Máj – rozbor díla k maturitě (9)

rozbor-díla

 

Kniha: Máj

Autor: Karel Hynek Mácha,

Přidal(a): Jeweli, Anny

 

 

Karel Hynek Mácha

  • Své první básně psal Mácha německy, později česky. Věnoval se i prozaické tvorbě, kterou tvoří soubor autobiografických povídek Obrazy ze života mého, román Cikáni, básnická próza Pouť krkonošská a Křivoklad, což je první část nedokončené čtyřdílné skladby Kat, která čerpá z  české historie.
  • český básník a prozaik, nejvýznamnější představitel českého romantismu
  • byl to podivín, samotář, drsný člověk
  • studoval gymnázium, vynikal v matematice, krásně kreslil, hudebně nadán: kytara, ovládal perfektně němčinu
  • po gymnáziu studoval 2letý kurz filozofie, navštěvoval přednášky Jungmanna
  • hodně cestoval › nejčastěji pěšky (až do Itálie), nejraději na hory (Krkonoše) a rád také do oblastí Doks a Bezdězu
  •  působil v Kajetánském divadle, kde poznal Lori Šomkovou
  • S Lori Šomkovou byl zasnouben, ale při požáru, kdy pomáhal hasit se napil ze studny, ve které byla špinavá voda a K. H. Mácha zemřel.
  • Zemřel 6.listopadu 1836, v den kdy se měla konat svatba s Lori, zemřel ve 26.letech, měl syna Ludvíka, kterého nikdy neviděl.

Díla: 

  • Křivoklad – 1834, historická próza
  • Bratři – 1832
  • Král Fridrich – 1832-33
  • Boleslav – 1831-33
  • Bratrovrah – asi 1833
  • Obrazy ze života mého.
  • Mnich – 1833, veršované, tragický pocit marnosti života
  • Cikáni – 1835, próza, v utrpení mladého cikána se soustřeďuje tragika všech ostatních postav. Objevuji se zde také zážitky z cest po vlasti a z italské cesty.
  • Máj – báseň, nejslavnější Máchovo dílo. Jeho počátky spadají do roku 1834, napsán byl od podzimu 1835 do jara roku 1836.

 

Literárně-historický kontext 

  • Dílo vzniklo v roce 1836 jako vrcholné dílo českého romantismu

 

Rozbor díla: Máj

Literární forma: próza

Literární druh: lyricko-epický

Literární žánr: báseň

 

Hlavní myšlenka:

  • Oslava krásy májové přírody
  • Autor se dílem také snaží ukázat nevolnost lidí, nesvobodu, udělat pro lásku cokoliv

 

Námět:

  • Příběh milenců Viléma a Jarmily. Oba musí tragicky zemřít. Vinu přitom nese společnost
  • Do básně promítlo i romantické prostředí krajiny okolí Máchova jezera a hradu Bezděz.

 

Charakteristika díla:

  • Nedříve bylo psáno německy
  • Rozpor mezi snem a realitou
  • Vliv díla ovlivnil Májovce
  • Podstatou knihy není děj, ale příroda a filozofické úvahy

 

Kompoziční postupy:

  • Chronologický postup, také retrospektivní (ve vzpomínkových pasážích).
  • Využití kontrastu jak v tematické (čas přírody a lidského bytí), tak jazykové rovině („na tváři lehký smích, hluboký v srdci žal“).
  • Gradace se nekoná, děj je potlačen.
  • Paralela poutníka a Viléma.
  • Forma: na začátku věnování

 

Báseň obsahuje: 4 zpěvy, 2 intermezza:

    • I. zpěv: Obraz Májové přírody, sebevražda Jarmily skokem do jezera. Motiv lásky a nevěry.
    • II. zpěv: Vilém ve vězení, úvahy o vině. Kontrast v čase – věčnost přírody a omezenost jeho zbývajícího času do popravy. Pocit křivdy a vzdoru.
    • I. intermezzo: Půlnoční popraviště v přípravě na popravu Viléma. Duchové na popravišti
    • III. zpěv: Vrchol, poprava Viléma. Vilémovo vyznání lásky k přírodě a rodné zemi. Obžaloba společnosti.
    • II. intermezzo: obraz klidné horské krajiny. Nářek Vilémových druhů ze ztráty svého vůdce
    • IV. zpěv (epilog): Po čase přichází poutník, autor se ztotožňuje (ich-forma), zamyšlení nad tragikou lidského osudu. Závěr tragický.

 

Vztah dějových linií:

  • Řetězový, návaznost událostí, spjaty s ústředním příběhem.

 

Útvary jazyka:

  • Spisovná čeština. Jazyk archaický ( starý ), knižní, básnický.
  • Obsahuje prvky subjektivismu, ukazuje tvůrčí fantazii, smysl pro obraznost, motivy tragické lásky a smrti, silnou kontrastnost jevů.

 

Použité zvukové prostředky :

  • Eufonie (libozvučnost)
  • onomatopoje (zkuvomalba, „řinčí řetězů hřmot“)
  • metonomie (zvukosled)  (např.: „Hrdličin zval ku lásce hlas“)
  • rytmus (vzestupný jamb)
  • rým (obkročný)
  • přirovnání (co slzy lásky)                                                                                      
  • opakování slov (máj, láska, den, noc)                               
  • oxymoron = nesmyslné věty (mrtvá labuť zpívá)

 

Epizody:

  • Vyskytují se, doplnění děje, návaznost na děj. Jedná se o dvě mezihry, první pojednává o  přípravách na popravišti (formou rozhovoru), druhá o nářku Vilémových druhů, kteří ztratili svého vůdce.

 

Postavy:

  • Vilém – loupežník, omylem zabíjí svého otce, viní společnost, cítí se být nevinný. Ve vězení myslí na Jarmilu a vzpomíná na své mládí. Dochází k závěru, že po smrti ho již nic nečeká.
  • Jarmila – milenka Viléma, páchá kvůli lásce k odsouzenému Vilémovi sebevraždu.
  • Poutník – objevuje se ke konci básně (v posledním zpěvu), ztotožnění autora, srovnává svůj osud s osudem Viléma. Mluví o sobě, o svém mládí a poznává, že mládí je již ztracené. V samotném závěru zvolání: „ Hynku! – Viléme!! – Jarmilo!!!

 

Časoprostor

  • Děj knihy se odehrává v prostředí Bezdězu a Máchova jezera ve 2. polovině 18. století

 

Stručný děj:

  • V prvním dějství se autor zabývá především barvitým popisem májové krajiny.
  • Do tohoto prostředí zasazuje příběh mladých lidí.
  • Jarmila čeká u jezera na svého milého, který se jí dlouhou dobu nevrací. Zanedlouho spatřuje v dáli loďku. Když připlouvá k ní, celá šťastná se k ní rozbíhá. Čeká ji ale velké zklamání, protože místo dlouho očekávaného Viléma připlouvá jen jeho kamarád, který dívku rmoutí zprávou o jejím milém, který zabil Jarmilina svůdce. Netušil však, že je to jeho otec. Pozítří má být popraven.
  • Druhé dějství je založeno na úvahách Viléma z vězení noc před popravou. Vilém vzpomíná na své dětství, otce, jenž svedl jeho milou, jeho odchod z domu a přidání se k loupežnickému kmeni, ve kterém se stal jeho vůdcem. Byl nazván „Strašný lesů pán“.
  • Ve vězení ho též doprovází i myšlenky o posmrtném životě, na který ale nevěří.
  • V prvním intermezzu se připravují duchové a příroda na jeho přijetí mezi ně.
  • Ve třetím zpěvu autor uvádí do kontrastu nádhernou zemi plnou štěstí a radosti se smutným vězněm čekajícího na popravu.
  • Druhé intermezzo obsahuje lítost „druhů noční chvíle“ nad ztrátou svého vůdce – lesního muže. Do posledního dějství myšlenkovitě vstupuje sám básník a navštěvuje ono místo, kde byl Vilém popraven. Celá báseň končí velice známými slovy „Je pozdní večer – první máj – večerní máj – je lásky čas. Hrdliččin zve ku lásce hlas: Hynku! – Viléme! – Jarmilo!!!“

 

Okolnosti vzniku díla

  • Máj byl inspirován podle skutečné události – nechal nejspíše inspiroval příběhem Hynka Schiffnerovým z Dubé – při návštěvě hradu Bezděz zjistil, že v tomto kraji byl nedávno popraven mladík Schiffner, jenž roku 1774 zabil svého vlastního otce, protože mu bránil v lásce – tento mladík byl vězněn v Mladé Boleslavi, a ještě toho roku byl umlácen lámáním na kole
  • Popisovaná krajina se váže ke skutečné krajině v okolí Doks, k dokskému rybníku neboli k dnešnímu Máchovu jezeru pod hradem Bezdězem

 

Literární kritika

  • Máj vyšel poprvé v roce 1836 a u čtenářů i kritiky absolutně propadl.
  • Setkal se s velkým neporozuměním proto, že stále rozkvétalo národní obrození a od umělců se očekávala vlastenecká, výchovná a optimistická díla.
  • Máj byl příliš pesimistický, příliš individualistický a málo vlastenecký podle tehdejších kritérií.
  • Máj pochopili v době jeho vzniku pouze Slováci a o 20 roků později se k Máchovi přihlásila nová mladá generace Májovci včele s Janem Nerudou.

 

Inspirace dílem

  • Toto dílo bylo zfilmováno režisérem F. A. Brabcem – Pokus o zfilmování mi nepřijde moc úspěšný. S básní to nemá mnoho společného. Film se mi nelíbil.
error: Stahujte 15 000 materiálů v naší online akademii 🎓.