Kniha: Hamlet
Autor: William Shakespeare
Přidal(a): KenKik, Andy, Andulis
William Shakespeare (*1564 – †1616)
- Významný anglický básník a dramatik, , žil v 16. století
- Klíčová postava moderního evropského dramatu
- Jeho hry byly přeloženy do každého významnějšího jazyka
- Psal hlavně komedie a historické hry, žánry, které vyzdvihl na vrchol tehdejšího umění
- V jeho dílech promlouvá humanistické přesvědčení, kvality člověka jsou dány jeho opravdovostí, mravní integritou, vůlí k činu a ne barvou pleti, původem nebo jménem
- W. Shakespeare je považován za největšího anglického i světového dramatika píšícího na přelomu 16. a 17. století v období humanismu a renesance
- Vynikal jako herec i dramatik, byl spolumajitelem divadla Globe, po vyhoření divadla se vrátil do rodného města za manželkou a dětmi, kde zůstal až do své smrti
- Romeo a Julie – nejznámější tragédie, ve které zachytil příběh nešťastně končící lásky milenců, jejichž smrt způsobila vzájemná nenávist dvou rodů – Kapuletů a Monteků
Jeho tvorba se člení do 3 období:
- 1) do r. 1600 – komedie, hry z anglických a antických dějin (historické hry) a první tragédie:
- Zkrocení zlé ženy, Sen noci svatojánské, Jindřich IV., V., VI., Richard II., III., Julius Caesar, Romeo a Julie
- 2) 1601 – 1608 – velké a slavné tragédie, do jeho tvorby proniká pesimismus:
- Hamlet, kralevic dánský, Othello, Král Lear, Macbeth
- 3) po r. 1608 – přináší vyjasnění, naději a vyrovnání:
- Zimní pohádka, Sonety
- připisuje se mu celkem 37 her, 154 sonetů
Zasazení autora do kontextu národní literatury a jeho tvorby
Humanismus
- Literární a naukový směr, který hledá inspiraci v antickém umění, není spojen s určitou dobou
Renesance
- Vyjadřuje životní styl 15. a 16. století, je to především výtvarný a hudební směr, který se také snaží obnovit antické zásady
- Vzniká ve 14. století v Itálii a její vznik je podmíněn novými myšlenkami
Období humanismu a renesance ve světové literatuře
- Anglie (kromě Shakespeara): Geoffrey Chaucer, dramatika a básník Christopher Marlow
- Španělsko: Miguel de Cervantes, Lope de Vega.
- Francie: Francois Villon, Francois Rabelais, Pierre de Ronsard
- Itálie: Dante Alighieri, Francesco Petrarca, Giovanni Boccaccio, Niccolo Machiavelli
Rozbor díla: Hamlet
- V originále: The Tragedy of Hamlet, Prince of Denmark
- V některých překladech se setkáváme s označením „králevic“ dánský, v jiných pak „princ“
- Druh: drama
- drama = děj přímo předvádí (např. na jevišti); každá postava promlouvá sama za sebe
- Žánr: anglická alžbětinská tragédie o 5 dějstvích
- tragédie = divadelní hra s vážným obsahem a smutným koncem, hlavní hrdina obvykle zahyne
- Forma: próza i poezie
- Vydavatelství: nakladatelství Academia, přeložil: František Nevrla
Hlavní myšlenky
- Bezohledná touha po moci se nezastaví ani před násilím a intrikami
- Zlo je třeba potrestat, ctít morální zákony, pomsta otce = čest
- Otázka života a smrti, existenční otázky (co po smrti?)
Charakteristika díla
- Krize renesanční doby
- Rodinný a milostný konflikt přerůstá v obecně společenský
- Bezohledná touha po moci, chtíč pomsty – osamocený jedinec ve světě násilí, intrik, vražd
- Úvahy o lidském životě, existenci
Inspirace pro vytvoření díla
- Shakespeare byl inspirován starodávným skandinávským příběhem Amlet od kronikáře Saxa Grammatica z 12. století
- Renesanční dílo → prvky humanismu (nejvíce lez vidět na Hamletovi – inteligentní, mladý, vzdělaný a čestný muž)
Motiv, téma a námět
- úvahy nad tím, zda je od Hamletovy matky etické (morálně správné) vzít si králova bratra, a ještě k tomu tak brzy po jeho náhlé smrti, či jestli je Claudius opravdu vinen
- během úvah je pozornost zcela převedena na člověka (dílo se zabývá problematikou obyčejných lidí, ne problematikou Boha)
- hra o dramatických rodinných a milostných vztazích Hamleta přerůstá v obecně společenský konflikt
- motiv pomsty
- pomsta může způsobit i naši vlastní smrt nebo smrt ostatních – chtíč pomsty (Hamlet chce pomstít svého otce, ale nakonec přivodí smrt nejenom sobě, ale i většině svých blízkých)
- Hamletova pomsta se nakonec jeví jako marné sebevražedné gesto
- dále motivy zrady, nenávisti, lásky, lží, intrik, …
- osamocený jedinec ve světě zločinu, intrik a násilí
- úvahy o smyslu života, lidské existenci
- ve filozofických úvahách můžeme najít paralelu (obdobu) s přítomnou realitou
Tematicky podobné dílo:
- Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války, Jaroslav Hašek (hlavní hrdina předstírající bláznovství, využití trpkého humoru)
Kompozice
- chronologická
- 5 dějství (jednání) – dějství = souvislý úsek děje, který se na scéně obvykle odehrává ve stejných kulisách
- jednotlivá dějství se skládají z různého počtu scén (výstupů)
- scéna = úsek hry, v němž jsou na jevišti tytéž osoby (nebo jsou obměňovány jen minimálně)
- 1. dějství: 5 scén, 2. dějství: 2 scény, 3. dějství: 4 scény, 4. dějství: 7 scén, 5. dějství: 2 scény
Stavba dramatu
- expozice (úvod)
- seznámení s postavami, prostředím
- Duch krále řekne Hamletovi, že ho zabil jeho bratr a že ho má pomstít.
- kolize (zauzlení děje)
- závažnější konflikt
- Hamlet chce Claudia zabít, ale nemá žádné důkazy.
- krize (zauzlení děje)
- děj nemůže pokračovat dál stejným směrem
- Hamlet už má důkaz, ale Claudius ho posílá do Anglie, kde má být popraven.
- peripetie (náhlý obrat)
- Hamlet se vrátí zpět, odhodlán Claudia zabít. Je vyzván na souboj s Laertem, který se spolčil s Claudiem. Ten chce Hamleta zabít.
- katastrofa
- tragické vyústění konfliktu (v případě komedie tzv. rozuzlení – vysvětlení)
- Při souboji umírá jak Hamlet, tak i Laertes. Hamletova matka se otráví vínem a Hamlet z posledních sil zabije Claudia.
- děj nabývá spádnosti až v druhé polovině knihy, první polovina je zahlcena Hamletovými úvahami nad smyslem života a stavy melancholie (zádumčivosti)
- vysvětlení názvu díla: Hamlet se jmenuje hlavní hrdina – kralevic v Dánsku, syn zavražděného zemřelého krále
Jazyk a styl
- ich – forma, vyprávění (popis osudu postav)
- Dílo je psáno takzvaným blankversem (nerýmovaný jambický verš).
- Není rozdělen do strof a to krásně umožňuje navazování řeči postav v dialozích.
- W. S. píše velmi umělecky, až se text občas stává hůře pochopitelným a čtenář se musí pozastavit, aby pochopil, co chce autor říci.
- Spisovná čeština a vznešená obraznost
- Tragické, komické i satirické prvky
- Slovní hříčky, dobové narážky, filozofické úvahy
- Spíše dlouhá a složitá souvětí
- Výstupy jednotlivých postav v díle se nazývají repliky a jedná se o dialogy, ale i monology (nejčastěji Hamletovy).
- Diferenciovaný jazyk postav – zvýrazňuje dominantní povahové rysy (nemají jen jeden rozměr, jsou psychologicky propracované)
- Vyskytuje se zde mnoho metonymií, přirovnání eufemismů, epitet, občas i oxymorony, synestezie, elipsy, metaforická přirovnání. Co se týče figur, není těžké nalézt anaforu, epizeuxis, a to převážně v částech, kdy Hamlet hraje šíleného.
Promluvy
- Pro hru jsou typické dlouhé Hamletovy filosofické promluvy, v nichž se snaží pochopit smysl lidské existence a historického dění. V ukázce nalezneme monolog, ve kterém hrdina vzpomíná na zesnulého šaška a poukazuje na pomíjivost lidského života.
- Princ Hamlet se pohybuje ve dvou jazykových polohách – jedna z nich je vážná, druhá má vyjadřovat šílenství.
Postavy
Na rozdíl od antického dramatu postavy drží svůj osud pevně v rukou. Jsou realističtí a autor ukazuje jejich vývoj v souladu s logikou jejich charakteru. Shakespearovy mnohovrstevnaté hry nelze zjednodušit na dějovou linii (stejně jako žádné jiné skutečně umělecké dílo)
- Hamlet
- Dánský princ, syn zavražděného krále
- „Myslitel“ – pokud budeme sledovat Hamletovy promluvy, kdy rozvažuje různé události a jevy, zjistíme, že rád vše probírá z různých stran; snad i pomstu si chtěl napřed důkladně promyslet, než ji uskuteční
- Není si jist svým zdrojem informací.
- Postava ducha ve skutečnosti odkazuje k situaci v Anglii, ve které Shakespeare žil. Jindřich VIII. změnil v zemi náboženství z katolického na protestantské. Zatímco katolíci, kteří věří v očistec, neměli žádné zábrany věřit tomu, že je duše jejich zemřelých příbuzných či známých mohou navštěvovat. Protestantské větve ale na duchy ani očistec nevěří a všechna taková zjevení považují za ďáblovy klamy. Hamlet tedy, stejně jako mnozí Angličané té doby, rozvažuje, k jakému postoji se vlastně přiklonit.
- Truchlí pro svého otce, ale mnohem více se zaobírá znovuprovdáním své matky, mohl trpět Oidipovským komplexem (tento vztah však nemusel být nutně milostný)
- Hamlet matce ostrými slovy vyčítá její tělesný vztah s bratrem jejího předchozího manžela. Slova, která používá, jsou naprosto nehodná pro matku, natož pro královnu – mohla by ho zaslepovat žárlivost?
- Odhodlá se pomstít na Klaudiovi až po smrti matky.
- Celá hra začíná slovy: Kdo tam? Shakespeare nepoužíval slova náhodně, ale všechno mělo svůj význam. Věta by mohla naznačovat, že Hamlet si vlastně není jistý, kým je.
- Vydává se za šíleného, prakticky vystupují dva „Hamletové“ jeden touží po naplnění ideálů X druhý má racionální pocit povinnosti trestat zlo. První pochybuje a nedůvěřuje vlastním sílám X zároveň touží po činu.
- Klaudius (Claudius)
- Bratr zavražděného krále (on ho zabil), Hamletův strýc a nevlastní otec.
- Ačkoliv si je vědom svých hříchů, a dokonce prosí Boha o jejich odpuštění, vnitřně cítí klid bez výčitek, je zrádný, zákeřný a podlý, personifikací upadajících morálních hodnot a zkaženosti. Není schopný vládnout, přesto je velmi ctižádostivý.
- Gertruda
- Vnitřně rozpolcená (dobrá x zlá) – neví, jestli se má přidat na stranu syna nebo Klaudia
- Hamletova matka, královna
- Horatio
- Hamletův nejlepší přítel, čestný a spravedlivý, harmonická osobnost, která je schopná soudit Hamletovo jednání a Klaudiovu vinu.
- Polonius
- Nejvyšší královský komoří, otec Ofélie a Laerta, svou oddaností ke králi je až směšný – doplatí životem na svou chorobnou snahu zalíbit se.
- Otec Ofélie – nedovoluje jí se stýkat s Hamletem, protože ví, že by mu to poškodilo reputaci u krále.
- Ofélie
- Hamletova láska, dcera Polonia, sestra Laerta. Zbabělá, krásná, laskavá a něžná.
- Je do ní zamilován Hamlet (její otec Polonius ji však před Hamletem varuje), city k Hamletovi skrývá. Láska ke svému otci (po jeho smrti se zhroutí a tragicky se utopí v řece).
- Laert
- Syn Polonia, bratr Ofélie, oddaný svému otci.
- Zaslepený pomstou – snaha pomstít se Hamletovi za smrt Polonia a Ofélie a spikne se proto s Claudiem, umírá v souboji s Hamletem.
Doba a místo děje:
- dánský hrad, město Elsinor (+ hřbitov)
- Děj se odehrává v době života Shakespeara – přelom 16. a 17. století (autorova současnost)
Děj (obsah) díla
- První dějství:
- První obraz –V noci na hradě se strážným zjevil duch zesnulého krále. Ti tedy pozvali Horacia, aby se na to přišel také podívat, ale duch se s nikým z nich nebaví.
- Druhý obraz – Dvořané jsou pestře oblečeni, jen Hamlet stále truchlí pro otce a taky to králi a královně vytkne. Dojde k menší slovní výměně a pak se Hamlet setkává s Horaciem, který ho informuje o tom, že se po hradě po noci potuluje duch jeho otce a Hamlet se rozhodne, že si s duchem chce promluvit.
- Třetí obraz – Laertes domlouvá Ofelii, aby netrávila tolik času s Hamletem, že je mladý a jeho láska brzy vyhasne. Stejnou radu jí později dává i Polonius a Ofelie poslechne a začne se Hamletovi vyhýbat a nepřijímat jeho dárky.
- Čtvrtý obraz – Hamlet přichází v noci za stráží a Horaciem na hlídku. Je slyšet, že uvnitř hradu se koná oslava. Opět se zjeví duch Hamletova otce a naznačí Hamletovi, ať jde za ním, že s ním chce mluvit. Ostatní se pokouší Hamleta zadržet, ale ten se jim vytrhne a odejde za duchem.
- Pátý obraz – Hamlet se od ducha dozvídá, že Claudius svého bratra otrávil a následně si získal přízeň královny, aby se mohl stát králem. Duch ho nabádá, ať se pomstí. Hamlet přísahá a pak přichází Horacio a Marcellus (strážný) a snaží se z něj dostat, co mu duch řekl. Hamlet jim nic neřekne, a ještě je přesvědčí, aby o všem pomlčeli.
- Druhé dějství (o několik týdnů později)
- První obraz – Polonius posílá sluhu, aby vyzvěděl, jak se má jeho syn v Anglii. Pak za ním přichází Ofelie, že se Hamlet zbláznil a Polonius si myslí, že Hamleta dohnala k šílenství láska k Ofelii. (Ve skutečnosti Hamlet začal šílenství předstírat a hledá způsob, jak usvědčit strýce.)
- Druhý obraz – Král a královna rozmlouvají s Hamletovými spolužáky a chtějí po nich, aby z Hamleta vytáhli, co ho trápí. Pak přichází Polonius a oznamuje králi domnělou příčinu Hamletova šílenství. Král se to rozhodne později prověřit. Přichází Hamlet a chvíli mluví rozumně a chvíli jako šílenec (mluví o smrti a červech). Pak se setkává se svými spolužáky, které vřele přijme, ale hned odhalí, že tu nejsou jen tak a co že tedy dělají tady v tom „vězení“. Následně zjistí, že pozvali herce a chvíli se baví o divadle. Hamlet se rozhodne je využít, tak že nechá herce zahrát vraždu otce.
- Třetí dějství (o den později)
- První obraz – V předsíni se za závěs schovají král a Polonius a Ofelie čeká na Hamleta. Hamlet přichází velmi sklíčený („Být nebo nebýt. Jak to rozhodnout?“). Začne tvrdit Ofelii, že ji nikdy nemiloval a radí ji ať odejde do kláštera. Král dojde k závěru, že princ láskou nešílí.
- Druhý obraz – Chystá se divadelní hra. Hamlet ještě domlouvá herci, jak má svou roli zahrát. Pak přikáže Horaciovi ať celou hru sleduje, jak se král bude tvářit. Pak si jde sednout. Herci začnou hrát – královna slibuje králi, že i kdyby zemřel, tak se nikdy znovu nevdá a následně replikují jak Claudius nalil králi jed do ucha když spal v zahradě. Claudius se rozčílí a odejde, představení je zrušeno. Hamlet se střetává se svými spolužáky a chytře jim vysvětluje, že „na něj neumí hrát“. Pak Polonius Hamletovi sdělí, že ho čeká královna.
- Třetí obraz – Spolužáci králi oznámí, že z prince nic nedostali. Král se tedy domluví s Poloniem, že se Polonius schová za závěs až bude Hamlet s královnou mluvit. Pak má král slabší chvilku a chce se modlit, uvidí to Hamlet a chvilku má chuť ho probodnout, ale pak si to rozmyslí, že by to nebyl trest, že to musí udělat, až bude Claudius dělat něco nepočestného.
- Čtvrtý obraz – Polonius poradí královně ať je na Hamleta prudká a skryje se za závěs. Když Hamlet přijde a hned začne matce spílat. Hamlet probodne závěs, když si všimne, že tam někdo je („Co je to? Krysa? Je po ní, …“ – krysa v přeneseném významu?) a zabije tak Polonia. Pak opět křičí na matku, když tu se mu zjeví otcův duch, matka ho ovšem nevidí a považuje proto Hamleta za šílence.
- Čtvrté dějství
- První obraz – Král a královna se baví o tom, jak Hamlet absolutně zešílel. Zavolají si Hamletovy spolužáky, ať Hamleta najdou.
- Druhý obraz – Spolužáci Hamleta najdou a ptají se ho, kam schoval tělo, ale on jim to neřekne a jde ke králi.
- Třetí obraz – Hamlet eufemisticky, sarkasticky odpovídá králi, když se ho ptá, kam skryl tělo. Když Hamlet odejde, král nařídí, aby Hamleta odvezli do Anglie a dá jeho spolužákům dopis, že mají v Anglii Hamleta zabít. (Začíná se ho bát.)
- Čtvrtý obraz – Hamlet nedaleko přístavu vidí, jak vojska norského krále pochodují na Polsko. Jak tak vidí tu armádu, lituje, že neměl dost síly krále dávno zabít.
- Pátý obraz – Za královnou přichází zoufalá Ofelie, stýská se jí po otci a zpívá. Náhle přichází Laertes s tím, že si myslí, že to král zabil Polonia (jeho otce) neboť se nekonal pohřeb, ale král mu slibuje, že se bude moct pomstít.
- Šestý obraz – Za Horaciem přijdou námořníci, že pro něj mají dopis. Dopis od Hamleta a Hamletovy dopisy pro krále. Král se dozví, že se Hamlet chystá přijít a s Laertem vymyslí, že Hamleta zabijí pod záminkou souboje. Do toho přichází plačící královna, protože se Ofelie utopila.
- Páté dějství
- První obraz – Hrobníci se dohadují, jestli se Ofelie utopila nešťastnou náhodou, nebo jestli šlo o sebevraždu. Přichází Hamlet a Horacio a dají se s hrobníky do řeči. Pak přichází průvod s utonulou Ofelii. Laertes se popere s Hamletem a ostatní je od sebe musí odtrhnout.
- Druhý obraz – Hamlet vypráví Horaciovi, jak našel dopisy, které nařizovaly jeho smrt a přepsal je, aby v Anglii popravili jeho dva spolužáky. Přichází Osric a sděluje Hamletovi, že se král vsadil s Laertem, že Laertes nezvítězí nad Hamletem v souboji na 12 kol o víc než 3 zásahy. Hamlet přijme. Na souboj se vrhnou téměř okamžitě. Laertes si vybere rapír, který je ostrý a napuštěný jedem a král má přichystaný pohár, kterým Hamleta případně otráví. Hamlet vyhraje 2 kola, když tu mu královna připije oním otráveným pohárem. Laertes nepřipraveného Hamleta lehce škrábne, Hamlet se naštve, vrhne se na něj a omylem si vymění rapíry. Pak Hamlet zasadí Laertovi hlubokou ránu. Dozví se od něj, že hrot je napuštěn jedem, a tak se rychle rozhodne zabít i krále. Umírá tedy královna, král, Laertes i Hamlet. Po chvíli doráží zpráva, že Hamletovi spolužáci byli také popraveni. Na závěr přichází Frtinbas a nárokuje si trůn (tak trochu) a Horacio mu řekne, že princ Hamlet mu dal svůj hlas, než zemřel.
Inspirace pro vznik díla
- Autor je při psaní tohoto dramatu hluboce ovlivněn smrtí svého syna Hamneta. V první etapě svého života (do roku 1600) se věnuje převážně komediím, po této životní události pak spíše psaní tragédií.
- Shakespeare se nejspíše inspiroval starodávným skandinávským příběhem o Ur-Hamletovi zapsaný dánským kronikářem Saxem Gramaticem ve dvanáctém století.
Přijetí a inspirace dílem
- Hamlet je Shakespearovo vrcholné dílo světového dramatu, dále do této skupiny patří např. Král Lear, Othello či Macbeth.
- Dílo přímo i nepřímo ovlivnilo tvorbu světových i českých autorů (Karel Čapek – Apokryfy; Vladimír Holan – Noc s Hamletem; Emil František Burian – Hamlet III., kralevic dánský, být či nebýt čili trůny dobré na dřevo)
- Některá filmová zpracování:
- 1948 Hamlet, anglický film oceněn čtyřmi Oscary; režie: Laurance Olivier
- 1990 Hamlet, anglo-americko-francouzský film; režie: Franco Zeffirell
- 2000 Hamlet, americký film, který je zasazen do moderní doby a předlohou se jen mírně inspiroval; režie: Michael Almereyda
- porovnání s filmovou verzí nebo dramatizací: anglický film Hamlet z roku 1990 je velmi dobře hodnocen, v roli Hamleta vystupuje Mel Gibson
- Pravděpodobný adresát: milovník Shakespeara, zvláště tragédií; člověk, který chce napravit nespravedlnost
Aktuálnost díla
- Honba po moci za každou cenu (i přes mrtvoly) je stále aktuální
Úryvek
HAMLET: Žít nebo nežít – to je, oč tu běží: zda je to ducha důstojnější snášet střely a šípy rozkacené sudby, či proti moři běd se chopit zbraně a skoncovat je vzpourou. Zemřít – spát – nic víc – a vědět, že tím spánkem skončí to srdcebolení, ta sterá strast, jež patří k tělu, to by byla meta žádoucí nade všechno. Zemřít – spát – Spát. Snad i snít? Á, v tom je právě háček! To, jaké sny by se nám mohly zdát v tom spánku smrti, až se těla zbudem, to, to nás zaráží. To je ten ohled, jenž bídě s nouzí dává sto let žít. Vždyť kdo by snášel bič a posměch doby, sprostoty panstva, útlak samozvanců, soužení lásky, nedobytnost práva, svévoli úřadů a kopance, jež od neschopných musí strpět schopný, sám kdyby moh svůj propouštěcí list si napsat třeba šídlem? Kdo by chroptě se potil krví na galejích žití, než jen, že strach z něčeho po smrti, z těch krajů neobjevených, z nichž nikdo se nevrací, nám ochromuje vůli a dává snášet raděj zla, jež známe, než prchnout k jiným, o nichž není zpráv? Tak svědomí z nás ze všech dělá baby, tak pomyšlením v nedokrevnou šeď ruměná svěžest odhodlání chřadne a podniky, jež mají spár a spád, se pro ten ohled vychylují z dráhy a tratí jméno skutku. Ale tiše! Spanilá Ofélie. Vzpomeň dívko v svých modlitbách mých hříchů všech. OFELIE: Ach princi! Jak má se Vaše Výsost už tak dlouho? HAMLET: Děkují poníženě: skvěle, skvěle, skvěle. OFELIE: Mám od vás, princi, stále ještě dárky, Jež dávno toužím vrátit. Prosím vás, račte je přijmout teď. HAMLET: Kdo? Já? Já nikdy vám nedal nic. OFELIE: Dal, Výsosti. A spolu s dárky slova tak rozmilá, že každý z nich měl jejich vůni. Ta teď vyvanula, a tak je vracím. Dary nejbohatší se mění v trety, když se dárce mračí. Zde, Výsosti.