Kniha: Život s hvězdou
Autor: Jiří Weil
Přidal(a): Andy, Tom Holland
Jiří Weil (1900 – 1959)
- Literární kritik, novinář, spisovatel, překládal ruská díla (Leninova díla)
- Žid
- Patřil mezi levicové autory – ovlivněni komunismem, marxistickou filosofii
- Z počátku byl silný komunista, několikrát i SSSR navštívil, poté byla jeho důvěra zlomena , když byl poslán na pracovní převýchovu. Na tento popud napsal dílo Moskva- hranice, kde odkrývá některé sovětské mechanismy a postupy. Za román vyloučen ze strany KSČ.
- V době 2. sv. války se snažil všemožně vyhnout transportu. Nejdříve byl na oko zaměstnaný u známého. Poté se chránil smíšeným sňatkem, ten ale nacisté později přestali tolerovat a tak nafingoval vlastní sebevraždu utopením a žil v ilegalitě.
- Válku přežil a pracoval pak v židovském muzeu
- Zemřel na leukémii
Další díla:
- Moskva – hranice, Žalozpěv za 77 297 obětí, Dřevěná lžíce
Kontext autorovy tvorby
- Život s hvězdou je jedním z děl reprezentujících českou literaturu pojednávající o holocaustu.
- Tento román přibližuje myšlení a jednání společensky segregovaného jedince a postavení pražské židovské komunity za druhé světové války
Život s hvězdou je spisovatelův autobiografický román, ve kterém zachytil mnoho ze svých zážitků z období protektorátu. Jiří Weil, zrovna tak jako hlavní hrdina jeho knihy, je Žid, který se vyhnul transportu do vyhlazovacích táborů a válku prožil v úkrytech. Perzekuci se nejprve vyhnul tzv. smíšeným sňatkem roku 1942, později téhož roku fingoval sebevraždu, poté se po zbytek války ukrýval (nepřihlášen žil v židovské nemocnici, v úkrytech u svých přátel) a osvobození se dočkal v ilegalitě. - Téma holocaustu se objevuje ještě v několika dalších Weilových knihách, autor mu mj. věnoval pásmo Žalozpěv za 77 297 obětí, román Na střeše je Mendelssohn a torzo Zde se tančí lambeth-walk.
Literární a obecně kulturní kontext :
Dílem Život s hvězdou vrcholí jedna z linií české prózy, na kterou později díky propracované psychologii postav navazují autoři jako Arnošt Lustig či Ladislav Fuks. Základem románu je vypjatá životní situace jedince, který nejdříve pasivně očekává svůj konec, ale nakonec se i přes všechny rizika vzepře systému a bojuje za záchranu svého života.
Weilovo dílo není faktografickým popisem, podobně jako díla téže doby. Ze svých vlastních prožitých zkušeností se Weil pokouší vytvořit svědectví o člověku, který se sám pokouší vytvořit vlastní osud.
„V kontextu české literatury s okupační tematikou patří tento román k prvním pokusům o zobrazení tzv. nehrdinského hrdinství.“
Další autoři:
- Marie Mayerová: Siréna, Robinsonka
- Marie Pujmanová: Lidé na křižovatkách
- Bohumil Hrabal: Ostře sledované vlaky, Obsluhoval jsem anglického král, Taneční hodiny pro starší a pokročilé, Příliš hlučná samota
- Ota Pavel: Smrt krásných srnců, Jak jsem poznal ryby, Plná bedna šampaňského
- Jan Otčenášek: Romeo, Julie a tma, Když v ráji pršelo, Víkend uprostřed týdne
- Zdeněk Jirotka: Saturnin, Muž se psem
Rozbor díla: Život s hvězdou
Literární druh a žánr :
- Druh: epika (psychologická próza) – skutečnost ztvárněná vypravováním příběhu, řeč autorská + promluvy jednotlivých postav
- Žánr: román – prozaický žánr ve kterém se hlavní dějová linie dále větví, je rozvíjena motivy vedlejšími
Tento román náleží do typu psychologické prózy která do centra dění staví pasivního hrdinu, jenž je válcován historickými událostmi.
Téma a motiv :
- vzpomínky – vyvolání vzpomínek je pro Roubíčka možností, jak překonat své tíživé pocity beznaděje, jsou pro něj jediným možným způsobem útěku před děsivou realitou. Vzpomínky na minulost = na dobu, kdy Židům náležel status člověka
- strach – Josef Roubíček je Žid a to v období 2.světové války znamená méněcennost, ztrátu lidských hodnot a možností na normální „žití“. Josef se bojí nacistů, smrti, dokonce i tmy a ticha
Časoprostor :
- V románu nejsou zmíněné žádné konkrétní časové údaje, víme jen, že se děj odehrává roku 1942 za německé okupace, vše v knize je naprosto anonymizováno. V textu můžeme najít jen odkaz na roční období.
- Místo –Praha v období Protektorátu, není ale doslovně zmíněné v textu, dále je zde uveden název Střešovice („Střešovice bylo slovo, kterého jsem se bál ze všech nejvíce, znamenalo úřad, kterému jsem byl vydán do nevůle…“).
Kompoziční výstavba :
- 23 kapitol chronologicky postavených (den po dni Josefa Roubíčka)
- Retrospektivní prvky (vrací se do minulosti -> vzpomíná na Růženu)
Vypravěč :
- ich-forma -> vypravěč je zároveň hlavní postavou románu, hovoří v první osobě čísla jednotného v přítomném i minulém čase
personální vypravěč = vystupuje v ich-formě, vypravěč je postava z příběhu
Vyprávěcí způsoby :
- přímá řeč – dialogy, polopřímá řeč, nevlastní přímá řeč, nepřímá řeč
Typy promluv :
- pásmo vypravěče – promluva, kterou pronáší vypravěč ich-formou
- monolog – promluva jedné osoby
- dialog – na úřadě, na hřbitově, u Materny
Jazykové prostředky a jejich funkce:
- Převažuje spisovná čeština-> neutrální, hovorová a knižní slova, archaismy, neologismy, termíny = odborné názvy
- Slova nespisovná -> obecná čj (von, pěknej), citově zabarvená slova, nářečí, slang, vulgarismy
- fce: například – navození atmosféry, napodobení mluvy mládeže, realistické zachycení mluvy určité skupiny lidí
Tropy a figury
Hlavní postava :
- Josef Roubíček – Žid, který se ocitl na hranici života a smrti, člověk obyčejný, průměrný, společensky nenápadný, bojí se přítomnosti, má strach o svůj život, snaží se být nenápadný, izoluje se od okolního světa. Vlivem událostí se také stává citlivý k lidem ve svém okolí.
Vše mu pomáhá překonat představa Růženy – dávná láska, která z jeho života zmizela.
Další postavy :
- Josef Materna – dělník, z počátku pomáhá Roubíčkovi, postupně však ovládá Roubíčkův pohled na svět; energický, aktivní v odporu proti nacistické okupaci, má mnoho přátel, statečný – nabídne Roubíčkovi úkryt
- kocour Tomáš – kocour, kterého přes zákaz ukryje Roubíček u sebe doma, pojmenuje ho pro jeho nedůvěřivost Tomáš (podle biblického Tomáše), Tomáš naslouchá Roubíčkovi, stane se jediným společníkem Roubíčka a nahrazuje mu to, co mu schází nejvíc – kontakt s lidskou bytostí
- teta a strýc – od dětství Roubíčka vychovávali a dávají mu jasně najevo, že je jejich dlužníkem.
Nevznikla mezi nimi kladná citová vazba, nesmyslně mu vyčítají, že je jejich zkázou, protože je kvůli němu pošlou do transportu
-majetní lidé, omluví se až tehdy, když jsou předvoláni k transportu
Děj (obsah) díla
Josef Roubíček je bývalým bankovním úředníkem, žije v prostém bytě jen s matrací, kamny a tabákovým stolkem. Vše ostatní zničil a použil k topení, aby až si nacisté přijdou byt sebrat, nic tam nenajdou. Po sérií výslechů, registrací a lékařských prohlídek je povolán k práci na hřbitově. Zde hrabe listí a pěstuje zeleninu pro židovské jídelny. Žije v chudobě, nesmí si koupit si maso, jezdit tramvají, chodit do biografu, některých ulic a parků či k vodě a jiné. Setkává se s opovržením ostatních lidí Z počátku žije ve strachu a tupě dodržuje všechny vyhlášky, ale díky Maternovy získá jiný pohled na svět. Ochočí si toulavého kocoura Tomáše, i když ho nesmí jako žid vlastnit, dělí se s ním o to málo, co má a vypráví mu o Růženě, jeho lásce., později je kocour zabit jedním ze sousedů. Často vede monology sám pro sebe. Nějakým přehlédnutím v ústřední kartotéce není Josef Roubíček povolán do transportu spolu s ostatními Roubíčky. Je svědkem řady tragických osudů svých známých, včetně tety a strýce, kteří jsou také povoláni. Jednoho dne se náhodou z pouličního rozhlasu dozví, že jeho láska Růžena byla popravena. Uvědomuje si, že už nemá nic a nikoho, žádný důvod pro život. Nemá kocoura ani jeho lásku. Rozhodne se vysmívat nacistům, všem co touží po majetku i sám sobě.
Reakce na dílo
- Vyšlo roku 1949, ale krátce na to bylo zakázáno, Weil byl vyloučen ze Svazu spisovatelů a nepublikoval do roku 1957
