překladů z franc. poezie a memoárů.
- Inspirace: dětství, obraz vesnice i zaujetí velkoměstem, životní pocit radosti, obrazotvornost.
Další díla:
- lyrika – Abeceda, Básně noci, Sbohem a šáteček, Žena v množném čísle, Praha s prsty deště, Pantomima, Most …
- veršované drama – Manon Lescaut
- experimentální próza – Dolce far niente
Literárně-historický kontext:
- V. Nezval napsal báseň Edison v roce 1928, tato báseň se řadí k Nezvalově poetistické tvorbě. Báseň Edison byla zahrnuta do sbírky Básně noci, která vyšla roku 1930 a jsou v ní shrnuty Nezvalovi poetistické básně jako např. Smuteční hrana za Otokara Březinu, Podivuhodný kouzelník, Signál času, Silvestrovská noc a Neznámá ze Seiny.
- První básně Nezvalovy tvorby patří k proletářské poezii, do tohoto období se řadí např. básnická sbírka Most. V roce 1922 Nezval vstupuje do avantgardní umělecké skupiny Devětsil, která je úzce spjata s poetismem. První Nezvalovo poetistické dílo je báseň Pantomima, která vyšla roku 1924 a jsou v ní vyjádřeny zásadní znaky poetismu. Ve 30. letech vytváří díla převážně surrealistická, jako jsou Žena v množném čísle, Praha s prsty deště a Absolutní hrobař. Roku 1934 zakládá skupinu surrealistů v ČSR, kterou roku 1938 sám rozpouští kvůli ideologistickým rozporům. V době okupace píše vlastenecké básně – např. Pět minut za městem. Od roku 1948 píše angažovanou poezii s tématy komunistické ideologie – např. Stalin, Velký orloj.
- Čistě český avantgardní literární styl, vznikl v roce 1923 v prostředí umělecké skupiny Devětsil. Mezi jeho zakladatele patří Jaroslav Seifert, Vítězslav Nezval, Konstantin Biebl nebo Karel Teige. Mezi hlavní znaky poetismu patří hravost a tvořivost, poetismus popisuje obyčejné věci, jeho cílem je oproštění se od politiky a optimistický pohled na život. Pro poetismus je typické, že využívá volné asociace, nerespektuje pravopisná pravidla větného členění, v básních je zcela vynechaná interpunkce. Důležitá je zvuková stránka slov – využívá se zvukomalba.
Rozbor díla: Edison (1928)
- Poetická, lyrickoepická básnická skladba
- Téma: Edisonův přínos společnosti, jeho vynálezy
- Rok vydání: 1928
Nakladatelství
- Součást sbírky Básně noci
Hlavní postavy
- Básník sám – vstupuje do děje svými úvahami
- Edison – americký technik, vynálezce a podnikatel
Charakteristika
- Rým: sdružený (aabb)
- Verš: jedenácti a dvanácti slabičný verš s trochejskou stopou
- autor většinou nepíše diakritická znaménka (tečky, čárky)
Děj
- Doba děje: doba života Edisona (1847-1931)
- Místo děje: Praha a Amerika
- Kompozice: 5 zpěvů, rámcovité
Výchozí zážitek – toulky noční osvětlenou Prahou a po návratu domů Edisonův životopis v starých novinách.
- 1.zpěv – motiv sebevražedného stínu provázejícího básníka, dialog s ním (rub chaotického tempa moderní doby)
- 2. zpěv –zabývá se Edisonem. Jak jako malý roznášel noviny, jak zachránil život malému chlapci, jak se přestěhoval do New Yorku. Autor vzpomíná na sebe jako chlapce a na svého otce.
- 3. zpěv – autor popisuje Edisonovy vynálezy, zejména žárovku. Autor oslavuje pokrok civilizace, techniky, ukazuje na důležitost vynálezů, nejen žárovky, ale také telefonu.
- 4. zpěv – vrchol: smyslem života a pocitu štěstí = štěstí z objevů, touha dobývat a přetvářet svět
- 5. zpěv – obecný pocit radosti ze života („zapomnění na stesk života a smrti“), touha po životě, Básník se probouzí ze svého snění a uvědomuje si, že mluvil sám se sebou. Loučí se.
Polarita refrénu nepravidelně rozmístěného mezi strofami básně, obraz dvou protikladných světů:
Záměr
- vrchol a překonání poetismu: vážný, hlubší pohled na skutečnost (vliv společenské skutečnosti)
- oslava tvůrčí činnosti člověka, zosobnění všech kladných sil
- básnické vidění moderního světa a člověka
- závažné otázky smyslu tvorby (umělecké, vědecké), života a smrti, život a práce člověka jako hrdinství a dobrodružství
Jazykové prostředky
- personifikace
- anafory (opakování slov na začátku veršů)
- jako akrobat jenž přešel po lanu
- jako matka která porodila dítě
- jako rybář který vytáhl plné sítě
- polarita motivů a konfliktnost (den x noc, stín x jas, smrt x život, sebevrah x vynálezce)
- setkání s básníkových „já“ nebo „my“ (naše životy jsou truchlivé jak pláč)
- vyznání z touhy naplňovat sny činy, nespokojovat se s málem (znovu žít a mít mánii)
- kompozičně ucelená skladba: vývoj od smutku a pesimismu k radosti ze života a optimismu
- metafory, řazené asociativním způsobem
- lyrický mluvčí se označuje jako „piják světel nočních bárek na Vltavě“ apod.
- anaforické spojování veršů vyvolává dojem, jako by jeden básnický obraz vyvolával další, a společně tak vytvářejí celé řetězce představ
- Oslovení (často i neživých předmětů, které jsou takto personifikovány) dodávají zvláště závěrečným veršům vznosný charakter.
Okolnosti vzniku díla
- Edison vznikl během básníkova pobytu u rodičů v Dalešicích na podzim roku 1927. Knižně vyšlo dílo poprvé samostatně r. 1928, od r. 1930 pak jako součást souboru Básně noci.
Vliv díla
- V básni se na jedné straně završují podněty, objevené už civilistickou poezií S.K.Neumanna, na straně druhé předznamenává „melancholický obrat“, který vstoupil do české poezie s počátkem 30. let u básníků, jako byl F. Halas, V. Holan nebo J. Zahradníček
- Celek Nezvalova díla vyvolává prakticky dodnes rozporné reakce. Je oceňována básníkova dovednost a jazykové mistrovství, současně jsou však zaznamenávány hluboké kvalitativní propady, reprezentované především jeho angažovanou poválečnou poezií
- Ani Nezvalovy občanské postoje nebyly vždy zcela jednoznačné. Přes své komunistické zanícení v 50. letech, v době mohutného tažení proti katolickým básníkům, se zastal J. Demla
- Báseň byla zhudebněna jazzovým hudebníkem Janem Spáleným.
Odborné termíny
- anakolut – termín označující jev, kdy další část věty nenavazuje syntakticky správně na část předcházející, např. kde jsem v pachu novinářské černi tona
- enumerace – výčet, např: Grand Trunk Herald! Velký Věstník ve voze!
- perifráze – opis, který vystihuje určitý jev nebo děj pomocí typických znaků, např: ptáka našich nocí s kterým dlouho bdíme, metlu příšer stínů jíž je zaháníme
- přirovnání – pojmenování na základě srovnání, podobnosti dvou subjektů, např. stroje chrlí oheň jako Vesuvy
- anafora – opakování shodného slova nebo skupiny slov na začátku za sebou jdoucích veršů nebo vět, např. piják nezachytitelných odstínů, piják světel potopených do stínů, piják žen jichž poslouchají sny a hadi
- poetismus – český básnický směr, který vznikl ve 20. letech 20. stol. V rámci uměl. sdružení Devětsil; vznikl jako opozice proti angažované poezii proletářské (Nezval, Teige, Biebl…)
- lyrika – nemá děj, vyjadřuje pocity, nálady, dojmy, myšlenky, úvahy autora nebo hrdiny. Rozlišujeme lyriku přírodní, milostnou, vlasteneckou, náboženskou atd.
- epika – založena na dějovosti, vyprávění příběhu
- metafora – přenesené pojmenování na základě podobnosti, obrazné vyjádření
Ukázka
| I
Naše životy jsou truchlivé jak pláč Bylo tu však něco těžkého co drtí Vracel jsem se domů přes most Legií Bylo tu však něco těžkého co drtí Skláněje se z mostu uviděl jsem stín
|
II
Já jsem býval také v dětství hrdina Tomáši tys nebyl mužem métie bylo tu však něco krásného co drtí |
Otázky
- Z kterých podnětů vznikla báseň Edison?
- Jaký význam má motiv sebevraha?
- Dokažte, že Edison je báseň polytematická. Objasněte smysl motivu pijáka, hazardního hráče.
- Co symbolizuje Edison?
- Čím jsou si básník a vynálezce blízcí?
- Pozoruje Nezvalovu metaforu, personifikaci, přirovnání. Vyhledejte je, uveďte příklady enumerace a anaforických seskupení veršů kolem jednoho výrazu.
- Vysvětlete obrazná pojmenování.
