Jméno: Literární moderna ve sv. literatuře
Přidal(a): cairo
Úvod
- umělecké směry impresionismus, symbolismus a dekadence se formovaly od 2. poloviny 19.st. ve Francii
- současně s nimi přetrvávaly literární postupy realismu a naturalismu
- nová generace básníků se obracela od společenských problémů k subjektivismu, zdůrazňovala jedinečnost prožitku a svým svobodným a bohémským přístupem ke světu provokovala měšťáky
- vymezovala se vůči pozitivismu, podle nich vykládá skutečnost pouze rozumově a citově neutrálně
vůči parnaismu (tzv. umění pro umění – znovuobjevování uvolněných forem romantické poesie, používání exotických a klasických prvků a vysoce stylisovaným jazykem), kterému vytýkala přílišnou dokonalost formy nadřazované obsahu
Impresionismus
- hlavní náměť lyrických básní byla krajina s jejími proměnami
- aktivně pracovali s jazykem, kladli důraz na eufonii, barevné asociace, vystižení nálady básnického subjektu, kt. se odrážela např. ve vnímání krajiny
- prvky impr. zachycování dojmů, vnitřních stavů a nálad hrdinů pronikaly také do prózy a dramatu
- metoda se uplatnila i v literární kritice, kritici se nesnažili o díle informovat pouze objektivně, ale přibližovali čtenáři i vlastní prožitek z četby
Symbolismus
- symbolisté nepopisovali skutečnost přímo, soustředili se na způsob, jak ji evokovat prostřednictvím symbolů a náznaků
- jejich básnické obrazy působili mnohoznačně i protichůdně
- důraz byl kladen na práci se slovy, používali zvukomalbu, snažili se přiblížit poezii hudbě
– vznik volného verše (bez pevně dané struktury verše), umožňoval nové způsoby vyjádření emocí a vjemů
– synestézie – míšení vjemů z různých smyslových oblastí (cíl, aby vjem jednoho smyslu (zvuk) vyvolal i odezvu u jiného smyslu vnímatele (zrak))
Dekadence
- důraz na přehnaný subjektivismus, reálný svět je považován za druhořadý
- rozbor osobních prožitků (halucinace, neurotické fantazie, sny prostupující do reality, morbidní vize), které jsou zprostředkované „výjimečným jedincem“ – ten se stylizuje do pózy aristokrata, rytíře, proroka, světáka a opovrhuje společností
- svým důrazem na temné stránky vnitřních prožitků člověka otevřela cestu moderní psychologické próze a expresionismu
- v obecné rovině je pojem dekadence užíváno pro celkové ovzduší únavy z konce století, nejistoty a rozčarování jedinců v přelomové době
Francie
- objevují se prokletí básníci (Verlaine, Rimbaud, Mallarmé, Baudelaire)
- velmi nevyrovnaní, žili bohémským životem, bouřili se proti vlastním rodinám a měšťácké společnosti
- ve své době nepochopení, svojí tvorbou pobuřovali morálku společnosti
- přinesli do poezie nové inspirační zdroje
Jean-Arthur Rimbaud (1854 – 1891)
- prokletý básník, jehož dílo se stalo inspirací pro moderní poezii
- byl vychováván pouze přísnou a citově chladnou matkou a v roce 1869 poprvé utekl do Paříže
- útěky, toulání a návraty domů se opakovaly po celý jeho život
- v r. 1871 se setkal s Verlainem a zapříčinil rozpad Verlainova manželství, potulovali se spolu Evropou à jejich bouřlivý vztah skončil hádkou, v níž Verl. Rimbauda postřelil
Tvorba:
- dělena do tří období:
- básnické počátky, patrné mladistvé okouzlení poezií
básně vyznívají idylicky, nálada se nese v duchu impres. líčení přírodních jevů
Slunce a tělo
Spáč v úvalu – reakce na prusko-franc. válku
- básnické počátky, patrné mladistvé okouzlení poezií
Samohlásky
- dospívání, kritické vnímání reality
do poezie pronikají disharmonické tóny, tendence ke karikování skutečnosti, odsuzování měšťáků, cynismus, záměrná provokace
Opilý koráb – koráb symbolizuje vypravěče básně, který se nechává unášet svou fantazií a obrazotvorností do vnitřního světa představ a snů- dochován ve Verlainově opisu
- přiklání se k volnému verši
à jeho 40 významově komplikovaných básní vydal Paul Verlaine ve sbírce Iluminace: Rimbaud své složité vize vyjadřoval formou rytmizované prózy
Sezóna v pekle – jediné dílo, které sám knižně vydal, jedná se o básně v próze
- stejná metoda jako Iluminace
- skládá se ze série obrazů pohybujících se na hranici halucinace, zachycuje osobní duševní muka a úzkosti jedince
Paul Verlaine (1844 – 1896)
- francouzský básník, esejista, prozaik
- byl citově závislý na matce, což ho pronásledovalo celý život a vyústilo až v konfliktní vztah, byl vězněn za její napadení
- postupně začal propadat alkoholu a pod jeho vlivem často reagoval agresivně
- 1870 se oženil, ale manželství se rozpadlo v důsledku bouřlivého vztahu s Rimbaudem, za jehož postřelení strávil dva roky v žaláři
- po propuštění pracoval jako učitel v Anglii, po návratu do Francie ale pokračoval ve svém bohémském životě a po smrti matky definitivně zpustl
Tvorba:
- jeho poezie je hluboce lyrická a citově bezprostřední
- vyšel z parnaismu, pod vlivem Rimbaudovy poetiky se propracoval k uvolněnému, výrazně melodickému verši plnému snivých obrazů, slovních sugescí a smyslových vjemů
- prvotina Saturnské básně
- lyrická sbírka pod vlivem parnaismu
- naznačen odklon od parnaismu směrem k intimnímu svědectví o prožitcích, dojmech a citech
- rysem básní je impres. evokace prchavosti vjemů
- další verše jsou osobní a citově bohaté:
Dobrá píseň – sbírka intimní poezie, inspirovaná láskou k manželce - ovlivněn Rimbaudem se pokusil o užití nové poetiky a uvolnění verše:
Romance beze slov- subjektivní intimní lyrika, 20 básní ve 4 oddílech
- pod vlivem Rimbauda opustil pevnou strukturu verše a nahradil ji melodikou jednoduchého popěvku
- prosté motivy a prožitky každodenní reality
- životopisy jeho básnických druhů: Prokletí básníci
- programová báseň Umění básnické
Charles Baudelaire (1821 – 1867)
- francouzský básník, předchůdce dekadence a symbolismu
- jeho otec zemřel a matka se znovu provdala za důstojníka a budoucího velvyslance a senátora à Charles svého otčíma hluboce nenáviděl a z této nenávistí vyrostla protispolečenská revolta
- vedl bohémský život, provokoval společnost nekonvenčním vztahem s mulatkou
- rodina jej v r. 1844 dostala pod právní dohled a omezila mu přísun financí
- živil se uměleckou kritikou, vydáváním básní, avšak žil na pokraji bídy
- v r. 1866 ochrnul na polovinu těla a o rok později zemřel v Paříži
Tvorba:
- jeho básně dodržují klasickou formu, záměrně v nich však užíval nevšední symboly a metafory
- znovuobjevil barokní motivy ošklivosti a pomíjivosti života
Květy zla – sbírka skládající se ze 6 oddílů, z nichž každý je věnován jiné tématické oblasti
- Splín a ideál – motiv snahy pozvednout se nad všední život k ideálu
- Pařížské obrazy a Víno – hledání východiska z nudy a konvenčnosti života
- Květy zla, Revolta a Smrt – únik do krajiny milostných prožitků, rouhání se světu, vytváří obrazy zmaru a smrti
- inspiraci nalézal ve vjemech, které dráždí smysly (zvuky, vůně, zrakově zajímavé objekty)
- v básních relativizoval obecné pojetí krásy a ošklivosti, dobra a zla, lásky a nenávisti
Stéphane Mallarmé (1842 – 1898)
- francouzský básník, autor symbolistní poezie
- přispíval kritickými články o umění do novin, psal teoretická pojednání o jazyce, tvořil básně
Tvorba:
- inspiroval se parnaismem a Baudelairovým pojetím vztahů mezi básnickými obrazy na základě vnitřních významových vazeb
- pracoval s mnohoznačností slov a se symboly
Vrh kostek nikdy nezruší náhodu
Faunovo odpoledne, Herodias
Anglie
Oscar Wilde (1854 – 1900)
- anglický spisovatel, autor symbolistních próz a moderních pohádek, dramatik, básník
- propagoval dekadenci a nezávislost umělce ve vztahu k realitě
- přiklonil se k tezím umění pro umění uprodnostňujícím fantazii před realitou a formou díla před jeho obsahem
- 1884 se oženil s herečkou Constance Lloydovou, byl redaktorem ženského časopisu
- jeho homosexuální vztah k šlechtici Alfrédu Douglasovi skončil soudním líčením, dostal dva roky vězení
- poté emigroval do Francie, kde zemřel
Tvorba:
- jeho styl se vyznačoval lehkostí a smyslem pro komiku situace, což se projevilo hlavně v dramatické tvorbě
- na sklonku 80. let 19. století vydal soubor moderních symbolistních pohádek:
Šťastný princ, Slavík a růže - na počátku 90. let vydal soubor povídek, z nich k nejoblíbenějším patří parodie gotického románu Strašidlo cantervillské a povídka Zločin lorda Arthura Savilla parodující aristokratický životní styl
- román Obraz Doriana Graye
- vyvolal vlnu odporu pro svou údajnou amorálnost
- podobenství o vztahu člověka a uměleckého díla – symbolistní příbeh líčí vazbu mezi portrétem mladíka a jeho duší – krásný Dorian Gray, jemuž je splněno přání věčného mládí, postupně morálně upadá a jeho duševní znetvoření se promítá do obrazu, který odráží podobu Dorianova svědomí à nakonec Dorian pohled na obraz nevydrží, zničí jej a umírá, po jeho smrti se obraz stává opět krásným
- nejdříve vyšel časopisecky jako esej
- konverzační komedie Jak je důležité míti Filipa
- vystavěna na klasické záměně postav – dva mladíci si vymyslí fiktivní identiny
- zauzlení děje nastává ve chvíli, kdy se oba mladíci na různých místech vydávájí za jednu osobu, Filipa
- zamilují se do nich dvě dívky, které netuší, že mladíci jsou dva, ne jeden
- prostřednictvím vtipných dialogů autor karikuje hodnoty a život anglické vyšší společnosti na sklonku 19.st.
Německo
Rainer Maria Rilke (1875 – 1926)
- básník, spisovatel a dramatik, úzce spjatý s českými zeměmi – narodil se v Praze – k Čechám pociťoval vřelý vztah a staly se inspirací pro jeho ranou tvorbu
- rané impresionistické básně psal pod vlivem francouzské dekadence, symbolismu a moderního výtvarného umění
- jeho verše jsou melodické a zachycují skutečnost vizuálně
Tvorba:
- Obětina Iárům – sto básní s českou tématikou, básně věnované české historii i soudobým básníkům Vrchlickému a Zeyerovi, jehož díla obdivoval
- další tvůrčí období bylo ovlivněno setkáním s Augustem Rodinem – Kniha obrazů, Nové básně
- v dílech Duinské elegie a Sonety Orfeiovi se prohlubuje jeho reflexivní lyrika a složité symbolistní obrazy s mytologickou tématikou
Christian Morgenstern (1871 – 1914)
- za svého života byl znám pouze malou částí svého díla v Německu, ve světě neznám vůbec
- jeho poezie se vyznačuje jazykovou vynalézavostí
- sbírka Šibeniční písně (1905) obsahuje zajímavé slovní hříčky, jeho básně budili pohoršení, protože znevažovali vážné
- sbírka Palmström je na rozdíl od ostatních děl založena na obsahu, v ní autor glosuje dobovou atmosféru a technický pokrok
Amerika
Walt Whitman (1819 – 1892)
- průkopník civilismu – obdiv k moderní civilisaci
- sbírka Stébla trávy – volný verš, oslava americké demokracie, je básníkem svého lidu a oslavovatelem práce
Belgie
Maurice Maeterlinck (1862 – 1949)
- francouzsky píšící belgický dramatik, básník a esejista, nositel Nobelovy ceny za literaturu
- v rozsáhlé symbolistní dramatické tvorbě popisuje život člověka takovým způsobem, aby do popředí vystoupili osudové prvky jeho osobního příběhu lásek, nenávistí, tragédií i smrtí
- psal i filozofické a přírodopisné eseje
Tvorba:
- Skleníky – sbírka
- dramata – Princezna Maleina, Slepci, Ariana a Modrovous, Monna Vanna, Modrý pták, Pelléas a Mélisanda
- filozofické spisy – Smrt, Před velkým mlčením
Pelléas a Mélisanda – motivy lásky, žárlivosti, smrti a osudové předurčenosti života hrdinů
- dva nevlastní bratři se zamilují do téže ženy, která svou přítomnosti v jejich životech nabourala strukturu vztahů v královské rodině
Rusko
Dmitrij Sergejevič Merežkovskij (1866 – 1941)
- ruský spisovatel, básník, dramatik, literární kritik, zakladatel ruského lit. symbolismu
- ve svém díle vychází z koncepce dějin ovlivněné křesťanským pojetím světa jako pole, na němž se utkává Kristus (princip dobra) s Antikristem (zlo)
- vynikal v žánru historického románu – význačné pro smysl pro detail, propracovanost motivu a sevřenou kompozici
- vymezoval se proti pozitivismu
Tvorba:
- trilogie Kristus a Antikrist – román Leonardo da Vinci
- v románu se mísi životopisné údaje s fikcí
- popisuje dobu renesance a na pozadí se odehrávají životní osudy zralého L. da Vinciho, kterého autor vykresluje jako nejednoznačnou osobnost plnou rozporů
- Pavel I.
- historické drama, které zachycuje poslední čtyři dny života a vlády ruského cara Pavla I.
- je vylíčen jako nelítostný panovník a tyran, na druhou stranu ale také jako osoba milující, plná citu a lásky
Alexandr Alexandrovič Blok (1880 – 1921)
- představitel symbolismu
- v prvotině Verše o krásné dámě (1904) opěvuje ženu a zduchovnělou lásku k nadpozemské bytosti
- ve svých básních oslavuje Rusko, zamýšlí se nad společenskými problémy
- po Říjnové revoluci napsal první sovětskou revoluční poému Dvanáct (1918)
Švédsko
August Strindberg
- švédský dramatik, prozaik, básník, zakladatel švédského realistického společensky kritického románu a naturalistického a symbolistního dramatu
- byl třikrát ženatý, ale jeho manželství se rozpadla, později opustil Švédsko a strávil šest let v dobrovolném exilu ve Francii
Tvorba:
- ovlivněna realismem a naturalismem
- vytvářel expresionistické hry pro vlastní Intimní divadlo
- Červený pokoj – první moderní dílo švédské literatury
- Manželství – povídkový cyklus
- Syn služky – autobiografický román
- Bláznova obhajoba – vylíčil realitu rozpadajícího se manželství
