Hamlet, kralevic dánský – rozbor díla (5)

 

Kniha: Hamlet

Autor: William Shakespeare

Přidal(a): Kostka

 

Forma: poezie (kombinace s prózou)

Druh: drama

 

Žánr: tragédie

– z antického “tragos“ → kozel (oslavy Dionýsa)

– tragický konec (většinou smrt hlavní postavy) – boje s nerovnými silami (např. osud)

– Shakespearovské drama:

– blankverský verš→ nerýmovaný verš, není řazený do strof

– spisovný, vysoký styl, ale postavy hovoří odpovídajícím jazykem

– spletitý děj, záměny postav, převleky…

– často ženské hrdinky – samostatné, silné…

– pozemský život, ne náboženská témata

– tragika vyplývá z konfliktu, nepříznivých podmínek

– tragikomika

– nedodržuje antickou jednotu tří (čas, místo, děj)

– poezie se střídá s prózou

– používá chór (=sbor) – uvádí, posouvá děj

– komedie – situační komika

– individualita, nezávislost (církev, rodinné tradice), svoboda

 

– stěžejní překladatel:

  • Josef Václav Sládek

 

Hamlet:

Hl. námět:  

  • zrada, pomsta, otázka života

 

Inspirace:     

  • dobou, ve které žil
  • starodávný skandinávský příběh Ur-Hamleta, přesněji “Amleta”, prince jutského, příběh napsal dánský kronikář Saxo Grammaticus (1150–1220)

 

Kompozice:

  • 5 dějství (expozice, kolize, krize, peripetie, katastrofa)
  • chronologický děj
  • blíže neurčená doba – Středověk, Dánsko

 

Jazyk:    

  • prolínání filosofických úvah o minulosti se soudy o každodenním životě
  • dlouhé monology
  • Hamlet – 2 roviny -vážný/ šílený – dvojsmysly
  • prudké dialogy
  • sarkastické poznámky (hrobník nad Offélií)
  • prvky tragické i komické, satirické, patos, slovní hříčky
  • blankverský verš→ nerýmovaný verš, není řazený do strof
  • komické prvky nejsou odděleny od tragických

 

Postavy: 

  • prochází vývojem

Hamlet: složitá psychika, touží po pomstě. Typ rozpolceného člověka – touha po naplnění ideálů proti pocitu povinnosti trestat zlo. Nedůvěra ve vlastní sílu, ale touha po činu.

Claudius – dánský král. Hamletův strýc a také nevlastní otec, královrah, zavraždil svého bratra tak, že mu do ucha nalil jed. Je zrádný, zákeřný, podlý, neschopný vlády, ale ctižádostivý

Gertruda – dánská královna. Hamletova matka. Claudius poté, co zavraždil svého bratra, ji pojal za manželku a stal se králem. Vnitřně je rozpolcená na dobro a zlo.

Horatio – Hamletův nejlepší přítel. Je čestný a spravedlivý. Schopen soudit Hamletovo jednání a Claudiovu vinu.

Ofélie – Poloniova dcera, milovala Hamleta. Poté, co byl její otec zabit, zešílí, na rozdíl od Hamleta, ale skutečně. Posléze nešťastnou náhodou utone.

Rosenkrantz a Guildenstern – Hamletovi přátelé z dětství, nyní ho ale prodali Claudiovi, pro kterého dělají špehy → věčné typy bezcharakterních lidí, kteří slouží v každém režimu tomu, kdo vládne; jsou opakem Horatia

 

Inspiroval:  

  • film „Zamilovaný Shakespeare“
  • manga, anime, divadelní zpracování
  • Shakespearovské slavnosti
  • Joseph Heller / Hlava XXII. (taky o šílenství…)
  • Ken Kessey / Vyhoďme ho z kola ven (taky o předstírání šílenství…)

 

Kontext doby: 

  • 2. pol. 16. století = humanismus a renesance (návrat k antice, člověk, vědy…)

 

Kontext aut. tvorby:   

  • tragédie: Romeo a Julie, Othello, Král Lear, Mcbeth

 

komedie: 

  • Večer Tříkrálový, Zkrocení zlé ženy

historické:

  • Richard II., Richard III.

tragédie:

  • Antonius a Kleopatra,

pohádkové:

  • Bouře, Zimní pohádka

sonety

 

Součastnicí: 

Anglie:    

  • Chaucer (Canterburské povídky)
  • Marlowe (Doktor Faust)

 

Itálie:     

  • Petrarca (Sonety)
  • Alighieri  (Božská komedie)
  • Boccaccio(Dekameron)
  • Machiavelli (Vladař)

 

Španělsko: 

  • Lope de Vega (Ovčí pramen)
  • Cervantes y Saavedra (Don Quijote)

 

Francie:  

  • F. Villon ( Velký Testament)
  • Rabelais (Gargantua a Pantagruel)

 

Příběh:

Děj se odehrává převážně na královském hradě Elsinor. Hamletovi, korunnímu dánskému princi, se zjeví duch jeho zesnulého otce. Dozvídá se od něj, že ho zavraždil Hamletův strýc Claudius, když Hamletův otec (dánský král) spal, a to tak, že mu nalil jed do ucha. Po králově smrti si Claudius vzal Hamletovu matku, Gertrudu, a stal se králem. Hamletovi ale nikdo nevěří, Hamlet prahne po pomstě, která mu zcela zaměstnala mysl. Proto předstírá, že je šílený a že má vidiny. Není si zcela jist Claudiovou vinou, předstírání šílenství mu pomůže snáze odhalit smýšlení lidí v jeho okolí. Na hrad přijíždějí potulní herci, Hamlet do jejich hry vloží pasáž rekonstruující otcovu vraždu (stvoří divadelní hru, která se podobá skutečným událostem, divadlo na divadle). Čeká na Claudiovu reakci, Claudius svým útěkem potvrdí svou vinu.

Hamlet znovu váhá se svou pomstou, když spatřil, že se strýc modlí a lituje svých činů. Hamlet chtěl matce povědět, že se mu zjevuje otcův duch a že ví, co udělal Claudius otci. Matka s Hamletem slyší, že někdo poslouchá za závěsem a Hamlet v domnění, že tam stojí Claudius, do závěsu bodne dýkou a dotyčného zabije. Vzápětí zjistí, že to byl Polonius, otec jeho milované Ofélie.

Claudius zjišťuje, že je pro něj Hamlet nebezpečný, a posílá jej do Anglie spolu s Rosencrantzem a Guildensternem, bývalými Hamletovými spolužáky, s tajným dopisem (o kterém však Hamlet nemá ani ponětí), aby zde byl Hamlet popraven. Hamlet jeho úklady včas odhalí, dopis vymění za dopis, ve kterém se píše, aby byli popraveni ti, kteří dopis přinesou, tedy Rosencrantz a Guildenstern. Anglický král je skutečně nechá popravit. Hamlet se vrací do Dánska, kde se stane svědkem Oféliina pohřbu. Zešílela, protože nemohla přenést přes srdce otcovu smrt, a posléze nešťastnou náhodou utonula. Oféliin bratr Laertes se chce za vraždu svého otce Polonia pomstít. Claudius se spolčí s Laertem a poradí mu, aby Hamleta vyzval na souboj. Pro jistotu dá Laertovi ostrý meč, který je namočený do jedu, zatímco Hamlet záměrně dostává meč tupý.

Laertes se setkává s Hamletem už na pohřbu Ofélie. Na závěr dojde k souboji, ve kterém Hamlet, s uzmutým otráveným mečem, zabije Laerta, ale sám je zraněn. Umírá na otravu jedem, stihne však ještě zabít podlého Claudia, také otráveným mečem. Hamletova matka, jako svědkyně, vypije číši otráveného vína, kterou nastražil před soubojem Claudius. Jediný živý zůstal Horacio, jenž o všem vyložil pravdivý příběh. Toto je pro Shakespearovy tragédie typické zakončení – během děje postupně umírají všechny postavy včetně hlavní, která ale zemře až nakonec.





Další podobné materiály na webu: