Avantgarda

 

Jméno: Avantgarda

Zařazení: Literatura, Umělecké směry

Přidal(a): Nikola V.

 

 

K novým avantgardním směrům patří zejména futurismus, civilismus a dadaismus

• chtěla ve svém zápalu měnit svět a umění ihned, najednou, revolucí => příklon k extremistickým politickým hnutím – fašismu a komunismu

 

KUBISMUS

• prosadil se zejména v malířství a architektuře
• do světa literatury ho originálním způsobem (zvláště svými kaligramy) uvedl francouzský básník Guillaume Apollinaire
• projevy kubismu v literatuře označovány jako kubofuturismus

 

FUTURISMUS

• z lat. futurus = budoucí
• literární avantgarda se jím zpočátku inspirovala
• objevil se před první světovou válkou v Itálii a datuje se zpravidla vznikem manifestu, který sestavil a v roce 1909 otiskl v pařížském listu Le Figaro italský básník Filippo Tomasso Marinetti
• propagoval radikální odpoutání se od minulosti, tradic a konvencí
• snažil se být něčím zcela novým, hleděl do budoucnosti
• nekriticky uctíval moderní civilizaci, velkoměsto a techniku
• auta, letadla a nejnovější technické vynálezy pronikaly jako témata do futuristických básní (při vydání Marinettiho manifestu uplynulo teprve pět let od vzlétnutí prvního letadla), tento překotný vývoj se svou dynamičností a rychlostí měl podle Marinettiho přenést i do umění
• Marinetti mluvil o tzv. „osvobození slov“ – slova měla být osvobozena od gramatických pravidel, interpunkce už neměla bránit básníkům v tvorbě, básnické přívlastky (tzv. epiteta) ustupovaly slovesům podstatným jménům, logické vazby mezi slovy se oslabily, stejně jako tradiční básnická metaforika, nahradila je spojení vyvolávající více asociací
• nejplodnější bylo futuristické hnutí v místě svého vzniku – v Itálii
  • Marinetti představoval jeho nejvýznamnější osobnost, k dalším patřil např. spisovatel Carlo Gavoni
  • ve 20. letech 20. století se však futuristé přidali k Mussoliniho fašistům
  • dějinná role futurismu tedy spočívá především v tom, že svým zcela novým přístupem k umění zásadně ovlivnil další avantgardní směry

• velmi podnětně působil futurismus i v Rusku
  • jeho poetika zde pozměnila básnický jazyk stejně jako v IT
  • ideologicky se však futurismus v tomto prostředí ztotožnil s ideály proletářské revoluce
  • k největším básníkům RUS futurismu – Vladimir Majakovskij, Velimir Chlebnikov
  • paralelně s nimi tvořil Alexandr Blok, nepatří však k RUS futuristickým autorům, neboť pokračoval v tradici symbolismu, kterou dále prohluboval

 

CIVILISMUS

• mnohé podněty převzal z futurismu
• zároveň byl však inspirován tvorbou básníků z 19. století, např. dílem Američana Walta Whitmana
• hlavním tématem civilistické poezie se stala moderní civilizace a především fenomén velkoměsta s celou jeho různorodostí
• obdiv k novým technologiím, moderní civilizaci
• básníci využívali volný verš, který kromě tématu patří k základním jednotícím rysům civilismu
• nebyl přesně definován manifestem či programem, jednalo se spíše o společnou tematickou inspiraci některých autorů

 

DADAISMUS

• v destrukci gramatických pravidel zašel nejdále
• v jeho pojetí literární tvorby se slova opravdu osvobodila – cenou za to byla naprostá ztráta jejich významu, tedy schopnosti odkazovat k věcem a jevům reálného světa
• zrození spadá do roku 1916
• v Zürichu, neutrálním Švýcarsku, se sešli umělci z mnoha zemí, kteří emigrovali před válkou
  • založili tzv. Voltairův kabaret
  • jeden z nich, rumunský básník Tristan Tzara, pak v roce 1920 vydal manifest dadaismu
• míru, v jaké dadaismus experimentoval s „osvobozením slov“, lze ilustrovat na jedné z typických metod tvorby básně: „Jakýkoliv tištěný text se rozstříhá na slova. Ta se vloží do klobouku, z něhož se náhodným výběrem některý z nich vytahují a řadí za sebe. Výsledný text tvoří dadaistickou báseň.“
• odpor proti válce
• umění dovedené do takové krajnosti nemohlo mít pochopitelně dlouhého trvání
  • po roce 1923 již dadaisté nebyli aktivní

• mimo tento hlavní proud stál Christian Morgenstern, německý básník starší generace, jehož poezie však dadaisty velmi ovlivnila
• taktéž Georg Trakl, samotářský rakouský básník, významně zasáhl na začátku 20. století do vývoje světové literatury svou expresionistickou poezií

 

KUBOFUTURISMUS

• z lat. cubus= krychle, futurus= budoucí
• usiloval o rozbití starých tradic stejně jako futurismus, po vzoru kubismu však navíc hledal nové způsoby vyjádření

 

GUILLAUME APOLLINAIRE

• 1880 (Řím) – 1918 (Paříž)
• jménem Wilhelm Apollinaris de Kostrowicki
• francouzský avantgardní básník, prozaik, dramatik, kritik a anarchista
• patřil mezi průkopníky moderního francouzského básnického jazyka, který inspiroval ostatní národní literatury

DÍLO

• jeho tvorba je charakteristická experimenty, hledáním nových možností k vyjádření skutečnosti, lyričností, melancholií
• začínal jako prozaik, do světové literatury však vstoupil básnickou sbírkou Alkoholy
  • úvodní báseň, Pásmo, byla napsána asociativní metodou, stala se manifestem modernismu
• pobuřující – Kaligramy, básně „kreslené“ do určitého obrazce; autor tím sblížil poezii s kubistickým malířstvím
• zasáhl i do vývoje dramatu
• hra Prsy Tiresiovy (1918) se stala doslova programovým dílem divadelní avantgardy
  • autor v její předmluvě jako první použil slovo „surrealismus“ – označil jím nové básnické hnutí

• Alkoholy
  • sbírka
  • první reakcí odborné veřejnosti byla kritika, která žertem upozorňovala autora na chyby v interpunkci a dílo přijala celkově negativně
  • autor se záměrně pokusil vytvořit nový básnický jazyk, experimentoval s formou, grafickou stránkou i obsahem básní
  • často se v nich mění místo i čas, obrazy se střídají v rychlém sledu a tvoří pohyblivou mozaiku, ukazují svět v pohybu – v něm autor spolu se čtenářem hledá své místo
  • velkou roli hraje metoda volné asociace (spojování) představ, čemuž nejlépe vyhovoval volný verš
  • záměrným odstraněním či změnou interpunkce navodil atmosféru změny daného řádu věcí
    • to mělo odrážet hektický rytmus nové doby, překotných změn prvního desetiletí 20. století
• Kaligramy
  • nejen označením básnické sbírky
    • obecně je kaligram básnická forma, kdy jednotlivá slova a písmena básně tvoří určitý obraz nebo tvar
    • v literatuře má svou tradici už od dob antického Říma
  • Apollinaire tedy není tvůrcem kaligramu, pojal však kaligramy zcela nově a originálně jako nápadité básně, ve kterých si pohrává s významy slov i s jejich grafickou podobou
  • světově je proslavil a učinil z nich symbol kubismu a futurismu (někdy se mluví o kubofuturismu) v literatuře
  • Apollinaire je psal od 10. let 20. století až do své smrti
• Prsy Tiresiovy
  • divadelní drama
  • o ženě Tereze, která nechce být matkou a zbavuje se symbolu mateřství, prsou
  • proměňuje se tak v mužskou bytost, v Tiresia
  • děj není chronologický, sen se mísí se skutečností, chybí zde základní struktura klasického dramatu – proto mluvíme o „absurdním dramatu“

 

FILIPPO TOMMASO MARINETTI

• 1876-1944
• italský básník a politik
• narodil se v Alexandrii, život strávil především ve Francii a v Itálii
• v 10. a 20. letech 20. století se věnoval především literatuře a živil se také jako novinář
• ve 30. letech inklinoval stále více k politice Mussoliniho fašistů

 

MARINETTI & FUTURISMUS

• v mládí krátce okouzlen symbolismem a anarchismem, později se stal zakladatelem nového směru, futurismu
  • 2. 1909 publikoval v pařížských novinách Le Figaro Manifest futurismu
  • témata Manifestu – militarismus, oslava agresivních instinktů
• sklon k radikalismu, fašismu
• nový směr propagovaly tzv. večery futurismu, nejprve v sálech divadel v IT, později v celé Evropě
  • předváděly se zde všechny druhy umění ve futuristickém pojetí – slovesné umění, hudba, divadlo, výtvarné umění

DÍLO

• dílo Osvobozená slova, sbírka básní Sopky, divadelní hra Ohnivý buben
• Osvobozená slova
  • 1913, jedním z nejdůležitějších děl futurismu
  • zatímco Manifest futurismu byl delší novinový článek ohlašující vznik nového uměleckého směru, Osvobozená slova jsou hlubším rozšířením teorie i praxe futurismu
  • první část: obsahuje futuristické texty a má povahu básnické sbírky, čtenář se může seznámit s literární podobou futurismu
  • druhá část: vykládá teorii tvorby futuristických textů, vypočítává jednotlivá pravidla, jimiž by se měl potenciální futuristický autor řídit, vysvětluje, jak nakládat s jednotlivými slovními druhy i jejich spojováním, ruší interpunkci, důsledně se snaží o úplnou destrukci dosavadních básnických forem a postupů, které podle něj jen omezují tvůrčí fantazii

 

TRISTAN TZARA

• jménem Samuel Rosenstock
• básník rumunsko-židovského původu
• žil ve Švýcarsku a Francii
• zásadním způsobem přispěl ke vzniku uměleckého směru dadaismus

DÍLO

• se skupinou podobně orientovaných umělců založil roku 1916 v Zürichu Voltairův kabaret, který měl značný podíl na vzniku a propagaci nového uměleckého směru, dadaismu
• ve stejném roce vydal v Zürichu první dadaistický text vůbec – První nebeské dobrodružství pana Antipyrina
• následovaly teoretické manifesty dadaismu, které představovaly čtenářům nový šokující avantgardní směr v celé jeho šíři, a množství dalších sbírek
• po odeznění vlny dada se zvláště ve 30. letech 20. století naplno zapojil do aktivit francouzského surrealismu (sbírkou Aproximativní člověk) a po 2. sv. válce se zajímal zejména o existencialismus
• První nebeské dobrodružství pana Antipyrina
  • 1916, vydání bylo především vzpourou, stejně jako celý dadaismus
  • to, proti čemu vzpoura mířila, pojmenoval Tzara s odstupem let v rozhovoru z roku 1958: „… proti všem podobám civilizace zvané moderní, proti samému jejímu základu, proti logice, proti jazyku… První nebeské dobrodružství pana Antipyrina bylo spíše demonstrace, podvratná manifestace než nějaké dílo…“
  • tento text je hrou se slovy, se zvuky jednotlivých hlásek i celých slov
  • fantaskní spojení slov, která k sobě nepatří, vnáší do textu dadaistickou hru s nesmyslem a pohrdání logikou

 

VELIMIR CHLEBNIKOV

• 1885-1922
• ruský básník, dramatik, dobrodruh
• jednou z nejvýznamnějších osobností ruského futurismu
• stál u vzniku a propagace tohoto literárního směru v RUS
• prožil neklidný život, který z větší části strávil na cestách

DÍLO

• „prokletý básník ruské literatury“
• nejvýznamnější díla: Zakletí smíchem, poemy Víla a lesní muž, Válka v myší pasti a Noc před sověty
• velký jazykový experiment – žádný RUS básník před ním nezašel tak daleko v experimentech se zvukem a tvarem ruského verše
• futuristický přístup k jazyku autora inspiroval, ale poté už hledal svou vlastní cestu tvorby, citlivě přitom vnímal zvláštnosti ruského jazyka
• typickým znakem: vytváření nových slov bez významu, jen pro potěšení z jejich zvuku
• Zakletí smíchem
  • první sbírka, 1910
  • obohatil nejen ruský futurismus, ale obecně ruský básnický jazyk
  • experimentoval se zvukem veršů, charakteristickým znakem jeho tvorby bylo také vynalézání zcela nových slov, básnických neologismů
    • ty tvoří někdy jen shluky souhlásek a samohlásek, které jsou zapojeny do zbytku textu a ozvláštňují jej
    • nutí čtenáře odhlížet od navyklých významů slov a soustředit se na zvuk samotný, na jazyk jako stavební materiál uměleckého textu
    • některá slova, která autor vytvořil, mají základ ve starém ruském jazyce
    • pro tyto novátorské změny zavedl termín zaumný jazyk

 

ALEXANDR BLOK

• 1880-1921
• ruský básník, dramatik
• často označován jako hlavní představitel tzv. druhé generace ruského symbolismu
• ve svém díle vycházel z moderních uměleckých směrů, důraz však kladl také na sociální otázky

DÍLO

• nejzastoupenějším literárním druhem poezie
  • básnická sbírka Verše o krásné dámě, poema Slavičí zahrada
  • dominují symbolistické tendence a dozvuky romantismu
• zajímal se také o drama
  • při tvorbě her se silně inspiroval symbolismem, proto bývá označován za zakladatele ruského symbolistického dramatu (Růže a kříž, dramatická poema Dvanáct)
• pozdější dílo – vliv sociálních nepokojů v RUS => prohlubující se zájem o sociální tematiku
• Verše o krásné dámě
  • matčiny překlady francouzských symbolistů a romantická literární tvorba silně ovlivnily Blokovo rané dílo
  • 1905, řazena mezi nejvýznamnější básnické počiny pozdního ruského symbolismu
  • 3 části, vyjádřen poetický a mystický vztah básníka a krásné dámy, jakési éterické bytosti – ta není pouze ženou, ale přestavuje také básníkovu múzu, vztah k této výjimečné bytosti se v jednotlivých básních sbírky mění, dokonce do ní promítá několik žen, se kterými se sblížil
    • tato krásná dáma je symbolem ženství
• Dvanáct
  • dramatická poema situovaná do dnů bolševické revoluce
  • ve 12 zpěvech prochází městem 12 odhodlaných revolucionářů, kteří ve jménu své víry v „revoluční spravedlnost“ ničí symboly carského režimu a pravoslaví a vraždí jinak smýšlející lidi
    • revolucionáře vede Kristus s krvavým praporem
  • autor využívá křesťanskou symboliku

 

GEORG TRAKL

• 1887-1914
• krátký život strávil v Rakousku
• vystudoval farmacii ve Vídni, pracoval jako lékárník
• psychicky labilní básník
• experimentoval s drogami, což jeho psychiku ještě oslabilo
• zemřel na předávkování kokainem

DÍLO

• 1904 – první vážnější literární pokusy v rámci salcburského básnického kroužku Apollo
• napsal dvě krátké divadelní hry, které byly uvedeny v salcburském divadle
• hry však neměly úspěch a autor později obě zničil
• 1913 – první sbírka Básně
  • představuje chmurnou expresionistickou poezii plnou melancholie
  • smutek je tlumen přírodními motivy a prvky symbolismu
• po vypuknutí války byl povolán jako zdravotník na frontu
  • před odchodem ještě sestavil další sbírku básní, Šebastián ve snu – vyšla až posmrtně (1915)
• válečné zážitky ovlivnily zbytek básní, které stihl napsat na frontě, a umocnily v nich autorovy expresionistické vize utrpení, marnosti, bolesti a smrti (např. báseň Grodek o bitvě u Grodku)
• Šebastián ve snu
  • nejznámější Traklova básnická sbírka, 1915
  • má zvláštní poetiku, která je směsicí expresionismu a symbolismu
  • převažují tragická a expresionisticky vypjatá témata s motivy smrti, šílenství a zmaru
  • účinek těchto temných motivů je zmírněn barevnými symbolistickými obrazy
  • nejčastější barvy, které najdeme v této sbírce, toto rozpoložení dokumentují: černá – symbol smrti, červená – symbol krve, modrá – obloha a dálky, hnědá – podzim
  • prostorem básní je podzimní krajina pod alpskými masivy, konkrétní místa v Salzburgu a jeho okolí, zobrazovaná většinou za soumraku nebo v noční tmě

• víra v boha mírně oslabuje tragično v Traklových básních
  • mírně proto, že básník v ní nedokáže nalézt úplnou útěchu, jako by existovala pro ostatní lidi, jen ne pro něj

 

CHRISTIAN MORGENSTERN

• 1871-1914
• německý básník, novinář, překladatel
• označován za předchůdce dadaismu
• celý život ho trápila tuberkulóza – velmi ovlivnila jeho tvorbu
• novinářská a literární práce neustále přerušována záchvaty nemoci a nekonečnými pobyty v plicních sanatoriích

DÍLO

• nejslavnější sbírka: Šibeniční písně (1905)
• sbírka Palma kužel (1910)
• hravý přístup k jazyku, odmítání klasických básnických forem, jejich parodování
• ve verších netradičně využívá zvuk jazyka
• záměrně vybírá těžce vyslovitelná slova nebo vytváří exoticky znějící novotvary
• ve většině básní najdeme jazykovou a situační komiku
• Šibeniční písně
  • poetika básní je experimentováním se strukturou jazyka
  • pohrává si s významy slov, s tím, jak znějí, s gramatickou
  • jeho tvorba velmi blízká dadaistům X nepřekročil však práh úplné destrukce smyslu veršů
  • černý humor, založen na originálním kontrastu
  • vtipné pointy básní zarámovány temným prostředím katů a jejich obětí, přičemž některé obrazy zmučených a popravených lidí působí velmi drasticky

 

Surrealismus

• jeho podstatou je osvobození představivosti a emocionality od nadvlády racionální logiky a komunikace s podvědomím pomocí metody volných asociací a automatického psaní

 

ANDRÉ BRETON

• 1896 (Tinchebray) – 1966 (Paříž)
• francouzský prozaik, básník, literární teoretik
• ovlivněn učením Sigmunda Freuda sestavil manifest nového uměleckého směru – surrealismu
• pracoval jako redaktor časopisu Surrealistická revoluce

DÍLO

• byl především teoretikem surrealismu
• jeho vlastní tvorba není rozsáhlá a sám jí ani nepřikládal zásadní význam
• 1920 s Philippem Soupaultem vydali knihu Magnetická pole, v níž zkoumali, jakým způsobem vznikají básnické obrazy
  • poprvé je v ní použita metoda automatického psaní
    • podstatou této metody je volný záznam myšlenek, pocitů a obrazů bez racionální kontroly, což se odráží i v uvolněné struktuře textu
    • obrazy spolu logicky nesouvisí a jsou řazeny na základě asociací produkovaných podvědomím
  • největšího ocenění se dočkala básnická sbírka Šílená láska a poetická próza Nadja (o přitažlivosti k ženě, symbolizující surrealistickou poezii)
  • autobiografické texty doprovází montáž z fotografií, kreseb a novinových výstřižků
  • ideový teoretik surrealistického hnutí => formuloval jeho principy v manifestech surrealismu
  • kniha esejů Spojité nádoby – analyzoval vztah mezi sněním a bdělým prožíváním reality
• Manifesty surrealismu
• • 1924, 1930, 1942
  • definoval surrealistický umělecký směr
  • První manifest surrealismu: vyložil surrealistickou metodu jako čirý automatismus, jímž se má zachytit pohyb myšlení bez kontroly racionální logikou, bez ohledu na jakékoliv estetické a morální kategorie
  • Druhý manifest surrealismu: doplnil umělecký směr o politický rozměr a přiblížil jej revolučnímu hnutí
• rozdílnost politických názorů uvnitř surrealistické skupiny vedla k narůstání osobních sporů, které vyvrcholily poté, co se někteří její členové otevřeně přiklonili ke stalinismu
• 1942 – Breton vydal Prolegomena ke třetímu manifestu surrealismu, anebo ne
  • upozorňoval v nich na nutnost individuálního odporu jedince proti společenské zvůli

• Spojité nádoby
• • kniha básnických textů, 1932
  • autor se pokouší překlenout zdánlivou propast mezi bdělým vědomím a snovým stavem
  • zdůrazňuje, že sny jsou nedílnou součástí vědomí jedince, a poukazuje na souvislost snových obsahů s realitou, z níž jsou převzaty a v procesu snění přetvořeny
  • sny chápe jako reakce na náš vědomý život, které nám pomáhají se s ním vyrovnat

 

PAUL ÉLUARD

• 1895-1952
• jménem Paul Eugéne Grindel
• francouzský surrealistický básník
• zkušenosti z válečné fronty => antimilitarista
• po válce se seznámil s Andrém Bretonem a Louisem Aragonem; východiskem jejich společné koncepce surrealismu byl dadaismus

DÍLO

• první, zcela konvenční básnické sbírky vydal v letech 1913-1914
• zásadním přerodem osobnosti prošel během první světové války
• otřesné válečné události se odrazily v jeho sbírce Povinnost a neklid (1917), knize Básně pro mír (1918, vydal bez souhlasu cenzury pod pseudonymem)
• vliv dadaismu: sbírka Nezbytnosti života
• po roce 1924 tvořil v duchu surrealismu (např. sbírka básní Veřejná růže)
• používal metodu automatického psaní X jeho básně jsou srozumitelnější než tvorba jiných surrealistických básníků
• přitažlivými činí jeho básně také milostná tematika – kromě té se věnoval i společensky angažované poezii, jíž reagoval na nástup nacismu a fašismu
• Veřejná růže
  • 1934
  • básně sbírky vytvořeny podle zásad surrealistické metody automatického psaní jako záznam představ a asociací, které rozvíjejí základní motivy lásky a úzkosti z osamění
  • volný verš bez interpunkčních znamének
  • každý verš je samostatným básnickým obrazem, jehož podstatou je metafora, metonymie, personifikace či oxymóron

 

LOUIS ARAGON

• 1897-1982
• francouzský básník, prozaik
• spolu s Andrém Bretonem a Paulem Éluardem zakladatelem surrealismu
• 1927 vstoupil do komunistické strany
• 1932 se rozešel se surrealismem
• příznivcem politiky Sovětského svazu

DÍLO

• od poezie se přesunul k tvorbě románů v duchu socialistického realismu
• básnické sbírky Radostný oheň, Věčný pohyb – vytvořil básně založené na obrazech z nevědomí, zachycených metodou automatického psaní
• spolu s Bretonem se pokoušel také o experimentální surrealistické divadlo
• od 2. poloviny 30. let 20. století psal sérii společenskokritických románů, v nichž uplatňoval principy socialistického realismu (román Basilejské zvony, 1934)
• Basilejské zvony
  • společenskokritický román, 1934
  • zachycuje období společenských změn ve Francii od konce 19. století do roku 1912
  • 4 kapitoly, nesou jména hlavních hrdinů, důraz kladen na příběhy Diany a Kateřiny
  • Diana – žena z vyšších kruhů, bezostyšně využívá výhod plynoucích z manželství s lichvářem
  • Kateřina – ruská emigrantka, stane se svědkem střelby do dělníků; v důsledku tohoto zážitku, své choroby i pocitu vydělenosti z FR společnosti se zapojí do socialistického hnutí, aby bojovala za rovnoprávné postavení žen ve společnosti

 

VLADIMIR MAJAKOVSKIJ

• 1893-1930
• představitel futuristické poezie, filmový scénárista, výtvarník
• do roku 1906 vyrůstal v Kavkaze, pak žil v Moskvě
• od 15 let se politicky angažoval, za což byl několikrát vězněn
• po vyloučení ze studií se věnoval hlavně literatuře
• sblížil se s futuristy, spoluzakládal avantgardní uměleckou skupinu LEF
• pro podporu revoluce (1917), tvorbu agitačních veršů a plakátů patřil v SSSR k oficiálně uznávaným umělcům
• 1930 spáchal sebevraždu

DÍLO

• začal psát verše za pobytu ve vězení
• podepsal manifest kubofuturistů Políček veřejnému vkusu
• poezie – provokativní, namířená proti obecně uznávaným hodnotám
• veškeré události byly nazírány a poměřovány výhradně z osobního hlediska básníka
  • této tendenci odpovídá i název básnické sbírky – Já
• dokázal nevšedně kombinovat rozmanité žánrové formy, bravurně mísil lyrické prvky s ironií i reflexivními pasážemi, v nichž prezentoval své levicové názory a postoje
• poema Oblak v kalhotách, Flétna páteř, 150 000 000 – záměrně idealizoval možnosti lidstva, které po revoluci nastolí lepší, spravedlivější svět
• od prvotního optimismu dospěl k rozčarování (poema Plným hlasem – 1930)
• Oblak v kalhotách
  • poema, 1915
  • uvádí ji Prolog – básnický subjekt, ztotožněný s autorem, otevřeně vyslovuje svůj záměr provokovat čtenáře nekonvenčními prožitky a názory
  • 4 části, líčí své milostné románky se ženami, které ho opouštějí, aby zakotvily v konvenčním vztahu
  • prezentuje i své radikální sociální názory
  • ve svém utrpení se stylizuje do Syna božího – básníka i milence ukřižovaného na Golgotě
  • v závěru se setkává sbohem a sesazuje ho z trůnu zpochybněním jeho všemohoucnosti
  • v poemě najdeme nejen biblické motivy, ale i odkazy na dílo J. W. Goetha, F. Nietzscheho, Ovidia, Homéra, J. Londona a dalších

 

SERGEJ JESENIN

• 1895-1925
• ruský milostný a přírodní lyrik
• představitel ruského imažinismu – směru, který zdůrazňoval sugestivnost básnických obrazů a uvolňoval gramatické a metrické normy
• vedl bohémský život
• nedokázal se vyrovnat s porevoluční situací, problémy řešil alkoholem, upadal do depresí
• 1925 spáchal sebevraždu X existuje však verze, že jej sovětský režim, který kritizoval, nechal zavraždit

DÍLO

• v duchu imažinismu si svobodně volil témata, tím základním byla příroda a idealistický obraz tradiční ruské vesnice (sbírka Radunica)
• v revoluci spatřoval naději pro rolníky a stylizoval se do role jejich proroka (sbírka Jiná země)
• zklamání z porevolučního vývoje v RUS, nesouhlas s ním => sbírka Zpověď chuligána
• skladba Píseň o velikém pochodu
• Píseň o velikém pochodu
  • básnická skladba, 1927
  • založena na paralele mezi událostmi v RUS za cara Petra Velikého a v době občanské války ve 20. letech 20. století
  • lyrický subjekt se stylizuje do role potulného pěvce bylin – epických básní vypravujících o hrdinných činech ruských bohatýrů
  • ve druhé části se skladba podobá spíše jarmareční písni
  • autor věnuje pozornost prostému venkovskému lidu, který trpí za občanské války stejně jako za cara