Hamlet, kralevic dánský – rozbor díla (2)

Kniha: Hamlet, kralevic dánský 

Autor: William Shakespeare

Přidal(a): Michaela

 

 

Literární kontext – Renesance a humanismus.

Renesance

• Historická epocha (14.-16. století) znamenající rozpad feudalismu (uspořádání společnosti na základě hospodaření s půdou) a počátek kapitalismu (hospodářský systém založený na trhu); směr v literatuře, výtvarném umění (Leonardo da Vinci – Mona Lisa) i sochařství (Michelangelo Buonarotti).
• Inspirace nalezena v antice
• Renesanční typ člověka = všestranný, aktivní, individuální, užívá si pozemského života.
  

Humanismus

• filozofický směr, který hlásá zájem o pozemský život člověka.
  
• Anglie – Christopher Marlowe (nejvýznamnější předchůdce Shakespeara).
• Francie – Francois Rabelais, Francois Villon (tzv. villonské balady – 3 strofy stejně dlouhé, poslední poloviční a obsahuje hlavní myšlenku).
• Itálie – Dante Alighieri (Božská komedie), Francesco Petrarca (Sonety Lauře), Giovanni Boccaccio (Dekameron – příběhy vyprávěné v době moru).
• Španělsko – Miguel de Cervates (Důmyslný rytíř Don Quijote de la Mancha – hlavní postava se snaží vrátit čest rytířskému stavu, je však vždy zmlácen a ponížen).

 

Rozbor díla: Hamlet, kralevic dánský

Literární druh a žánr

• Drama (divadelní hra). Tragédie.

 

Téma

• Hamletova pomsta za vraždu vlastního otce, kterou spáchal Hamletův strýc.

 

Motiv

• Například Hamletova lest – zorganizoval divadelní představení, aby prokázal strýcovu vinu (specifikovat na základě úryvku).

 

Kompoziční výstavba

• Jedná se o renesanční tragédii, z čehož vyplývá inspirace antikou (zejména starověkým Řeckem). Obsahuje 5 dějství (jednání) – expozice (duch navštíví Hamleta), kolize (divadelní představení pro krále), krize (zabití Polonia, odjezd Hamleta do Anglie), peripetie (útěk Hamleta, smrt Ofélie), katastrofa (Oféliin pohřeb, souboj Hamleta a Laerta, smrt jednotlivých postav, příjezd norského krále – Horacio mu tlumočí celý příběh).

 

Vyprávěcí způsoby, typy promluv

• Jedná se o drama, proto nelze vyčlenit vypravěče (lyrický subjekt) jako v próze (popř. poezii). S dějem se seznamujeme prostřednictvím jednotlivých replik (výpovědí jednotlivých postav).
• Ve dvou jazykových rovinách se ocitají promluvy Hamleta. V jedné uvažuje rozvážně (až filozoficky), ve druhé vyjadřuje své „bláznovské“ pocity a nálady.
• Psáno v ich-formě, chronologické vypravování

 

Jazykové prostředky

• Spisovná čeština, srozumitelný jazyk
• Dlouhé monology filozofického rázu (Hamlet se zamýšlí nad smyslem života), dialogy.
• Častý cynismus (viz rozhovor hrobníků na pohřbu Ofélie).
• Zároveň je kombinován sarkasmus a vážné promluvy, tragické, satirické i komické prvky
• Úvahy o minulosti, patos (přesvědčování a emotivní naléhání na čtenáře nebo posluchače),
• Blankvers (=typ rýmu, pětistopý nerýmovaný jambický verš, bez slok, 10-12 slabik, typický pro Shakespearova díla)
• Filozofické otázky prodlužují rychlý spád příběhu, důraz na charakter postav, personifikace, anafory obrazná přirovnání, inverze slovosledu, dvojsmysly, použití pluralis majestatis

 

Tropy a figury

• Častá ironie, až sarkasmus, dále využity mj. metafory (specifikovat na základě úryvku).

 

Časoprostor

• Autorova současnost (vydáno mezi lety 1599-1602).
• Převážně na královském hradě Elsinor (Dánsko).

 

Postavy

• Hamlet – dánský princ; prakticky celý děj se točí kolem toho, že se mu zjevil duch jeho otce, jehož vraždu chce pomstít. V důsledku této události rozehrává promyšlenou hru
  se svým strýcem (vrahem) a předstírá bláznovství. Ve své zarputilosti ale způsobí neštěstí dalším lidem (například omylem zabije otce Ofélie). Vyjadřuje se filozofickými hříčkami.
  
• Claudius – dánský král, Hamletův strýc, vrah krále (nalil mu jed do ucha). Pro vlastní úspěch je schopen udělat všechno. Nezdráhá se připravit Hamleta o život ve snaze zabránit tomu,
  aby se ostatní dozvěděli o jeho činu (vraždě).
  
• Polonius – otec Ofélie a Laerta. Snaží se bránit svou dceru, zpočátku nedůvěřuje Hamletovi, že jeho láska k Ofélii je skutečná. Když názor změní, shodou okolností se stane obětí Hamletovy pomsty.
  
• Gertruda – dánská královna, Hamletova matka. Krátce po smrti svého muže (neví, že se jedná o vraždu) si vezme jeho bratra, Hamletova strýce (vraha). Vyjadřuje své pochybnosti
  o brzkém uzavření sňatku s Claudiem.
  
• Ofélie – dcera Polonia, miluje Hamleta. V důsledku Hamletovy lsti je ale odmítnuta (Hamlet přestává věřit v lásku). Poté se zblázní (na rozdíl od titulního hrdiny skutečně) a nešťastnou náhodou utone.
  
• Laertes – Oféliin bratr. Rozhodl se pomstít smrt svého otce (jako Hamlet). V tomto případě se ale jedná o nechtěné zabití (kdežto Claudius je vrah). Závěrečnou fází děje je právě souboj Laerta s Hamletem.
  
• Horacio – Hamletův přítel, jehož žádá, aby příběh vyprávěl i po smrti všech zúčastněných.

 

Stručný obsah